Devil-Ivet komentáře u knih
Příběh je to napínavý, nemohla jsem se odtrhnout. Alex byl silný a nápaditý. Fandila jsem mu až do konce. Rozhodně doporučuji!
S předchozími názory naprosto souhlasím. Je fakt, že tu chyběla klasická satyra, jak jsme u Paasilinny zvyklý. To ale vůbec nevadilo. Mě osobně kniha bavila, měla jsem ji přečtenou za jedno odpoledne. Jen Gunnariho mi bylo líto. Je tu krásná ukázka toho, čeho všeho jsou lidé schopni, když někdo začne vybočovat ze zajetých kolejí…
Zase dobrý díl. Nemám co vytknout. Je čtivý, zábavný, temný, záhadný… Je to takový odpočinkový díl. Voldemortova minulost je zajímavá. A smutná, proč jinak by se z něj stalo to, co se z něj stalo?
Mě se kniha moc nelíbila. Očekávala jsem nějaký velkolepý příběh. Ale nakonec nemastné, neslané...
Zajímavé. Další příběh, nad kterým se musíte chtě nechtě pozastavit a přemýšlet. Přemýšlet nad svým životem a pokusit se najít ten svůj smysl života. Přesto si nemyslím, že je to tak skvělá kniha, jak se všude hlásá.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se mi četla hůř, až ke konci (posledních 40 stránek) to mělo nějaký spád. Na druhou stranu je to něco, nad čím se člověk musí pozastavit a zapřemýšlet...
Psí zima je skvělá kniha. Je to vtipné, čtivé a tak trochu napínavé. Protože zvědavost je silná a potřeba vědět, co Lota provede na dalších stránkách ještě větší.
Skvělé uzavření téhle série. Nemám co vytknout, příběh jsem si užívala plnými doušky. Bylo to čtivé, zábavné, napínavé. Ale až po druhém přečtení jsem dokázala ocenit závěr knihy.
Kalpzubovu jedenáctku jsem poprvé četla kvůli čtenářskému deníku. A myslím, že právě teď mohu docenit to, co jsem tenkrát neviděla.
Zatím nejslabší díl, co jsem četla. I když se toho stalo hodně – intriky, zrada, zlost, nenávist, ale i závist, naděje, touha… A má to zatraceně silný příběh, myslím, že to chtělo trochu víc… Trochu víc… Napětí? Jo, asi jo. Napětí a ještě něčeho, ale nemůžu přijít na to správné slovo. Možná za to může ten sněm čarodějů, ten mě moc nebavil.
Díky filmu jsem si chtěla Beowulfa přečíst a když jsem ho jednou viděla v jednom malém nejmenovaném knihkupectví, nebylo dál o čem přemýšlet. A musím říct, že film byl přikrášlen (co si pamatuji). Nebylo to špatné, i když se některé kousky četli hůře a v postavách jsem se trochu ztrácela. Ale to bude hlavně tím, že se v této mytologii nevyznám. Myslím, že tato kniha bude spíš pro nadšence, kteří se o to opravdu zajímají.
Nejhorší díl s Anitou, co jsem zatím četla. Moc zbytečných stránek, moc zbytečného sexu. Oživování odflákla a jen MOST mě udržel v pozornosti. Bojím se dát šanci dalším dílům…
Les oběšených lišek jsem poprvé četla asi před šesti lety. A i po takové době mi má stále co nabídnout. Dobrodružství, humor, napětí. Paasilinna snad nikdy nezklame :)
Tyto pohádky jsou kouzelné. Je tu moudrost, odvaha, spravedlnost. Silné příběhy. Nejvíce mě bavil asi Šťastný princ spolu se Slavíkem a růže, Mladý král a Rybář a jeho duše.
První díly byly super. Skvěle jsem se odreagovala, odpočla, pobavila. Škola noci je série, která se čte (četla) sama. Nemusíte u toho přemýšlet. Ale později jsem byla spíše otrávená. Bylo to zbytečně protáhlé, nudné a otravné. Hodně jsem tenkrát přemýšlela, jestli knihu dočtu. Nakonec ano, ale další už jsem neotevřela a přestalo mě zajímat, jak celá ta série skončí. Jediný klad byl, že dvojčata se rozhádala. Popravdě, to jejich dokončování vět mi lezlo na nervy… (Proč to má tolik dílů??)
Smutné, temné, depresivní a drsné. Ty chvíle radosti a lásky jsou krásné. Neuvěřitelná atmosféra, která doslova vtáhne do děje a už nepustí. Kresby jsou více než nádherné. Rozhodně doporučuji!
Tato kniha se zařadila mezi mé nej. Je drsná, krásná, čtivá a hned napoprvé upoutala mou pozornost (četla jsem ji 3x). Pan Mukka má svůj styl psaní. Takový zajímavý, drsný, s ničím se nesere. A to se mi na tom líbilo. Už v té době to muselo pobouřit.
Kniha mě zaujala už na škole, a tak to chtělo jen čas, než jsem ji otevřela. A musím říct, že mě to bavilo víc, než jsem čekala. Tento příběh jsem přečetla jedním dechem. Bylo to zvláštní, podivné a přece poutavé. Další dvě povídky už nebyly tak napínavé a čtivé, ale stále mě udržely v pozoru. Markheim mě bavil víc.
Tentokrát se Paasilinna zaměřil na finskou mytologii a povedlo se. To šestero se mi zalíbilo. Je to veselé, čtivé, vůbec jsem se nenudila. Jedna z nejlepších knih.