Diorissimmo
komentáře u knih
O spánku a mizení
Katharina Hagena
Váhám mezi 3-4 hvězdičky. Není to špatná kniha, ani příběh, ale trvalo mi, než jsem se začetla, a pochopila dějovou linku. Je tam spousta zajímavých myšlenek a kniha je ve znamení takové zvláštní snové atmosféry. Hlavní hrdinka, lékařka pracující ve spánkové laboratoři zabývající se poruchami spánku, má sama problémy s usínáním. Za nocí, kdy nemůže spát si přehrává epizody ze svého života a snaží se dobrat toho, kam kdysi zmizel její přítel Lutz, se kterým má dceru.. Ovšem, jak už tu zaznělo, kniha je trochu chaotická a když se člověk nesoustředí, má problém se zachycením děje. Prolínání snu a skutečnosti, přítomnosti s minulostí, trochu moc překombinované, celkem mi unikal smysl. Snová atmosféra a zajímavé myšlenky jsou fajn, ale děj nějak váznul.
V ohnisku nepokoje
Alena Wagnerová
Další výborná kniha od Aleny Wagnerové. Životopis Franze Kafky, jeho rodičů, tří sester a ostatních příbuzných na pozadí historických událostí přelomu 19. a 20.století, je zároveń i historií židovské komunity v Čechách. Autorka rekonstruuje život, především Kafkův duševní život, který byl impulzem pro jeho dílo, zejména z deníkových zápisů, dopisů a z vyprávění Kafkovy neteře a lidí, kteří ho znali. Sám Kafka formou deníkových záznamů reflektoval a vtipně glosoval každodenní události v rodině. Autorka se též zamýšlí nad velice komplikovaným vztahem mezi Franzem a jeho otcem Hermannem Kafkou, kdy každý od toho druhého očekávali něco zcela jiného, než dotyčný mohl splnit a ve výsledku to mělo zcela jistě vliv na Kafkovo dílo.
Velice poutavě napsáno, dozvěděla jsem se spoustu nového a dalo mi to podnět k dalšímu studiu. Osud rodiny je nicméně velmi tragický, pro svůj židovský původ jsou všichni členové rozvětvené rodiny postupně povoláni do transportu, tři mladší Kafkovy sestry umírají v koncentračních táborech, po válce se téměř nikdo z nich nevrátí a sám Franz tomuto osudu unikne jen "díky tomu", že zemře už v roce 1924 na tuberkulozu.
Děkuji autorce, že mi přiblížila život a osud Franze Kafky a já mám chut si přečíst něco z jeho díla. Třeba Proměnu. Nebo Dopis otci.
Zázemí
Jana Šrámková
Váhám, jestli dát 3 nebo 4 hvězdy do hodnocení. Kniha je psaná poetickým jazykem, většina událostí je jen náznakem, lehce se dotkne vzpomínek, nicméně něco mi tam chybí. Pokud to autorka myslela jako vzpomínkovou knihu na babičku, mělo tam být více událostí z babiččina života. Uvádí, že se babičky ptá na historii jejího života, na všech devět sourozenců, jak se jmenují, kdy se kdo narodil, co se kdy stalo, nahrává si vzpomínky na diktafon, protože i naše vlastní pamět nás může klamat. Čekala jsem tedy děj více do hloubky,ale ...Děj se skládá spíš z fragmentů ze života autorky, občas se mihne nějaká asociace, která vyplaví dávno zasuté vzpomínky, jako návrat do rodného města, dům, kde žila babička...chybí mi tam nějaká forma, toto je moc snové a neuspořádané. Souhlasím, je to takové archetypální, něco jak předobraz všech babiček a vzpomínek na ně, než o skutečně vystavěný příběh, který začíná a končí..tohle se prolíná časem a prostorem, současností a vzpomínkou. Poetické a snové, pro ty, kdo to tak mají rádi.
Stíny v srdci
Katherine Webb
Kniha se mi líbila. Na to, že jsem podle názvu od toho nic moc nečekala, mě příběh zaujal. Zpočátku jsem se nemohla začíst, rušilo mě prolínání přítomnosti s minulostí, ale pak jsem se začetla a chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Oba příběhy, ten z minulosti i současnoti mají svojí třináctnou komnatu, svoje stíny minulosti, Pandořinu skřínku, kterou se bojí otevřít. Příběh je o vině a trestu, který se jako červená nit táhle po celé generace dvou rodin. Závěr nebyl předvídatelný, tajemství se rozplétá postupně a udržuje čtenáře v touze číst dál a zjistit, jak to celé vlastně bylo. Těším se na další knihu autorky.
Ani Eva, ani Adam
Amélie Nothomb
Opět další pěkná kniha od Amelie Nothombové. Díky ní jsem se dozvěděla zase něco nového o Japonsku. Líbí se mi ta ironie a svěží styl, jakým Amelie píše, určitě se přečtu i další knihy.
Axolotl Roadkill
Helene Hegemann
Ani jsem to nedočetla. Divný, nesrozumitelný styl, podivné fráze. Nebavilo mě to. Slang a podivné fráze je to, co mě od dočtení této knihy úplně odradilo.
Hagibor
Milena Slavická
Knihu hodnotím jako průměrnou, ale rozhodně ne špatnou. Možná jsem od toho čekala něco jiného. Nicméně jsem tuto útlou knížku přečetla za jeden den. Nejvíce mě zaujal poslední příběh, vyprávění Hany a její dopisy z emigrace.
Věřte nevěřte
Olga Krumlovská
Pár příběhů bylo zajímavých. Strašidelné historky mám ráda, ale nějak se mi nechce věřit, že vše autorka sama prožila, něco mi připadalo jako hodně přitažené za vlasy.
Utajené životy slavných Češek
Martina Bittnerová
Životopisy čtu ráda, předchozí knihy autorky: Spisovatelky a Eros a Utajené životy slavných Čechů se mi líbily, ale tato je hodně průměrná. Možná je to výběrem osobností. Nejzajímavější byl životní příběh Theodory, dcery Boženy Němcové. Ostatní příběhy mě tolik nezaujaly.
Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
Příjemné oddychové čtení, milá a pohodová kniha. Z kraje žítkovských bohyní, psána místním nářečím, což dáva knize větší autentičnost. Příběhy obyčejných lidí na pozadí dramatických událostí 20.století, které se hrdinů dotknou jen tak mimochodem. Žádné velké drama ani zvraty se nekonají, životy lidí se řídí přírodními zákony a snahou o přežití v drsném prostředí hor a běh událostí je psán formou kroniky ze života jedné rodiny. Také se mi nejvíc líbil první příběh.
Šíleně smutné povídky
Tereza Boučková
Šíleně smutné povídky jsou "překvapivě" smutné. Přečetla jsem je jednou a stačilo.Pěkně napsáno, ale dýchla z toho všeho na mě taková beznaděj.
Ta třetí
Jaroslav Havlíček
Námět knihy bezesporu zajímavý, ale nečetla se mi zrovna lehce. Musela jsem se prokousat spoustou únavných pasáží a film s V. Dlouhým a Lucií Vondráčkovou byl v tomto případě mnohem lepší než kniha. Téma vynikající, film skvělý, jen v knižní podobě se to hůře četlo, nemělo to takovou jiskru jako film.
Přítelkyně
Barbara Nesvadbová
Další depresivní kniha od Nesvadbové, po Pohádkáři jsem čekala něco veselejšího, ale Nesvadbová z toho feminismu a popisu zlých a podivných mužů, které má v každé knize už asi nevybředne. Vypadalo to, že knihu přečtu za jeden dva večery, ale musela jsem se do čtení nutit. Nějak mě to neoslovilo.
Dům se slepou verandou
Herbjørg Wassmo
Smutné a melancholické. Takový bezvýchodně tíživý příběh, kde se vlastně zas tak nic moc neděje, ale smutek je přímo hmatatelný. To je tak nějak celé, co mě po přečtení knihy napadá. Kdyby na konci byla alespon nějaká naděje na lepší osud Tory a lidí na ostrově...tohle je tak beznadějné. Ale špatná kniha to není, jen nedoporučuji číst, pokud se chcete odragovat a přijít na jiné myšlenky, toto není oddechovka před spaním.
Zády k sobě
Julia Franck
Zajímavá, i když hodně depresivní a beznadějná kniha. Ale rozhodně nemůžu říct, že by byla špatná. Dva sourozenci a jejich poněkud zvláštní, psychopatická matka, zapálená pro ideály komunismu. Příběh se odehrává v poválečném Německu. Souhlasím s tím, že psychologie postav je napsaná výborně, ale děj mohl mít větší spád. Nicméně, tuto knihu jsem přečetla celkem s chutí, ale Polednici, od stejné autorky jsem se pokoušela přečíst dvakrát, ale nějak jsem se nedostala přes první čtvrtinu. Takže Polednici jako lepší dílo hodnotit nemůžu.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Začátek vypadal slibně, ale postupně jsem měla čím dál menší chut číst. Děj stagnoval a přišel mi nezajímavý a nepravděpodobný. Dalo se z toho vytěžit určitě mnohem víc. Podle názvu a bizarních fotografií jsem čekala něco jiného, možná na způsob starého gotického románu, tohle byla spíš taková pohádka pro teenagery. Trochu historie, trochu tajemna, trochu o ničem.
Prokletá
Anna Maria Scarfó
Přesně tak, také mám pocit, že příběh je sice velmi smutný, ale kniha je psaná takovým stylem, že jen klouže po povrchu. Člověk se nemůže s Annou Marií nijak ztotožnit, a ani to v něm nevyvolá ty správné emoce. Ta pasivita a odosobnění hlavní hrdinky z toho dělá jen nějakou krátkou reportážní zprávu z novin, jak někde někoho roky týrali a znásilńovali a co se mu dělo. Nicméně chybí tomu nějaká hloubka, osobní prožitek. Na to, že to vypráví sama Anna Maria, je to strohé a troufnu si říct, že místy až skoro nudné čtení. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc, ten styl psaní neodpovídá tomu, co nám Anna chtěla sdělit. Také jsem od toho čekala mnohem víc. To podání celého příběhu knihu totálně pohřbilo.
Malá ručka
Susan Hill
Neříkám, že to bylo špatné, ale dalo se z toho vytěžit víc. I když pro tyhle duchařské horory mám slabost, mohlo to být mnohem propracovanější a napínavější. Líbilo se mi filmové zpracování Ženy v černém od Susan Hill, hlavně bravurně vykreslená strašidelné atmosféra opuštěného domu na ostrově.
Román pro muže
Michal Viewegh
Velmi slabá kniha, děj v podstatě o ničem, spousta sprostých slov. Nijak mě to nenadchlo a nezaujalo, film je stokrát lepší než kniha. Takže kdo viděl film, kde to víceméně zachrańuje pan Donutil, knihu už číst snad ani nemusí, o nic nepřijde.
Biomanželka
Michal Viewegh
Biomanželka je typické oddechové čtení na víkend, nebo na dovolenou. Přečetla jsem ji za dva dny. Není to žádné veledílo, nad kterým by člověk musel dlouho přemýšlet, nepřináší žádné hluboké myšlenky. Nicméně dobře se čte, je tam trochu té ironie a sarkasmu, občas jsem se pobavila. Prostě taková celkem milá oddychovka, když nemáte chut a náladu na nic náročného.
