Dervish komentáře u knih
Tak to bychom měli, půlka z celé série Malazské Knihy padlých je za mnou a já nejsem o moc moudřejší než na začátku. Je to docela pochopitelné, když například tento 5. díl je naprosto samostatnou knihou, která s předchozími díly nemá skoro nic společného (no samozřejmě skrytě má, ale to se dozvíme určitě později).
Přesto mě tento díl bavil mnohem víc než předchozí. A to především z toho důvodu, že jak část věnovaná Edurům, tak část zaměřena na Ledeřany je velice zábavná a nemá prakticky žádná hluchá místa. I přesto, že se na pořádnou bitvou čeká téměř až na konec knihy. Tehol a Bugg jsou možná nejoblíbenější postavy, které jsem za těch 5 knih poznal, a doufám že se s nimi nesetkávám naposled. Byla by to velká škoda. Ale i další postavy byly napsané zajímavěji než v minulých dílech, jakoby Erikson až s pátým dílem dokázal postavy vykreslit tak, aby čtenáři na nich skutečně záleželo (to samozřejmě neplatí o paličích mostů, to jsou miláčkové od prvních vět první knihy).
Celkově mě kniha bavila (společně se 3. dílem) nejvíc a jsem ve velkém očekávání kam půjdeme teď? Kdo tam na nás čeká? Který bůh nám zase zkříží cestu a jaký bojovník nám proseká cestu davem, zanechávaje ulice zastříkané krví a žlučí z povolených svěračů...
Má nejoblíbenější (a nejvíce čtená) kniha v dospívání. Ten příběh nemá chybu!
Bohužel, zatím odloženo, začátek mi nějak nesedl, tak nějak se to mrská od dětské knížky k fantasy a pak zas zpět, jakoby autor sám nevěděl na jakého čtenáře vlastně cílí... tak jak se mi líbila kniha "Muž jménem Ove" a ještě více "Tady byla Britt_Marie", tak tady jsem se prostě nechytil a začátek mě nebavil. Ale určitě se ke knize vrátím, zůstává v knihovně připravená na jiné mentální rozpoložení. Snad to napodruhé vyjde.
Neskutečně chytlavá kniha, boje famózně vykreslené, špetka těch žen, co komplikují mužům život, zvraty a dějové přemety, prostě klasický Cornwell. A tak ho máme rádi.
Bohužel oproti prvnímu dílu to jde trochu dolů. V knize je příliš Boudy, Asy a podobných živlů a málo Paní a Černé legie. Ani černý hrad a jeho obyvatelé mě až tak nezaujali. Každopádně jakmile se do hry dostane Felčar a jeho oddíl, o zábavu je postaráno.
Jedním slovem geniální. I já, stejně jako felčar, jsem se do paní zamiloval. Ta touha je hmatatelná. Popis závěrečného boje mě přikoval do židle - tak surové, hrubé, bezpáteřní. Černá legie se stala mou druhou rodinou. Propadl jsem jí a upsal svou duši službě v legii. Tahle smlouva nemůže být zrušena... ale ta paní, ta paní....
Důstojné pokračování prvního dílu. A ačkoliv se v ději objevují dost nelogické přešlapy a sem tam nějaká ta hrubka, jde dějem stále o zcela výjimečné dílo v rámci české literatury. Napětí, zvraty, boje - vše snese to nejpřísnější měřítko a já jsem napnutý, jak to vše nakonec s Attionou dopadne.
Fíha, bylo to rozhodně hodně zvláštní čtení. Kuriózní hlavní hrdina, prostředí i zápletka příběhu. Svým způsobem laškovní a zajímavá, ve skutečnosti temná a děsivá. Nicméně neubráním se srovnání s filmem 9 mm, kde bylo podobné téma dovedeno až do klaustrofobního stavu, kdy mně stály chlupy na rukou. Řezárna taková není, zlo v knize poletuje sem-tam, ale ve skutečnosti bezprostřední hrozbu pro hlavního hrdinu nikdy nepředstavuje. Dokázal bych si představit, že Louise mohla ještě přitlačit na pilu tak, aby si i čtenář kousal nehty hrůzou, aby nemohl v noci spát, pak by šlo o geniální dílko. Takhle jde o kvalitní thriller, který způsobí lehké šimrání v podbřišku, ale dlouhodobě u vás v hlavě dlouho nepobyde. Přesto se čte velmi dobře.
Další z knih, ke které jsem se dostal jen díky čtenářské výzvě. Hledal jsem své jméno a našel. No nakonec jsem se za své jméno i trochu styděl. Ale to je jiný příběh.
Nejdříve mě příběh tolik nechytnul, přeci jen dílo je to obsáhlé a máte neustále pocit, že se točí jen v kruhu, zamilovat, ublížit, odmilovat - zamilovat, ublížit, odmilovat... mění se jen jména. Životní cyklus je stále tentýž. Jenže k závěru knihy se začala atmosféra přiostřovat a už šlo opravdu o krk. Nakonec nechyběla ani krev. Páral naprosto přesně a pravdivě tne kudlu tam, kde naší společnost opravdu tlačí bota. Všichni chceme jen brát, málokdo dokáže dávat bez "podmínek". Jsme sobci a tupci a láskou pohrdáme lehce a beze studu. Ale tenhle generální zázrak je největší věc na světě a zaslouží si, abychom kvůli němu potlačili své ego.
Poselství knihy je podle mě jasné. A nejlépe ho vystihují poslední slova knihy: "Když se rozdáváme a pak zjistíme, že někdy třeba házíme perly i sviním, neděje se nic tak hrozného, protože tím rozdáváním nás neubývá, nýbrž naopak."
Tři hvězdičky pro Palahniuka, jedna pro Michala Nanoru, který mi v doslovu vysvětlit podstatné části tohohle kontroverzního dílka. Bez jeho slov bych byl jak použitý kondom na okraji odpadkového koše - užil jsem si, ale teď už mě nic pěkného nečeká.
Po přečtení nezbývá než si jen povzdechnout, jó porno už není co bývalo. Ty časy jsou pryč.
Zábavné čtení na dvě odpoledne. Rád jsem se přenesl do doby rytířských soubojů, kdy se lámou dřevce, prohýbají plechy a o krvavé údy není nouze. Líbí se mi, že z Dunka Martin neudělal žádného superhrdinu, je to jen floutek, který má do rytíře ještě sakra daleko, ale odvaha a smysl pro čest mu rozhodně nechybí. V čem jsem se naopak ztrácel jsou jména všech rytířů. Když došlo na závěrečnou bitvu, nevěděl jsem kdo, s kým, proti komu vlastně bojuje - zapamatovat si ta podobná jména je prakticky nemožné. Chvílemi si myslím, že to nevěděl ani sám Martin.
A je to tady. Konec. Na posledních 200 stránkách jsem měl třikrát v očích nějak mokro. To nejlépe hovoří o tom, jak je kniha napsána. Je to parádní završení téhle objemné série a i když nedostanete odpověď na všechny otázky, které vás trápí (prostor pro další knihy tady rozhodně je), tak epický závěr opravdu stojí za to. A paliči mostů a lovci lebek si teď zaslouží opravdu dlouhý odpočinek.
Za pár let totiž přijde chvíle, kdy je znovu povolám do akce, druhé čtení už bude určitě jiné, detaily které teď zapadly budou vyplouvat na povrch a doplňovat tuhle neobyčejnou skládačku.
Nebudu tvrdit, že nyní rozumím všemu co mi Erikson nakládal na talíř, některé myšlenky ostatně nepochopím asi nikdy, stejně jako chování některých postav (asi nejvíc protivná a zbytečná postava pro mě byl, je a bude Icarium). Rovněž se mi nelíbí, že některé postavy se ztratily a o jejich dalším ostudu nevíme už nic (příkladem za všechny je třeba císařovna, Leoman nebo Besana), ale ono to prostě jinak asi nešlo. Udržet v ději takové množství postav je zkrátka nemyslitelné. Erikson to "skoro" zvládnul.
Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto Malazského světa, našel jsem v něm totiž hodně paralel se skutečným světem, který nás obklopuje. Je čas se zamyslet nad vlastními životy a prožívat je tak, aby ani jeden den nebyl promarněnou šancí na to ukázat, že si zasloužíme tady být. Pro mistra Kápě, nechtějte přeci, aby dorazili další Forkrul Assail!
Nejlepší knihy v sérii:
-----------------------------------
VZPOMÍNKY LEDU
PŮLNOČNÍ VLNY
CHROMÝ BŮH
Pro mě je to lepší kniha než Hustej nářez. Taková reálnější, míň přehnaná a ulítla. Navíc postavy jsou konečně vykreslené lidsky, i když jsou pořád jak přes kopírák. Všichni nabušení, precizně střílející a téměř nesmrtelní. Ale na to sere pes, Kotleta si to takhle nastavil, tak berte nebo nechte být. Děj se mně líbil a určitě si přečtu i pokračování.
Tak poslední díl je jednoznačně nejlepší, Kurtz už trochu vypadá jak "zranitelnej" člověk, kterej taky může "trpět". Jinak je tu asi nejlepší zápletka, nejtemnější záporák a nějaká ta sexy žena se tu taky najde. Akce sice opět přehnané a nevěrohodné, ale na to s..e pes, tenhle drsňák mi nakonec snad bude i chybět.
Lepší než první díl série, přesto stále tak naivní, že si člověk musí pořád připomínat, že to psal opravdu Simmons. "Terminátor" Kurtz opět přežije všechny nástrahy s lehkostí a drzým šklebem na tváři, vysměje se masovému vrahovi, policejnímu oddělení a hned dvěma mafiánským rodinám. Přitom si procvičí střelbu, karate a "asociální" mluvu. Chybí jen sex, aby byl "detektivní" balíček kompletní. Snad se dočkáme ve třetím díle... A Sherlock se usmívá za závěsem.
Neil Strauss jede v této knize na zvrácené horské dráze. Od extrému k extrému. Někdy se chová jako totální debil, aby za pár stránek dospěl téměř k božskému prozření. A tyhle stavy se v knize změní tak desetkrát. Člověk mu tak moc chce fandit a věřit, ale kniha vyšla už před pár lety a v současnosti už je autor (a hlavní hrdina) rozvedený, čímž napsal sám ten nejlepší komentář o knize. Nefunguje to, svatý grál Strauss nenašel. Pravdu o věrnosti a fungujícím zdravém vztahu zde nenajdete. Na druhou stranu se zde můžete dostat na swingers párty, což taky není úplně k zahození.
Ne tak dobré jako Návrat rudé gardy (pár do očí bijících nejasností by se tu našlo), ale i tak to byla slušná jízda až do konce. Další střípek do mozaiky Malazu zapadnul jak nic a jedeme dál.
Tak jo, přiznám se, že vůbec netuším co tímto dílkem chtěl pan Rudiš čtenářům říci. Je to divné, od prvního slova po poslední. Všechny postavy jsou jak od kolegy Chocholouška a děj (neděj) je jedno velké tápání. Přesto je knížka svým způsobem krásná. Ono v životě vám také nemusí vše dávat smysl, prostě to tak je. Liberec má své kouzlo a v knize se ho podařilo zachytit, takže pokud se příliš nebudete rýpat v ději, knihu si určitě můžete užít. A pokud jste meteorolog, budete možná i chrochtat blahem.