drakamena
komentáře u knih
Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Toto je poprvé, co musím říct, že mě knížka od Vondrušky nebavila. Zápletka byla překombinovaná a postavy se chovaly doslova pitomě, a to nejen venkované - ti u Vondrušky nikdy nejsou žádní géniové, tady jsem ale měla pocit, jako by všichni byli potomky incestních vztahů - nýbrž i hlavní hrdinové - Diviš ani běžně není nejostřejší tužka v penále, jenže tady měl doslova IQ telete.
A pak tu byla audiokniha. Martin Zahálka má moc krásný hlas, ale jeho čtení mi šlo místy přímo na nervy. Všichni až na Oldřicha a Diviše zněli naprosto unyle, a to včetně panoše Oty, který má být rytíř, tady jsem si ho však podle hlasu představovala jako nějakého sladkého cukrouše. A všechny ženské zněly neustále stejně, i když měly ječet, odsekávat, chladně odmlouvat, pořád stejný nanicovatý tón. Tohle se moc nepovedlo.
Pohled šelmy
František Niedl
Skutečně zajímavý příběh, o to zajímavější, že se odehrával v českých reáliích. Bohužel pro mě z velké části zazděný naprosto nesympatickými postavami, od Pfeiferové až po samotného Daberta. Chápu, že některým lidem arogance imponuje a považují ji za projev zdravé sebedůvěry, jízlivost, drzost a hrubé chování vůči všem, od šéfa po recepční v hotelu, jsou však z mého pohledu projevem hulvátství, které bohužel v naší společnosti v současné době bují a stává se normou, necítím ovšem nutnost potýkat se s ním i v knihách a hlavně u postav, které mají být kladné. Škoda. Mohlo to být i pět hvězdiček.
Komu to prospívá
Pavel Hrdlička
Návrat do úplných začátků podrychtáře Václava, aneb jak Vašek od Černého koníčka k místu podrychtáře a k manželce Kateřině přišel. Zábavné dílko, jako vždy u Pavla Hrdličky. Vyvolalo ve mně ale také trochu melancholie. Pana Hrdličky je věčná škoda. Psal velmi humorným, zajímavým stylem, který však byl také poučný, protože uměl osvětlit spoustu podrobností ze života lidí ve 14. století.
Seznam hostů
Lucy Foley
Banda nesympatických lidí, zralých na cvokaře, se sejde na pustém ostrově na svatbě, kde snad kromě ženicha nechce nikdo doopravdy být. No, jednu výhodu to mělo, všichni mi byli natolik protivní, že mi bylo ukradené, koho nakonec zavraždí a kdo bude vrah, to je pravda. Prostě jsem nebyla do děje citově zainteresovaná, nikomu jsem nefandila. Navíc měla kniha dost rozvleklý začátek a jakoby uťatý konec. Takže takový průměr, nic mě na ní doopravdy neuchvátilo.
Za objektivem
David Suchet
Vskutku nádherná kniha, napsaná a nafocená Davidem Suchetem o člověku Davidu Suchetovi. Nejedná se o autobiografii s přesnou časovou posloupností, autor nás spíše nechává nahlédnout do svého vnitřního světa, do svého způsobu uvažování, odhaluje nám, co je pro něj důležité a co ne, kteří lidé na něj měli největší vliv, jakou víru vyznává, jak se připravuje na své role atd. Knihu jsem si četla vždy večer před spaním, a to nejen kvůli tomu, že je velmi těžká, vytištěná na kvalitním křídovém papíře, nýbrž proto, že David Suchet má velmi laskavý způsob vyprávění, který velmi uklidňuje.
Radost z ticha
Erling Kagge
Nejsem si úplně jistá, o co přesně autorovi šlo. Připadalo mi, že obkecává ticho v různých podobách, aniž by nějak dospěl k jádru věci. Kdybych měla sepsat krátké shrnutí a říct, o čem kniha vlastně byla, měla bych velký problém, poněvadž autor skákal od skutečného ticha, kupříkladu v Antarktidě, k tichu metaforickému, míněno odpojení od sociálních sítí a mobilu, aniž by v kterémkoli bodě šel do hloubky. Bylo to prostě takové... o ničem a o všem zároveň. Přiložené fotografie ale byly nádherné, to je pravda.
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
Jedna z nejznámějších českých klasik. Legrační báseň na motivy řecké báje o králi Midasovi. Kratičká, přesto plná moudrých ponaučení.
A přece nezemřeš
Lee Child
Nebylo to tak dobré jako první díl. Příběh mi připadal rozvláčný, jako by si autor dobře uvědomoval, že zápletka je dost hubená, a tak dost často vařil z vody. Opakující se momenty - skoro útěk, návrat nebo opětovné dopadení, skoro útěk atd. - a zdlouhavé popisy - kupříkladu milisekundu po milisekundě to, jak kulka opouští pušku - a dvacet různých POV. Kdyby autor knihu důrazně sesekal, byla by z toho vskutku vzrušující povídka. Jako román ale průměr.
Třikrát za svítání
Alessandro Baricco
Zajímavě napsaná kniha, velmi tenká, zato jedinečný styl. Určitě si ji nepřečtu znovu, myslím, že podruhé už by na mě tak nezapůsobila, ale rozhodně na mě udělala dojem a donutila mě, abych o ní přemýšlela.
Černá ozvěna
Michael Connelly
Nebylo to špatné, i když trochu zdlouhavé. Jakmile se ukázalo, po čem vlastně lupiči v trezoru šli, celé vyšetřování se začalo vléct. Navíc mě nebavil Boschův vztah s Eleanor. Naopak mě bavilo, jak to natřel Laurelovi a Hardymu z interního, to bylo skvělé. Takže takový průměr. Něco dobré, něco méně dobré až špatné. Rozhodně se ale podívám po dalším díle.
Malé pikantní vraždy
Jussi Adler-Olsen
Nebylo to špatné, ale zase nic moc, to je pravda. První povídka, Malé pikantní vraždy, se mi líbila víc, protože byla správně uhozená, líbil se mi její černý humor a hlavně ten konec. Druhá povídka, Škvíra, ale byla taková... no. Prostě mi moc nesedla. Celkově to byla jednou-a-dost kniha.
Kdo s ohněm zachází
Pavel Hrdlička
Skvěle jsem se u této audioknihy bavila. Hlášky naprosto k popukání, hlavně magistr Šebek opět perlil: "Co ti mám povídat, dva blázni v jedný boudě." Korunu pak všemu nasadil král Václav, když jmenoval "statečného rytíře" rychtářem Starého Města. Je vidět, že politikaření se prostě nemění...
Mstitel z Jenštejna
Vlastimil Vondruška
Líbilo se mi, jak Jiří Adam z Dobronína zapojil do vyšetřování Rozárku, ta byla skvělá. Moc mě těší sledovat, jak postupně nabývá na sebevědomí a prokazuje svoji inteligenci, když je tu někdo, kdo to ocení. Zavražděného mi bylo moc líto, protože se skutečně snažil jenom udělat správnou věc...
Norské dřevo
Haruki Murakami
Velmi politicky nekorektní shrnutí by znělo: o cvocích a sexu. Upřímně, nechápala jsem, co hlavní hrdina viděl v kterékoli z žen, s nimiž se v knize seznámil a vyspal. Ať už to byla Naoko, Midori nebo Reiko, všechny mě trochu děsily. Všichni v téhle knize si zasloužili gauč u dobrého psychiatra.
Moje druhá kniha od Murakamiho, začínám ale mít takové tušení, že jeho psaní prostě nebude pro mě.
Vím, že máš duši
Jeremy Clarkson
Humor Jeremyho Clarksona rozhodně není pro každého, mně se ale jeho jízlivost líbí. Kniha je navíc plná skutečně zajímavých faktů a ještě k tomu je v audio formě naprosto skvěle načtena.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Vlastně ani nevím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Některé části byly dojemné. Jiné k popukání. Další hraničily svojí nevysvětlitelnou - a nevysvětlenou - podivností s magickým realismem. Jenže mi taky dost vadil obhroublý slovník hlavního hrdiny, na takové věci jsem, přiznávám, citlivá. A samotné postavy taky nebyly dvakrát sympatické. Takže... já opravdu nevím.
Jeden mrtvý navíc
Ellis Peters (p)
Tato kniha se mi líbila víc než ta první, vlastně mnohem víc. Měla dobrou zápletku, moc sympatické postavy a dokonce i správnou dávku humoru. Líbil se mi hlavně vztah bratra Cadfaela s mladistvým osazenstvem, které si vzal pod svá křídla, především pak zvláštní rivalitu a zároveň přátelství s Hugh Beringarem. Vytvořili skvělou dvojku!
Čtenářský diář 2022: Oficiální diář Databáze knih a Čtenářské výzvy 2022
kolektiv autorů
Deník jsem objednala jako dárek k Vánocům. Nesmírně potěšil. Avšak tento týden, když majitelka obrátila stránku na březen, zjistila, že několik měsíců úplně chybí, zato jsou tam dvakrát měsíce červenec až září. Velmi trapná chvíle. Nikdy by mě nenapadlo, že musím zkontrolovat, jestli KALENDÁŘ má všechny měsíce. Neuvěřitelný brak za tak horentní sumu. Nikdy víc.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Příběh ze života. Dění plyne poklidně, mírumilovně, čtenář skutečně cítí atmosféru onoho starého domu i čtvrti, do kterého rozvratně zasáhne developerská krize 90. let v Japonsku, parcelace pozemků, strhávání starého, které je nahrazováno novým, změny s tím spojené. To všechno kniha velmi dobře odráží.
Co mi však v knize trochu scházelo byl jakýkoli náznak vztahu mezi vypravěčem a jeho manželkou. Kdyby měl místo své ženy po boku prostě spolubydlícího, výsledek by byl stejný. Ani po dočtení knihy jsem stále netušila, co k sobě manželé vlastně cítí. Chápu, že jsem patrně ovlivněna stylem západní literatury, ale vztah manželů mi na rozdíl od jejich vztahu k cizí kočce připadal prázdný, dutý.
Adventní kletba
Vlastimil Vondruška
Trochu mi v této knize chyběl Diviš, na druhou stranu díky tomu, kde a jak se kniha odehrávala - za vichřice na uzavřeném hradě a během pouhých dvou dnů - měla úplně jiný spád a atmosféru. Navíc byl Oldřich v této knize mimořádně a nestydatě mazaný, což bylo skvělé!
