Dolik13 komentáře u knih
Pro mě velké zklamání. Cartera považuju za brilantního tvůrce thilleru a všechny jeho předchozí knihy jsem přečetl a byl jsem buď nadšený, nebo spokojený. Tentokrát už ale přichází zklamání a proč?
1. Vadí mi, že Hunter je v každém díle naprosto dokonalý psycholog, řešitel hádanek, policista, krizový intervent, a tak dále. A jeho parťák Garcia, který by měl být na stejný úrovni, je vybarvován jako neschopný, protože všechny hádanky vždy vyřeší Hunter sám, bez pomocí.
2. Stejně tak Kapitánka Blakeová. Ta postava mi nesmírně leze na nervy. Jen pokládá otázky, jak novinářka, neustále se něčemu diví, je šokována a vlastně jediná její funkce velitele slouží v těchto knihách k tomu, že "vše vyřeší s policejním náčelníkem a starostou. Je to jen další postavička, kterou Hunter ve všem přebíjí.
Navíc mi tento díl rozhodně nepřišel nejbrutálnější, jak je avizováno na přebalu knihy a celkově mě zápletka příliš nezaujala. Chyběly překvapivější momenty, nějaké zvraty a ani závěrečné rozuzlení ve mně nevyvolaly pozitivní pocity.
Cartera zbožňuju a budu ho podporovat i dál koupí další knihy, nicméně bych byl rád, kdyby autor už zkusil zvolit jiné téma. Hunter je skvělý a boží, ale po 12 knihách už by bylo dobré přijít s něčím novým.
(SPOILER) Je mi 30, přečetl jsem spoustu knih na toto téma. Navíc jsem i učitel dějepisu a 2. světová válka mi je hodně blízká. Ale tohle mě rozbrečelo. Některé pasáže pro mě byly tak traumatizující, že jsem si musel dát přestávku. I když si člověk myslí, že ho ty hrůzy, které se nedávno děly, už nepřekvapí, mýlí se.
Zůstane ve mně dlouho zarytá vzpomínka na to, jak v Budapešti u Dunaje svazovali lidi řetězem a poté je shazovali do vody, aby ušetřili na kulkách. Nebo příběh dvouletého klučiny s Mengelem. Naprosto šílený, a tak moc bych si přál, aby tohle vše patřilo do kategorie scifi, nebo šílené fantasy zvráceného autora. Bohužel, o to děsivější, že tohle vše je pravda.
Kniha je napsána nesmírně poutavě, zůstane v mé hlavě ještě hodně dlouho, ačkoliv bych snad rád radši zapomněl. Ne kvůli tomu, co se dělo. To je důležité připomínat! Ale kvůli nočním můrám, které se po přečtení rozhodně nevyhnu.
Kdybych tuhle knihu četl v době vydání, rozhodně bych dal plný počet a skákal nadšením. Už jsem přečetl spoustu knih, které byly na způsob příběhu Hunger games, avšak paradoxně samotné Hunger games jsem přečetl až teď.
A to je důvod, proč nemůžu dát plný počet. I přesto, že se to čte skvěle, děj se neustále vyvíjí a hlavní hrdinka je charismatická, vyvolávala to ve mně přeci jen pocity, že je kniha spíše pro mládež a snad nejsem zvrácený, když napíšu, že mi tam chybělo více brutality, krve a soubojů. Nemluvě o občasné naivitě některých postav.
V konečném součtu se ale jedná svým způsobem o revoluční dílo, které se snaží napodobit spousta autorů, ale všichni ví, kde to začalo. Těším se na další díly.
Mornštajnová v sobě rozhodně má umění psát knihy. I v tomto případě musím říct, že Hotýlek se četl velmi dobře, postav je hodně, ale každá tu má svůj prostor a pěkně vše zapadá do děje.
Líbí se mi, že autorka dokáže zakomponovat několik významných historických událostí do jednoho příběhu a sledujeme tak děj, který se vyvíjí několik desítek let, a má to rozhodně něco do sebe.
Čeho se nicméně obávám, tak i přesto, že se mi kniha líbila, závěr ve mně nezanechal příliš velké dojmy, a to mě mrzí. Čekal jsem lepší rozuzlení. Obávám se, že za pár dní už si z knihy nebudu nic pamatovat a když se mi tohle stává, tak kniha ve mně příliš pocitů nezanechala.
Autorka rozhodně patří ale k tomu nejlepšímu v české moderní literatuře a už se těším na další knihy.
Mám rád zombie tématiku, a to velmi. Tato kniha měla oproti klasickým zombie příběhům originální zápletku, alespoň zpočátku tomu vše napovídalo.
I úvod knihy mě velmi bavil, jenže já bych to celé přirovnal k jízdě na horské dráze. Skvělý rozjezd, ale poté jen nudná, nepříliš zajímavá jízda rovně.
Navíc jsem bojoval s nepříliš zajímavými charaktery, až na Melanie. A vzhledem k tomu, že v knize jsou vlastně jen 4 postavy, tak to není ideální. ¨
Ze zajímavého námětu se dalo určitě vytěžit mnohem více. Po dočtení nemám žádné pocity a jsem si jistý, že za týden už si z knihy budu pamatovat jen útržky. Jako milovník zombie nicméně dám šanci ještě pokračování a třeba se můj pohled na tuto sérii nakonec změní.
PS: Hladovec zní fakt komicky a směšně.
(SPOILER) Zklamání. Kde začít? Nevím, čím to je, ale tato autorka má "umění" psát knihy, které se hodí vyloženě pro ženy do růžové knihovny. Ale pánské čtenáře zaujmout nedokáže. I přes to, že je to thriller (bože, jak tohle někdo může nazývat hororem?) Tak to na mě působilo jako čtení ženského deníčku pro ženy.
Samotná tématika náboženství pro mě není příliš atraktivní, stejně tak mi byla i nesympatická hlavní postava, která mě iritovala od první stránky a sám vlastně nevím proč.
Nemluvě o nelogičnosti, nevysvětlitelných vidinách a naprosto zbytečným příběhem o bratrovi. Tohle jestli bude mít pokračování, tak určitě beze mě.
(SPOILER) Za to, že je to prvotina autorky dávám nakonec 4 hvězdy, i když bych jinak dal asi jen tři. Kniha měla spád, příběh mám podsouval jednu otázku za druhou, na které jste dychtivě chtěli znát odpověď. I postavy byly poměrně zajímavé a charismatické. (Alespoň hlavní hrdinka a její roztomilá dcera) Nicméně....
Ten příběh je v konečném součtu strašně překombinovaný a málo uvěřitelný. Trápilo mě dost nelogičností a zvláštní chování určitých postav.
I když děj pomalu a jistě směřuje ke svému finále, po konečném rozuzlení necítím nějaké nadšení, které by dle mého dobrá kniha měla mít.
Ale ano, thiller to rozhodně je a když autorka vydá další knihu, určitě si ji rád přečtu a porovnám s touto prvotinou.
O knize jsem nevěděl nic, dostal jsem ji zdarma, a tak jsem se na ní vrhnul. V průběhu knihy jsem přemýšlel, zda se jedná o horor, thiller, či detektivku, ale nakonec se z toho vyklubal průměrný thiller s naprosto nezajímavými a nesympatickými postavami. Ano, prostředí je zajímavé, autorka píše atraktivním stylem, nicméně celkový pocit z knihy je takový, že za týden už si z knihy nebudu pamatovat vůbec nic. Kdybych věděl, že má kniha takto vysoké hodnocení, tak by moje zklamání bylo asi o to větší.
I přesto, že jsem viděl snad všechny dokumenty, které se k Severní Koreji vztahují, tak i tak mě dokáže život v této zemi i nadále fascinovat a šokovat. To jak tato země funguje, jakým způsobem se tam žije a jakým způsobem lidé přemýšlí.
Říkám si, že i kdyby západ dokázal Severní Koreu osvobodit, jak dlouho by trvalo změnit myšlení lidí, kteří jsou už po odstřihnutí pupeční šňůry učeni k tomu, aby nenáviděli Ameriku a spol?
Pro mě tedy velká nuda. Poslouchal jsem audioknihu, která se sice dobře poslouchala, ale celkově to pro mě byl béčkový příběh se zajímavými postavami, ale jinak obyčejnou, nudnou zápletkou. Za týden už si z knihy nebudu pamatovat bohužel nic, nezanechala ve mně žádnou stopu, a proto musím dát tak nízké hodnocení. A to Backmana mám rád. Tímto si ke ale nezískal.
Sakra, tak tohle bolí! Zatímco všech pět předchozích knih jsem hodnotil pěti hvězdičkami, uzavření této ságy je pro mě poměrně velkým zklamáním.
Příběh mě tentokrát vůbec nechytnul. Ano, má to spád, neustále se něco děje, jenže ve srovnání se skvělým dějem z předchozích dílů, to bylo jen slabý odvar.
Další věc, která mi tentokrát už dost vadila, byly schopnosti Lisbeth, která by suverénně mohla konkurovat všem superhrdinům. A když ke svým hackerským, bojovým a intelektuálním schopnostem přidala i znalost genetiky, už mi to začalo lézt na nervy. A aby toho nebylo málo, čekal jsem velkolepý závěr, který všech 6 dílů nějakým způsobem uzavře, jenže to se nestalo.
První tři knihy od Larssona patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Další dva díly od Lagercranze byly pro mě velmi příjemným překvapením a ke všem pěti knihám se jednou velmi rád vrátím, tento ale už v mé knihovně zůstane nedotčený. Jednou stačilo.
Velmi příjemné překvapení! Ke knize jsem se dostal náhodou a neměl žádné očekávání, a o to víc mě fantasy nadchlo.
Neustále se něco děje, kniha nemá hluché pasáže a autor píše tím způsobem, který Vás prostě chytne. (A to rozhodně není u spisovatelů pravidlem). Menší mínus dávám za to, že jsem již v poloviny knihy věděl, že kniha bude mít otevřený konec. To větší mínus je pro mě hlavní hrdina, který mi nesedl a je mi nesympatický. Ne, že by mu auto nevěnoval dostatečné množství prostoru, abyste si k němu našli vztah, ale já si paradoxně oblíbil jiné postavy, které mají mnohonásobně méně prostoru. I tak se ale už těším na další díl!
Nacpat do necelých 400 stran příběh, kde je vyobrazena první světová, druhá světová, doba před válkou i po ní a to vše z pohledu několika osob. Že to nejde? Ale kdeže! Zimní muži jsou fantastickým a mrazivým psychologickým dílem, které nahlíží do lidské mysli.
Mám rád knihy, které vyobrazují příběhy 2. světové ze strany Němců. Je fascinující, jak se postavy v průběhu války staly z obyčejných lidí jen chodícím figurkami, které sice přežívali hrůzy, avšak přitom ztráceli vše, co je lidské. Ti co válku přežili, neměli štěstí. Stali se vězněm vlastní mysli a to si myslím, že v mnoha případech bylo horší než smrt.
Půjdu lehce proti davu. Knihu jsem poslouchal prostřednictvím audioknihy. Ta má ale téměř 17 hodin. A i přesto, že je skvěle namluvená, tak možná samotná délka způsobila, že knížka pro mě měla sestupnou tendenci.
Jsem chlap a samozřejmě mi dělá problémy si pamatovat více věcí. Jenže tady si autorka schválně hrála se jmény: Bára, Barka, Žofie, Žofka Julka, Jurek a další. Takové věci způsobovaly v mé hlavě zmatek. :D
A největší problém pro mě byl, že jsem se jednoduše nevytvořil k žádné postavě vztah. Prostě mi tam nefungovala chemie.
Jednou se ke kníže vrátím a místo poslechu si ji zkusím přečíst, věřím, že pak mé hodnocení půjde nahoru.
Pro ty, co se zajímají o život v Severní Korei, shlédli všechny dostupné dokumenty, filmy a přečetly množství článků, je i tak tato kniha velký přínosem. A to díky tomu, že je to z pohledu české autorky, která navíc zažila něco, co se od klasického cestovatele výrazně liší.
Dozvěděl jsem spoustu zajímavých informací, jen škoda, že je tak krátká. Ale celkově si myslím, že pro většinu lidí je i tak ten život v takovém státě naprosto nepředstavitelný a šílený. Na druhou stranu je ale vlastně neuvěřitelný, jak je hierarchie propracovaná. V každém městě, vesnici, domě je někdo, kdo sleduje vás a vy zase sledujete někoho jiného. Ten život v neustálem strachu musí být šílený, na druhou stranu, oni nikdy nezažili nic jiného, tak je těžké si představit něco lepšího.
Proto buďme rádi tam, kde žijeme. Neodpustím na závěr krátký "vtip" ale to, že Severní Korea se nazývá lidovou DEMOKRATICKOU zemí působí opravdu komicky.
Nakonec musím dát plný počet, jelikož kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával. Líbí se mi, že autor probírá všechny možné hypotézy, které ale následně z nějakého pragmatického důvodu vylučuje, takže v závěru záhada zůstává záhadou. Mimochodem, doporučuji na google vyhledat kolorované (barevné) fotografie, které působí výrazně lépe než ty klasické černobílé.
PS: Za mě osobně v tom má prsty sovětský režim, který vypustil jen ty informace, které chtěl. Nemluvě o tom, že vyšetřování neproběhlo tak jak mělo. Nic to ale nemění na tom, že tato záhada patří mezi ty nejzajímavější o kterých jsem kdy četl.
Nejdřív k těm pozitivům. Atmosféra podzemního světa po jaderné katastrofě byla znázorněna skvěle. Hrál jsem původně hry, ale ke knize jsem si našel cestu až teď. Líbí se, že autor má cit pro popis objektů a dokáže u vás vyvolat přesný vizuální dojem a že ten v této knize není zrovna moc pozitivní. Neustále se něco děje, strach a otázky přibývají, jenže to už se paradoxně dostáváme k těm negativům.
Všechny postavy mi přišly naprosto nevýrazné, ploché figurky jejichž osud mi byl naprosto putna, to se týká i samotného Arťoma, a to je docela zásadní problém. Nemluvě o krutém světě, kde každý bojuje na svém písečku, ale zrovna Arťomovi pomáhá kdekdo, což v kontextu příběhu působí zvláštně. Skvělé pasáže se střídaly s těmi nudnými a musím říct, že samotný konec, který je otevřený, mě příliš nezaujal. I tak se ale vrhnu na další dva díly a uvidíme. Jsem spíše skeptik, ale může mě to jen překvapit.
PS: Četl jsem vydání z roku 2019 a tolik gramatických chyb a překlepů jsem snad ještě v žádné knize neviděl.
Je to lehce překombinované, občas až příliš přitažené za vlasy, nedosahuje to kvalit prvních třech dílů a hlavně rukopis autora je přeci jen trošku jiný než autora původní trilogie. A takže proč těch 5 hvězdiček?
Já se u série Milénia prostě skvěle bavím. Ani bych neřekl, že se jedná o klasickou detektivku, ale spíše thiller. Postavy opět fungují skvěle, Lisbeth považuji za jednoho z nejlepších charakterů v knižním světě a i v tomto díle roste. A opět se povedlo příběh postupnými krůčky spojovat jako puzzle, až nakonec dílo dospěje ke svému rozzuzlení, které mě jednoduše uspokojilo a bude se mi dobře spát, protože i pátý díl splnil mé očekávání. Jistě, není to na 100% jako první tři díly, ale tato série má stále co nabídnou a já musím složit autorovi Lagercrantzovi poklonu. Pokračuje v díle, které nelze překonat, které bude tak či tak kritizováno, ale daří se mu to víc než bravurně, a proto dávám plné hodnocení
(SPOILER) Tak tohle bylo něco. Je mi 29, mám téměř metrák a většinou si hraju na mačo drsňáka a jen ojediněle se mnou něco hne. Nicméně ten okamžik nastal právě po dočtení této knihy. Samotný děj nenabízí nic převratného, ani rozuzlení nenabízí nic převratného, avšak celkové pojetí knihy mě totálně odrovnalo.
Všichni víme už od začátku, co se stane a jak kniha končí, ale stejně doufáte, že to nakonec skončí happy endem. Tohle je podle mého nesmírné umění. Víte jak to dopadne, ale vaše tělo bojuje s dávkou napětí a doufání, že to třeba nakonec jen dobře skončí. Autorka velmi originálně propojuje minulost s přítomností. V podstatě se Vás snaží dostat k tomu, abyste si oblíbily postavy, které jsou už po smrti. Zvrácené? Ne, naopak velmi originální!
Od knihy jsem se nemohl odtrhnout. To čekání na závěrečné rozuzlení, co se vlastně stalo, mě nenechávalo klidným, a to je přesně ten typ knihy, které miluju, ale často je objevím zcela ojediněle a náhodně. Díky bohu, že se to povedlo v tomto případě.
(SPOILER) Ajajaj. Pokud už máte něco načteno od této autorky, vyvstává jeden zásadní problém. Totálně překombinovaný a nedůvěryhodný příběh. A to se stalo i v tomto případě. Již v první třetině mi bylo jasné, kdo je vrah, a to se v závěru potvrdilo. Problémem podle mě je, že i přes velmi krátkou knihu cca 300 stran, se Lapena snaží až o moc WOW momentů, jenže tím už je známá, a tak to čtenáře příliš nepřekvapí. Nemluvě, že tohle není thiller, ale obyčejná detektivka.
¨¨
I přesto ale dávám tři hvězdy. Byla to ideální oddechovka, Lapena umí psát a taková délka knihy je dle mého pro thiller (ale víme, že to byla detektivka), úplně ideální. Nicméně, jak už jsem zmiňoval, je to její standard, který nezklamal, ale rozhodně ani nevyčnívá.
BTW: Jestli někdo tvrdí, že je nejlepší autorkou psychothillerů, měl by si zkusit přečís knihy od Chrise Cartera, aby už takový nesmysl nepsal. :D