DriftBooks komentáře u knih

Pokaždé, když se setkám s podobným tématem, si říkám jak je možné, že se lidé na podobné věci nechají nachytat. Co je to za sílu, která žere mozky. Co je to za slastný a omamný jed? Jakže to říkali ti naši rudí soudruzi? Náboženství že je opium lidstva? Jenomže pak přijde situace, která vaše vědomí ohne do neočekávaných zatáček a člověk najednou začne vidět ony lákavé mlhavé krajiny na obzoru úplně jinak. Vám blízký člověk začne propadat do temných hlubin vlastního mozku a z ničehož nic jste spolu s ním na okraji propasti a jste schopni otevřít vrátka, která vám bránila podobné věci chápat. Nebo dokonce sám začnete únavný zápas s vlastními děsy, posedlostí atd. …a je jedno, zda to nastartuje touha po neznámém, nebo naopak ztráta a zklamání. Síla manipulátorů je obecně značně podceňována, přesto že se s nimi potkáváme dennodenně. A nemusí se jednat o manipulátory náboženské… a podlehnout je tak snadné… tak opojné…

Ten příběh je samozřejmě děsivý, ale v obecné rovině se vlastně jedná neustále o to samé - jen se mění postavy. Žrout mozků, manipulátor a hajzlík (a to samé případně i v opačném rodě abych náhodou neporušil nějaké genderové normy), který vše a všechny ovládá, spolu s ním úzký okruh věrných, zúčastněných na kanibalské hostině a jejich oběti. Na druhém břehu tu máme dominantní matku (nebo viz poznámka výše), která svou rodinu dovede do chřtánu mozkožrouta, submisivního troubu (otce - nebo viz) a k tomu čisté dětské duše – tabula rasa.

Literárně se samozřejmě nejedná o žádný skvost. Po knize jsem sáhl spíše právě proto, že mé vědomí je poslední dobou ohýbáno událostmi v mém blízkém okolí, ba i v mém vlastním nitru. Zlo v této podobě je v podstatě věčné, stejně jako touha po něčem lepším, vznešenějším, po prozření a po jedinečnosti. A bohužel se tyto dva vesmíry potkávají a prolínají, jsou neoddělitelné a zároveň neslučitelné…safra… jakže to vlastně všechno je? Kde je pravda? Budu se muset poohlédnout po nějakém zasvěceném guruuovi… :-)

30.07.2016

Po prvním odstavci jsem si řekl a jéje…, další nečitelný český Odysseus… a knihu chtěl odložit. Jenomže mi to nedalo. Naštěstí. Už na třetí stránce jsem vplul do tak trochu „zappovského“ rytmu, přizpůsobil se trhané – či snad potrhlé – větné stavbě, a už mě Kahuda měl na lopatě. Propadl jsem se do jeho světa rychlostí pražské tramvaje. Ponořil se do jeho podivínského světa střípků a odlesků. Hověl si na hřbitově mezi uvadlými slovy a sledoval, jak Kahuda kope stále větší a větší jámu do realit. Toulal se muzeem jeho vzpomínek... více viz recenze...

15.04.2016

Mno… Poměrně depresivní kniha. Žádný kladný hrdina, žádná naděje, jen zmar, násilí a bezbřehý svět lží a intrik. Prostě jen další z těch „béčkových filmů" či spíše seriálů, neboť se má údajně jednat o trilogii. Však se také autor živí jako scénarista… jenomže televizní, a to tak nějak hovoří za vše. Pokud chcete juknout na standardní akčnák, a nechce se vám moc přemýšlet, klidně to zkuste – řemeslně to vcelku maká, ovšem vskutku jen v mantinelech televizní zábavy.

15.04.2016

Divná kniha… Mám rád dobrou gastronomii a cestování. Tato kniha slibovala obé v zajímavé kombinaci. Ale nabízí jen jakousi směs temného monologu o bolesti a nemoci, prokládanou jídlem. Tu a tam je to zajímavé. Ovšem velmi spoře. Spíše vás přejde na jídlo chuť. V anotaci se píše „jakási polemika s Jonathanem Safranem Foerem…“– no tak to rozhodně ne. Foer píše lehce a je plný humorného nadhledu a světla. Z Food Junkie vám bude zima a moc se nezasmějete. Ani jsem to nedočetl.

15.04.2016

Je to první „bondovka“, kterou jsem četl. Filmy mám velmi rád. Jsou to luxusní pohádky pro dospělé. Ale číst to – nevím, dlouho jsem se obával, že budu zklamán. A tak elektronická verze 007 dřímala v mé čtečce asi tři roky.

Jeffery Deaver je dělník detektivní literatury. Pár kousků jsem od něj přečetl a jedná se určitě o lepší průměr. A tak se nechám zlákat do kosmopolitního Londýna a pak přes střední východ do Jihoafrické republiky.

Bond. James Bond. Je mi jasné, že Deaver zřejmě musí zachovat jisté atributy, které k agentovi s povolením zabíjet patří. Ale možná právě to je tak trochu na škodu.

Jinak je příběh o úchylném obchodníkovi s odpady docela zajímavý. Nahlédnutí do tohoto „smrdutého“ byznysu z poněkud bizarního úhlu pohledu přinutí člověka zapřemýšlet co všechno by mohlo být (nebo už dávno je) možné.

A jak už to v těchto pohádkách bývá, hlavní kladný hrdina všechny pobije, pomiluje ženy, usrkne Martini, upraví si kravatu, a na světě je zase o jednoho slizkého zloducha méně…

07.06.2015

Byla to těžká doba. Smrt, bída, ztráta snad všeho co člověk ztratit může. Vlastně všeho ne. Ta kniha je o naději a o lidské nezdolnosti. Víra, že zas bude dobře a záleží jen na tom, jak se postavíme osudu čelem. Tím se to liší od dneška. Čekáme, že nám pomůže stát, úřad, sociálka. Chceme tohle a nebo tohle a pokud možno hned. Lidi tenkrát stáli nohama na zemi a věděli, že co si neudělají, nebudou mít...

14.04.2015

Tato kniha je takovou tou „perličkou na dně“... Minulý rok mě podobným způsobem uchvátil „Útěk do Egypta přes království České“ Otfrieda Preusslera. Kniha plná humoru, který vás dojímá. Smějete se na plné pecky, ale slzy, které vám tečou po tváři, nejsou slzami radosti. „Zábavná kniha o lynčování…“ říká se v doslovu. Inu – asi tak…

26.02.2015

Už jako dítě jsem miloval pohádky o hloupém Honzovi, který se (ač ne zrovna ochotně) zvedl z teplé pece a vyrazil do světa, kde všem ukázal jaký má „fištrón“ a že se rozhodně v cizině neztratí, ba co víc, bohatství a úcty nabude. Prostě model „americký sen“ na český způsob. A právě na tyto příběhy jsem si vzpomněl, když jsem se začetl do vyprávění novodobých „Honzů“ a samozřejmě v dnešní emancipované době také „Honziček“, kteří se v knize svěřují s tím, jak to bylo s nimi, proč a jak se do ciziny dostali, co tam zajímavého zažili, čemu se v té které zemi vyhnout, nebo co naopak vyhledat. Jejich životní styl a odvaha mě fascinují. Kolik překážek dokáží obejít, podlézt či přeskočit během cesty za svým snem.

V knize to zaznívá poměrně často – „když jsem se vrátil (a), přišly mi ty místní, české, problémy takové malicherné. Lidé prostě neví, jak se žije jinde…“. A o tom to je. Pokud nemáte dostatek odvahy zabalit si pár buchet od mámy a vyrazit do širého světa přečtěte si alespoň tuto knihu... viz http://driftbooks.eu/driftujte-s-knihou-1-na-vandru-s-reflexem/

22.12.2014

Přestože mentalita německých horalů v severních Čechách se přeci jen trošičku lišila od těch šumavských, mnohé měli společného. A tak to co viděli a prožívali vojáci Wehrmachtu tam, bylo tady asi podobné. Je to zajímavý dokument. Pohled z druhé strany. Kamínek do mozaiky pochopení myšlení lidí. A kdo nepochopí lidi, nepochopí ani krajinu. Neboť oni utvářejí ji a naopak. Avšak zatímco člověka vyhnat můžete, láska, nenávist, zloba i odpuštění zůstávají. Jak usazeniny na dně Vltavy... (viz http://driftbooks.eu/knizni-ctvrtek-jaroslava-pulkrabka-sudety-1938/)

22.12.2014

Chvíli mi trvalo sesynchronizovat se s tou zadumanou atmosférou, tak příznačnou pro severské detektivky. Ale jakmile si natáhnete štulpny, Jégrovo prádlo, tulení boty - no prostě, když se důkladně zamotáte do teplé larysy, zatímco venku poletuje první letošní sníh, můžete si tuto chladnou knihu střihnout.

Příběh si tak nějak plyne ulicemi Uppsaly, nakouknete do předvánočních domácností, zajdete do temných uliček města, podebatujete o tom, jak se s příchodem moderní doby a přistěhovalců mění celková atmosféra Švédska a zafilozofujete si u teplého čaje o tom, co je spravedlivé, co nikoliv a co lidem (zejména těm chudým) naděluje osud.

A jaksi v pozadí se vyšetřuje jedna brutální ( jak jinak...) vražda a k tomu jako přídavek si šlehnete mini etudu jednoho kdys šikanovaného maníka, který jen tak mimochodem zavraždí dva lidi, ale autor vás nutí přemýšlet, jestli za to náhodou nemůžete zrovna vy... No jen si vzpomeňte jak jste si na základce s radostí utahovali ze svého spolužáka/ spolužačky XY...

Ideální pro dlouhé zimní šumavské večery... :-) A pokud snad doufáte, že vás příběh zavede i do horoucího afrického Burundi máte smůlu. Tato indicie končí v temné vodě jednoho akvária... Ale to bych vám prozradil už moc.

21.01.2014

Tuto knihu si vychutnají zejména ti, co neutěšenou realitu socializmu alespoň malinko zažili... U všech těch absurdních situací vás pak bude trochu mrazit v zádech a tuhnout ůsměv. Ano - útěk z decimovaného Ruska za pomoci německého pedofila je značně na hraně, ale bohužel také velmi pravděpodobný a tak nějak vyjadřuje to zoufalstvi a bezmoc lidí, žijicí o pár kilometrů dál na východ... Kniha vás pobaví, ale tak nějak smutně... :-)

04.01.2014

Vzhledem k tomu, že jsem se před lety přistěhoval na Šumavu, do míst, o kterých se v této knize píše - samozřejmě jsem po ní sáhl. Navíc novodobá historie mě v poslední době - zřejmě jak stárnu :-) - začíná zajímat. Bohužel tato kniha je takovým pell mellem toho, co autor přečetl či vyslechl od pamětníků a to nikterak dobře provázaný příběhem. Škoda - potenciál to má - černá kočka apod - ale je to nedotažené a nevyužité. Beru tuto knihu tedy jako jednu z mnohých, které o Šumavě a o mém novém domově píší. Věřím, že byla napsána upřímně a s chutí - to je z ní tak nějak cítit - ale není z těch, nad kterou řeknu "wow" a ke které se budu vracet... Pokud vás zajímá novodobá historie, třetí odboj a podobné věci a nehledáte nějaký extra umělecký útvar - budiž... :-)

27.10.2013

UKÁZKA Z KNIHY ZDE:http://issuu.com/driftbooks/docs/pavel_brycz_-_m___ztracen___m__sto_?e=0/3067658

09.06.2013

PRÁVĚ VYŠLA ELEKTRONICKÁ VERZE KNIHY MÉ ZTRACENÉ MĚSTO.../ vizhttp://driftbooks.eu/pavel-brycz-me-ztracene-mesto-jsem-mesto/

Kateřina Krištůfková, která překládá detektivky Joa Nesboho, tvrdí, že je Kristina Ohlssonová jediná, která se mu může vyrovnat… tato věta mě zaujala natolik, abych se u nakladatele Kniha Zlín pokusil získat reading copy knihy k recenzování. To, že prvotina Jo Nesboa Netopýr vyšla před necelým měsícem a to, že jsem ji měl taktéž možnost recenzovat, tomuto srovnání dodala „nechtěně“ jakési naléhavosti. Ale protože recenze vychází před oficiálním vydáním, budu se věnovat především formě a osobním pocitům... viz recenze :-)

23.03.2013

Na začátku knihy najdete přehled postav příběhu tak, jak to známe spíše z přepisů divadelních her. Trochu jsem se této skutečnosti divil, ale následně pochopil... samotná islandská jména jsou tak trochu detektivkou (viz třeba samotné jméno autorky :-) Kniha je pro nás - středoevropany - zajímavá také díky možnosti nahlédnout alespoň maličko pod pokličku života v dalekých a studených zemí - Islandu a Grónska. Ano, severských detektivek je jako máku, ale tato je severská "ex".

Příběhu vévodí neustále se měnící počasí, které vytváří stísněnou atmosféru. Všudypřítomný chlad určuje chování všech aktérů. Zachmuření domorodí Inuité jsou nevrlí a nemluvní. Nesourodá partička vědců a zástupců banky, která tu má vyšetřit záhadné zmizení několika členů pracovního týmu, se díky nestálým změnám počasí mění v těkavé "balíčky nervů". Napětí udržuje jak hrozící sněhová bouře, tak domorodá magie... Člověk je zvědavý jak se vlastně vše událo, kam zmizely mrtvoly a kde se berou mrtvoly nové.

Kniha je řemeslně dobře zvládnutá. Strávíte s ní zimomřivé chvilky strachu. Není to žádné akční drama, ale dobře gradovaný pomalejší příběh nenudí. V rámci současné nabídky podobných detektivek slušný průměr...

04.03.2013

Teprve na sté stránce se konečně srovnávám s pomalým časem příběhu. Ano, ne sté stránce jste stále na začátku a na stránce dvousté se pohnete o krůček dál. V dněšní době rychlých thrillerů, blikajících filmových střihů a tvrdých úderů je tato kniha tak trochu zjevením. Na Olandu tancují víly, trolové postávají u skal a počasí je - jak jinak - pošmourné.

J.T. umí splétat osudy jednotlivých hráčů trpělivě a s překvapivou pointou, to ovšem nestačí je-li sám příběh nevypointován. A to je - dle mého základní vadou této knihy. Vzhledem k tomu, že se řadí do kategorie detektivky, tak očekáváte detektivku. Ale nakonec zjistíte, že motiv ústředního zločinu je značně vágní, rádoby akční závěr do knihy vůbec nezapadá a tak celkové vyznění je nakonec mírné zklamání.

Přesto knize dám tři hvězdičky a to proto, že celý příběh bez detektivní zápletky a malinko jinak postaven by byl velmi dobrý. Autor si umí vyhrát s dějovou a časovou linkou, s propletenými osudy, umí nahlédnout do duší svých postav a řádně se v nich ponípat.

01.02.2013