DiskretniBarman
komentáře u knih
Lucka, Maceška a já
Martin Reiner
Čtivá kniha s mnoha odkazy na brněnské a literární reálie (inspirace životem Ivana Blatného je jasná), kterou trochu zabíjí až příliš křečovitý konec.
Bible osamělého člověka
Gao Xíngjiàn (p)
Popis děvkaření autora divadelních her se střídá s popisem poměrů za kulturní revoluce v Číně, ale chybí tam nějaký vývoj, děj, něco, co by knihu hnalo kupředu a čtenáři umožnilo se těšit na každou novou kapitolu - souboj s touto knihou jsem vzdal asi v jedné třetině...
Lesní chodci
Martin Ryšavý
Je to na mě příliš skečovité, na pár stránkách nahuštěna spousta věcí, které by chtělo hlouběji a šířeji rozepsat, takhle to působí jen jako detailní námět k filmu, po vynikajících Cestách na Sibiř rozhodně zklamání...
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Spíš mě to zklamalo, nedokázalo mě to vůbec vtáhnout do děje ani vyvolat nějaké silnější emoce kromě nudy. Postavy mě ničím nezaujaly a neoslovily a je vlastně s podivem, že mě tak bizarní situace nedokázaly pobavit. Dočetl jsem to jen ze setrvačnosti. Vlastně to na mě působilo podobně nudně jako Arto Paasilinna, který je v románu zmíněn. Nevím, jestli se u něj jen Jonassson inspiroval, nebo je to prostě typický styl severské literatury, ale můj šálek to tedy není.
Mantisa
John Fowles
První čtvrtina slibná, pak se to bohužel rozplizne v meta-nudu (a to jsem fanoušek metafikce).
Divocí detektivové
Roberto Bolaño
Nechal jsem se nalákat kultovní pověstí tohoto veledíla, ale nějak mi to nesedlo, vydržel jsem to asi do pětiny (i to je při její tloušťce dost!), ale pak jsem to vzdal. Ztrácel jsme se v počtu postav, nedokázal jsem se s nikým identifikovat, bohémský život mexických básníků mě nudil.
V melounovém cukru / In Watermelon Sugar
Richard Brautigan
Číst V melounovém cukru před spaním je jako mít sen ještě před usnutím...
Jak se nestát vrahem
Ivan Klíma
Jakkoli mám Ivana Klímu rád, tyhle fejetony mi přišly až příliš banální...
Sousedka ze Skalistých hor
Blanka Solařová-Calibaba
Nechal jsme se nalákat recenzí Kláry Kubíčkové ("Kdyby existovala cena pro nejzábavnější knihu roku, získala by ji jednoznačně Sousedka ze Skalistých hor od Blanky Solařové."), ale tenhle humor mi teda moc nesedl. Navíc mi vadil neustálý negativismus a nasranost vypravěčky (ale třeba komik Louis C. K. je taky negativní a nasraný, ale aspoň je fakt vtipný...)
Sólo
Rana Dasgupta
Čekal jsem od té knihy mnohem víc. První polovinu jsem pořád čekal, kdy to začne být něčím zajímavé, na začátku druhé poloviny se zlomem ve vyprávění to chvilku vypadalo nadějně, ale brzy to sklouzlo do ještě větší banálnosti než polovina první a musel jsem se vyloženě nutit, abych to vůbec dočetl.