Dera komentáře u knih
Něco mezi hororem, fikcí a pohádkou pro dospělé. Námět a začátek knihy velmi dobrý, ale jinou přednost jsem na této knize nenalezl. Bohužel potom to mělo už jen sestupnou tendenci a hodně to ztrácelo na kvalitě.
Ano, tento román je opravdu nadčasový a trefný, protože Velký bratr už je všude kolem nás. Lidé jsou odposloucháváni, sledováni. Všude jsou kamerové systémy, pohyb člověka může kdokoli sledovat přes mobilní signál, nabourává se e-mailová komunikace. Je úplně jedno, jestli vládne komunismus nebo kapitalismus. Vize budoucnosti Orwella byla geniální...
Prvních skoro 100 stran knihy autor věnuje své návštěvě Polska a popisem polských měst a míst, kde se odehrával osud Herslha Sperlinga- postavy, o které pojednává tato kniha. Dále popisuje jeho život a utrpení v Treblince, útěk z tohoto tábora a následně pobyt v Osvětimi a Dachau. Tyto dva tábory popisuje jen sporadicky. Pak se autor zabývá osobností a osudem Sperlinga-hlavně tím, jak ho pobyt v těchto táborech poznamenal. Hershl Sperling se nikdy z tohoto utrpení úplě nevzpamatoval a po smrti své ženy spáchal sebevraždu. Tento osud potkal i jiného přeživšího z Treblinky- Richarda Glazara, který napsal knihu "Treblinka,slovo jako z dětské říkanky". Tuto knihu doporučuji těm, kteří chtějí číst o Treblince více. Každopádně vzpomínky těch, co přežili koncentrační tábory byly tak destuktivní a poznamenávaly psychiku přeživších do takové míry, že i po několika desetiletích života v relativním klidu tito lidé končili svůj život sebevraždou...
Velmi sporadická kniha na jedno odpoledne. Psána povrchně a tak nějak ve spěchu. Působí to na mě, jako kdyby autor prováděl výtahy z některých kvalitnějších knih tohoto tématu. Pokud mohu doporučit podobnou, ale o moc lepší knihu: Richard Glazar- "Treblinka, slovo jak z dětské říkanky". Autor v Treblince byl, je to očité svědectví...
Osvětim-a vše, co k tomu patří. Je to tak nepochopitelné, že to snad ani není pravda. Díky takovým lidem jako je Shlomo Venezia se dovídáme, že to bohužel pravda byla. Očité svědectví a vyprávění tohoto muže o děsivé mašinérii vyhlazování Židů, které se musel jako "spolupachatel" účastnit, jestli chtěl žít. Velmi mě zaujaly pozdější úvahy těch málo přeživších členů sonderkommanda v Osvětimi. Vyčítali si, že se jako obsluha krematorií podíleli na vyhlazování svých lidí. Ale neuposlechnutí rozkazů SS-mannů se rovnalo okamžité smrti. Toto obrovské dilema a s tím spojené výčitky je neopustily do konce života.
Další kniha o holocaustu tentokrát formou reportáže několika autorů. Trochu to na mě působilo neuspořádaně a povrchně. Pokud chcete číst lepší knihy o sonderkommandu v Osvětimi, čtěte: Miklós Nyiszli- "Byl jsem Mengeleho asistentem", nebo: Shlomo Venezia- "V pekle plynových komor". Jsou to očitá svědectví a vyprávění těchto autorů a ne posbírané reportáže a rozhovory. Tím nechci tuto knihu degradovat, ale zmíněné knihy jsou podle mě lepší.
Hlavní komentář jsem napsal již o 1.dílu. Chtěl bych jen dodat, že komiks Maus se dá číst vícekrát a neomrzí.
Takže rekapitulace: Židé- myši, Němci- kočky, Poláci- prasata, Francouzi- žáby, Američané- psi. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl... :-). Netradičně, možná i humorně předložené téma holocaustu formou černobílého komiksu. Takto to podle mého názoru mohou číst i takoví čtenáři, kteří prostě nemají žaludek o holocaustu číst v "ortodoxních" knihách...
Do nejmenších detailů popsaný příběh atentátu na Heydricha a dále osudy všech zúčastněných. Toto téma zde autor podává zcela precizním, vyčerpávajícím způsobem. Po dočtení knihy jsem se nemohl ubránit pocitu, jestli onen čin za to stál. Odplata a perzekuce proti českému obyvatelstvu byla vysoká. Odhadem dva tisíce většinou úplně nevinných lidí. A k tomu Lidice a Ležáky. Na druhou stranu vzrostl náš kredit u spojenců a Britové odvolali Mnichovskou dohodu. Kniha určitě stojí za přečtení.
Připadalo mi, že čtu scénář stejnomenného filmu. Kniha přesně kopíruje film, včetně většiny dialogů. Každopádně je to čitelný příběh, kde se čtenář neztrácí v ději a postavách, bez zbytečných a nudných pasáží.
Karel Hora prožil velmi dobrodružný život vojáka. Bojoval ve světové válce, v Korei, Indočíně a Alžíru. Mám rád tyto nesmyšlená vyprávění...
Pro mě má tato kniha dvě části. První část je příběh, který vtáhne, ale vzhledem k malému obsahu a délky je maximálně lehce nadprůměrný. Je to pro mě vlastně jen taková povídka. Nevím proč, ale hodně jsem fandil postavě Chigurgha. Jeho zásadovost mi prostě imponovala i když je to záporná postava se vším všudy. Druhá část, jestli to tak mohu nazvat je úvaha šerifa Bella před každou kapitolou. Četl jsem ji vždy velice pozorně, protože jeho názory a myšlenkové pochody mě vždy přinutily hodně přemýšlet. Podával je tak nějak lidsky, prostě jako obyčejný člověk, nemoralizoval a v tom byla moudrost sama...
Tento velkolepý román si plné hodnocení opravdu zaslouží. Nejvíce musím vyzdvihnout to obrovské dobrodružství. Doba byla zlá, utrpení a smrt doslova na každém kroku. Nechápu, jak mohli lidé vůbec přežívat.. Někdy jsem si přál být po jejich boku, ale první pocit hladu a nějaký přepad barbarů by mě z toho určitě vyléčil...
Hlavní hrdina se stane gladiátorem a i když má postupně již všechno, neotáčí se zády dalším výzvám a to se mu stane osudným. A skončí tak, jak žil. Jeho osud a konečné rozhodnutí mi připomíná Jana Lucemburského.
První má fantasy kniha. Fantasy knihy vedou různé žebříčky a jsou velmi oblíbené, proto toto téma nemůžu nechat bez povšimnutí. Ze začátku jsem měl smíšené pocity, připadalo mi to jako pohádka pro dospělé. Ona to vlastně je pohádka pro dospělé. Čím víc bylo přečteno, tím více mě to bavilo. Konec a to, pro co se Richard rozhodl mě absolutně rozsekal...
Přiznám se, že jsem čekal na téma Stalingrad více akce. Ale kupodivu zas až tak moc mi to nevadilo, protože detailní popis pocitů a vjemů snajperů to vynahradil. Konec knihy mě z mého pohledu vůbec neuspokojil i když jsem ho hltal pro jeho napínavost. Skoro všechny osudy hlavních postav zůstaly otevřené a já tedy krom duelu nevím jak to vlastně všechno dopadlo...
Mario Puzo pořád sází na jednu kartu, na jedno téma. Vím že to umí. Ale nemohu se zbavit pocitu ohranosti jeho díla a taky toho, že mu dochází dech. Podle mě nejde psát pořád dokola na "jedno brdo" se skvělými výsledky.
V mém pomyslném žebříčku slabě dotahuje tato kniha "Kmotra". Zbytek knih Maria Puza výrazně zaostává...
Čtu zde spíše pozitivní ohlasy, ale nemohu úplně souhlasit.. S největší pravděpodobností je to způsobeno knihou "Kmotr" od tohoto autora. Vím, že bych neměl srovnávat, ale když porovnám kvality těchto knih tak je tu obrovská propast. Puzo s "Kmotrem" strašně zabodoval, laťka je vysoko a jeho ostatní knihy by rády navázaly na tuto slávu, ale to se jim podle mě nedaří...Sečteno, podtrženo- průměrný příběh...
Gangsterky mám rád i když ne všechny. Tento příběh je kvalitou někde uprostřed. Děj není žádné úchvatné drama. Problémy v manželství obyčejného rázu, problémy v casinu, to vše opepřené trochu humorem. Každopádně tak jak to u gangsterů bývá, všichni se snaží "špekulovat" a navzájem se "podělávat"...