Dom95 komentáře u knih
Oficiálně oznamuji, že si Stevena Kinga zařazuji do seznamu svých oblíbených spisovatelů. Jeho knihy se čtou úplně samy a příběhy jsou uvěřitelně neuvěřitelné. Jak nás v této knize dokázal spojit s lunaparkem je až neuvěřitelné. Ještě několik dní po přečtení mi přijde, jako bych byl celý život kolotočář :-D
"Všechno vycinkat byla její specialita. Vždyť ta by při zpovědi utahala i faráře."
"První zlomené srdce vždycky bolí nejvíc, hojí se nejpomaleji a zanechává nejviditelnější jizvu."
"Je těžké něco pouštět. I když to, co svíráte, je plné trní, je těžké to pustit. Možná právě proto."
Jsem rád, že jsem před čtením této novely viděl animovaný film s Jimem Carrym. Člověk se pak velmi lehce dostane do ponurosti Skružova světa. Líbily se mi popisy jak postav, tak prostředí. Dickens opravdu uměl psát a já jeho psaný projev hltal od začátku do konce s dětským zápalem. Není co vytknout!
Tak tohle drama mi vážně sedlo do noty. V podstatě bez hluchých míst a vyvrcholení skvělé. Ne neočekávané, ale i tak úsměv vykouzlí. Již skoro 200 let staré dílo a ani to tak nepřijde. Myslím, že v nynějším Rusku a jeho menších městech by se tento příběh mohl z fleku stát i dnes.
Dlouho mě žádná kniha nerozesmála nahlas. A vida - Jonasu Jonassonovi se to podařilo již u Stoletého staříka a očividně s tím nehodlá přestávat. Analfabetka byla opravdu skvělá.
Nepochybně převeliké dílo, které se s přibývajícími roky stále více přibližuje současnosti.
Opravdu těžká kniha. Vybral jsem si ji, protože byla jedna z nejčastěji přidávaných do výzvy a líbila se mi obálka. Bohužel jsem si nepřečetl, o čem kniha je (což dělám skoro vždy) a byl jsem tedy překvapen. Mísí se ve mně pocity. Kniha byla napsána velice čtivě, poutavě, realisticky. Zároveň děj mi stahuje útroby.
Při své práci se setkávám právě s dětmi, které mají podobný, ale i horší osud, než Bára, tudíž si rád u knih (a filmů) raději odpočinu. Touto knihou jsem se dostal opět do práce a neodpočinul jsem si.
Určitě ale doporučuji přečíst.
Kniha mi dost připomínala knihy o aristokratce od Evžena Bočka. Myslím, že zde pan Boček dost čerpal inspiraci, ačkoliv jako kastelán má inspirace pravděpodobně dost.
Knize toho není moc co vytknout, leda tak kromě konce. Je mi jasné, že cílovou skupinu by více zajímalo, co se dělo poté, co se začala Katka s Petrem bavit. Z knihy ale celkově sálala dobrá nálada a četla se dobře.
Výborně napsaná autobiografie! Trochu mě mrzelo, že se více nerozepsal o Cobainovi, ale pak mi došlo, že o Nirvaně/Cobainovi bylo již napsáno x knížek a natočeno ještě více dokumentů. Příjde mi, že v životě Davea Grohla se střídají extrémy - smrt nejelpšího kamaráda, poté Cobaina a nedávno Taylora Hawkinse. Na druhou stranu měl možnost setkat se s Little Richardem, spřátelil se s Joan Jett ale třeba i největším broukem Paulem McCartneym. A když na jeho vlastní oslavu dorazí kluci z AC/DC - asi už není pochyb, že prožívá život, který si snad nikdo neumí představit. Na druhou stranu je fakt, že Dave do všeho jde naplno. Když byl na rozcestí, rozhodl se riskovat (hraní na Oscarech, v Bílem domě, hraní se Scream, Nirvanou, možnost být plnohodnotným Heartbreakerem). Již před pár lety jsem se někde dočetl, že DG je nejlaskavější muzikant na světě a jeho autobiografie mě v tom jen utvrdila. On je totiž ČLOVĚK jako všichni z nás. A nikdy se nebral jako něco víc. Má můj obdiv.
Skvělá prvotina. Možná jsem udělal chybu, že jsem před touto knihou dočetl "To", takže mohu srovnávat s mistrovským dílem. No - raději to dělat nebudu. Na prvotinu opravdu super. Líbí se mi prolínání pohledů, dějů, času. Fungovalo to opravdu dobře a jsem rád, že tomu King zůstal věrný i v nadcházející tvorbě. Doporučuji.
"Ve školním výboru mu obvykle přezdívali "Pomilováníhodný Mort". Studenti se spíše přikláněli k pojmenování "Ten šílenej buzerant z kanceláře".
"Lidé se nelepší, jen jsou časem chytřejší. A když jsi chytřejší, nepřestaneš trhat křídla mouchám, jen si k tomu hledáš lepší důvody."
První kniha, kterou jsem od Murakamiho četl (v 18 letech). Díky této knize jsem objevil úplně nový žánr, který jsem do té doby neznal. Trochu mě rozčilovalo, že jsou kapitoly tak dlouhé, ale stejně jsem se od knihy nemohl odpoutat. Po každé kapitole jsem navíc měl pocit, jako by mě něco uvnitř "svíralo" a nechtělo pustit. NECHTĚL jsem číst dál, ale MUSEL jsem číst dát. Nakonec jsem si knihu dal i do maturitního seznamu, takže jsem jí četl několikrát.
Tato kniha pro mě bylo první setkání s japonskou kulturou a jsem za to opravdu rád. Nyní na Murakamiho nedám dopustit.
Takto by měla vypadat humorná kniha!
Proti knize nelze říct ani popel. Má hlavu a patu od první strany až do té poslední. Příběh je krásně uzavřený, všechny možné otázky jsou zodpovězeny.
Jonasson, Backman, Kepler, Nesbo... jak je možné, že seveřani jsou mistry ve svých žánrech?
Teprve druhá kniha, kterou jsem od Kinga četl (první Ústav) a s jistotou mohu říct, že rozhodně ne poslední. Čekal jsem tedy horor, ale zklamaný vůbec nejsem. Naopak. Komplexní dílo.
"Kdo ucítí vítr změn, nemá stavět větrolam, ale větrný mlýn."
Nádherná kniha. Velice silná. Četl jsem již k maturitě a dnes oprášil. Dvě věty se mě však dotkly:
1. V poschodí nad Petrovou hlavou chorobně vzrušené, stále sem tam přecházející kroky starého souseda, který již mnoho měsíců očekával návrat nezvěstného syna.
2. Radost snadno zapomíná na minulé hrůzy.
Naprosto uvěřitelný příběh z moravskéch luhó a hájó. Mírně mě zklamal konec, respektive uzavření celého příběhu. Vždyť by se dalo tak krásně rozvinout, jak příběh pokračoval dál.
Na druhou stranu asi ani nebylo potřeba rozepisovat se dál, když se i tak dílo stalo zlatým klenotem českého divadelnictví.
"Na hromech líháme, na hromech vstáváme. Musí to tak bét, Maryšo?" :-)
Od Murakamiho bych si přečetl klidně i nákupní seznam.
Některé povídky lepší, jiné slabší, ale baví mě, že je každá jeho povídka uvěřitelná (ano, i ta s mluvící opicí). Mnohdy jsem nevěděl, co je až pravda...a to hlavně díky tomu, že představitel je pořád stejný. A někdy i se jménem Haruki Murakami.
Zpočátku jsem se nemohl do knihy začíst. Byl jsem trošku naštvaný, že paní Lednická raději nedokončí trilogii Šikmého kostela...ale poté jsem se do knihy dostal. Bohužel. Kniha se mi dostala tak pod kůži (i díky fotografiím), že jsem se několikrát před spaním přistihl, že se nesnažím usnout, ale myslím na Životické občany (nemluvě o tom, že se mi o tragédii často i zdálo). Opravdu velice silný příběh, o kterém by se mělo učit - před touto knihou jsem o Životicích neslyšel. Moc se těším, až paní Lednická dopíše trilogii a vyjedu si s rodinou po Karvinském okrese!
První díl mě bavil více, protože byl originální. Téma homosexuality mi nevadí, ale v prvním díle se mi líbilo, že bylo pouze mimoděk vyřčeno, ale kniha se okolo něj netočila. Backman má skoro v každé své knize minimálně jednoho homosexuála a tématu se věnuje pouze několik kapitol. To se mi líbilo, protože o homosexualitě lze napsat klidně celou knihu, ale přijde mi to již jako taková komerce. "Napíšu knihu o homosexualitě, to se bude v západním světě prodávat jedna báseň.."
V této knize však na tomto tématu postavil více než polovinu knihy (druhou polovinu tvoří politika kolem hokejového klubu) a ačkoliv je celý příběh zajímavý, tímto tématem ho udělal až moc laciný.
"Příšera je vždycky nejstrašidelnější vteřinku předtím, než ji spatříme. Naše představivost je mnohem děsivější než fakta."
"Kdo se bojí pádu, může se schovat do láhve, protože z jejího dna není kam padat."
"Říká se, že první myšlenka bývá nejupřímnější, ale často to není pravda. Často je to ta nejhloupější. K čemu by nám jinak byla schopnost přemýšlet?"
Krásně, lidsky, vtipně, rozumně a bez obtížných vědeckých slov podán příběh začínajícího zvěrolékaře. Velmi oceňuji, že autor několikrát zmínil válku a své působení v ní, ale vždy odkázal na fakt, že toto je kniha o jeho počátcích práce veterináře a o válce bude psát jindy a jinde. Plný počet!
No, mám v sobě smíšené pocity. Ještě u žádné knihy jsem se tolikrát nepřistihl, že jsem hltal obsah, ale myšlenkami jsem zabíhal do skutečného světa. V konkrétních částech jsem měl opravdu problém udržet pozornost. Napsané velice autenticky. Nejvíce mi vadily detailní popisy a až nadměrný počet konkrétních případů (kdo všechno byl ve snech, co všechno dělali, s čím přišli apod.) - kniha by se dala zkrátit o 10-15 stránek a vůbec by to nevadilo. Jinak ale úžasné téma, konec knihy úžasný. Jsem zvědavý na filmové zpracování.