Edana komentáře u knih

Napsat komentář k této knize bez SPOILERŮ prostě nezvládnu. A asi to nebude ani zrovna krátký komentář. Protože na knihu jsem se těšila. Vždyť představa světa vyhubeného superchřipkou podle samotného Kinga, to je přece záruka kvalitního zboží, ne? Ale možná to bylo pro mistra v té době ještě příliš velké sousto. Nevím. Ale knihám jako To, Pod kupolí, Nezbytné věci a Dallas 63 (snažím se vybrat ty nejdelší a pokud možno také ty s velkolepým námětem) nesahá Svědectví ani po kolena.
Dokud vybíjíme miliardy obyvatel planety Země, ujde to. Dokud se rozkoukáváme v postapokalyptickém světě, ujde to. Celé se to nějak začne zvrhávat s příchodem Matky Abagail na scénu. Já měla vždycky spíš pocit, že King náboženské fanatiky zrovna moc nemusí. Tady mu evidentně přišli vhod společně s "duchem Ameriky". Ou jé. Škoda jen, že nepřátelský tým se zničí vlastně sám stylem "Popeláč ex machina". A nějaký ten "Deus" v tom má asi taky prsty. Jenom chvilku předtím, než se Zápaďáci mohli rozhodnout, jestli se teda Randymu třeba vzepřou při pohledu na utrhané končetiny. Žádná složitá morální dilemata, jednou jste ve špatném týmu, tak vás smáznem - včetně čtyřletého Dinkyho. Asi problém predestinace nebo co. Žádná epická bitva Dobra a Zla se nekoná, smůla přátelé.
Zabíjení oblíbených hlavních postav mi přišlo samoúčelné (jo, Nickyho jsem měla fakt ráda, ale je fakt, že hluchoněmý v čele rozvráceného světa je fakt strašně velký idealismus... o Larrym, Ralphovi a Glenovi radši ani nemluvit.... prostě oběti Bohu, totálně zbytečné). Zabíjení nepříliš sympatických postav je totálně nesmyslné (chudák Nadine, která v zásadě ale za nic nemohla, poněvadž její muž jí byl "předurčen" a ona se většinu času jenom trápila... a co by tak asi mohl Harold dělat ve Vegas?). Naopak takový Stuart je pravděpodobně terminátor, protože v reálném světě by ho ani geniální pes a retardovaný Tom nespasili (spát pod širákem v mínus dvaceti jenom tak ve spacáku? Chvilku po zápalu plic? To jako fakt??). Párali jsme se s nima přes 800 stránek a nakonec nám ze všech zůstanou jen Shrek a Fiona... eee, teda Stu a Frannie. Ani krátký pohled na přešťastného Toma v jeho domku nám není dopřán (přičemž ten kluk odvedl sakra kus práce, ale holt je to retard, tak co se s ním otravovat, když už splnil svůj účel).
Zpočátku mi při čtení běhal mráz po zádech, ke konci sice slza ukápla, ale převládají rozpaky. Zvažovala jsem, že dám jenom 3 hvězdy, ale jsem holt moc měkká :-)
Na závěr ještě poznámka k českému překladu. Tady bych dala 3 hvězdy s klidným svědomím, protože je strašně fajn se obtěžovat s poznámkami pod čarou, kde českému čtenáři z roku 1995 musíme osvětlit např. význam svátku Halloween... ale občas se nám v textu plete Popeláč a Trash... občas se prostě překlepneme (nejčastěji mršky "i" a "o"), někdy věty prostě nedávají tak úplně smysl ani po třetím přečtení a když občas sedí mrtvoly v autě "za kolem" místo "za volantem" tak se přece nic neděje... Buď někoho Svědectví bavilo ještě míň než mě, nebo to byla prostě hooodně horká jehla, se kterou se šilo...

10 29.09.2013

Dlouhých osmnáct let čekání na lásku. Takové příběhy se v "našem" kulturním prostředí sepisovaly tak v předminulém století. Životní podmínky Lina a Man-nu jsou ovšem spíše jako z hororu. Jejich nevzdělanost, nezkušenost a nesvoboda okořeněné neochvějnou důvěrou ve vládnoucí režim jsou základní podmínkou onoho osmnáct let dlouhého čekání. Plus navíc neschopnost Man-nu se odpoutat od muže, který evidentně připomíná víc kus ledu než lidskou bytost. Neschopnost Lina jakkoliv radikálně řešit situaci.
Asi nejvýstižněji charakterizuje Lina tento citát z knihy: "Doufal jen, že ještě než jeho žena zemře, budou synové dost velcí, aby mohli začít chodit do mateřské školky." Ok, bez kontextu to možná tak nevyzní, ale ve chvíli, kdy mu umírá manželka (o kterou osmnáct let "bojoval") myslet jenom na to, aby vydržela aspoň rok dva, aby neměl tolik práce s malými dětmi... Děsivé. A ještě děsivější je, že Lina jeho okolí (až na výjimky) považuje za dobrého člověka. Včetně odkopnuté manželky a dcery. Čím si to ten chlap jenom zasloužil??
Přiznávám, že kniha mě vytočila. Vytočil mě Lin. Nepochopím Man-nu. Vyděsil mě popis čínského režimu. To ale neznamená, že bych ji neoceňovala. Je napsaná nepříliš náročným stylem, čte se dobře. A někdy se i nad knihou člověk musí rozčílit. A zamyslet.

4 18.09.2013

Nádherné čtení, které zanechá skutečně hluboký dojem... Obvykle tvoří historické pozadí a popis prostředí kulisy postavám příběhu. V této knize jakoby to bylo naopak a příběh Averyho a Jean (a Lucjana) tvoří kulisy pro odvyprávění výjimečných historických událostí.

13.09.2013

Tichomořský deník Adama Ewinga je tam prostě navíc, přijde mi násilně přilepený. Nezaujal mě ani na začátku a lehce mi zkazil dojem z celé knihy na konci (původně jsem byla rozhodnutá dát 5 hvězdiček). Robertem Frobisherem začala ta správná jízda, pokračující přes Luisu Reyovou, Timothyho Cavendishe, Sonmi-451 a Zachryho. Všechny tyto příběhy jsem hltala jedním dechem, všechny hluboké myšlenky do sebe zapadaly (ani nemusely být explicitně vyjádřeny) a utvářely úžasný (a samozřejmě lehce děsivý) celek. Pak se na scéně opět objevil Ewing a jeho polopatistické vysvětlení "poselství knihy". Jupí. Nehledě na to, že celý jeho příběh je takový neslaný nemastný a člověk má nanejvýš chuť ho řádně proplesknout. Nejvydařenější byl pro mě příběh Sonmi-45, od toho jsem se nemohla odtrhnout a živě jsem si představovala její svět.

13.09.2013

Mistrovsky napsaná kniha, která vyniká nejen vytříbeným stylem, ale také nesmírnou bohatostí myšlenek a příběhů - v dokonalém souznění. Začátek byl sice trošku náročnější a konec maličko slabší (takový... useknutý), ale stejně mám chuť si knihu přečíst ještě jednou. Minimálně.

5 03.09.2013

Spousta podnětů k zamyšlení. Nějak nepochybuji o tom, že dnes by se ani nikdo pořádně nedivil, kdyby se podobný příběh odehrál ve skutečnosti (a s největší pravděpodobností by společnost obvinila počítačové hry). Jenže u chlapců pravidla "civilizované" a "demokratické" společnosti ještě nebyla zcela zakořeněná (a při dostatečně dlouhém nedostatku masa by ani u většiny dospělých hodnotový žebříček nevydržel), proto stačilo maličko. Na začátku byl zvolen vůdce hlasováním, na konci byl vůdcem prostě ten nejsilnější (a nebýt podivně useknutého konce, Jack by byl možná sesazen Rogerem). Ten, který obstaral maso a stesk po domově zahnal nekonečnou hrou v pevnosti.
Hodně by mě zajímalo, co si autor osobně myslel o Čuňasovi. Už jen to, že nikde není zmíněno jeho skutečné jméno je trochu mrazivé, ale ačkoliv má Čuňas často pravdu a snaží se Ralphovi předložit ta nejlepší řešení, zároveň je to v zásadě tlustý, neohrabaný a rozmazlený lenoch, na kterém jsou nejvíce užitečné jeho brýle. Zrovna tak Ralph přijde na začátku ke svému postavení prakticky jako slepý k houslím a ani on sám často nemá úplně jasno, kterou cestou se vydat (kromě neustálého opakování o nutnosti udržovat oheň).
Trochu mi přijde, že se autor možná lekl toho, kam nechal příběh zajít (resp. poté, co by shořel celý ostrov, už nevěděl, jak dál). Nebo mu přišlo dostatečně šokující, co napsal, a nepotřeboval to dál rozvíjet nebo vylepšovat. Dnešní čtenář by možná nějaké to "vylepšení" i snesl, přestože se nepochybně jedná o výbornou knihu.

2 26.08.2013

Asi bych měla chvilku počkat, všechno si srovnat - a až pak psát komentář. Jenže to bych zase polovinu dojmů a myšlenek zapomněla...
Zpočátku mi trochu vadilo, že King vykrádá sám sebe, když zapojil do příběhu Derry a především dva hlavní hrdiny z knihy "To". Ale to je prvních 200 stránek, pak už jsem měla úplně jiné myšlenky. Jakeův/Georgeův příběh mě prostě dostal. Kniha je úžasně napsaná (napadá mě srovnání právě s "To" - stejně jako Dallas 63 je to dechberoucí příběh, ke kterému musel mít autor speciální vztah.... ale na Dallasu je prostě cítit ten patnáctiletý rozdíl a pokud jde o autorův styl psaní, znamená ten rozdíl rozhodně posun k lepšímu. Asi nejlepší označení pro text Dallasu bych našla pod výrazem "uhlazenější" - bez jakýchkoliv negativních konotací), má velice silný příběh, úžasné postavy (i když trochu černobílé, ale vzhledem k žánru....) a nese spoustu zajímavých myšlenek. Taky je maličko klišoidní, ale s tím se taky počítá (i to je někdy důvod, proč sáhnout po knize). A se závěrem jsem hořkosladce spokojená (ale stoprocentně z něj mám lepší pocit než u "Pod kupolí").
Hodně mě bavilo, kterak mistr neukazuje minulost jenom jako dobrou/zlou, snaží se ke kladům najít vždycky nějaký ten zápor (i když určitá dávka nostalgie po starých dobrých časech tam je...) V poslední době velmi populární téma cestování v čase (aspoň já na tohle narážím, kam se podívám) rovněž nabízí spoustu úvah na téma "co by kdyby".
Mě aktuálně napadá čistě škodolibě jedna jediná - co by Sadie asi říkala, kdyby to s Jakem/Georgem všechno zvládli až ke "králičí noře"? :-)

7 01.08.2013

Neskutečné. Nechutné. Pekelně skvělé! Háj amputovaných končetin, Velké střepové pláně, Lupové pouště, Oceán promarněného spermatu, Hmyzí moře, Bažina potratů částečným porodem.... tohle je zeměpis pekla. Pekla, ve kterém se ocitne třináctiletá Madison Spencerová, ne tak úplně jenom kvůli kouření marihuany. A jelikož je Madison pekelně chytrá, velice rychle se v novém prostředí zorientuje a dotáhne to hodně vysoko. A taky během svého kariérního růstu odhaluje svoji neveselou minulost.
Ano, musela jsem si dávat zhruba každé dvě tři kapitoly přestávku, abych všechno vstřebala.... ale rozhodně mě to bavilo a stálo to za to. Místy jsem se smála svým temným smíchem, místy jsem obdivovala, jak tohle může někdo vymyslet, napsat, zveřejnit... Ano, není to tak úplně klasický příběh, spíš spousta myšlenek, komentářů, nápadů - všechno spojené postavou Madison, která sice možná je tlustá a mrtvá... ale rozhodně není hloupá. A už vůbec není nudná!

5 28.07.2013

Autorka měla rozhodně zajímavý nápad - jednak její "zneužití" Shakespeara, jednak vyprávění v 1. osobě množného čísla, "za všechny sestry". Ale v zásadě se jedná o jakési pozlátko, které má tuctový příběh tří sester (jehož závěr lze vytušit hodně brzy) halit do vznešeného hávu. Dalo by se z toho vytěžit daleko víc, ale jako prvotina docela dobré. A na horké letní dny ideálně nenáročné (a díky výše zmíněnému pozlátku má člověk navíc pocit, že nečte úplný odpad :-)

28.07.2013

Trochu mi to zezačátku připomínalo Hobita - ono uvědomování si, že Harold (stejně jako Bilbo) udělal něco naprosto odporujícího jeho povaze, ale také postupné objevování nových (skrytých) stránek osobnosti, nových možností. Harold ale nakonec nezachránil jen sám sebe, ale také svoji Maureen a jejich vztah. Nepravděpodobný příběh, ale zároveň snadno uvěřitelný, plný překvapení a hluboko uložených tajemství

1 22.07.2013

Absolutní vtáhnutí do děje. A nejen do děje, přímo do myšlení postav, především Leonarda, ale i Marie. Skvěle vyjádřené prostředí, doba, atmosféra. Napětí. Ještě teď mi schází slova.... Leonard vstupuje na scénu jako nesmělý, nezkušený a upjatý Angličan a opouští ji dospělejší, bohatší o řadu zkušeností nejen příjemných, nejen milostných. Síla těch neuvěřitelných okamžiků (milostné scény, "porcování", Leonardova odyssea s kufry) je zachycena neuvěřitelným způsobem - s náročnou lehkostí ("Velká hrouda, která zůstala na stole k zabalení, úklid, mytí a vydrhnutí pokožky, jejich pokožky, likvidace věcí. Měli svůj systém, kdyby museli, klidně by to zvládli i podruhé.")
A pro autora snad tak trochu typická připomínka toho, že vše je relativní, vždycky tak trochu záleží na úhlu pohledu. A není od věci ten jiný úhel vyzkoušet, než vyřkneme svůj soud: "Všichni ti cestující mají jedno společné: jsou nevinní. I on je nevinný, jenže by to vyžadovalo trochu vysvětlování."

10 19.07.2013

Nenáročné, oddechové čtení - něco takové přesně očekávám od detektivky. Jednoduchý styl, žádné velké umění. Neviditelný tato kritéria splňuje. A přináší i trochu víc. Kdo je vrahem sice čtenář tuší, ale nemůže si být zcela jist... Což považuji za plusový bod. Mínusové body dávám za skutečně lehce za vlasy přitažený akční závěr a velmi nevyrovnanou (a těžce neuvěřitelnou) postavu Emmy.

1 16.07.2013

Těžké téma, hrůzunahánějící vzpomínky, zoufalé srovnávání se s minulostí, náročné filozofické úvahy.... Přesto se stránky otáčejí skoro samy a něco ve čtenáři zanechávají. Dlouho jsem plánovala dát knize 5 hvězdiček, ale konec se mi zdál příliš zmatený (ovšem to může být čistě subjektivní dojem).

10.07.2013

Náročné čtení, zvlášť zpočátku. Vyžaduje značné soustředění, schopnost interpretace. Máloco je sděleno přímo. Jedině prostředí bylo od začátku úžasně vykresleno - jako bych tam byla s Dickem a Nicole. Postupně si mě získával i jejich příběh, zdálo se mi, že teprve ke konci se odkrývají charaktery všech postav. Samotný závěr se mi moc nezdál - Nicole a (především) její sestra Dicka jenom využily...

10.07.2013

Jsem trochu na rozpacích. Díky výjimečnému prostředí má Skála skutečně hodně temnou a mrazivou atmosféru. "Kapitoly z dětství" mají svoji důležitou roli, odhalenou prakticky až na samotném (pro někoho snad šokujícím) závěru. Děsivá je ovšem pouze neutěšená životní situace místních obyvatel... Pak ta hromada klišé, kterou autor na čtenáře občas připraví (naprostý zabiják je asi poslední věta knihy...). A vrahův motiv, to je taky hodně "děsivá" záležitost (jak mohl počítat zrovna s takovým vývojem událostí, to opravdu nechápu....) Čtyři hvězdičky dávám proto, že to není zas špatné čtení (kapitoly z Finova dětství a dospívání hodnotím výrazně pozitivně), a proto, že mám naději, že některé záležitosti do sebe řádně zapadnou až v dalších dílech. A taky proto, že 3 a půl bohužel dát nemůžu.

3 02.07.2013

Když se rozdával literární talent, Nizozemci dostali nejspíš dvojnásobné dávky. Kontrapunkt mě v tomto názoru jen utvrzuje. Nenápadný příběh, přesto tak neuvěřitelně lehce i vážně napsaný. Ze všech těch radostných dětských scén je cítit smutek. Klavírní intermezza jednotlivé dílky rozdělují i spojují. Celek pak zanechá ve čtenáři hlubokou stopu.

1 27.06.2013

"Tropické peklo" jsem si pravděpodobně představovala jinak. Celkově jsem ke knize přistupovala s přehnaným očekáváním, možná proto jsem po přečtení zklamaná. Motýlkova falešná skromnost a snaha vypadat před čtenářem vždycky jako kladný hrdina mi celou dobu bránila v tom, abych mu začala fandit (totálně u mě ztratil body tím, jak se zachoval ke svým indiánkám, a především pak k Indaře). Nelíbil se mi ani styl vyprávění, totálně mě odrovnala kapitola o buvolech a závěrečná óda na Venezuelu. Kniha má pár světlých míst, ale jako celek mě nezaujala.

4 25.06.2013

Na tohle musí mít člověk žaludek. Nebo náladu. Nebo prostě musí být správně naladěný. Pravděpodobně splňuji všechny podmínky, protože jsem si čtení dost užívala, ani jsem se v těch "skocích" moc neztrácela. Bylo to zvláštním způsobem osvěžující.

23.06.2013

Kniha snad neurazí, ale ani nijak neoslní. V zásadě se jedná o pouhé a prosté "převyprávění" informací z dochovaných pramenů. Navíc bohužel z čistě francouzského prostředí. Něco na způsob seminární práce, kterou se autorovi podařilo roztáhnout na celou knížku. Především díky hromadě citací.

1 18.06.2013

Michael Cunningham se začíná posunovat na mém žebříčku autorů hodně vysoko... Napsat naprosto tuctový příběh o tuctových problémech (budiž, homosexuální zápletka a prostředí jakési americké vyšší střední třídy zápletku maličko geniálně zpestřuje) takovým způsobem, že si užíváte každé napsané slovo a jen stěží se dovedete od textu odtrhnout - na to už musí mít člověk skutečně talent. Trochu nedotažená mi přišla záležitost s Peterovou dcerou, ale to je jenom drobounká vada a kráse. Globálně zůstává po dočtení knihy pocit typu "tohle opravdu stálo za to přečíst".

1 17.06.2013