dominika8192
komentáře u knih
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
Tohle je napsané tak úsporně, až je to dokonalé. Miluju styl psaní Katalpy. A nenudila jsem se od začátku do konce. Všechny postavy byly sympatické, se všemi jsem sympatizovala. Až na Květu, která mi svým chováním občas lezla na nervy, ale ve finále jsem ji pochopila a jejího vězně dokonce měla ráda za to, jak se v doupěti zabydlel. Za mě 5 hvězd z 5.
Pekařova dcera
Sarah McCoy
Líbilo. Prolínání minulosti a současnosti oživilo děj. Příjemně a kvalitně strávený čas. Doporučuju.
Pilíře země
Ken Follett
Dílo epických rozměrů. Příběh Alieny a Jacka jsem žrala jako puberťačka, a když jsem si u postavy převora Phillipa představila Matthewa MacFaydena, rozplývala jsem se blahem.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Vážně nevím. Na jednu stranu se to četlo hezky, na druhou stranu je to plné deprese a zoufalství. Táhne se tím prach a bída Itálie 50. let - všichni ve čtvrti se znají, ale vlastně se nasnáší (i členové jedné rodiny) a chtějí se před ostatními naparovat. Nemají problém se zmlátit, urazit, nebo i zabít, pokud na to přijde. Tenhle typ vztahů mi vadí a já nemám sebemenší motivaci číst další díly.
Snít znovu
Mona Kasten
Konec byl sfouknutý jak rychle? Nejdřív je na ni nasraný, a pak se za ní jen tak vydá do LA a prosí o odpuštění? Kvůli tomu konci "jen" 5 hvězd.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Detektivky nemám ráda a nečtu je, ale tohle jsem dokončila celé :) Nemůžu říct, že bych od začátku věděla, kdo je vrah, ale Anna mě srala od začátku, tak jsem jí to přála.
Věřit znovu
Mona Kasten
Nejsem fanoušek romantických pind a výkřiků, ale tohle je prostě strašně milé a příjemné. Už Začít znovu se mi líbilo a pokračování nesklouzlo do klišé srajd, jak to bývá zvykem. Mona Kasten je solidní spisovatelka milostných příběhů, na kterých si dovolím beze studu ujíždět :-)
Začít znovu
Mona Kasten
Hej, tohle nebylo vůbec špatné! Vědomě se romantickým příběhům vyhýbám, protože bývají tak klišoidní, že by z toho jeden zvracel. Ale humbuk kolem Kastenové se dostal i ke mně, tak jsem tomu dala šanci...a nelituji! Klidně bych četla dál a dál, tak mě příběh těch mladých lidí vtáhl. Určitě od autorky zkusím něco dalšího.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Na knihu jsem narazila čistě náhodou, do oka mi padl její název. Bylo to moc milé, odpočinkové čtení, které jsem zhltla za jedno odpoledne.
Lékařka
Noah Gordon
Kvalit Ranhojiče to nedosahuje, ale to se nepovede žádné knize. Ani sám velký génius nepřekročí svůj vlastní stín a nenapíše nic podobně skvostného. V záři Ranhojiče se Lékařka jeví jako průměrná kniha, nemastná a neslaná, ale zdání klame. Je působivá, jemná a laskavá a ačkoli řeší vážná témata, servíruje je čtenáři něžně a nenásilně. Ne, nebudu se inspirovat poslední větou anotace, v níž se praví, že se ke knize čtenář rád vrátí. Přečetla jsem ji jednou a stačilo. Ale promrhaný čas to nebyl.
Odkaz zpovědníka z Loudunu
Petra Štarková
Kniha Petry Štarkové se mi moc líbila. Je napsaná stylem, který mi trošíčku připomíná Brůhovou, tj. svěží a úderné věty a žádná zbytečná omáčka kolem. První povídka mě navnadila, autorka si s ní vyhrála a dodala jí šmrnc. Dále mi utkvěla povídka Odkaz zpovědníka z Loudunu, která byla sice delší, zato ale dramatičtější a hodně akční. Třináctý měsíc mi vyloudil úsměv na tváři, zatímco u Řádu popsaného stolu už jsem se řehtala nahlas. Některé narážky a slovní obraty byly geniální. :-) Sláva českým autorům, mají na to.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
(SPOILER) Jo, tak tohle můžu! Milostné příběhy na pozadí historických tragédií jsou klišé jako prase, ale s touto jistotou k nim každý přistupuje. Tady nejde o to, přijít s nějakým originálním námětem, co se vymkne očekávanému, ale to očekávané dobře sepsat. A to se Greyové povedlo bravurně. Líbilo se mi prolínání minulosti se současností, a když jsem zjistila, že milostný příběh nebude jeden, ale dva, potěšilo mě to. Přiznávám, jsem cynik, kterého i Sofiina volba nechává klidným, nicméně tady - čtu o "bezhlavé zamilovanosti" a něco ve mně taje, přátelé. Jestli je to reálné? Hm, ne, asi ne - možná tedy ta láska za časů války, ta asi bývala žhavá a pohlcující a dokážu si představit, že dva mladí lidé, jejichž budoucnost byla násilně rozervána přiteplalým buzna vikářem, na sebe až do smrti nezapomenou a jejich láska přestojí celá desetiletí, ale aby se něco podobného odehrálo v roce 2011? Ehm, ne, to si úplně neumím představit. A to, že ztroskotaná, chudá dívka narazí na krásného, sexy chlapíka, co je jen tak náhodou členem (skoro) aristokratické rodiny? Tohle by zavánělo hodně blbou červenou knihovnou, a o tom přemýšlet nechci, protože by mi to zkazilo dojem z jinak skvělé knihy! Ne, nemůžu si poručit a těch 5 hvězd tomu prostě dám.
Terapie
Sebastian Fitzek
Přečteno po Pacientovi, který u mě nastavil laťku proklatě vysoko. Terapie těchto kvalit nedosahuje, ale na prvotinu je to pořád hodně povedené. Nemůžu říct, že bych se občas ironicky nepousmála nad nějakými klišé pasážemi, to ale nic nemění na faktu, že jsem dobrovolně a s chutí četla dál, nenutila jsem se k tomu násilím a opravdu mě zajímalo, jak to skončí.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Tohle bylo naprosto perfektní počtení o práci krále příběhu. King je prostě king.
Malé ženy
Louisa May Alcott
(SPOILER) Revoltující Jo, jemnocitná Beth, zhýčkaná Amy a něžně půvabná Meg - to jsou čtyři sestry Marchovy, které snad nemohou být rozdílnější a které na každičké stránce předvádějí, jak má vypadat sesterská láska. Přiznám se, jsem už cynik, takže mi některé pasáže, které už byly až příliš okatě citlivé, připadaly lehce trapné ("Ode dneška už budu jenom hodná, pracovitá a nikdy, nikdy nebudu chtít nic nového. Všechno si poctivě vydělám a dám mamince!"). Ale chápu, že to má být i mravokárná četba, určená spíše pro odrostlejší děti než pro dospělé. Narazila jsem na vydání, které končilo návratem pana Marche domů a zasnoubením Meg s panem Brookem, takže o dospěláckých peripetiích si budu muset přečíst až v pokračování.
Dům o tisíci patrech
Jan Weiss
Přečetla jsem to celé, ale nemůžu říct, že by mě to extra bavilo. Je to rozhodně lepší než Zamjatinovo My, které jsem přečetla předtím, ale oboje mi přišlo takové plytké a ne příliš zajímavé.
Mullerdóm je nudné místo - vůbec ne děsivé, Muller má být hrůzný diktátor, ale není.
Čtyři hvězdičky dávám za fakt dobře krátké kapitoly, které šly přečíst rychle.
S postavami nelze soucítit, natož sympatizovat. Už nikdy více, děkuji mnohokrát.
Marley a já aneb Život s nejhorším psem na světě
John Grogan
Tato knížka byla super ... jedním slovem skvělá. Marley byl ztělesněním všech těch nevychovaných, nezvladatelných čoklů, co lidem skáčou na kolena a boří jim čumáky do rozkroků. Těch psů, co se za ně venku na procházce strašně stydíte, protože se jak debilové dusí na napnutém vodítku, lížou nechutnosti ze země, vrčí na pochcanej keř, protože z něj cítí jinýho psa, a pak na kilometr daleko zavětří nějakého způsobného pudlíčka jako vystřiženého ze žurnálu a ženou se za ním hlava nehlava i kolmo přes silnici, kde zrovna přijíždí auto. A proč? Jednoduše - chtějí se kamarádit. Vám je hanbou stydno a jen polohlasně procedíte skrz zaťaté zuby "Počkej doma!" A jakmile dorazíte domů, samozřejmě mu neřeknete ani popel, protože on je tak děsně šťastný, že mu to jeho radost nemůžete zkazit. Díky, Marley, jsi psí hrdina a lídr všech "Hrozných psů, které milujeme!"
Dětské zoubky
Zoje Stage
Na začátek bych chtěla umístit jedno rozhořčené zvolání. Jako takhle - odjakživa nesnáším malé fakany, ale po přečtení této knihy je budu nenávidět ještě o to víc. Ta mrňavá holka ... byla záludná a proradná svině od začátku až do konce. Manipulativní a zjevně psychicky vyšinutá ... nepochybuji, že by někdy ve dvanácti letech (možná dřív vzhledem k tomu jak choromyslná byla) skočila vlastnímu fotrovi do postele a chtěla s ním šukat. V některých diskuzích, které jsem pročetla před samotným započetím četby, jsem se dozvěděla, že prý by chyba měla být i na straně matky. Že si dcery dost nevšímá, hledí jen na sebe a na to, jak si udržet manžela, ale v tomto případě házím každou špetku viny na tu malou kurvu. Suzette rozhodně není kandidátkou na Matku roku, ale z mnoha pasáží vyplývá, jak ráda by s dcerou navázala vztah, něco s ní tvořila, malovala, modelovala, cokoli ... jenže ta prťavá čúza ji buď okázale ignoruje nebo vymýšlí, jak se jí zbavit. A tím myslím doopravdy zbavit (rozuměj ji zabít), protože podle ní by otcova láska měla cele patřit jí. Kniha je znepokojivá, protože nepochybuji, že takovéto případy skutečně existují a že jsou rodiny, kde se rodiče bojí svých vlastních (i když malých) dětí, protože to jsou satani, ze kterých musí bezpochyby vyrůst sérioví vrazi. Jinak souhlasím s názory těch, co se jim nelíbil otevřený konec. Zavánělo to už unuděním autorky nebo nedostatkem inspirace, protože celý příběh je vystavěn velice detailně, ale konec je sfouknutý na pár stránkách. Pokud tím autorka zamýšlela jen vytvoření "zadních vrátek" pro další díl, jedině dobře. Určitě si ho přečtu, ale jen proto, že budu doufat, že té malé svini KONEČNĚ dá někdo aspoň pár facek.
Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
Theodora Stonewall
Příběh čtivý, opravdu dobře vystavěné postavy, kterých navíc nebylo nijak moc, tak se v nich člověk neztratil. Nešlo o žádnou rádoby epickou fantasy, kde jsou souboje s ohnivými meči a malý hrdina stojí proti několikanásobně větší nestvůře. Šlo spíše o "lidské" příběhy tří neobyčejných (ale zároveň obyčejných) bytostí. Knihu jsem přečetla jedním dechem, jediné, co mi trochu vadilo, bylo zjevně nahodilé umisťování čárek ve větách.