Dolik13 komentáře u knih
Je to lehce překombinované, občas až příliš přitažené za vlasy, nedosahuje to kvalit prvních třech dílů a hlavně rukopis autora je přeci jen trošku jiný než autora původní trilogie. A takže proč těch 5 hvězdiček?
Já se u série Milénia prostě skvěle bavím. Ani bych neřekl, že se jedná o klasickou detektivku, ale spíše thiller. Postavy opět fungují skvěle, Lisbeth považuji za jednoho z nejlepších charakterů v knižním světě a i v tomto díle roste. A opět se povedlo příběh postupnými krůčky spojovat jako puzzle, až nakonec dílo dospěje ke svému rozzuzlení, které mě jednoduše uspokojilo a bude se mi dobře spát, protože i pátý díl splnil mé očekávání. Jistě, není to na 100% jako první tři díly, ale tato série má stále co nabídnou a já musím složit autorovi Lagercrantzovi poklonu. Pokračuje v díle, které nelze překonat, které bude tak či tak kritizováno, ale daří se mu to víc než bravurně, a proto dávám plné hodnocení
(SPOILER) Tak tohle bylo něco. Je mi 29, mám téměř metrák a většinou si hraju na mačo drsňáka a jen ojediněle se mnou něco hne. Nicméně ten okamžik nastal právě po dočtení této knihy. Samotný děj nenabízí nic převratného, ani rozuzlení nenabízí nic převratného, avšak celkové pojetí knihy mě totálně odrovnalo.
Všichni víme už od začátku, co se stane a jak kniha končí, ale stejně doufáte, že to nakonec skončí happy endem. Tohle je podle mého nesmírné umění. Víte jak to dopadne, ale vaše tělo bojuje s dávkou napětí a doufání, že to třeba nakonec jen dobře skončí. Autorka velmi originálně propojuje minulost s přítomností. V podstatě se Vás snaží dostat k tomu, abyste si oblíbily postavy, které jsou už po smrti. Zvrácené? Ne, naopak velmi originální!
Od knihy jsem se nemohl odtrhnout. To čekání na závěrečné rozuzlení, co se vlastně stalo, mě nenechávalo klidným, a to je přesně ten typ knihy, které miluju, ale často je objevím zcela ojediněle a náhodně. Díky bohu, že se to povedlo v tomto případě.
(SPOILER) Ajajaj. Pokud už máte něco načteno od této autorky, vyvstává jeden zásadní problém. Totálně překombinovaný a nedůvěryhodný příběh. A to se stalo i v tomto případě. Již v první třetině mi bylo jasné, kdo je vrah, a to se v závěru potvrdilo. Problémem podle mě je, že i přes velmi krátkou knihu cca 300 stran, se Lapena snaží až o moc WOW momentů, jenže tím už je známá, a tak to čtenáře příliš nepřekvapí. Nemluvě, že tohle není thiller, ale obyčejná detektivka.
¨¨
I přesto ale dávám tři hvězdy. Byla to ideální oddechovka, Lapena umí psát a taková délka knihy je dle mého pro thiller (ale víme, že to byla detektivka), úplně ideální. Nicméně, jak už jsem zmiňoval, je to její standard, který nezklamal, ale rozhodně ani nevyčnívá.
BTW: Jestli někdo tvrdí, že je nejlepší autorkou psychothillerů, měl by si zkusit přečís knihy od Chrise Cartera, aby už takový nesmysl nepsal. :D
(SPOILER) Mara byla pro mě tak extrémně nesympatickou postavou, že jsem si nesmírně přál, aby ji ten duch trefil sekerou přes hlavu, nebo oběsil. Iritovala mě úplně ve všem. Vím, že člověk nesmí nad tím tolik racionálně uvažovat, ale kdo by si proboha takový dům koupil? Kdo by si koupil dům, který si neprohlédne celý? Kdo by si koupil dům, kde není elektřina, ani signál? No, prostě a jednoduše jsem si k hlavní postavě vytvořil takový odpor, že mě kniha nemohla bavit, i kdybych chtěl.
Ono to není špatné, občas jsem se i bál. Vyhovuje mi délka knihy, která je tak akorát a udrží člověka v napětí. Nicméně nevybočí z průměru, protože ani závěrečné rozuzlení mě příliš nezaujalo. I tak mám ale knihy od Darcy Coates rád.
V půlce odloženo, takže nebudu dávat hodnocení, jelikož by to nebylo objektivní. Po skvělé knize: Úzkosti a jeho lidé jsem chtěl zkusit nějaký thiller a když jsem zjistil, že se tomu věnuje i Kepler, neváhal jsem.
Jenže.... Dějová linka mě bavila pouze ta v reálném životě a vzhledem k tomu, že se děj odehrává převážně na "druhé straně", tak mám problém. Vůbec mi nesedí ten styl čínského přístavu a života v čínské čtvrti. Do knihy jsem se nutil, avšak neustále mi utíkají myšlenky jinam, a tak knihu odkládám a možná někdy v budoucnu se k ní třeba vrátím, ale spíše ne.
Rozhodně nejsem člověk, který by všechno zkritizoval, naopak. Snažím se najít vždy něco pozitivního, ale tahle kniha, to je jedno obrovské peklo. Jak si vůbec někdo může dovolit to nazvat jako kombinaci IT a Stranger Things?
Tahle kniha totiž nemá vůbec nic,co by Vás mohlo zaujmout. Strašné postavy, naprosto mind-fuck příběh, který musel vymyslet opravdu někdo, kdo nemá všech pět pohromadě. Nic nedává smysl, autor píše nesmírně nezáživným dojmem a celkově jsem se na konci knihy tak smál, tak moc smál proto, že jsem téhle ubohosti věnoval svůj čas. Nevím, kdo je Adam Cesare, ale je to první autor, jenž skončí na mém knižním Black listu. Od něj si určitě už nikdy nechci nic přečíst. A zároveň mi doporučuji, ať si najde jiný koníček a netrápí nás svými příběhy.
(SPOILER) Tak tohle mě velmi zklamalo. Z tohoto smutného období už mám načteno skutečně dost. Čekal jsem, že tato událost, která není tak známá, dokáže svým příběhem zacloumat s mými emocemi a já budu s husí kůži brečet a budu šokován katastrofou neskutečných rozměrů, jenže.....
Na konci knihy nemám žádné pocity. Nedokázala ve mě vzbudit totiž nic. Postavy, seč byly zajímavé, byly pro mě převážně ploché bytosti. O to víc jsem čekal, že se mnou hne samotná katastrofa, tedy potopení lodi, ale opět nic. Vše se událo strašně rychle, bum, bum a najednou konec? Achjo, tak tady to všeobecné nadšení nesdílím. Nesedl mi ani styl přeskakování z jedné postavy na druhou a rádoby snaha o drama, kdy na celé jedné stránce máte jen jednu větu. V konečném součtu tak kniha zeje prázdnotou a je velmi krátká. Podruhé si ji již ale určitě nepřečtu.
Když jsem se doslechl, že v Miléniu bude pokračovat spisovatel, jehož nejlepší kniha je životopis o Zlatanu Ibrahimoviči, říkal jsem si, že to bude strašný propadák. Nicméně! Já ten knize nakonec plný počet musím dát!
Ano, je vidět, že rukopis autora je lehce odlišný. Larsonna nikdo nenahradí a nenahradí ani jeho skvostný cit pro sebemenší detail. Jenže Lagercrantz dokázal probudit postavy k životu, Blomkvist mi přišel jako TEN Blomkvist. Lisbeth mi přišla jako TA Lisbeth. Jednoduše jsem cítil, že čtu vlastně něco jiného než Milénium, ale vlastně to Milénium je, jen trošku jiné. Zní to až moc filozoficky, a to jsem nic nepil. :D
V kontextu mého příspěvku chci říct, že jsem byl spokojený a z původního skepticismu a nedůvěry vzešlo zajímavé pokračování, které není tak famózní jako od Larssona, ale i tak tento díl patří mezi velmi dobré detektivky.
Po hodině přemýšlení a bloumání, co jsem knihu dočetl, vlastně přemýšlím, zda se mi to líbilo. A musím se přiklonit na tu stranu vah, která ukazuje "Jo líbilo!" Začátek byl pro mě těžký, četl jsem první knihu od tohoto autora a trvalo mi, než jsem se dostal do jeho stylu psaní, které je vskutku originální a nebál bych se říct, že je kniha i výborně přeloženo do češtiny.
Čte se to svižně, rychle a často se budete usmívat. Ne, že byste se popadali za břicho, ale koutky vám budou ujíždět, a to je podle mě to, co tuhle knihu dělá kouzelnou. Nehraje si na komedii, ale vtisknutý a originální důvtip autora pochopíte velmi brzo. Teď otázkou, zda Vám to sedne. Mně jo a určitě se vrhnu na další knihu autora.
PS: Taky Vám přijde, že Švédsko má tak skvělé a světoznámé autory? Neznám jinou zemi, kde bych měl tolik oblíbených autorů, jako ve Švédsku.
Přemýšlel jsem nad větším hodnocením, ale těch věcí, kterých se mi nelíbilo bylo bohužel více. V první řadě se nabízí srovnání se Ziburou, který mi přijde vtipnější a celkově jeho pojetí zajímavostí ohledně daných měst, osob, či zvykům byly lepší. Další věc, co mě trošku zklamala, byly fotky.
Nechápu, proč se v knize neobjevila například fotka opuštěného penzionu, kde Honza přespával, nebo fotka zajímavých jídel, místo toho nám kniha nabízí spoustu fotek na stejné brdo. A v neposlední řadě mi vadilo, že autor neustále pospíchal, což zmiňoval téměř na každé stránce a vypadalo to, že místo procházení se a užívání si daného místa, to byl závod na čas.
Určitě dám šanci i dalším knihám, rozhodně se to nečte špatně, knihu jsem přečetl za dva dny, ale v konečném součtu je pro mě tento cestopis mírným zklamáním.
Orwellova kniha 1984 má pokračování! Zatímco Orwell dokázal sepsat "ideu" komunismu jen dle svých představ, Smith již popisuje bohužel skutečnost, která se dle mého děje v komunistickém režimu i dnes.
¨
A musím říct, že od první stránky mě kniha chytla. Autor dokázal skvěle navodit děsivou atmosféru strachu, absurdity a zvrácenosti komunistického režimu. Co bohužel dle mého knihu sráží, je rozuzlení vražd, které mi přišlo naprosto absurdní, přehnané a nelogické (Proto jen 4 hvězdy). V závěru ale knihu rozhodně doporučuji a určitě se vrhnu na další knihy tohoto mladého autora.
Tak tady se mi jako extrovertnímu chlapovi těžko hledají slova. Asi nejsilnější kniha z období Holocaustu, která na mě takhle zapůsobila. Je stále těžko k uvěření čím si lidé v koncentračních táborech museli projít a ještě těžší, když jejich okolí vůbec nedokázalo pochopit čím si prošli.
Hana sice přežila, ale přitom dávno umřela. Tak bych charakterizoval hlavní postavu, která se do mě svým příběhem zaryla hluboko, jako nůž zabořený do břicha.
Nejsmutnější na tom, že je takových příběhů jsou tisíce a co je na tom nejhorší, jsou skutečné. V závěru chci ale říct, že jsem četl první knihu od této autorky a rozhodně se vrhnu na další. Teď je ale přeci jen čas se vrhnout na něco pozitivního než ze sebe smyju tu spoustu emocí, které ve mně tato kniha vyvolala.
Po seriálu jsem se vrhl na knihy a jak mi první díl přišel, že se od seriálu příliš neliší, tak podobné pocity mám i u Střetu Králů. Seriálová předloha se té knižní zatím hodně drží, což mě trošku mrzí.
Je ale třeba říct, že je to stále fantasy, které patří mezi to nejlepší, co kdy v knižním světě v tomto žánru vyšlo. 944 stran mluví za vše, ale kniha se čte skvěle i přes svojí obrovskou tloušťku. A stejně jako v seriálu mi přišli všechny dějové linky skvělé až na Brana, který mě vůbec nebaví, ale v kontextu celé knihy je to mistrovské dílo a těším se na další díl.
311 stránek a musím říct KONEC. Zajímavý námět dle mého ničí nesmírně dlouhá délka knihy a poměrně těžký jazyk s dlouhými souvětími. V knize je spousta jmen, takže je poměrně dost těžké se zorientovat. A i přesto, že se mi to četlo relativně dobře, tak je na mě Temné léto strašně roztahané a zdlouhavé. 664 stran narvaných stran textu nemusí být na škodu, avšak je hodně těžké udržet pozornost čtenáře a tady se v to v mém případě nepovedlo.
Rozhodně to není takový průser, jaký dle hodnocení knížka je. Líbil se i námět i přebal, a tak jsem si knihu koupil. Musím říct, že se mi líbil styl vyprávění, bohatá slovní zásoba i psychologický pohled na vývoj postavy. Co knihu ale sráží, tak je extrémní předvídatelnost. Rozuzlení, které tu je, už jsem viděl a četl tolikrát, že pro mě kniha neměla žádný výrazný moment překvapení a závěr mi tak přišel takový průměrný. Je to škoda, protože se z tématu dalo určitě vytřískat víc!
PS: Na závěr musím smeknout před švédskou literaturou. Země, velká jako my a má tak velkou zásobu skvělých a světových autorů. Je škoda, že naše literatura nemá ve světě příliš velké jméno.
(SPOILER) Knihu jsem si koupil náhodně, protože se mi líbil námět. A jak jsem od ní nic neočekával, o to víc jsem překvapený a nadšený!
Na začátku jsem měl trochu problém s postavami, které mi přišly ploché a nikterak zajímavé. Nicméně postupem času děj graduje, spirála se roztáčí a kniha směřuje k velkolepému finále, které mě zcela uspokojilo.
Velmi se mi líbilo, jak do knihy byly postupně zakomponovány části, které odhalovaly vzniknutí a smysl Řetězu. Rozhodně doporučuji a určitě zkusím další knihy autora.
Některé myšlenky jsou zajímavé, ale v konečném součtu vidím představu Moora ideální utopické společnosti jako dělanou pro komunistický režim.
Aneb všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Stačila mi necelé jedna třetina audioknihy, abych skončil. Nebudu dávat tedy žádné hodnocení, protože by to bylo neobjektivní, nicméně...
I přesto, že audiokniha je velmi dobře namluvená, a to rovnou 8 dabéry, tak mi autorčin styl vůbec, ale vůbec nesedl. Bojoval jsem s ním od první stránky a po krátké době jsem zapomněl kdo je kdo a o co tam vlastně jde. Asi nejsem ta správná cílovka. Někdy si možná audioknihu pustím znovu a třeba to bude jiné, ale teď ne.
Zajímavý pohled na koncentrační tábor z konce války. Vzhledem k tomu, že byl vydán už v roce 1969 tak musím uznat, že se čte velmi dobře a poutavě. Hlavním poutákem je dle mého dějová linka vedoucího tábora Neuberaura, kde je skvěle zmapovaná fanatičnost a neskutečná oddanost a zaslepenost nacistů vůči Hitlerovi.
Přiznám se, že celou knihu jsem neustále bojovat s množstvím postav a nevěděl jsem kdo je kdo. Což je svým způsobem dobře a autor se vlastně snaží odkázat na to, že v koncentračním táboře ztrácíte svou identitu, jméno, lidskost. I proto je jednou z hlavních postav vězen č. 509.
Četl jsem sice už lepší knížky z prostředí koncentračního tábora, proto čtyři hvězdy, ale určitě ji i tak doporučuji.
(SPOILER) Taková verze 10 malých černoušků, ale pro ženské publikum, pro nás chlapi určitě ne :D
Líbil se mi přebal knihy a i když to téma, kde je parta lidí a jeden z nich je vrah, už je poměrně otřepané klišé, rozhodl jsem se ale, že tomu šanci dám.
Jenže to, že to psala ženská, je do oči bijící. To, co se v knize řeší a trable, které řeší především ženské hrdinky, jsou věci, které jsou pro nás chlapi naprosto neznámé a přišlo mi to často, až komické. Ba co víc, téměř každá postava tady byla něčím pošahaná, šílená, nebo divná.
Čte se to dobře, kapitoly jsou krátké a svižné a napětí si kniha taktéž dokázala udržet. V konečném součtu se ale jedná o průměrnou knihu, která nenabízí nic světoborného a spíše těží z konkurence.