DiskretniBarman
přečtené 388
Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy
2023,
Pavel Kolmačka
Rozhodně výrazný román, který stojí za přečtení, ale přišlo mi, že po silném rozjezdu se příběh porozbíhal do příliš mnoha směrů a mezi příliš mnoho postav (mezi kterými se mi špatně orientovalo, kdo je vlastně kdo a v jakém je vztahu k ostatním) a nakonec tak nějak vyšuměl. Jako by měl autor původně rozepsaných několik románů, ze kterých nakonec poskládal tento.... celý text
Cesta k billboardu
2022,
Ondřej Škrabal
Překvapuje mě zdejší vysoké hodnocení, mě kniha spíš zklamala. Když si u každé povídky řeknete "Hm, a co jako?" nebo "Hm, a tohle má být jako konec?", tak jsou tři hvězdičky až až.... celý text
Falešný knír
2024,
Karel Zeithaml
Když si odmyslím čtenářsky atraktivní postavy Kundery, Kratochvila, Uhdeho nebo (ehm) Babiše a představím si, jak by kniha fungovala bez nich, zůstane mi spíš jen průměrná a nesourodá kombinace nepříliš originálních minipříběhů, která se dobře čte, ale hlubší stopu nezanechá.... celý text
Fakta musí zatančit
2023,
Mariusz Szczygieł
Pro mě bohužel zklamání - nedostatečně jsem se o knize předem informoval a čekal jsem čtivé a zajímavé reportáže a fejetony ve stylu knih Gottland nebo Udělej si ráj. Tohle je ale spíš jako učebnice žurnalistiky, zejména teorie psaní reportáží. Nejzajímavější pro mě byla asi část o Trumanu Capotem, zbytek knihy jsem spíš už jen popřeskakoval.... celý text
Letnice
2024,
Miroslav Hlaučo
Když člověk, který pracuje v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií, vydá v 57 letech debutový román, který "nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho", může to dopadnout všelijak. Miroslav Hlaučo to zvládl skvěle a jeho Letnice jsou pro mě pohádkou v tom nejlepším smyslu slova, kde prim hrají staré dobé příběhy utkané z fantazie. Zvlášť v té současné vlně sebezpytných autofikcí a depresivních nebo ufňukaných vizí světa je tohle skutečný literární balzám (i když ve druhé půlce tomu trochu spadne řetěz).... celý text
Paměť mojí babičce
2002,
Petra Hůlová
Na to, v jakém věku autorka román napsala, jde až o překvapivě vyzrálé dílo, k jeho dočtení jsem se nicméně musel nutit. V převážně depresivním příběhu z perspektivy několika ženských postav se mi obtížně orientovalo (zvláště ve spleti jmen a vztahů) , čemuž nepomáhalo ani bohaté užívání mongolských výrazů bez vysvětlení významu (který se ne vždy dá snadno odvodit z kontextu). Na hovorovou češtinu se dá zvyknout, ale iritovaly mě hrubky v zájmenech ("jí" místo "ji" apod. - ty mě mimochodem iritují i u Emila Hakla, který je taky běžně špatně používá).... celý text
Fosilie
2023,
Michal Kašpárek
Není to úplně román, jak se nám snaží vydavatel namluvit na obálce, spíš populárně-naučný průvodce dnešním rozkolem mezi třemi generacemi a jejich odlišnými světonázory, které v rámci nutné zkratkovitosti prezentuje jako stereotypní šablony (děda je samozřejmě konspirátor a rasista, otec je samozřejmě nechápavý boomer a kapitalista a dcera je samozřejmě asexuální aktivistka). K tomu je pak trochu nesourodě přilepená postapokalyptická závěrečná kapitola z budoucnosti se všemi těmi očekávatelnými údivy vnučky, kterou babička otravuje vzpomínkami na dnešní svět ("oni tehdy fakt jedli maso a pálili uhlí, i když věděli, k čemu to vede?"). Kdo se v dnešních mezigeneračních diskusích a problémech prvního i třetího světa trochu orientuje, tak to všechno dávno zná, ale je to čtivě sepsané, to zase jo.... celý text
Vypravěč
2022,
Anna Bolavá (p)
Kniha hutná jako kompost, který je teplý a výživný, ale bojíte se do něj strčit ruku, abyste nesáhli na něco hnusného, co by vás mohlo kousnout. Navíc na českou prózu nezvykle probarvená metafikcí, která tomu dodává ještě o úroveň víc. Klobouk dolů před autorkou, která umí vyvolat až fyzické pocity ze čtení.... celý text
Roky
2022,
Annie Ernaux
Další příklad knihy, která je z mnoha stran oceňovaná a oslavovaná, ale o to větším zklamáním pro mě pak je (kvůli vysokým očekáváním). Příliš mnoho neznámých francouzských reálií (typicky třeba jména televizních moderátorů nebo méně známých politiků) mě už z principu nemohlo oslovit. Ani opěvovaný autorčin styl mě nijak zvlášť nezaujal. Srovnání s Ouředníkovou Europeanou může trochu kulhat, ale kdybych se měl k některé z obou knih o 20. století vrátit nebo ji někomu doporučit, byla by to rozhodně Europeana.... celý text
Intimní schránka Sabriny B. (final cut)
2010,
Emil Hakl (p)
Spíš než román je to kaleidoskop více či méně bizarních historek navlečených na niti bezvýchodné nihilistické existence pražské bohémy a undergroundu devadesátých let. Z knih, které jsem od Hakla četl, je pro mě tahle nejslabší. A opět mě hrozně štve nesprávné používání zájmen (jí/ní místo ji/ni) - má to snad ve všech knihách, tak nevím, jestli je to jen odfláknutá práce korektora/redaktora, nebo má jít o nějaký autorský špílec, každopádně je to ale otravné.... celý text
