devildeny komentáře u knih
Děj pěkně plyne, ne že bych se od knihy nemohla odtrhnout, ale vždy jsem se k ní ráda vrátila. Hlavní hrdinka mi byla svým způsobem sympatická, protože v některých povahových rysech jsem se v ní našla. Oblast X je jak po kontaminaci LSD. Některé autorovy popisy anomálií jsem si dokázala živě představit, některé, hlavně ty z Věže, byly na můj vkus moc rozvláčné, až jsem se v nich někdy ztrácela. Určitě se pustím do dalšího dílu.
Když to shrnu, tak kniha vypráví o třech zoufalých ženách, kterým tři neschopní chlapi nedokážou nabídnou to, co by je učinilo stoprocentně šťastnými, až to vede k tragédii. Naopak to byla pro mě změna, že se autorka nesnažila povahy postav nijak přikrášlovat, a právě proto mi připadaly uvěřitelné a některé momenty v knize byly dost emočně silné. Hlavní hrdinku neodsuzuji, protože nikdo neví, jak by se zachoval, kdyby ztratil smysl života, dokud se do té situace nedostane. Je pravda, že ke konci již byla kniha předvídatelná, ale určitě tak do půlky jsem měla za pachatele někoho jiného. V datech jsem se také úplně neorientovala, ale nijak zásadně mi to na pochopení děje neubralo. Naopak se mi líbilo, že svůj příběh vypráví více postav v první osobě a těšila jsem na vývoj další postavy v nadcházející kapitole. Podle mě stojí za to si ji přečíst.
Tento díl se mi ze série líbil asi nejvíce, krásný příběh a navíc se odehrával v prostředí tetovacího salonu, takže to mě fakt bavilo. Četla jsem ho jako první a pak se teprve pustila do všech ostatních, takže bylo zajímavé zpětně zjišťovat, co jsou vlastně zač, všechny ty osoby, které jsou v této knize zmíněné. Ve všech knihách se však opakují podobně popsané scény, což je trochu nuda.
Kniha se velmi dobře čte. Je taková oddechová i napínavá zároveň. Děj mě vtáhl, že jsem se ke konci nemohla odtrhnout. Zajímavý konec..
Kniha se četla opravdu dobře, dvě dějové linky, trochu mi to připomínalo Erskinovou. Ze začátku knihy jsem si říkala, že to bude určitě moc velká slaďárna, ale nakonec byl děj docela napínavý a v lince minulosti i docela nepředvídatelný.
No páni, zase jiný typ apokalypsy. Při té představě mrazí, líbilo se mi, jak to King popsal. Kniha se četla dobře a opět, mám ráda takový road trip s různými typy postav. Jediný konec mi přišel dost urychlený a trochu otevřený.
Znám děj se seriálu, takže jsem věděla, co očekávat, ale čte se sama, takže super.
Originální námět a o záměně žen při letecké nehodě. Chvílemi mi přišla kniha zdlouhavá, když se chýlil konec tak byla opravdu napínavá, ale takové rozuzlení bych opravdu nečekala, přišlo mi to až trochu přitažené za vlasy, ale budiž.
Opravdu krásný příběh, co se týče slonů. Zase si jich budu vážit o něco více, lidé by se od nich mohli leccos naučit. Proto také nechápu, jak může někdo tak úžasnému tvoru ublížit jen kvůli vlastnímu zisku, vážně doufám, že takoví "lidé" se za to budou škvařit v pekle. Příběh Anthonyho Lawrence, z jehož prací autorka také čerpala, mě vážně dojal, určitě si přečtu i nějakou jeho knihu. Vzdávám hold všem, kteří se podílí na ochraně přírody. Co se týče příběhu Jenny a Alice, už jsem se v tom začínala zamotávat a nechápala, co se teda vlastně stalo. Říkala jsem si, proč dva dospělí lidé, kteří musí vydělávat a platit účty, věnují veškerý svůj čas 13ti leté holce, která chce najít svojí mámu. Pak mi ale autorka vzala vítr z plachet, protože se to celé otočilo o 180 stupňů. Nejdřív jsem byla docela zklamaná, protože to na mě bylo až moc fiktivní, ale zase se to asi vztahovalo k tomu, že co se týče vnímání slonů, existuje něco mezi nebem a zemí.
Propracované vyprávění o odříznutí Islandu od okolního světa. Ze začátku mě nebavilo rozebírání politiky, ale ono to bez toho nejde, když jde národ do kelu. Otevírají se zde otázky existenční - nedostatek potravin pro všechny obyvatele, obrací se postavení ve společnosti, kdy zemědělci jsou rázem nejvyšší třídou, problematika národnosti a rasismu, co dělat s cizinci, kteří nestihli před kolapsem odcestovat…no, člověk nechce ani pomyslet, kdyby se něco takového stalo u nás, alespoň, že nejsme na ostrově…
Zase jiný typ post-apo, než na jaký jsem byla dosud zvyklá. Překvapil mě styl psaní, kdy věta označující myšlenku stojí vedle věty vyjadřující přímou řeč, která není nijak označena uvozovkami. Občas jsem se trochu ztratila v tom, co je myšlenka a co přímá řeč, ale překvapivě mi to zásadně nevadilo a kniha se moc dobře četla. Bavil mě Higův smysl pro humor a celkově mi byl jako postava sympatický. Někdy jsem se smála jeho absurdním nebo jadrným myšlenkám, jindy mi bylo do pláče, když vzpomínal na Melissu a na Jaspera. Zároveň se mi líbila jeho víra, že někde je pořád něco víc, než jen jejich perimetr, i když nakonec....doma je doma. Z knihy vyzařuje autorova láska k přírodě, což mi bylo velmi sympatické. Příběh je jaksi znepokojivý, protože vše, co zde bylo popisováno, se může během chvíle stát.
Kniha inspirovaná nesnadným životem Číňanů v 19. století v USA, která se prolíná s příběhem ze současnosti, kdy jsou objeveny hrůzy, které se v té době udály. Život byl k Mei Lien a její rodině velmi nespravedlivý, a přestože jako jediná dostala ještě jednu šanci na život, osud se nedá obelstít. Smutný příběh, ve kterém byly velmi čtivé obě časové linie.
Autorka si dala práci se zjišťováním informací o chemických látkách a jejich účincích, mučení za účelem výslechu, pastích a zbraních, takže jejich popis byl dost autentický a pro čtenáře myslím zajímavý. Jsem ráda, že do knihy zakomponovala i speciálně vycvičené psy, kteří zde byli za hrdiny. Chvílemi se děj trochu táhl, ale nakonec to do sebe pěkně zapadlo a konec jsem přečetla jedním dechem.
Mé první seznámení s autorkou a musím říct, že jsem naprosto spokojená. Líbil se mi smysl pro humor autorky i v ne příliš veselém příběhu. Psychologie postav byla vzhledem k jejich životním zkušenostem realistická a každá postava byla něčím zajímavá. Já jsem se bavila, nemám co vytknout.
Sice nejsem skalní fanoušek Motörhead, takže jsem se v těch jménech opravdu ztrácela, ale autobiografie rockových hvězd mě vážně baví. Ani tady Lemmy nezklamal s hromadou zážitků a musím říct, že přestože byl uživatelem speedu, tak to měl v hlavně docela srovnané a byl to sympaťák. Myslím, že v každé době je potřeba, aby měl člověk vlastní názory a nebál se je vyjádřit.
Kniha vtipná a dojemná. Bavilo mě Eleanořino smýšlení, které občas bylo, jako by sem spadla z jiné planety, zároveň však, přese všechny její strasti, měla velmi milou povahu.
Přečetla jsem na základě shlédnutého filmu, jehož námět o části života ve lži mě zaujal. Sice jsem už za cílovkou, ale občas neuškodí si přečíst o prvních láskách a zavzpomínat si. Byla to taková příjemná jednohubka.
Oproti první knize už mi připadají hlavní hrdinové takoví dospělejší, již mají něco za sebou, ale určitě to nemají o nic lehčí než v první knize. Stejně jako první díl se ten druhý četl velmi dobře, i když některé pasáže nejsou vůbec příjemné, protože dost připomínají stav za 2. světové války. Nelze jinak, než se pustit do posledního dílu.
Od knihy jsem očekávala příběh nabitý romantikou a rodinným tajemstvím, a to mi tato kniha splnila. Líbilo se mi pro mě nové prostředí Austrálie, ve kterém autorka žije a dozvěděla jsem se zajímavé informace o tom, jaký tam byl život za 2. světové války. Akorát mi trochu vadily ty chyby v překladu.
Podle mého knize nic nechybělo, poutavě psaný postapokalyptický příběh, perfektně vybarvené charaktery postav. Líbila se mi odborná stránka knihy a částečné čerpání ze skutečnosti ohledně houby Ophiocordyceps. Nevydržela jsem to a ještě před dočtením jsem zkoukla filmové zpracování, které mi oproti knize připadalo dost nedotažené a nenašla jsem v něm poselství, které jsem našla v knize.