Disease komentáře u knih
V devadesátých letech, když jsem ještě četl hudební periodika, se ke mně dostalo několik Brunových reportů z turné. Bavily mě, i když Death Metal, potažmo Krabathor, jsem tenkrát neposlouchal. Takže přečíst si tuhle knihu bylo lákavé. Pominu-li množství překlepů a uvozování většiny nestandardních/hovorových slov, je to dobrá kniha, která jako dokument určitého (nejen životního) období, funguje perfektně. Fanoušci si klidně tu pátou hvězdu můžou přihodit.
Společenská satira je přítomna naštěstí jen sporadicky a rozhodně ne ve stylu např. Malcolma Bradburyho, který mě kdysi poněkud neoslovil. Zato je to výborně napsaný "společenský" román s parádními postavami.
Ve sbírce jsou dobré v podstatě jen "Ve znamení kříže a draka" a "Písečníci", ale zato jsou tak nadprůměrné, že níže než na 4* jít nemůžu.
Technická: Asi by bylo dobré vydání od Laseru z roku 1992 dát zvlášť, je to přece jen úplně jiná kniha.
Ke konci se to sice (jak většina těchto knížek) zvrhne v tak trochu "statistickou ročenku", ale vzhledem k tomu, že to není výpověď člena kapely (ty mám nejradši) ale novinářský kompilát, je to silně nadprůměrná záležitost.
Nechám bez hodnocení, protože tohle asi nedočtu. Na rozdíl od "Kam létají vrány", kde bylo parádně vykreslené společenské a politické prostředí, tady se jedná jen o (celkem nezajímavý) vnitřní svět postav. Srovnání s nedávno přečtenou Větrnou Hůrkou v doslovu také na chuti dočíst nepřidá...
V adaptaci se povedlo zachovat ruskou atmosféru, místy to bylo takové bulgakovské, místy gogolovské a nechyběli ani puškinovští "lišnie čelověki". Výtvarně také výborné. Rozhodně si chci přečíst původní knihu.
Slabší Francisovka, asi kvůli nevýrazným postavám. Výjimkou je Erika Uptonová, ale ta má jen 2 epizodní vstupy. EDIT: Na poněkolikáte jsem si Johna oblíbil a i ty survive momenty jsou dobré.
Místy (hlavně ze začátku) poněkud mnohomluvné. Zhruba v polovině se kniha zlomí do zábavnější polohy.
Vzhledem k tomu, že jsem už dlouho nečetl žádnou českou scifi, je tohle pro mě velké překvapení. Zejména proto, že stylisticky to není něco mezi slohovkou a pohádkami Boženy Němcové a také zde není obsažen ten křečovitý humor, který bývá ve starších knihách.
Space opera, kde vědecké části nejsou nijak příliš "hard", takže se to čte velmi dobře. Určitě dám i další díly.
Je to sice víc Neff než Verne, ale jako dobrodružná kniha v pohodě.
Groteska, která by u Roalda Dahla nebo P. G. Woodehouse vydala na povídku, se u Iana McEwana nafoukne na (krátký, ale) román.
Ne "klasická" severská krimi, kde problematický detektiv řeší sériové vraždy, které páchá psychopat s traumatem z dětství, což dovede potěšit. Takhle drsná škola má spíš blíž ke Kmotrovi a jako třešnička na dortu relativně netradiční pojetí policajtů.
Sice to byla strašná blbost, ale tak nějak jako ukrácení času v kocovinovém útlumu to fungovalo dobře. Ne úplně špatně napsané, jen ty rádoby cool anglické hlášky si mohl autor odpustit.
O chlup slabší než Optimisti, asi proto, že se soustředí víceméně jen na jednu postavu. A nebo možná taky, že už tam pro mě není ten "wow efekt". Nicméně na plný počet je to pořád.
Zatím nejslabší Murakami. Je sice fajn, že se vyrovnává s rolí Japonska ve válce o Mandžusko, ale v rámci celkového děje je to dost nepodstatné. Zkrátka těch odboček bylo tentokrát příliš, zejména v poslední části.
Slabší než Falzifikátoři, především proto, že zde se řeší víceméně jen jeden projekt. Nicméně zábavné stále.
Sice pan Eschbach, co se týče geopolitického vývoje, tak trochu předběhl o 20-30 let, ale jinak velmi solidní práce.
Možná kdyby vraždy zůstaly nevyřešené, bylo by to lépe, ale i tak velmi dobré čtení, včetně historického diskursu. Hvorecký se pro mě pomalu ale jistě stává čtenářskou jistotou.