Disease komentáře u knih
Těžko hodnotit, když je to jen začátek, ale i tak je to Burns, jak ho máme rádi.
Jako u většiny antologií tu není vše dobré, dokonce těch vyloženě špatných kousků je tu dost. Průměr dávám proto, že pár jich bylo dost vtipných.
Fajn postapo s ne úplně mi sedící kresbou. Další díly asi také zkusím, ale nijak zásadně mě to nenalákalo.
Hodnocení jen za Stezku do Dakoty, Traviče jsem hodnotil u jiné Karavany. Příběh má spád a zároveň i literární úroveň, na kterou jsem zvyklý např. u Jacka Schaeffera.
Tak trochu blábol, ale místy vtipný. Literaturu v tom nehledejte, ale do tramvaje v pohodě.
Stylisticky ze začátku na hodně vysoké úrovni, skoro by se chtělo napsat "gogolovité", ale v momentě, kdy se začne "tepat do nešvarů", je to strašně polopatické.
Alexej Salnikov by asi chtěl být postsovětským Bulgakovem. Což o to, stylisticky na to má, ale obsahově už je to slabší. Absurdita života v zemi, kde zítra již znamená sankce, je sice popsána místy vtipně, ale postrádám nějakou "patu".
Takové scifi, které by se hodilo spíš třeba do Ohníčku, kde bych si ho ve 12 letech rád přečetl.
Nějakého zvláštního literárního stylu, jak je inzerováno na obálce, jsem si tedy nevšiml. V podstatě mi ani není jasné, co tím autorka chtěla říct. Každopádně, až si budu chtít příště přečíst nějaké to "háelpéčko" s ženským úhlem pohledu, sáhnu radši třeba po něčem od Sofii Oksanen.
Zatím nejlepší, co jsem od Otto Janky četl. Tohle má úroveň klidně i Kutíka. Je to výborně napsané a plný počet to zaslouží zejména kvúli kapitole z vojenské pevnosti.
Ze začátku mi přišlo, že je tam až příliš politiky, nicméně v momentě, kdy jsem knihu začal vnímat spíš jako román (a ne detektivní), jsem si začal vychutnávat opět skvěle napsané postavy a politické podhoubí normalizace. Finální povídka mi přišla, že je tam více humanismu, než v celém Čapkovi.
První případ je zřejmě vzhledem k rozsahu z pulpového období, čemuž odpovídá i kvalita. Druhý kousek je už Mason, jak ho máme rádi, v soudní síni.
Zajímavá "lingvistická detektivka", která je napsaná místy podobně hravě jako knihy Erlenda Loe, ale místy je tam až příliš odboček odborným směrem.
Obsahuje romány Chcete zůstat naživu? a Smrtící úder. Kdysi moje první setkání s JHC.
Jeden z těch lepších kousků od Chase. Sice psychologie postav je značně naivní, ale to už u této literatury beru jako trade mark.
Asi si to svůj kultovní status zaslouží, ale už jsem na to moc dospělej :-D
Není to špatné, ale už je to holt takové "pro pamětníky".
Oproti později vydané Pasti v čase slabší. Jsou tu sice majstrštyky jako Borolové nebo Drsoul (za mě nejlepší Železný standard), ale je tu také mnoho průměrných až podprůměrných kousků. Nicméně Kuttner rozhodně stojí za pozornost a časem zkusím další sbírku.
Kniha, která by si nepochybně zasloužila větší formát.
Od Jasona Aarona jsem čekal víc. Kresba je fajn.