dia.riedl
komentáře u knih

Nedokážu říct, co mě na této knize tak upoutalo - už jako malou holku - ale budu jí číst zas a znova!


Brilantní.
Miluju detektivky a Agatha Christie je prostě základ. Byla to má první kniha od ní a také asi největší letošní očekávanání. Pustila jsem se do ní hned, jak mi přišla a ještě ten den přečetla. Bylo to prostě geniální, myslím, že nebýt epilogu, nikdo nedokáže přijít na to, kdo je vrah. I když jsem během četby nějaká podezření měla.
Stejně, jako jsem četla v jednom komentáři, i mě trochu chyběl popis ostrova, domu a počasí, ale psychika postav byla popsána skvěle.
Zajímalo by mě, jestli jste si nějakou postavu oblíbili? Já ano, pana Lombarda a doktora Armstronga. Soudce byl taky fajn, měl dobré postřehy.
Hrozně mě bavilo to ozvláštnění pomocí říkanky! Vždycky jsem se podívala na následující verš a radovala jsem se, že jsem alespoň přišla na způsob vraždy, dřív, než to bylo řečeno :D Nicméně jsem byla v koncích s určením vraha.
Taky má přenádhernou obálku!!! (2017)


Hvězdná Evelyn Hugo a jejích sedm bouřlivých manželství. Ale kdo byla skutečně její práva láska?
Tady bohužel půjdu s hodnocením proti proudu. Za mě byla knížka Sedm manželů Evelyn Hugo fajn, dobrá, ale nedokázala mě překvapit a nadchnout, jako mnohé jiné čtenáře.
Máme tu opět rozhovor s fiktivní celebritou tentokrát z filmového průmyslu. Jenže mi tu chybělo právě víc z té filmové branže, aby mi postava Evelyn přišla tak fascinující a talentovaná, jak se prezentovala. Hlavním tématem knihy byly Evelyniny milostné zápletky, což je fajn, ale bylo to opravdu tak zajimave a dechberoucí?
Způsob vyprávění, tedy zapojení reportérky, která má z příběhu Evelyn napsat knihu, mě bavil. Bohužel ale celá ta zápletka s reportérkou Monique mi nepřišla vůbec zajímavá a pro příběh ničím přínosná. Vlastně mě moc nezajímalo, co mají Monique a Evelyn společného, zajímal mě příběh Evelyn Hugo.
Naopak se mi moc líbilo vkládání bulvárních novinových článků a samotné podání tématu LGBTQ, bylo to psáno nenásilnou formou a zároveň z toho byla patrná ta tíha takového závazku.
Nejzajímavější pro mě bylo manželství s Donem, kde se autorka rozepsala také o ne úplně lehkém tématu. Také se mi líbilo manželství s Rexem Northem a samozřejmě celoživotní příběhu Evelyn a Harryho. Naopak pro manželství s Robertem jsem neměla moc pochopení, přišlo mi to nepravděpodobné.
Bohužel ani onen osudový vztah si mě bezpodmínečně nezískal tím, jak byl pro obě strany toxický, ale možná si jen nedovedu představit, jak náročné to v té společenské situaci bylo.
Samotná Evelyn je bez debat zajímavá postava. V mnoha situacích byla hodně sebestředná, zároveň ale průbojná, sebevědomá a později i hodně sebekritická. Taková, kterou bych z povzdálí obdivovala, ale nechtěla si ji pustit blíž k tělu.
Autorka rozhodně umí skvěle psát, kniha není průměrná a myslím si, že JE výjimečná.
I přes to všechno, co tu zmiňuji, nehledě na to, že mě kniha i rozplakala, jsem u Evelyn Hugo necítila to kouzlo, že to přece musí být skutečný příběh skutečně celebrity, bohužel.
A nemůžu si pomoct a nezmínit, že u Daisy Jones & The Six tohle všechno pro mě fungovalo. Daisy Jones a Billyho jsem zbožňovala od začátku se všemi jejich přednostmi i chybami. Do jejich příběhu jsem se zkrátka zamilovala až po uši a nic ho pro mě nepřekoná. Daisy a Billy byli senzace, Evelyn Hugo byla pod vším tím pozlátkem docela obyčejná žena.


Jedním slovem FAMÓZNÍ. Podle anotace jsem měla o příběhu jinou představu - čekala jsem nové postavy a jiné prostředí, osudy, ale příběh dost dobře navazuje na první knihu a mnoho, ač v samotném ději nijak podstatných scén, získává díky tomu větší rozměr a oba díly působí celistvě. Chci také vychválit zpracování, protože na to, že má kniha 750 stran, čte se velmi plynule, kapitoly jsou krátké a styl je velmi čtivý, takže kniha krásně ubíhá. Byla jsem také ráda za vypracované mapy světa.
Opět sledujeme tři hlavní roviny příběhu s hlavními protagonisty, které se ale v druhé polovině knihy ještě rozběhnou, objeví se některé "staré" postavy a náznaky dalších osudů.
Přestože některé pasáže v druhé půlce knihy mi přišly zdlouhavé a nezáživné (poznat nová místa a království je jistě fajn, ale tady jsem měla pocit, jako bychom se zasekli a nic tak podstatného se chvíli nedělo, jen stránky a stránky popisů, nakonec příběh přecejen eskaloval a posledních 100 stran jsem četla téměř bez dechu.
Jsem opravdu nadšená, za mě Třetí ucho překonalo Polovičního krále, osud postav nebyl tak temný a beznadějný, všechny příběhové linky byly zatraceně zajímavé a napínavé. Nejvíce mě nadchl příběh Ika a jsem nadšená, že se autor rozhodl věnovat této postavě a pak krále Dara. Vývoj postav v průběhu knihy byl skvělý.
Poznáváme z tohoto světa další roviny, jak zeměpisné, tak ty náboženské, některé nejasnosti z prvního dílu získávají pevnější obrysy, ale ke konci příběhu se objevují nová překvapení. Už teď tedy doufám, že se budeme moct těšit na další pokračování, protože druhý díl věru nezklamal!


Mě Kůže taky zklamala. Po Rituálu, který mě hodně bavil tématem, atmosférou, kde mě začala bavit i linka Blechy, mi Kůže přišla neucelená - vůbec jsem nechápala spojitost mezi oběťmi, vyšetřování bylo opět odsunuto na druhou kolej, tři čtvrtě knihy se řeší Blechy rodinné záležitosti a Caffreyho honba za...strašákem. Souvislost s vrahem a oběťmi, místy činu...žádná. Až na poslední tři díly jsem z téhle "detektivní" série fakt zklamaná.


Při čtení kniha může působit dost chaoticky, přeskakujeme nejen mezi postavami a místy, ale často i v čase (jednu scénu vidíme z více pohledů, některé si předcházejí nebo na sebe scény navazují, ale sledujeme postavy na jiném místě, apod.). Bylo pro mě také těžké orientovat se v cechách asasínů a Spárů a vůbec, kdo je na čí straně, kdo co tajně plánuje a s kým. Do toho všeho ještě vstupovali bohové... A tak i když ke konci už jsem vnímala příběh víc jako celek a některé věci zapadly do sebe, nepamatovala jsem si například informace ze začátku knihy a u některých postav jsem ztrácela nit (když se objevili dejme tomu ve třetině knihy, pak dlouho dlouho nic, už jsem si je jen špatně zařazovala - takový Lamač kruhů, Toc).
Protože se chystám v sérii pokračovat, přečetla jsem Měsíční zahrady vzápětí podruhé a díky tomu to byl dokonalý zážitek, od prvních kapitol mi všechno dávalo smysl, wow momenty musím říct stojí opravdu za to (některé chvíle - např co se děje okolo Pačesa, Rychlýho Bena...co dokázal Paran..i všechny intriky ve městě) no jsem nadšená!
U této knihy je prostě potřeba trpělivost a hodně pozornosti a také to ze začátku bráttak, jak to je. Vykašlala bych se na listování ke "slovníčkům" vepředu i vzadu, autor vám většinou v textu připomíná kdo daná postava je, ke komu patří nebo co dělá pomocí oslovení.


Výborné! Konec byl sakra napínavý a až do té chvíle jsem knihu vůbec nepovažovala za horor.
Takový pocit bezmoci nikdy nechci zažít, jde z toho hrůza jen při čtení. V jednu chvíli jsem ani já nevěděla, komu můžu věřit. A co teprve Ro!
Navíc se kniha moc dobře četla. Co víc si přát!


Kniha byla supr. Je to spíše vypravování o skutcích Robina a jeho zbojníků než ucelený příběh. Kniha je hodně romantická, ze vší té lásky už mě ale trochu bolela hlava..
Robin a jeho přátelé jsou samozřejmě skvělí!


Nádherný příběh. V první půlce jsem se nepřestávala smát, ve druhé jsem nemohla přestat brečet.
Postavy si naprosto zamilujete, Liesel (mimochodem, celou knihu jsem bojovala s tím, jak mám její jméno vyslovovat...SAUMENSCH), Hanse, Maxe, Rudyho!!
Přečteno za čtyři dny, ale musíte si zvyknout na styl psaní.
:)


Přečteno v originále. Hned jak jsem tuhle knížku uviděla v knihkupectví, musela jsem jí prostě mít! :D Tima Burtona zbožňuju, jeho filmy, kresby.. Bože, ty ilustrace jsou senzační!! :D


Půlnoční knihovnu jsem prvně neměla v plánu číst, pak mě ale nalákaly recenze a ohlasy a říkala jsem si, že díky ní taky třeba zjistím něco o sobě a najdu svou cestu.
Musím říct, že ze začátku se mi kniha moc nelíbila. Nora byla hodně nesympatická a nedokázala jsem s ní soucítit.
Nesedl mi styl psaní Matta Haiga, pro populárně naučnou četbu je to myslím fajn, na beletrii to pro mě bylo málo čtivé a bez emocí.
Proprouvala jsem s Norou prvními alternativními životy zcela bez zájmu. Necítila jsem potřebu zajímat se o vedlejší postavy a Nořiny pocity.
Překvapil mě i samotný koncept a pravidla "cestování", kdy Nora vstoupila do života svého jiného já a byla naprosto ztracená.
Přišlo mi, že to přináší více škody než užitku...
Ve druhé polovině se ale něco zlomilo, když přišel na scénu Dylan a po něm Ash. Vlastně i samotná Nora se změnila, a příběh jsem dočítala s chutí.
I samotné paralelní životy nabraly na zajímavosti a na pocitech. Najednou měly pro naší současnou Noru váhu, najednou jimi jen neproplouvala, ale prozkoumávala je do hloubky, to se mi líbilo.
I když byly životy, kde byla Nora šťastná, byl tam nešťastný někdo z jejich blízkých. Teprve když Nora pochopila kouzlo opravdového žití, mohly se stát neuvěřitelné věci.
Kniha má opravdu zajímavou myšlenku, ale příběh mohl být podle mě zpracován lépe.
Nedokážu říct, jestli se ke knize někdy vrátím.

Druhý díl ze série o kavárně Funiculi funicula byl za mě bohužel o trochu slabší a repetetivní. V knížce jsou opět čtyři na sebe nenavazující příběhy, bohužel postavy mužů, kteří kavárnu navštíví, mi byly méně sympatické, než tomu bylo v první knize. Příběhy a především důvody 4 osudných setkání jsou opět velmi zajímavé, ale žádný z nich mě nijak hluboce nezasáhl. Ze všech příběhů pak výrazně vystupuje příběh Kazu, která v kavárně obsluhuje, který je velmi silný.
Velmi zajímavou postavou je také Kjóko, která je svým způsobem vlastně otravná, zároveň do jinak klidné, tiché a malinko pochmurné atmosféry kavárny přináší trochu šťávy.


Může obsahovat spoilery
Kniha se čte jedním dechem, je napínavá, zvrat je výborný a perfektně načasovaný. Ale. Kniha nepřináší nic nového...přijde mi, že všechny thrillery co teď vychází (Dívka ve vlaku, Pusinka, Manželé odvedle, Žena v okně apod.) jedou podle stejné šablony, hlavně co se týče postav a částečně i rozuzlení....hlavní postava má do určité doby nějaký charakter, ne vždy sympaticky, a po zvratu dochází ke zlomu i u té postavy a zrovna tady mi to bilo do očí...a také se mohla více řešit Jane, ne pořád Cass a její prášky a telefonáty...
Četla se opravdu dobře, ale spíše mě naštvala...


Je to to super knížka. Moc dobře se čte.
Jen mě mrzí, že je taková nedotažená...ke konci knihy se úplně nesmyslně objeví nové postavy a podle mě, kdyby se autor pořád soustředil na ty hlavní, mohl být konec zajímavější (konečná pointa je ale moc dobrá!)
Hrozně mě baví tyhle teorie o náboženstvích...stvoření světa a tak...pár "myšlenek" už mi ale přišlo opravdu přes čáru...
Přesto ale doporučuji, kdo má rád Browna a Rollinse...tohle je taková hezká česká napodobenina :-)


Tak to byla pecka! Skvěle propracovaný děj a "svět" Skupiny. Akční, zábavné a zajímavé, postavy naprosto parádní.
Myfanwy především. Ta ženská mi padla do oka hned v parku a neustále mě překvapovala.
Gestald je velice zajímavá postava! Palev nahoru, s nikým podobným se nejspíš v knize nesetkáte.
Výborně vymyšlené byly i některé schopnosti, Eckhart s Gubbinsem mě bavili..!
Skvělý napínavý příběh, jen konec mi přišel trošku natahovaný, ale poslední kapitola mě tak nějak pohladila na duši.


Jedna z těch opravdu dobrých knížek v maturitní četbě. Postava krysaře se mi strašně líbí. Příběh je pěkný, plynulý, konec mě i překvapil. A musím vychválit jazyk, autor si krásně pohrává se skladbou vět.


"A jak to udělal? Jak to ten muž dokázal?"
"Zavolal si netvora."


Postavu Chandlera Binga zbožňuju, vždycky mě moc bavil, ale o hercově životě jsem nevěděla téměř nic. Samozřejmě jsem si jako divák všimla jistých změn v průběhu seriálu. Tahle kniha mi všechno, co se odehrávalo mimo televizi, ukázala hezky natvrdo a bez příkras.
Pro mě to, čím si Matthew procházel, je jedna velká neznámá. Nerozumím, jak to mohl takto táhnout dlouhé roky a jak to, že byl v televizi vždycky tak usměvavý. Na druhou stranu o tom v knize píše tak otevřeně a přiznává se ke svému selhání, že mě to vážně dostalo.
Občas jsem měla problém se v ději zorientovat, je psaná velmi volně až hovorově a Matthew přeskakuje z jednoho období do druhého.
Při čtení jsem byla střídavě zhrozená, naštvaná, nechápající a v zápětí soucítící a dojatá.
Bylo krásné nahlédnout do jeho práce a ještě zajímavější do jeho hlavy, která se s ním teda nemazlila.
Chandler pro mě odteď bude někdo jiný, protože už vím, jaký byl Matthew Perry.


Tak jsem zase našla malý poklad!
Neskutečně mě oslovil celý koncept ale i styl psaní autorky. Povídky jsou psané tak něžně a laskavě. Některé mi připomněly mou oblíbenou Prima sezónu.
Autorka si krásně hraje se slovy, s básnickými prvky, ale hravě využívá i název knihy, celá sbírka pak působí víc celistvě. Já mám tenhle až snový styl vyprávění moc ráda.
Povídky jsou veselé, rozverné, ale i smutné a hluboké. Pro mě to bylo pohlazení po duši.
A když k tomu přidáte poslech doprovodné klavírní hudby, tak máte o zážitek postaráno.
