Dominika13 komentáře u knih

Moje první zkušenost s Irvingem byla nepřímo prostřednictvím filmu Pravidla moštárny. Jsem ráda, že jsem objevila též kouzlo Irvingova psaní. Jeho rukopis je nezaměnitelný a poznáte jej mezi dalšími zcela jednoznačně. Stejně tak tvorba příběhu, jako je ten v Pravidlech moštárny, je opět na velmi vysoké úrovni. Pravidla moštárny jsou knihou, která má několik rovin a můžete se více zaměřit na ty, které Vám vyhovují, vnímat více rovin souběžně, postupně, nebo všechny najednou. Neříkám, že je to při čtení jednoduchý úkol, ale rozhodně stojí za to. Těším se na další díla - Modlitba za Owena Meanyho nebo Svět podle Garpa!

4 06.12.2020

Výborně popsaný život lidí na vesnici, nářečí, každodenní život a hlavně neskutečně velké množství tvrdé práce, které si člověk z města asi ne úplně dokáže představit. A samozřejmě také pomluvy, nevěry a alkohol. První dva příběhy jsem četla opravdu s chutí, třetí a nejdelší příběh mě příliš nezaujal, naštěstí reputaci tomuto příběhu napravil jeho konec a poslední čtvrtý příběh opět velmi čtivý.

4 06.12.2020

Doporučuji při čtení knihy podnikat časté procházky lesem a přírodou. Začnete vnímat věci, které zde s námi byly a budou stále, ale na které jste se dosud vůbec nezaměřily. Od této chvíle vnímám úplně jinak stromy a vše, co s nimi souvisí.

10 06.12.2020

Četla jsem jedním dechem. Výborně popsané lékařské prostředí z hlediska odbornosti, reálnosti, povah lidí, každodennosti této práce. Autorka zkrátka vzala událost, která rodinu může relativně běžně potkat v jejich každodenním stereotypu a zařadila ji do prostředí, které dobře zná. A vznikl neobyčejně obyčejný krásný příběh, který by mohl být dost dobře pravdivý téměř od začátku až do konce.

12 06.12.2020

Kniha, která se řadí do povinné literatury na školách, k maturitě. Opravdu je třeba, abychom četli i tento typ literatury. Příběh v antiutopickém Orwellově románu je (pro mě) jedna z těch nejhorších událostí, která může člověka v životě potkat. A díky které postupem času člověk přestává být člověkem. Omezení osobní svobody, manipulace, ztráta citů, deindividualizace, podřízení se režimu.. Jde z toho mráz po zádech. Myslím si, že kdybych tuto knihu četla k maturitě, asi bych to rozdýchávala dlouhou dobu. Každopádně na ústní zkoušku bych se nemusela vůbec připravovat, jelikož důležité prvky z knihy Vám zůstanou v mysli ještě hodně dlouho po přečtení.

19 06.12.2020

Na necelých dvě stě stranách takto dopodrobna živě a reálně popsat příběh je opravdu úctyhodné. Dobrému spisovateli zkrátka stačí i těch "pár" stránek, na kterých uvede příběh, který Vás zasáhne. Úderné, reálné, pravdivé a smutné. Jsem velmi ráda, že jsem literaturu Petry Dvořákové objevila. Opravdu stojí za to! Další skvělá česká autorka v pořadí, doporučuji i její další knihy - Chirurg, Dědina..

15 06.12.2020

Prvních asi 150 stran mě vůbec nebavilo. Je to paradox.: Ve všech dílech se téměř vše točí kolem Harryho Holea a jeho nejbližších, což by čtenáře už pomalu mělo začít nudit. Ale mě kniha vtáhla do děje až ve chvíli, kdy se Hole opět objevil na scéně. Zápletka byla v tomto díle poněkud slabší, ale jakmile se na ni začaly nabalovat další a další komplikace a samozřejmě klasicky několik podezřelých téměř na konci a vůbec netuším, kdo je vrah, to mě opět odzbrojilo!

3 02.06.2020

Další díl samozřejmě nezklamal. Opět se vracíme do prostředí kavárny, opět lze cestovat v čase za určitých podmínek a opět se nám nabízí čtyři příběhy lidí, kteří si cestování v čase vyzkoušeli. Kniha je nesmírně poklidná, ale zároveň líčí realitu bez obalu. Velmi se mi líbí na první pohled jednoduché příběhy, za kterými se schovávají úžasně pravdivá poselství.

6 02.06.2020

Autor svým vyprávěním příjemně hladí na duši. Kniha je směsicí autorových zkušeností z tuláctví v přírodě, soužití s rodinou, zpovědí chytače krtků s napůl encyklopedickým popisem života krtků a částečně i jiných zvířat a rostlin. A to vše s přirovnáním k lidem a společnosti.

Miluji knihy s netradičním nádechem! Už samotný popis krtka, jako tvorečka mezi námi, je zajímavý. Vzhledem k prostředí, ve kterém žije a jeho nenápadnosti, se jedná o jedno z posledních zvířat, na které je člověk schopen myslet při toulkách přírodou. Každopádně po dnešku se mi tento fakt zásadně změní. :-) A k tomu ještě popisy trávení dne i noci v přírodě, to je zkrátka lahoda.

3 26.05.2020

Cilka i Tatér - nemohu se rozhodnout, který příběh byl lepší. Zkrátka jsou oba dva srovnatelně výborné a každý je svůj. Heather Morris umí pokorným způsobem sepsat příběhy z koncentračního tábora a z gulagu, ukázat krutost pravdivých situací podivně zakrytou pláštěm odstupu. Jako když se vypráví pohádka, která je ve své podstatě velmi krutá, ale situace je v rámci možností vyřešena a dětem na konci příběhu téměř nic nepřipadá zvláštní.

Cilka v rámci několika let dospěje strašně rychle. Je hrozné, jakým situacím je v tak mladém věku vystavena. Situacím, jejichž řešení by dala zabrat zkušenému dospělákovi, natož mladé dívce, která ještě před chvílí byla dítětem.
Určitě stojí za přečtení.

7 25.05.2020

V této knize se snoubí tak velké množství protichůdností a zdánlivě neslučitelného - láska, psychické poruchy, souznění a nezájem, pokušení, nevěra, vlastnění někoho, síla intelektu, empatie.. Ve Fitzgeraldových románech je třeba nahlédnout pod povrch. I pod oslňující krásou lze nalézt neduhy, na nablýskaném nábytku zahlédnout šmouhu, pod dokonalým úsměvem odhalit pláč.

Je velmi těžké tyto věci vidět a číst. Někdy ani nemůžeme s jistotou potvrdit, že tam jsou. A právě toto zjištění nechává autor zcela na nás. Musím přiznat, že Velký Gatsby mě zasáhl o mnoho více. Ale i v této knize nebylo marné číst o degradaci lidské osobnosti pod tlakem přepychu, peněz, psychické poruchy, nedostatku volnosti, chorobné potřeby uznání a akceptace..

Avšak to "něco" zvláštního a specifického mi zde chybělo. Ale tajemství to nebylo, toho zde bylo pro změnu až příliš.

2 25.05.2020

Bohužel jsem také čekala více.. Některé básně i dopisy jsou sice krásně či vtipně napsány. Avšak TO je vše, co dokážu ocenit. Zkrátka posbíráte básně a dopisy z historie od slavných mužů a všechno to naskládáte do jedné knihy a vydáte. I když se to pravděpodobně dalo očekávat.

1 25.05.2020

Příběh mě opravdu chytil za srdce. Může se zdát, že jde jen o starou otřepanou frázi.. Ale tato kniha je opravdu poutavě napsaná. Styl psaní, dějové linie, jazyková kompozice, členění děje - nikde žádná chyba. Realisticky popsaná 2. světová válka v mrazivé krajině Sibiře. Do teď nechápu, jakým způsobem autorka svedla zkombinovat krutost příběhu s reálnými scénami a zároveň s jistou dávkou něžnosti, kterou si hlavní hrdinka Lina, postavy z jejího rodinného prostředí a mnoho dalších, uchovávala po celou dobu vyprávění.

Právě o tom budu neustále přemýšlet, debatovat, chtít stále číst a snažit se to pochopit. Síla, láska, naděje, něha, kterou si lidé dokázali uchovat, ba ji dokonce i projevit a nabídnout ostatním v takto nehostinných časech.

Dále velmi oceňuji námět knihy. Soustředění se na Baltské státy, které tak velkým způsobem utrpěly za 2. světové války, ba byly dokonce na nějaký čas "smazány z mapy", to jsou opravdu podstatné a kruté informace, o kterých je třeba mluvit..

A v neposlední řadě. Téměř každá kniha má jistý druh odlišnosti, i když pojednává o stejném tématu. Teď nemám na mysli povahy postav, prostředí, či zážitky. Jedná se o "něco", jakýsi způsob, pomocí kterého jsou vzpomínky uchovány a zprostředkovány čtenáři. V této knize jde o komunikaci prostřednictvím Lininých kreseb. Krása!

9 25.05.2020

Některé dějové linky se mi velmi líbily (vyprávění Pelagie, doktora Jannise), některé mě vyloženě nudily (vyprávění Mandrase). Rozhodně oceňuji pohled na 2. sv. válku z pozice stran (Německo, Itálie, Řecko). Po přečtení jsou mi známy opět nové historické souvislosti. Velmi se mi líbily též popisy hry na mandolínu a vztahové linie. Ráda bych knihu ocenila výše, bohužel, jsem se velmi často při čtení nudila příliš rozvláčnými historickými souvislostmi a dialogy mezi některými postavami.

2 25.05.2020

Přímá zpověď týkající se problematiky alkoholu byla velmi zajímavá a psaná naprosto bez okolků a vytáček. Situace, se kterými se hlavní postava (autorka příběhu) potýkala, jsou líčeny z mnoha různých úhlů - matky, manželky, dcery, kamarádky.. Oceňuji styl psaní a logickou posloupnost příběhu. Myslím si, že skutečně není snadné si v rámci logické časové posloupnosti utřídit a sepsat myšlenky a prožitky spadající do této problematiky. A příběh podat tak, aby se v něm čtenáři neztratili a ještě z něj něco získali.

Děkuji za čtenářský zážitek!

2 25.05.2020

Celkem běžná situace, která se jistě přihodila komukoli z nás. Zašmodrchané tkaničky, které nám nejdou rozmotat.. Někdy je to velmi složitá práce, která nás stojí plno nervů. Občas dokonce třískneme botami do kouta a raději si vezmeme jiné. Za čas pohlédneme na ony boty, zdvihneme je ze země a s mnohem větší pečlivostí a trpělivostí jdeme do rozmotávání znovu.

A teď přijde ten okamžik! Klíčový zlom pro nás a ve své podstatě i pro celou knihu. Tkaničky rozmotáme. A jak poté vypadají? Pokud nebyly zamotané dlouho, jsou téměř stejně krásné a nepoškozené, jako byly před zamotáním. Někdy jsou na nich vidět drobné trhlinky, o kterých víme, že tam jsou, ale zdálky nejsou patrné. A bohužel.. někdy jsou ty tkaničky pomačkané, popraskané a již nikdy se nevyhladí a nedostanou do původního stavu. A jejich poškození je patrné i při pohledu z dálky. A tento poslední případ, je stavem, do kterého se dostaly i postavy naší knihy - manželé a jejich děti.

Zamýšlím se nad tím, jestli nám může ublížit někdo více než náš nejbližší člověk. A do jaké míry jsou rodiče schopni ovlivnit svým jednáním a rodinnou situací osobnosti svých dětí. Ve finále nikdo nechtěl nikomu ublížit. A přitom všichni ublížili všem.. A každý vidí jen to své. Rozhodně stojí za přečtení!

10 25.02.2020

Kniha se mi velmi dobře četla. Brown má dar udržovat ve čtenáři napětí téměř po celých pět set stránek. Z konce jsem byla maličko rozpačitá. Pravděpodobně byl děj natolik vygradován, že už nebylo kam zasadit pomyslnou třešničku. Každopádně smekám před spletitostí příběhu i mistrně používanými jazykovými obraty.

7 19.02.2020

Krásná pohádka nejen pro děti. Okouzlilo mě prostředí i krásně vylíčená vánoční atmosféra. Ani mi nepřijde nereálné projít změnou osobnosti za tak krátký čas. Mít Ebenezerovu zkušenost s duchy, tak se pravděpodobně podvolím téměř všemu. Ale teď vážně! Někdy neuškodí podívat se na svůj život i z jiného úhlu. A kdo jiný by nám ten pohled mohl nabídnout, nežli ti, kteří jsou kolem nás.

13 19.02.2020

Jak velkou tíhu bolesti jsou dospělí schopni unést? Jak velké úsilí k překonání překážek jsou schopni vyvinout? A co teprve děti.. Fascinující příběh o poutu mezi rodičem a dítětem, které stále drží, i když životní události krutě pokouší jeho pevnost. Je neuvěřitelné, jak děti dokáží být statečné. Bohužel se negativní dopad těchto zkušeností ve velké míře častokrát někde projeví. A strach z konce je zhmotněn ve srozumitelnější formu pro dítě - Netvora. Kniha mě rozbrečela. Někdy jediná zkušenost popsaná prostými slovy v sobě nese obrovskou sílu.

8 19.02.2020

Uff, tak to bylo úžasné!! Myslím si, že Nůž je v mnoha ohledech naprosto srovnatelný se Sněhulákem a v závěru rozuzlení jej možná i předčil. Pro mě naprosto nečekaný závěr. Nenudila jsem se ani minutu, ale to asi ani u jedné knihy od Nesba. Tentokrát značný ústup od důmyslných vražedných nástrojů a precizně promyšlených naaranžovaných vražd, ale "prostá" pomsta.

14 04.01.2020