Edana komentáře u knih

Propojit lehkou kritiku politického prostředí v Británii konce 80. let s komorním příběhem jednoho muže (resp. jednoho manželství), kterému "zmizela" dcera? Nemožné? Přinejmenším ne v důstojném provedení? Pro McEwana žádný problém. A ještě k tomu to zvládá na výbornou, píše nádherným stylem, dokáže vše v pravou chvíli okořenit až magicky snovými vzpomínkami na Stephenovo dětství a seznámení jeho rodičů a zakončit neuvěřitelně akčním hořkosladkým koncem. Snad jedině právě s tou uvěřitelností jsem místy měla maličko potíž (a právě ten konec nemusel být až tak akční, nemuselo se vše vyřešit během jediné noci...). Ale jinak jsem velmi spokojená.

2 24.07.2014

Jako prvotina velmi zdařilé. Je vidět, že autorka se o své téma velmi živě zajímá a že ji to baví. A že ji baví psát. Někdy až trochu moc, takže čtení se stává maličko únavným... Proto dávám pouze 4 hvězdy. Chtělo by to přeci jen maličko více zkušeností, trochu víc "vypsanou ruku". Neprotahovat zbytečně některé pasáže.
Jon Smith je ale rozhodně vydařený způsob, jak přenést dnešního čtenáře do života spisovatelů žijících o dvě století před námi.

1 06.07.2014

Jsem malinko na rozpacích. Asi nejmíň povedená kniha, co jsem od Palahniuka četla. Po Strašidlech, Neviditelných nestvůrách a Prokletí je Viktor Mancini prostě slabý odvar (sice si po tomhle prohlášení připadám malinko zvrácená, ale když sáhnu po tomhle autorovi, očekávám prostě nějaký standard). Hrdina je takový skoro normální kluk s pohnutým osudem. A ta báchorka o jeho "nadpřirozeném" původu, tomu může uvěřit snad jen Američan (a snad jenom amerického čtenáře takový nápad může šokovat). Nejzábavnější bylo asi odhalení Paige. Ani to podvodné dušení v restauracích mě nějak moc nezaujalo.
Jinak má kniha samozřejmě stále příjemně zajímavou stylistickou úroveň, pořád je to čtivé.... jenom tomu něco chybí. Asi je tam málo nechutností (a navíc o polovině z nich člověk četl v předchozích knihách). Asi je to málo šokující.

29.05.2014

Já se pořád tak nějak nemůžu rozhodnout, jestli se mi ten konec líbí. Ale spíš asi ne. Člověka "to" několikrát během čtení napadne, ale pořád jsem doufala v nějaké zajímavější a originálnější rozuzlení (a to její sebezpytování - "Byli jsme tak špatní!", och, z toho se mi až špatně dělalo...). Pokud jde o atmosféru a proměny Berlína, tak ty jsou opravdu vyvedeny skvěle. Sice trošičku až moc černobíle na můj vkus, ale je to únosné. Ester je taky vynikající, zvlášť v první části knihy, kde je tajemná jak hrad v Karpatech, ale zároveň umí být krásně ironická (celkově se mi daleko víc líbila první polovina knihy, pak se to všechno začalo vyvíjet tak nějak lacině...). Ovšem Schmidt, ten se mi zdál krajně nepatřičný. Takový až příliš svatý a dokonalý. S těmi nejsprávnějšími názory, jako snad jediný muž v tehdejším Německu. No budiž. Četlo se to výborně, ale výsledný dojem je slabší, tak na 3,5 hvězdy.

22.05.2014

Skála byla na 3,5, Muž z ostrova Lewis dostává plnohodnotné 4 hvězdičky. Už jen proto, že mi přišla daleko napínavější a zajímavější - autor velmi šikovně nahazuje různé indicie a pohrává si se čtenářem jako kočka s myší (sice většinou správně tušíte, kam se děj bude ubírat... ale pochybnosti zůstávají, dokud autor definitivně nepotvrdí vaši hypotézu). Třešničkou na dortu je výborně popsaná atmosféra severských ostrovů. Při čtení proti vám vane lehký vánek z Atlantiku, který v závěru přinese pořádnou bouři (která je sice až moc akční a opět lehce přitažená za vlasy, závěrečná slova samozřejmě "klišoidní" jak hrom, ale holt je to už takový druh literatury....).
Co jsem ovšem silně postrádala oproti první knize, je slovníček s výslovností gaelských výrazů....

3 13.05.2014

Je mi jasné, že asi nejsem úplně cílová skupina... Ale ani tak si nemůžu odpustit aspoň nějaký komentář. Autor totiž jakoby občas měl světlé chvilky, kdy dokáže na papír vměstnat hromadu napětí a čtenář s chutí čte a čte.... a občas jakoby se nudil i sám autor během procesu tvorby. Naivně jsem doufala, že by se snad jeho spisovatelské umění mohlo s přibývajícími knihami trošičku vylepšovat. Bohužel se tak nestalo. Dialogy postav jsou někdy zoufale stupidní. Rádoby milostný trojúhelník, jehož třešničkou na dortu je slavná Boudica, shledávám jaksi nadbytečným. A i sám legát Vespasianus se někdy vyjadřuje jak kluk z ulice. Což, společně s celkovou jednoduchostí a naivností, knize značně ubírá na kráse. Ale jako oddechovka do vlaku - proč ne.

1 09.05.2014

Jen zdánlivě "od ničeho k ničemu" jde svou životní pouť Turms, který hledá sám sebe. Avšak jeho osudy jsou sepsány tak výtečně, že čtenář se cítí být skoro očitým svědkem popisovaných událostí. Není to jenom bezvadně zachycená atmosféra doby, ale také promyšlené a uvěřitelné postavy - Dórieus, Dionýsios, Mikón, Arsinoé, Hanna, Mismé... Když se ke konci odhalí Turmsův původ a vlastně i důvod pro jeho nerozvážnost a nerozumnost (jak mu stále vyčítala krásná Arsinoé) a události dostanou smysl a řád, to je teprve radost ze čtení! A jsem moc ráda, že dokážu najít historický román, ze kterého můžu mít upřímnou radost.

8 11.04.2014

Uznávám, že kniha je velice čtivá - nedočkavě jsem hltala stránky, abych zjistila, co všechno ještě Kevin provede... Zpočátku jsem byla knihou dokonce nadšená, ale to postupně opadávalo (chuť číst dál ale nikoliv). Ano, autorka se hodně vykecává....a Eva je skutečně pokrytec, slaboch, sobec a egoista, ale v mnohém jí člověk rád dává za pravdu.
Ony "dopisy" nejsou vlastně nic jiného než "hele, Frankline, tak jsem si zase vzpomněla, co ještě ten náš chlapeček provedl..." prokládané "víš Frankline, já vždycky byla taková a taková a chtěla jsem to a to". Hodně mi chyběla v příběhu Franklinova verze událostí... protože Eva neustále říká: "já tušila od začátku, že náš syn je ztělesněné zlo, jenom ty sis to nikdy nepřipustil! A ještě jsi na mě byl kvůli tomu hnusný!" Ovšem Franklin to mohl celé vidět krapet jinak... No, nevadí. Po bitvě je prostě každý generál. Trochu mi uniká, proč Eva po události s louhem nezvala Celii a nezmizela za horama, ale i na to by se nějaká odpověď našla.
A tu "nečekanou ránu" na závěr jsem čekala už tak od poloviny knihy.... Sečteno, podtrženo 3,5 hvězdy (a jelikož skutečně knížka nutí k různým úvahám, tak jsem to zaokrouhlila nahoru).

1 22.03.2014

Asi jsem čekala něco trošičku jiného než obyčejnou červenou knihovnu z poválečného období... Moje chyba. Nic to ale nemění na faktu, že Annin příběh by mohl být velmi dobrý a zajímavý, nebýt toho, že je stále popisována prakticky jako nadčlověk. Nebo třeba terminátor v sukni.

4 14.03.2014

Od Simmonse jsem zatím četla Black Hills, Terror a Děti noci. Poslední jmenovaná jakoby ani nebyla od stejného autora. Co to jako mělo být?? Motivace prakticky všech hlavních postav hodně podivná, styl někde na úrovni žáka sedmé třídy (tady určitě hraje roli i překladatel, který snad teprve začínal a moc se nesnažil...). Navíc je to všechno takové dost předvídatelné (pokud jde o Luciana, vzájemné vztahy apod.) Ve chvíli, kdy se citově nevyrovnaná, ale prvotřídní vědkyně promění ve Spidermana, jde skutečně do kytek úplně všechno (při tom jejím lezení se mi vybavily vzpomínky právě na jednu scénu z Terroru, jenže tam mezi lany a plachtami poskakoval zkušený námořník a dalo se tomu aspoň trošičku věřit).... A přitom ten nápad je skutečně úžasný! Téma zaujme takřka hned (pokud nemáte díky Stmívání a Vampire Diaries vypěstovanou těžkou alergii na upíry)! Autor ho možná měl nechat chviličku uzrát... Jako nejzajímavější pasáže bych nakonec označila kapitoly "Sny o krvi a železe" - ty jsou zvráceně atraktivní už svojí podstatou, ale zase to dost silně sráží závěr knihy...

4 07.03.2014

Kde jen najít skutečně kvalitní historický román? Nějak se mi asi vyhýbají... Nebo jsem příliš náročná. Protože tato kniha asi není úplně z těch nejhorších, ale těch nedostatků je stejně dost. Nabízí se mi srovnání s "Pilíři země" od Kena Folleta. To pro mě bylo skutečně peklo. "Pod znakem orla" není až tak naivní, má i celkem schopnou zápletku, dovede si udržet napětí a není tam tolik červené knihovny... Ale stejně. Nadávky z dnešní doby by působily nepatřičně i v románech z 19. století - natožpak v císařském Římě (tuto oblast krásně zvládl třeba Mika Waltari v Egypťanu Sinuhetovi). Postavy mají opět stejné vzorce chování jako dnešní lidé. A jako bonus to nepokryté "fandění" Britům (nejen když se Catonovi více líbila řeč Britů než Germánů). Celkem dávám 2,5 bodu.

2 19.02.2014

Přiznávám se bez mučení, že kniha pro mě byla docela značným soustem. Nečetla se úplně špatně, přestože na svého čtenáře klade poměrně vysoké nároky. Ale prázdný život "Freudovy sestry" a její neschopnost bojovat za svůj život a životní štěstí mají moc zapůsobit a rozhodně nevyvolávají příjemné pocity. Ostatně to snad žádná postava v knize, v jednu chvíli jsem si dokonce říkala, že všichni v tomhle příběhu jsou až zoufale nesympatičtí (či snad nesympaticky zoufalí). Samozřejmě tady jde spíš o myšlenky než o postavy.... ale stejně. Ono z těch idejích tady taky zrovna nesrší životní optimismus. Možná jsem knihu četla jenom v nevhodném životním období. Možná to prostě není můj šálek čaje.

2 29.01.2014

Krásně vytvořený příběh, který se prakticky "čte sám" (celá knížka za jedno odpoledne - uznávám, je to spíš taková rozsáhlejší povídka...). Jestli podle mě King něco opravdu umí, tak dokonale přenést čtenáře v prostoru a čase. Ta "kolotočářská" atmosféra, ta sedmdesátá léta... stačí zmínit pár správných detailů a jste tam společně s Devinem a truchlíte po svých prvních láskách. Jasně, postavy jsou děsivě šablonovité a jejich charaktery jsme už párkrát potkali, příběhu to ale (v rámci žánru) na kráse určitě neubírá. Navíc je neskutečně osvěžující přečíst si od mistra občas taky něco, co má méně než 800 stran.... :-)

4 10.01.2014

Téma, kterému se Dušan Třeštík věnuje v této knize, je pro mě nesmírně zajímavé. Snaha rozkrýt minulost, ze které nám zůstalo jen minimum písemných zpráv, a zkusit lehce nahlédnout ještě dál. Poodhalit svět tehdejších lidí, jejich uvažování, které se v mýtech přeci jen odráželo.
Ačkoliv Dušan Třeštík nešetří výrazy "nepochybně" a "muselo" i na místech, kde pro to nemá zjevné argumenty, rozhodně můžu tuto knihu doporučit. Jedná se sice o vědecký rozbor starých pověstí a mýtů (a oddíl poznámek a použité literatury je málem delší než samotný text), přesto si myslím, že je to jeden z autorových textů, které by mohly být stravitelné i pro širší veřejnost, která se o danou tematiku zajímá. Už jen z toho důvodu, že zde skutečně lze najít celou řadu neznámých "příběhů" nejen z "temného dávnověku" Evropy, ale prakticky z celého světa. A Třeštíkův rozbor Kosmova textu o Libuši, Přemyslovi a založení Prahy je naprosto brilantní.

6 22.11.2013

Číst Čistého - to je čiré potěšení. Málokterý autor dokáže tak silně vtáhnout do popisovaného prostředí (a kouzlo zde skutečně tkví v detailech). Čtenář prakticky prochází pařížskými ulicemi konce 18. století společně s Barattem.... Na můj vkus sice celý příběh vyznívá trošičku do ztracena, to ale nijak nezhoršuje výsledný dojem. Víc takových knih!

1 15.11.2013

Smekám před autorkou. Nejenže podle mého názoru výborně vystihla problematiku anorexie a bulimie. Zároveň dokázala (právě prostřednictvím jídla - zatímco generace Anniných prarodičů umírala na Sibiři hladem, Anna se může denně cpát k prasknutí a přesto v zásadě rovněž umírá hladem...) propojit minulost a současnost. Ukázat na zvrácenosti minulých režimů, i těch současných. V řadě momentů mi trochu připomínala Chucka Palahniuka (stylem, tématem...), jen s tím rozdílem, že Anna je daleko více skutečná než Palahniukovy postavy.

1 15.11.2013

Na adekvátní komentář mi prostě chybí slova. Už nějakou dobu jsem nečetla něco, co by bylo napsáno takhle mistrovsky. Jedinečný příběh zachycující pouhé tři dny, ve kterých hlavní hrdinové prožijí celý život. A skutečností je, že po dočtení jsem měla pocit, jako bych je znala celý jejich život. Dechberoucí příběh. Vytříbený styl.

5 29.10.2013

Přiznávám, že jsem se asi nechala nachytat. Nebo za mé rozčarování může fakt, že před Pilíři jsem četla Hemingwaye - a to se prostě ani nedá srovnávat. Každopádně jsem čekala historický román a to byla zásadní chyba. Měla mě varovat už autorova předmluva plná masáže ega a pochlebování čtenářům (jasně, podobně píše předmluvy kdekdo, ale tady to bylo opravdu do očí bijící). I ten prolog byl na pováženou. Definitivně mě odrovnala chvíle, kdy se Ellen zjeví před Tomem v lesích... Ale zatnula jsem zuby a četla...
Označit tohle dílo za "historickou románovou fresku" je hodně odvážné. Daleko vhodnější by možná bylo historické "softporno" (a při vzpomínce na Williama si nejsem tím "soft" ani tak jistá...). Prostě taková rozsáhlejší "harlekýnka". Opravdu nevím, kde se v autorovi vzal nápad, že zvládne napsat román zakotvený ve 12. století. Celkově mi Follettův styl psaní připomínal spíš úroveň žáka deváté třídy. Postavy nejenže jsou absolutně ploché, jsou ještě neskutečně stupidní. Skoro jsem měla pocit, že autor se prostě nedokázal vžít do myslí lidí žijících před devíti stoletími a tak jim jednoduše přisoudil dnešní motivy a vzorce chování a jenom z nich udělal trouby. Hodně dlouho jsem nerozuměla odstranění postavy Toma Stavitele (které čtenář nutně očekává vzhledem ke spoileru na obálce knihy...). Teď sice chápu, kam chtěl autor děj vést dál... Ale Tomova postava si zasloužila trochu lepší odchod ze scény.
Že se ve 12. století cpou v Anglii lidé paprikou, že má Aliena 700 stránek černé vlasy a najednou jsou z nich hnědé... a že překladatel pro mě nepochopitelně počeštil "Hrabětov", zatímco všechna ostatní města a vesnice s "mluvícími jmény" (Kingsbridge, Shiring...) ponechal v originále - to jsou třešničky, které mě jenom utvrzují v mém nízkém hodnocení. Mít o deset let a jednu vysokou školu méně, možná bych si to víc užila... Bohužel.
Na závěr si neodpustím citaci, která podle mě dokonale vystihuje knihu (především její styl a úroveň):
"Pak se pod širým nebem něžně a šťastně milovali, slunce na ně svítilo a potůček jim k tomu hned vedle bublal."

Zajímavý příběh, svého času možná naprosto nezvyklý a originální. Ačkoliv je to rodina netypická, může být dle mého názoru klidně funkční. Klidně víc funkční než tradiční rodiny. Nebo taky nemusí. Těžko říct, sám autor to vyřešil po svém. Spíš tak trochu tradičně. Což mě docela mrzí. Ale knize to rozhodně neubírá na kráse. Ano, ačkoliv pojednává dost často o nehezkých věcech jako jsou drogy, smrt, nevyléčitelné nemoci.... pořád je to v jistém slova smyslu krásné. Krásně napsané, promyšlené. Hřbitovní scény (a nejen ony) sice mohou být skličující... ale obávám se, že to je účel.
Postavy, obzvlášť ty mužské mi jakoby maličko utíkaly, někdy jsem Jonathana a Bobbyho nedovedla pochopit ("Proč udělal zrovna tohle?? Jaktože mluví zrovna takhle??"). Alice jsem sice rozuměla, ale rozhodně bych se s ní neztotožňovala. Což sice ani s Clare, ale ta mi byla aspoň v jistých chvílích sympatická.

2 11.10.2013

Zajímavé čtení tak na jedno odpoledne, ovšem docela náročné. Z celé knížečky se mi nejvíce líbila kapitola z pohledu papouška. Ovšem význam čísel doteď nejde z hlavy, autor sice předhazuje nápovědy... Ale přesný význam mi prostě uniká (i po lehkém pátrání na internetu). No, ani sám velký Sherlock na to nepřišel.

1 30.09.2013