DiskretniBarman komentáře u knih
Můj první Grass a asi i poslední - nějak jsme si prostě nesedli. Je to hutné, propracované, inteligentní, stylisticky neotřelé, ale nedokázal jsem u toho udržet pozornost. Vzdal jsem asi po 50 stranách marné snahy se do toho dostat.
Vaculíkovi jsem se dlouho nevím proč vyhýbal, až teď jsem zkusil tohle a byl jsem příjemně překvapen. Bavila mě jeho práce s jazykem i vypravěčská poťouchlost, ale konec knihy jsem úplně nepobral, což je jeden z důvodů, proč nedávám maximální hodnocení.
Moje třetí kniha od Hvoreckého (po Naum a Spamäti) a první menší zklamání - je to sice opět nadupané zajímavými informacemi a kulturními/historickými/politickými a dalšími aluzemi, ale ten motiv vražd mi tam moc nesedí a závěr je jako přilepený z nějaké úplně jiné knihy. Taky mi trochu vadilo, že američtí turisté jsou příliš zjednodušeně zkarikováni a chybí mi tam hlubší charakterizace postav (i ta Mona, která by měla být zásadní postavou, mi přijde jen povrchně načrtnutá).
Náročné čtení, kterým jsme se musel místy hodně prokousávat. Kniha s největším výskytem slova "maně", jakou jsem kdy četl - ale teď vážně: klobouk dolů před předkladatelem, tohle přeložit musel být pořádný ořech.
V nějaké sbírce Murakamiho povídek by Spánek nijak zvlášť nevyčníval z průměru, ale vydat to před Vánocemi jako samostatnou knihu s počtem stránek uměle nafouknutým četnými obrázky (nic proti nim jako takovým) zavání snahou nakladatele na Murakamim co nejvíce narýžovat. Kvůli tomuto komerčnímu kalkulu srážím knize jednu hvězdičku...
Patřím do tábora těch, kterým autorův styl neučaroval. Před lety jsem se podobně potrápil s Cestou na jih, teď jsem dal Ajvazovi ještě jednu šanci, ale třetí už ode mě nedostane Náměty zajímavé, ale forma mi prostě nesedí - příliš detailní popisy a až encyklopedické výklady proměňují četbu v nezáživné prokousávání se ke konci knihy s několika málo světlými momenty. U literatury tohoto typu raději zůstanu věrný Jiřímu Kratochvilovi nebo Miloradu Pavicovi.
Uznávám, že je to kvalitní literatura, ale pro mě příliš depresivní na to, abych měl chuť přečíst si od Balabána něco dalšího.
První díl byl celkem zábavný (dal jsem 4 hvězdičky), ale to, co mi tam trochu začínalo vadit, už se tady bohužel projevilo naplno: je to dost na jedno brdo, vtipy už jsou hodně předvídatelné a repetitivní, jede to tak nějak ze setrvačnosti, postavy ani děj se moc nevyvíjejí... Suma sumárum: třetí díl bych si už nekoupil.
Pozoruhodné dílo zvláště pro milovníky postmoderní literatury. Příběh je sice poněkud utlačován množstvím myšlenek, které chce autor sdělit, ale ani čtenář jako já, který všem prezentovaným myšlenkám a teoriím dokonale nerozumí, se v knize neztratí. Dobrý způsob, jak se populární formou seznámit s mnoha zajímavými informacemi z nejrůznějších oborů (matematika, ekonomie, filozofie, psychologie...)
Asi vhodné jen pro fajnšmekry a velké fanoušky a znalce Exuperyho. Neznalého čtenáře (jako jsem já) to moc bavit nebude, i když je z toho znát autorovo literární nadání.
Když má kniha pověst, že u ní široké čtenářstvo prská smíchy, přistupuju k tomu opatrně (čím širší publikum shledává určitý typ humoru zábavným, tím více hrozí, že ten humor je "lidový" v horším smyslu slova). Naštěstí je tohle celkem kvalitní oddechové čtení, i když se některé humoristické postupy dost opakují a stávají se předvídatelnými.
Bohužel mě třetí díl trochu zklamal - zatímco první dva díly jsem četl jedním dechem, tenhle už mi připadal jako pověstná nastavovaná kaše, kde se pořád dokola vysvětlovalo něco, co už jsme dávno věděli, takže mě to místy i nudilo. I proto řadím 1Q84 na svém osobním žebříčku až za Kafku a Wonderland. Aspoň že už tentokrát Odeon oproti předchozí knize neodflákl korektury...
Starý dobrý Murakami v linii magičtějších děl jako Kafka či Hard-boiled Wonderland, které mám osobně raději než jeho realističtější díla. Čte se to jedním dechem. Jen škoda odfláknutého českého vydání - tolik chyb (překlepů apod.) by dobré nakladatelství v knize nechávat nemělo...
Originální a vtipné, zvláště pokud jste popisovanou dobu zažili.
Čte se to dobře, ale Milostný dopis klínovým písmem se mi svou obsahovou a stylovou rozmanitostí líbil krapet víc.
Nikdy bych do sebe neřekl, že mě bude tak bavit tlustý román o anglických spisovatelích 19. století. Takže přeji autorce, ať ji samotnou Smrt múz nikdy nepotká...
Suchý a místy až cynický anglický humor, který se postupně stává předvídatelným a jednotvárným.
Čtivá kniha s mnoha odkazy na brněnské a literární reálie (inspirace životem Ivana Blatného je jasná), kterou trochu zabíjí až příliš křečovitý konec.
Popis děvkaření autora divadelních her se střídá s popisem poměrů za kulturní revoluce v Číně, ale chybí tam nějaký vývoj, děj, něco, co by knihu hnalo kupředu a čtenáři umožnilo se těšit na každou novou kapitolu - souboj s touto knihou jsem vzdal asi v jedné třetině...
Je to na mě příliš skečovité, na pár stránkách nahuštěna spousta věcí, které by chtělo hlouběji a šířeji rozepsat, takhle to působí jen jako detailní námět k filmu, po vynikajících Cestách na Sibiř rozhodně zklamání...