dendishek komentáře u knih

Ze začátku jsem se blbě chytala, páč uběhlo dlouho od předchozího dílu. Ale příběh si stále drží své skóre, boduje a boduje. Neúprosně Vás vtáhne, nějakej Netflix Vás nezajímá, až nakonec zjistíte, že máte před sebou poslední kapitolu a zase dlouhou čekací dobu na pokračování. Budu se těšit, Ilan!

11 27.04.2023

Kniha mě zajímala jakožto prvomatku, a dle recenzí měla být trefná a vtipná. Za mě to určitě splnila. Autorka má dar psaní, píše hezky a věcně. Nějakou dobu jsem sledovala i její instagram (má celkem 3 děti). Doporučuji :-)

1 27.04.2023

Ze začátku pecka. Příběh tučňáka mě bavil, napínal.. velmi chytlavé. Uprostřed knihy přišel zlom. Tučňák se usadil ve škole, a tím to haslo. Chtě nechtě - nějak jsem nenašla ani to "co mě tučňák naučil" v názvu knihy.

6 02.06.2020

Kniha je pohledem do světa autistického chlapce. Doporučila bych ji všem, kteří se těmto dětem věnují, žijí s nimi, nebo jakkoli jinak stýkají.

2 02.06.2020

Kniha má samozřejmě jen úzký okruh čtenářů, kteří s ní souzní a chápou všechny pojaté aspekty života, vztah žena-muž, žena jako "bohyně", ztracené a nalezené schopnosti, a další moudra a učení zmíněné v příběhu. Někdo se s tím ztotožní, jiný zavrhne. Já si vybírám tu střední evropskou cestičku. Líbí se mi tento náhled na život, souznění s přírodou, magické tajemno, umění prožívat život bez moderních technologií, apod. Je to jiné, a co je jiné, někdy dost vábí :-)

3 21.04.2020

Taková svěží, odpočinková kniha. Příběh odsejpal, byl předvídatelný, ale na jeho kouzlu to neubralo. Taková "akorát" kniha do koronavirového lockdownu doma.

4 21.04.2020

Kniha se mi od autorky líbila nejméně ze všech. Děj mi neubíhal, postavy mi nebyly sympatické, do čtení jsem se trochu nutila. Jinak má autorka skvělé knihy, ale tahle u mě nezabodovala..

3 16.10.2019

Příběhy lidí, kterým paní Mojžíšová pomáhala, mně už moc nebavily, jelikož jsem je četla také v jiné knize. Na fotografiích ke cvikům mohli zapracovat na modelech. Trochu to na mě všechno mělo komunistický dojem. Pohyb je samozřejmě důležitý - všichni to víme, a stejně s tím nic neděláme. A výčitky svědomí mají vesmírný nástup :-). Bohužel, chodila jsem ke dvěma fyzioterapeutkám, a obě měly úplně odlišný způsob techniky cviků (a i nepatrná odchylka udělá jiný výsledek), takže popravdě - nikde mě to neposunulo.

1 18.09.2019

Paní Mornštajová zaručí vždy kvalitní čtení. Když mám v ruce její knihu, odsouvám na druhou kolej i svůj nejoblíbenější seriál. Někdy zapomínám i jíst. A to mluví za vše. Je to má třetí autorčina kniha a už se těším na další. Příběh byl velmi psychologicky zaměřený, subjektivní pohledy hlavních hrdinů (otec, dcera) nám odkrývaly jejich světy, soukromé myšlenky, emoce a pocity. Tohle všechno na pozadí komunistické doby. Nešťastná doba, jeden nešťastný moment, a pak táhlý smutek jedné doposud šťastné rodinky. Ach, ten osud!

12 13.09.2019

Kniha mě nebavila. Přišlo mi, že budu zbytečně číst 200 stran než vůbec k něčemu dojde. Volbou pak bylo buď knihu odložit úplně, nebo dočíst alespoň rozkouskovaně. Proto jsem přeskočila na závěrečné kapitoly, kde bylo vše naservírované na stříbrném podnose. A stačilo. Spíš by mě bavil celovečerní film. V podobě knihy mi příběh připadal příliš rozvláčný a nezajímavý.

4 01.08.2019

Paní Mornštajnová umí zázraky se slovy. Kniha se čte prostě sama. Líbila se mi osudová linie několika generací na pozadí historických milníků. Lidé se neměli moc dobře, ale zase toho tolik k životu nepotřebovali. A hold, na každé době je prostě "něco". Nejvíce jsem asi sympatizovala s osudem Alžběty, ostatní byla jen taková fajnová životní omáčka. Podtrženo, sečteno - kvalitní čtení.

6 12.07.2019

Mé tak trochu psychicky náročnější životní období mě přiválo do světa paní Ludmily Mojžíšové. Rehabilitace, cvičení a mobilizace jsou teď mým každotýdenním chlebem, a kniha mě utvrdila ve vytrvání. Moc ráda jsem se dozvěděla o životní cestě paní Míly, která byla velmi trnitá, a mrzí mě, že nemám možnost ji potkat osobně.

2 12.07.2019

Kniha se mi líbila ze všech knih od autorky úplně nejméně. Simon mi nebyl moc sympatický, takový chlap hrdina, který uměl všechno, na co si vzpomenete. Do toho samozřejmě svalovec, sexuální samec a? Dokonce lékař! Pro mě velmi nereálné. A hlavní hrdinka mi také přišla trochu mimo. Příběhová linie o jejím bývalém muži hrála trochu na city, a vyústila v překvapený závěr. Pak už byl zbytek příběhu jen o jejich dokonalé lásce. Pozor spoiler: jako vážně se celou dobu baví o neplodnosti, a pak najednou čekají dvojčata? Tato část byla velmi špatně rozpracovaná, a přišlo mi, že to autorky potřebují rychle utnout. Hrdinové spolu ani neřešili vůbec žádnou citovou krizi, jak to u takových knih často bývá. Chybělo mi tam to "vášnivé přesvědčování o citech".

1 07.06.2019

Příběhy tří žen z Hlučínska, kde má maličkost také žije. Čtení bylo trochu jiné, než na jaké jsem zvyklá, nicméně, oslovilo mě skutečné vyprávění ze života a velmi barvitý popis prostředí. V mnoha věcech jsem poznávala život babičky a zub času, který se v něm odrážel. Jak jsou pro ni dnešní věci neznámé a nezajímavé. Lpění na tradicích, na kostelu, na dokonalých nedělních obědech, na vystupování, vzhledu, způsobech a manželství. V knize je vyobrazen citlivý pohled na politickou situaci a prožitek války.

4 15.05.2019

Zaujala mě obálka a název knihy.. Mám ráda hygge. Mám ráda vše, co tento fenomén definuje. Nicméně, obsah knihy mi úsměv na tváři nevyloudil. Hodně postav (novináři a jedna "píárka"), přemrštěné dialogy (opravdu jedno plácaní za druhým), které udělalo knihu zdlouhavější.
Pravděpodobně pro milovníky Kodaně je to skvělý výběr. Za mě - přečtena polovina knihy a poslední dvě kapitoly. Moc jsem prostě nepochopila záměr autorky - udělat z novinářů bandu školáků na výletě v Kodani. A z hlavní postavy jejich vychovatelku. Vadilo mi to..

6 29.04.2019

Milá kniha o osobním rozvoji, pojatá jako příběh Camille, která se ocitla ve spletité rutinně života, ačkoliv šťastná, tak nešťastná. Tak nějak rutinně skřípnutá mezi domácností, prací, synem, manželem a vnějším okolím. Pravděpodobně nebudu daleko od pravdy, když si pomyslím, že asi tak každý třetí člověk na této planetě by nutně potřeboval svého "rutinologa". Kniha se mi občas táhla, ale stála za přečtení. Všechno opravdu tkví v našem myšlenkovém rozpoložení, v komunikaci, v nadhledu, v přijímání, a v přežvýkávání všeho, co nám osud hází pod nohy. Vždy máme konečné rozhodnutí na to, jak zareagujeme, jen a jen my.

2 16.04.2019

Romantický příběh Jane a Cala, které spojí jeden sobecký nápad. Vtipných a dynamických hádek tam bylo natolik, že jsem se nepřestávala smát. Je to nahlédnutí na lásku tak trochu z jiného soudku - z nenávisti se vyklube ryzí, záviděníhodná láska. Té inteligence tam sice občas bylo příliš, ale na sympatii knihy to neubralo. Vzala mě za srdce.

3 03.04.2019

Finch jako padlý anděl zachraňující Ultraviolet před černými myšlenkami a svými kouzelnými nápady ji navrací zpět do sedla - zpět do normálního života bez sestry, ale s chutí jít dál. Kniha mě nadchla natolik, že ji musím mít ve své osobní knihovničce, ať ji můžu kdykoliv otevřít, a vrátit se do bipolárního světa Finche, který svým přemýšlením nezvykle, ale srdečně, vystupoval z davu. Téma knihy - sebevražda - je velké sousto, které se musí hodně krát přežvýkat, aby se dalo polknout, jestli vůbec, a i tak těžký pocit v žaludku zůstane už navěky.

Jsem zvědavá na film (All the bright places), zda mě sebere stejně jako kniha.

10 02.04.2019

Hlavní vykreslenou postavou příběhu je patologická snobka, opičí matka s přehnanou fixací na svého syna. Největší "psycho" na této šílené dámě je fakt, že touha po dalším dítěti - tedy po novém životě, ji nezabránila v tom, něčí život vzít. Přijde mi to jako vcelku dokonalý paradox. Mnohé čtenáře, stejně jako mě, velmi překvapil závěr knihy. Hold, každý si zasloužil, co si navařil..

7 22.03.2019

O panu Hartlovi jsem se párkrát doslechla hlavně ve spojení s jeho prvotinou, tak jsem si říkala, že do jeho knih musím někdy nakouknout. Životní příběh hlavních postav byl pro mě, jakožto věčnou optimistku, radikálně depresivní a srdceryvně neúnosný. Nedokážu přijmout myšlenku, že by někde někdo prožíval jejich způsob života. Lesby Táni, která žila většinu část svého života nenaplněná láskou, mi bylo líto. Nicméně, oceňuji její kamarádský vztah s manželem. Proč mu ale o tom, jak se cítí, nikdy neřekla? Navíc je takové zvláštní, že všechny postavy byly velmi kariérně úspěšní, bohatí, pohlední.. přesto šíleně nespokojení, nedospělí. Asi jsem jeden z těch velmi průměrných českých občanů, a tohle je pro mě prostě jiná liga :-).

3 15.03.2019