Dela111 komentáře u knih

Na knihách Jodi Picoult se mi líbí silná společenská témata a to, jak se autorka ve svých příbězích dokáže podívat na problém ze všech stran a přinutit čtenáře k zamyšlení. Tady jsem se však při čtení první části knihy lekla, že Jodi tentokrát sepsala jednoduchý romantický příběh. Naštěstí přijde zlom a dojde na hlavní námět knihy, kterým je pandemie koronaviru.
Covid v určité době změnil život nám všem, tento příběh ukazuje, že některým změnil život naprosto zásadně. Někdo přišel o práci, někdo dokonce o blízké, nejvíce však covid změnil ty, kteří málem zemřeli.
Prostřednictvím hlavní hrdinky Diany a jejího přítele lékaře Finna autorka vypráví, jaké to bylo se s virem doslova porvat o život jako pacient na JIP a ukazuje i pohled lékaře v první linii - jeho neskutečné vyčerpání fyzické i psychické, přesto neutuchající odhodlání bojovat o každý život a radovat se z každého vítězství.
Mimo hlavního námětu je tu ještě pár dalších vedlejších, které také stojí za zamyšlení.
Výborně napsáno, skvěle vykreslená atmosféra, emoce i myšlenky. Má jediná výtka patří k začátku - úvodní část na Galapágách mohla být o něco kratší, tohle není kniha o dovolené. Jinak skvělé.

Moc oceňuji, že Jodi PIcoult prostřednictvím příběhu připomíná, že ne všichni měli v době pandemie takové štěstí, že jejich jediným nepříjemným zážitkem bylo nošení roušek nebo třeba zavřená kina. Někteří si to ani neuvědomují, ale u knih o španělské chřipce nikdo nezpochybňuje silný námět a nepíše hloupé komentáře. U covidu je tomu jinak, důvody jsou ale zřejmé, takže malé doporučení - pokud si tuhle dobu nechcete připomínat ať už kvůli bolestným zážitkům nebo protože to naopak považujete za zbytečné, otravné a obtěžuje vás to, nečtěte, prosím, tuto knihu.

62 05.05.2024

Hlavní hrdinka Martha trpí od dětství blíže nespecifikovanou nemocí a přestože se děj točí kolem pocitů a nálad, které jí nemoc způsobuje, samotná nemoc není tím hlavním námětem. Tím je to, co v životě nemocného způsobí a jak moc zasáhne i jeho blízké.
Tento příběh je o přijetí a smíření se s nemocí, o pochopení, že s nemocí nežije jen nemocný, ale i jeho/její partner/ka. Kniha je plná smutku i naděje, lásky i nenávisti, trýzně a touhy, radosti i strachu, je to o vině, tohle je zkrátka citová smršť, přímo emoční horská dráha.
Příběh se nečte lehce, je z pohledu nemocné ženy a vhled do jejích myšlenek je depresivní záležitost. Kniha mě emočně zasáhla, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. Dokázala mě zastavit a přinutit k zamyšlení, jen tak na ni nezapomenu.
Asi to nebude čtení pro každého, doporučím ji především čtenářům silných psychologických příběhů a vztahových dramat.
4,5*

62 05.09.2023

Tohle je naprosto skvělé! Je to smyšlený příběh o tom, jaké to asi je, když si Češka "krev a mlíko" vezme potomka čerokézských indiánů a začne žít mezi nimi. Nejen že rychle vezmou zasvé všechny evropské standardy, na které byla zvyklá, ale život je najednou o něčem úplně jiném.
V tomto úchvatném vyprávění se mimo pouček, které mají usnadnit sžívání se s indiánskou kulturou, dozvíte také jak se rodí indiánské děti, jak vyděsit indiána, jak rozumět řeči zvířat, jak ochočit vlka a ženu, co děsí Čerokéze, něco o moudrosti stromů, jak si indiáni pomáhají, jak jiný je jejich přístup k příbuzným, jak jinak vnímají přírodu, zvířata a život vůbec a mnoho dalšího.
Toto není román a nikde jsem nenašla ani že by šlo o biografii, přestože to mnozí za ni mají, ale jde o smyšlené vyprávění různých příhod a pouček ze života indiánů humorně podané. Je to pohodové i dojemné počtení a také hodně vtipné. Tohle potěší i pobaví. Vřele doporučuji všemi deseti ;-).
Tady si neodpustím úryvek, nebudu však vybírat z těch mnoha krásných a laskavých částí, ale vyberu něco pro zasmání.
---
Když jsem se vdala za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů, a začali jsme žít v Severní Karolíně, uprostřed hlubokých lesů, poblíž indiánské rezervace, děsila jsem se dne, kdy moji rodiče přijedou a svým českým temperamentem rozkošně oblaží citlivá a jemná srdce mých nových příbuzných.
Ten den nastal jednoho červencového dopoledne, kdy je Tammy přivezl z letiště a pak si mě vzal stranou, aby mi šeptem sdělil, že odchází na pár dní meditovat do lesa.
Moje matka ho na tajném odchodu bočními dveřmi do garáže chytila za tričko na zádech tak pevně, až se jeho elastické švy napjaly na nejvyšší možnou mez. Prudce si ho přitáhla k sobě a česky řekla:
"Ále, ále, kam bys táhnul, když jsme zrovinka teď přijeli. Jen pojď hezky zpátky, budou se loupat brambory a taky budeš válet těsto!"
Tammy, aniž rozuměl jediné slovo, okamžitě pochopil, o co jde, a zatvářil se vyděšeně. Podíval se s nadějí na mého otce a ten na něho povzbudivě mrknul.
"Já budu taky loupat, neboj."
Tammy se bezmocně usadil na židli u kuchyňského stolu a vyčítavě se na mě podíval.
Matka si umyla ruce ve dřezu a uvázala si zástěru kolem pasu.
"Já nevím, co to tady máte za chlapy. Nejradši by byli celej den někde v prdeli a nepomohli vůbec s ničím. Koukni na tátu, jak rád pomáhá." A ukázala na otce, který začal sklízet ze stolu.
Ten se zatvářil mrzutě a podíval se lítostivě oknem směrem k lesu a já pochopila, že by byl také nejraději celý den tam, kde matka zmínila.
"Nejdřív uděláme bramboráky se zelím a pak třešňový štrůdl s tvarohem," zavelela matka a ujala se kuchyně pevnou rukou. (...)
Tammy, dobře si vědom toho, že nikdo z mých rodičů neumí anglicky, řekl fikaně neutrálním tónem: "Myslím, že tohle už dlouho nevydržím. Mám pocit, jako by z našeho domu někdo vysál všechen vzduch."
"Ale bramboráky a štrůdl si dáš, co?" zasmála se od dřezu matka a já strnula, že rozuměla.
Pak se podívala směrem ke mně. "Určitě frfňá, že jo? Tohle mu utni hned od začátku, než si zvykne být budižkničemu."
"Nééé, nefrfňá. Říkal, že se na vás moc těšil. Že jo, Tammy?" podívala jsem se na svého muže a výhružně našpulila rty.
Tammy divoce zakýval hlavou. Matka před něj položila velký škopek s bramborami a škrabku. "Loupej!"
Otec se posadil vedle něho a společně, s výrazem vrahů v nejtěžším výkonu trestu, začali loupat brambory.
"Nejsem takhle šťastný. Potřebuju jít ven, do lesa. Jsem indián, a ne žádná kuchtička," zaškemral anglicky Tammy. (...)
"Co říká?" zeptala se matka.
"Prý nám jeho bratranci odpoledne přivezou maso z jelena. Kolem druhé," řekla jsem rychle.
"Tak tohle se mi tady vážně líbí. Toho jídla všude kolem. Udělám jelení gulášek a houskový knedlíky. Indiáni budou mlaskat, až budou mít boule za ušima."
---

62 02.09.2023

Když se nikdo nedívá bych spíše označila za jednoduché psychologické drama než thriller, tady nečekejte žádný složitě vystavěný výborný thrillerový děj se spoustou zvratů. Je to napínavý příběh pro ženy a čtenářky podobných knih budou spokojené.
Kladem je chytlavý námět a svižné tempo. Na úplném začátku to vypadá na zamotaný příběh se spoustou tajemství, které budou postupně odhalovány, bohužel to nevydrží dlouho. Brzy je naopak jasné, oč se jedná, pointa je zřejmá a děj začne být hodně předvídatelný.
Plusem je velká čtivost, Jennifer Hillier umí psát poutavě. Z jejích knih vydaných u nás mně však tato připadá dějově nejslabší.

62 05.08.2023

Vynikající kniha s názvem Srpny má originální námět. Jde o druh manipulace, o kterém se moc nemluví. V tomto případě možná i proto, že si někteří lidé ani neuvědomí, že se právě s něčím takovým setkali. Psychické týrání nejbližších má různé formy, tzv. gaslighting je nebezpečný tím, že je snadné jej utajit. Oběť nemá modřiny, zdánlivě se o ni manipulátor výborně stará, přitom však dokáže v člověku vyvolat pochybnosti o vlastním rozumu a postupně jej dostane na psychické dno.
Autor tento problém dokázal v knize zobrazit jednoduše, přitom však naprosto srozumitelně a dostatečně. Kniha je napsána velmi příjemným literárním stylem s bohatou slovní zásobou, po této stránce je to krásné počtení. Námět je ovšem těžký, ale je skvělé, že jej někdo zpracoval.
Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, doporučuji.

62 19.06.2023

Klub monster má být duchařský horor, ale tohle duchařské není, což mně vůbec nevadilo. Naopak, ten příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách, se mi moc líbil. O trochu víc mě bavila část z roku 1978, kde tři děti shromažďují informace o různých monstrech. Část z roku 2019 obsahuje rozuzlení, pointa je nečekaná.
Nedoporučuji těm, kteří vyhledávají skutečnou duchařinu, upoutávka na knize je nešťastně zvolená a některé čtenáře může díky ní kniha zklamat. Tady nějaké bu bu bu není, je to spíše mysteriózní psychothriller a rozuzlení má blíže k něčemu reálnému než k věcem mezi nebem a zemí.
Příběh je neobyčejně poutavě napsaný, četba mě strhla a těšila jsem se na každou volnou chvíli, kdy se budu moct ke knize vrátit.

62 11.06.2023

Vyšlapaná čára je kniha o samotě, depresi, jinakosti, o nově vznikající krizi mladšího věku a samozřejmě v díle Sary Baume nechybí příroda.
V současnosti narůstá počet případů, kdy mladí lidé těžko nesou čím dál větší tlak společnosti na výkon a úspěch v profesní rovině, v soukromí pak nutnost dokonalého vztahu a příkladného rodinného zázemí. To je případ i hlavní hrdinky Frankie, která prochází tvůrčí a existenciální krizí, trpí depresí a snaží se vyrovnat se svojí jinakostí. Zhroutí se a uteče na venkov do domku po babičce. Je vylíčen každý detail jejího dne. Kniha je kombinací melancholického vyprávění hlavní hrdinky, jejích chorobných představ a fotografií mrtvolek drobných zvířat. Toto hledání mrtvých zvířat a jejich fotografování je zvláštní zálibou Frankie. Jsou zde vylíčena různá umělecká díla, která svým námětem souzní s aktuálním duševním rozpoložením hlavní postavy.

Kniha Vyšlapaná čára je velmi originální četba, autentická, melancholická, napsaná barvitým poetickým jazykem. Zároveň je to taková těkavá četba, která určitě není pro každého. Já jsem četbou této knihy vystoupila ze své komfortní zóny. Dávám spíše přednost něčemu, co připomíná více román, kde se něco děje, než knize plné pozorování a úvah.
Knihu hodnotím jako průměr, podle mě tady bylo všeho moc. Pokud by měl román méně stran a také menší počet fotografií mrtvých zvířat (různě zraněných, někdy i s vyhřezlými vnitřnostmi), které údajně představují reálnou sbírku autorky, hodnotila bych výše. Takto však dávám 3*.

62 04.06.2023

Audiokniha
Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru na pomezí fikce a literatury faktu mě moc bavil. Je velká škoda, že dochovaných materiálů o rodině Offermannových není mnoho, ráda bych se dozvěděla mnohem víc. Přestože textilnictví v knize popisované je už bohužel minulostí, navždy zůstane důležitou a fascinující částí brněnské historie.
Mínusem knihy je občas méně přehledné přeskakování mezi postavami a místy také rychlé změny témat i období. To vše ale bohatě vyvažují všechny nové poznatky, které jsem se dozvěděla, ani jsem nevěděla za co všechno rodině Offermannů v Brně vděčíme, jak moc se podíleli na rozkvětu města.
Brala bych rozsáhlejší dílo, ale velký dík i za toto :-).
Audiokniha je hezky udělaná, příjemně načtená a vhodný hudební doprovod výborně doplňuje povídání a dotváří atmosféru těch zaniklých časů...

62 02.06.2023

Naprosté nadšení a spokojenost :-). Toto je laskavý příběh o tom, že i v časech smutku najdete důvod k úsměvu, že se vždy najde přítel, který pomůže, že i ze zdánlivě bezvýchodných situací vede cesta ven. Je to přesně ten typ příběhu, kde nebudete zkoumat, jak moc je odtržený od reality, tohle je totiž pohlazení. Téměř celou četbu jsem se usmívala, mnohokrát i rozesmála.
Hlavní postava Danny přišel před rokem při autonehodě o manželku a zůstal sám s jedenáctiletým synem. K tomu ztratil práci, dluhy stále narůstají a navíc si těžko hledá cestu k synovi, který se uzavřel do sebe a od tragické události nemluví. Novou práci nemůže najít a tak se ze zoufalství pokouší živit tancem v parku, přestože tančit vůbec neumí. A aby to bylo bláznivé ještě víc, převléká se za pandu. V příběhu vystupuje i několik úžasných dalších postav, které pobaví. Celé je to trochu smutné, více milé, dojemné a skutečně hodně úsměvné.
Ke čtení doporučuji všem, ale nejvíce těm, kterým je právě ouvej. Tahle kniha je totiž dokonalá terapie, dokáže potěšit i vyloudit úsměv na tváři.
Tady se musím o radost z četby podělit a tak přidám pro pobavení úryvek.
---
V prodejně kostýmů, prodavač má na sobě kompletní brnění.
"Co tu máte za nejlevnější kostým?"
"Dovolte mi, abych popatřil na zdejší tržní věšák a splnil vaše přání, dobrý muži," prohlásil prodavač. Otočil se k věšáku za sebou a začal se probírat ramínky. "Co tenhle?" zeptal se, sundal z věšáku oblek a rozložil ho na pult.
Danny se zamračil. "To je... nacistická uniforma?"
"Dáváme přednost označení historicky přesný vojenský kostým," opravil ho muž.
"Je to historicky přesná nacistická uniforma."
"Když trváte na detailech, tak teda jo."
"Už si to někdy někdo půjčil?" vyzvídal Danny.
"Myslím, že princ Harry."
"Jasně. No, abych řekl pravdu, já hledám spíš něco, v čem bude míň pravděpodobný, že dostanu na budku."
Prodavač se znovu probral kostýmy a vytáhl třídílný oblek s modrou kravatou. V druhé ruce sevřel pocuchanou blonďatou paruku.
"Tak co?" zeptal se.
"Co jako?" podivil se Danny.
"No co na to říkáte?"
"Co to je?"
"No přece kostým Borise Johnsona."
"Říkal jsem, že hledám něco, v čem nedostanu na budku," zopakoval Danny.
"Takže... tohle ne?"
"Ne, tohle ne. Kdo by chtěl proboha vypadat jako Boris Johnson?"
"Nikdo," přiznal muž. "Proto je to tak levný."
"Dejte mi něco jinýho."
Muž se prohrabal zbožím na věšáku. Vytáhl černobílý kostým a spolu s maskou ho položil na pult.
"Na co se to dívám?" zeptal se Danny.
Muž zamyšleně zabubnoval prsty a železná rukavice zaklapala o pult. Zkontroloval cedulku uvnitř kostýmu, a jak jen mu to brnění dovolilo, pokrčil rameny.
"Je to panda," prohlásil.
"Jste si tím jistej?"
"Ne, ale píše se to na visačce."
Danny si kostým prohlížel a pořád nebyl přesvědčený. Jestli to opravdu je panda, pak je to ta nejsmutnější panda, jakou kdy viděl. Taková, co prožila nesmírně dlouhý život plný zklamání, nevěrných partnerů a nespolehlivých rad při sázení sportky.
"Divně smrdí," řekl Danny a nechtěně nakrčil nos.
"Nebudu vám lhát, vypůjčil si to nějakej prvák a celý to poblil. Je to úplně vyčištěný, to se nebojte, ale pořád to má jemnej odér jägermeisterových zvratků."
"Kolik za to chcete?"
Muž se na chvíli zamyslel. "Deset liber?"
"Dám vám pět."
"Dejte mi deset a přihodím vám k tomu Borise zadarmo."
"Dám vám pět," zopakoval.
"Platí," přikývl muž.
---

62 10.05.2023

Zrádné loviště je pro mne už druhý příběh, ze kterého nejsem tak nadšená jako z ostatních dílů této série. Tady trvá hodně dlouho než dojde na detektivní děj. Prvních téměř sto stran se řeší rybářská a územní politika. Je tu spousta informací z místního života, bohužel však takových, kterým můžou plně rozumět jen domorodci. Brodíme se nezáživnou omáčkou, k tomu je tu spousta vedlejších postav a všichni zbytečně jmenovitě.
Detektivní zápletka je dobrá, ale k vyřešení případu dojde dost rychle, což u této autorky není výjimečné, není totiž zrovna odbornice na spletité zápletky a nečekaná rozuzlení. Dana Stabenow je prostě spíše mistr v popisech krás Aljašky a jejích zvířecích obyvatel (viz úryvek níže), což si užívám a vlastně kvůli tomu tuto sérii čtu.
Moje hodnocení je přesně mezi 3 a 4*.
---
"... probudil tím poklidně dřímajícího samce grizzlyho ve vrbovém mlází naproti přes řeku, který tam vyspával omamný efekt tuctu tučných kisučů ke svačině. Jimovo zahřmění ho vylekalo, takže vyskočil na nohy, ale zakopl o větev a skutálel se s mohutným cáknutím ze břehu do řeky, načež ještě mohutněji vztekle zařval, až se ze všech stromů v dohledu vznesli ptáci, vyděsil ročního losa v houštině a způsobil, že se rodinka vyder fofrem vystěhovala ze své nory a našla si méně divoké obydlí dál po proudu.
Milosrdně ohromená společnost na opačném břehu zírala, jak nadávající a stěžující si grizzly vyjadřuje všeobecnou nespokojenost s tak hrubým probuzením, pak se oklepává a hartusí nahoru na břeh, kde ve velice špatné náladě nakonec zmizel v podrostu."

62 01.04.2023

Zápletka sice není extra výjimečná a z rozuzlení asi taky nikomu nespadne brada údivem nad něčím nečekaným, ale i tento díl nové série je svižně a vtipně napsaný. Pobavil mě nejen svérázný detektiv Viktor Náplava, ale i nová postava v příběhu bodrý "bodygárd" Igor hovořící čistým brněnským nářečím proloženým trochou hantecu. V případném třetím dílu, který bych rozhodně uvítala, bych tuto postavu velmi ráda opět viděla stejně jako Viktorova nového čtyřnohého kamaráda kokršpaněla pojmenovaného Joe Cocker.
Knihu hodnotím jako fajn detektivku z prostředí současného Brna napsanou odlehčeným úsměvným stylem, který mám ráda. Doporučuji všem, ale Brňákům možná sedne o něco víc :-).

62 11.03.2023

Žárlivka je výborný román o chorobné žárlivosti a námět je tady zpracovaný skutečně dokonale. Život s chorobně žárlivým člověkem je peklo a to pro obě strany. Je to takový začarovaný kruh nikdy nekončícího podezírání a hromady otázek, na které neexistuje správná odpověď a žárlivci potřebují spoustu odpovědí.
Žárlivka obsahuje velmi čtivě napsaný příběh Renáty a Davida, jejichž život ničí chorobná žárlivost. Je popsaný průběh vztahu od začátku přes kolotoč podezíravosti, obviňování a zpovídání až k vygradovanému konci.
V této knize je problematika chorobné žárlivosti zpracována z té méně časté strany a to z pohledu žárlivce a poskytuje dokonalý vhled do jeho myšlení. I kdyby autorka měla nějakou osobní zkušenost se žárlivostí, k napsání této knihy musela nepochybně nastudovat i dost odborné literatury.
Ačkoli všichni žárlivce odsuzujeme a odborná doporučení zní jasně - pryč od nich, dokud je čas, ani oni to nemají jednoduché. Chorobná žárlivost je nemoc, která je téměř neléčitelná. V této knize je problematika bravurně zpracována do příběhu se svižným čtivým dějem, doporučuji.

62 12.02.2023

Zbigniew Czendlik je velmi pravděpodobně nejznámější římskokatolický kněz u nás. V této knize poutavě vypráví o svém dětství na tradičním polském venkově, popisuje svoji cestu ke kněžství, co způsobilo, že je mediálně známý a také své názory na církev, celibát, současnou společnost a mnohé další.
Na kněze má celou řadu svérázných názorů, ovšem většinou jsou sympatické, často vtipné. Správné kázání by podle něj mělo být jako minisukně "krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat". Na dveřích ložnice prý má napsáno: "Budit jen v případě požáru nebo zrušení celibátu."
Poslechem této knihy jsem si zpříjemnila předvánoční domácí práce. Jsou věci kolem církve i některé jiné, na kterých se s panem farářem neshodnu, také mi připadal v pár pasážích docela dost kritický vůči ženám, byť je jinak má rád, a ne vždy má pravdu. Nebudu to zde však pitvat a vypisovat své výhrady.
On sám na mě udělal svým povídáním dojem velmi empatického a citlivého člověka se srdcem otevřeným pro potřeby druhých. Také s ním souhlasím v tom, že osobnost symbolizují takové věci jako laskavost, trpělivost a velkorysost.
Rozhovor přináší podnětné povídání, občas vtipné, občas i pohlazení po duši, doporučuji.

62 22.12.2022

(SPOILER) Na Aljašce končí zima, nastává tání a s ním přichází "kopec srandy" jako například havárie letadel, proudové motory padají z nebe, medvědi grizzly útočí na lidi, v tajícím sněhu se najde uleželé tělo, manželka střílí na manžela, střelbou si vlastně vyřizuje účty kdekdo a lidé se celkově chovají jako pošahaní.
V tomto díle si Kate skutečně užije - mimo rozbitého domova a několika setkání s medvědem řeší sousedské, manželské i mezigenerační rodinné rozepře, je nucena za babičku převzít otěže rozhodování v rezervaci a k tomu navíc nakonec zjistit, že tragické nehody vůbec nemusí být nehodami...
Skvělý díl, jen to dlouho připomíná o trochu více humorný román než detektivku. Ona je to vůbec série vhodná spíše pro obdivovatele Aljašky než pro čtenáře krimi. Já vyhledávám obojí, takže jsem si tento díl opět maximálně užila :-).

62 03.12.2022

Tohle je myšlenkově vynikající záležitost. Děj zpočátku vypadá jako popis života v nějaké uzavřené sektě, ale tady jde o mnohem víc.
Archa knih je žánrově i myšlenkově bohatá - připomíná sci-fi i post-apo, obsahuje konspirační myšlenky, velmi důležité je tu téma ekologie, je o lidské povaze a o tom, jak člověk chce stále víc. Její největší přínos vidím v myšlenkách a varováních, které jsou v závěru knihy.
Příběh obsahuje jedno z nejaktuálnějších témat současnosti, předkládá zajímavá fakta a klade nepříjemné šťouravé otázky. Nepřivodíme všemi změnami v oblasti ekologie, které se teď dějí, naopak skutečnou ekologickou katastrofu? Nejsme náhodou naprostí mistři v popírání reality? Zvítězí zdravý rozum nebo diktát mocných a peníze bohatých?
Za přidanou hodnotu v podobě nanejvýš aktuálního námětu hodnotím 5* a doporučuji k přečtení.

62 16.04.2022

Karel IV. - velikán, nejslavnější český panovník, který se jako první z nich stal i císařem Svaté říše římské. Vyjmenovat všechny zásluhy tohoto "otce vlasti" vždy vydá na pořádný spis. Byl to velmi moudrý panovník a obratný diplomat.

Pro mne je Karel IV. ta nejzajímavější a nejoblíbenější historická osobnost. Dokonce až tak, že kdybych si mohla vybrat s jakou již nežijící osobností se setkám, neváhala bych ani chvíli koho vybrat. Ano, vím, že je to blbost, ale škoda, že to nejde, že ano... ;-)

O Karlu IV. byla napsána spousta knih, ale Josef Bernard Prokop dostal vynikající nápad zpracovat knihu jako deník tohoto vladaře a tak nám vše jakoby vypráví sám císař.
Tento první díl Lucemburské pentalogie začíná v době, kdy si Karel vybere svoji poslední ženu Alžbětu a ožení se s ní. Prostřednictvím jeho vzpomínek a také vzpomínek bývalého důvěrníka Jana Lucemburského Gioma se dozvídáme o Karlově dětství, o jeho pobytu na francouzském dvoře, o komplikovaném vztahu s otcem Janem, o jeho matce Elišce Přemyslovně, o různých zákulisních intrikách, se kterými se musel Karel vypořádávat a další skutečnosti.

U této knihy autor zvolil zajímavou a netradiční formu vyprávění a je to moc povedené. Je to tak poutavé, že kniha bude bavit i ty, kteří jinak historické romány nevyhledávají.
Já jsem knihu četla už před léty, hned po jejím vydání a byla jsem nadšená. Teď jsem si předvánoční čas zpříjemnila její audioverzí a i tu musím pochválit. Je skvěle načtená Jiřím Dvořákem a navíc je přidaný vhodný hudební doprovod v podobě dobových skladeb a písní. Úžasně to dotváří atmosféru.

Karel IV. - Tajný deník, knihu o jednom z nejmocnějších a zároveň nejpopulárnějších panovníků Evropy, upřímně doporučuji, je skvostně a neobyčejně poutavě napsaná.

62 22.12.2021

Román Jizva připomíná zločin spáchaný nacisty v Životicích na Těšínsku. Kniha je napsaná velmi čtivě, bohužel silný námět, který obsahuje, autorka zcela nevyužila a tragickou událost zpracovala jen povrchně.
Příběh se odehrává ve dvou dějových linkách. V té ze současnosti hlavní hrdinka zjistí, že její více než devadesátiletá tchyně by mohla mít něco společného s životickou tragédií a začne ji toto rodinné tajemství zajímat. Tím se dostáváme do linky z minulosti, která přibližuje válečná léta na Těšínsku a okolnosti vedoucí k masakru. Mimo pár vedlejších postav jsou všechny fiktivní. Propojení obou linek na mne působilo trochu uměle, nepromyšleně, jakoby autorku nenapadlo jak to lépe spojit...

Linka ze současnosti mne moc nezaujala, dějově byla slabá. Ocenit se dá jen popis pocitů hlavní hrdinky - odtažitost, pochopení, odpuštění, i když nejde o hluboké zamyšlení či emoce, děj se toho víceméně jen letmo dotkne.
Linka z minulosti je o něco více než na historické reálie soustředěná na vztahy mezi mladými lidmi a jejich milostné tápání, což je škoda. I tak je tato linka mnohem lepší než ta ze současnosti.
Pokud jde o samotnou životickou tragédii a okolnosti k ní vedoucí, je příběh propracovaný nedostatečně. Snad autorka chtěla knihou událost jen připomenout, ne se jí více věnovat, ale právě tahle událost by si zasloužila mnohem víc.

K přečtení doporučím jen pokud nečekáte zpracování, které jde do hloubky, kde je více historických reálií, ale hledáte jen zajímavý příběh napsaný příjemným čtivým stylem. Čtivost je totiž hlavní předností této knihy.
Jeden přínos se knize ovšem upřít nedá - připomíná jeden z nacistických masakrů. Tyto události by neměly být nikdy zapomenuty.

62 03.11.2021

Výborné jako vždy. V tomto díle si autor vystačil s jednoduchou zápletkou a přesto je to vynikající počtení. Příběh je napsaný svižně a nápaditě a protože je jen o trochu delší než novela, čtenář jej slupne jako malinu a nedočkavě se rozhlíží po dalším... ;-)

62 21.10.2021

Útěk ze světa není úplně klasický thriller, ale název má naprosto výstižný. Stejně jako v předchozí knize, i tady si autorka vybrala méně častý námět.
Příběh je psaný střídavě z pohledu téměř všech postav, má úžasný spád, děj je tak chytlavý, že nenechá čtenáře vydechnout a závěr je vynikající.

Ačkoliv námět není tak úplně můj šálek kávy a kdybych z anotace věděla o co půjde, knihu bych si nevybrala, uznávám výborné zpracování a dávám 5*. Knih na toto téma by mělo být víc (a spíš romány než thrillery), takže pokud je to napsané dobře, vysoké hodnocení si u mě zaslouží.

62 05.08.2021

Tady půjdu proti proudu, ale tento thriller je napsaný jako napínavý příběh pro ženy a to mě nebaví. Už ten název mě varoval, abych se do toho nepouštěla, ale nedala jsem na tušení, takže dobře mi tak ;-).
Syn majitele ranče je romantický hrdina jak vyšitý - vysoký, krásný, mužný, nechybí pekáč buchet na břiše, k tomu je empatický. Samozřejmě se okamžitě do hlavní hrdinky zamiluje a stává se jejím ochráncem. Chvalozpěv o jeho vzhledu a dokonalosti se průběžně opakuje jak v románku pro náctileté dívky...

Děj není nikterak překotný, ale nejsou tu žádná hluchá místa, dobře vygradované je finále. Hodně se řeší rodinné vztahy, staré křivdy, snahy o odpuštění a smíření.
Pokud jde o samotný zločin, pachatele a motiv, kniha není dobře propracovaná, ale jak jde o příbuzenské vztahy, lidské bolesti, nejistoty a tápání, tam je autorka daleko silnější v kramflecích.
Po dočtení knihy a poskládání celkového obrazu včetně závěru je zřejmé, že Loreth Anne White má nadání spíše pro romantiku, možná i společenské romány.
50 %

62 06.07.2021