Disease komentáře u knih
Krize středního věku v přímém přenosu. Doplněno o vcelku zajímavé úvahy ohledně genderových otázek. Kdysi dávno na první čtení mi to přišlo románovitější. Ale vzhledem k tomu, jak se to zhruba v polovině rozjede, počítám časem s dalším přečtením.
Fajn průřez světem Marvelu, který ale výtvarná stránky posouvá o hvězdu výš. Jinak spíš takový dokumentární kus.
Lepší než jednička, bez debaty. Zlá noc a Poslední z nevinných na hranici geniality, prostřední povídka je pěkné pokračování příběhu Tracy Lawlesse.
Natáčení filmu a pátrání po prastaré tragédii. Opět to funguje velmi dobře.
Vtipně popsané zážitky ze země, kde zítra již znamená mezinárodní potravinovou pomoc.
Slabší než první díl. Sebastian se potřebuje zbavit neodbytné milenky... a pak už ne... a pak už zase jo. Billy s Vanjou si měří, kdo má větší... co vlastně? Zkrátka té hysterie tam je trochu moc. Obecní blb povýšil na ředitele věznice a je ještě zábavnější než v první knize. Jo... a někdo vraždí ženský, jsem si všiml.
Finále je ovšem krutopřísný. A úplný konec mě přiměl sáhnout hned po dalším dílu, takže vlastně v pořádku.
Po přečtení ústředního příběhu jsem si řekl jen "jak tohle dopadne?!?".
Jak se tak postupně pročítám českým komixem, který si až na výjimky půjčuji v knihovně, sleduji, že od dob Komety z 90.let urazil hodně velký kus cesty a dospěl. I když až na nemnoho kousků (Oskar Ed, Divočina, 130, Moje kniha Vinnetou a pár dalších) mi vadilo přílišné intelektuálství, případně slabý scénář a důraz na kresbu, která sice byla netradiční, ale tak nějak až moc přes "komixovou čáru". Tohle je ovšem jiná liga, rozdílná kresba doplňuje bezvadný scénář, podle toho, jakou linii právě sledujeme. Podtrženo sečteno, tohle dílo nasadilo laťku hodně vysoko a já jen optimisticky doufám, že ne nadlouho :-)
Pěkné autorské medailonky od Freda Pohla. Co se týče povídek některé hodně překvapily, některé slabé, až se divím, že byly do takto reprezentující sbírky zařazeny.
Robert A. Heinlein pro mě představuje autora silně kolísavé kvality, což je znát i na vybraných povídkách. Od přeceňované, vcelku průměrné Cesty se musí hýbat, přes velmi dobrý Rok extrémů až k nepochopitelnému Nejodlehlejšímu místu, které by mohlo fungovat jako začátek kapitoly v nějaké Verneovce.
Jack Williamson je pro mě velkou neznámou, ale Veselice byla velmi dobrá.
Cliffor D. Simak je můj oblíbenec, v podstatě jsem od něj nečetl špatnou knihu. Tady jsem byl nadšený z Jeskyně tančících jelenů.
Lyon S. de Camp, autor nenáročné dobrodružné SF/Fantasy má titul asi za svůj přínos v rámci conanologie, nicméně jeho teoretická stať Malí zelení mužíčci z velké dálky byla vynikající.
Fritz Leiber; mám ho zapsaného jako autora nepříliš vtipné humoristické fantasy, což mi potvrdila nezábavná Dívka z moře. Ale Zdravý rozum se mi líbil hodně.
Takže podtrženo sečteno 4* spíš za zásluhy než za výběr povídek.
Silný zážitek i napodruhé. Zejména v závěru z knihy stříkají emoce.
Vtipné takovým tím jedovatým houellebecqovským způsobem. Vzhledem k malému rozsahu nezačne nudit, ale na druhou stranu se nedočkáme ani nějakého velezávěru.
No, vypadá to, že mému vztahu k Harrymu Holeovi prospěl čas odloučení, takže i když Nesbø vaří ze stále stejných ingrediencí, bavil jsem se. Finále ovšem poněkud teatrální.
Není to úplně to nej od Dicka a za její "věhlasnost" může do velké míry filmové zpracování. Nicméně právě ve srovnání s filmem vede kniha na celé čáře.
Slabší kousek. S cifršpionama a defraudantama se holt tolik zábavy neužije.
Nejslabší kousek s Vlahošem a tak nějak asi i celkově slabší kousek ze Zeměplochy.
Spíš psychologický román, scifi tu slouží jen jako kulisa. V rámci Dicka lehký nadprůměr.
Pixy a Kontejner mě kdysi moc nezaujaly, ale tohle je teda maso. Nechtěl bych mít fantazii Maxe Andersona, i když jednoznačnou výhodou nočních můr je bezproblémové vstávání do práce :-)
Není to sice taková bomba jako Optimisti nebo Ernesto, ale čte se to dobře a má to tu správnou noir atmosféru i gradaci. Pátou hvězdičku "v rámci prvotiny" nepřihodím, když je to přepsané :-)