edith79 komentáře u knih
To bylo fajn. Fajn návrat do mládí, kdy jsem milovala Stopy hrůzy. Příběhy R.L. Stina z Ulice strachu byly moje oblíbené. Ráda jsem se na Fear Street vrátila.
No je mi stydno. Stydno za to, že jsem to doposlouchala do konce. Je to neuvěřitelně hloupé, trapné a vychloubačné. Mělo by se to jmenovat Sebechvála smrdí. Evidentně pravý opak skutečného života osoby, která tento egoistický, neinteligentní blábol stvořila. Erotické to tedy bylo neuvěřitelně, ve stylu: " Začal mě vášnivě líbat a umíte si představit, jak to asi mohlo dopadnout." K smíchu.
Poslouchala jsem v rámci výzvy k tématu Kniha žánru, který běžně nečtu. Nemohla jsem si vybrat lépe. Opravdu běžně nečtu škvár.
Tak nějak nevím co napsat. Nejspíš to, že kniha nesplnila moje očekávání. Bylo to takové celkem předvídatelné čtení. Hlavní hrdina mě místy neskutečně štval, závěr knihy byl uspěchaný a úplný konec mi připadal až zbytečný.
Tak nejen Jára Cimrman, ale i Agatha Christie umí napsat pěknou detektivku z vlakového prostředí :). Po Trachtovi také Poirot předvede své brilantní dedukce a v závěru udělá pěknou tečku za tímto případem. Kniha mě náramně bavila, už proto, že po Deseti malých černoušcích jsem věděla, že závěrečné rozuzlení mě nezklame. A nezklamalo.
Já to tušila! Od půlky knihy jsem to tušila. Tušila jsem, kdo je v tomhle případu šedá eminence. Přesto jsem byla napjatá jako struna. A nadšená. Labirynt, Frank Sinatra jako zvuková kulisa vraždění, maska ala Michael Myers - potud nadšení na pět hvězdiček. Jenže.... Konec knihy je bohužel tak zbytečně, opakuju zbytečně překombinovaný, že to tuhle jinak skvělou krimi jednu hvězdu stálo. Někdy je méně více.
Tak tohle mě zklamalo. Jako milovnice Fowlesova Sběratele jsem se na knihu s tímto tématem těšila. Bohužel se to moc nedalo, prostě mě to vůbec nebavilo a tím pádem si nechám ujít i Skrytá těla.
Zajímavé čtení, kdy motiv a jednání pachatele pozornému čtenáři dojde zhruba po polovině knihy. Námět není nikterak originální, ale kniha je napsaná svižně a to je její velké plus. O napětí také není nouze. Bohužel je to další kniha s pro mě odfláknutým koncem a to ji nějakou tu hvězdičku stálo.
Drsná kniha od dalšího významného kriminalisty Luboše Valeriána a mého oblíbeného publicisty Viktorína Šulce, tentokrát o skutečných případech ze severní Moravy. Pánové spolu vytvořili temné a zajímavé čtení a já jim dávám pět hvězdiček.
Skvělé čtení. Agathu Christie jsem dlouho neprávem opomíjela. Moje první čtenářské setkání s touto dámou ve mně zanechalo parádní dojem a rozhodně se vrhnu i na její další díla.
Po Písečném muži jsem si říkala, že od této dvojice už nikdy. Ještě, že jsem to nedodržela. Tato knížka byla podle mého úplně něco jiného a až na pár za vlasy přitažených situací byla narozdíl od Písečného muže uvěřitelná a napínavá.
Zase zajimavé a napínavé čtení. Partička kolem detektiva Krauze řeší další ošklivou vraždu mladého člověka a je kolem toho spousta napětí, ale i legrace. Hlavně Krauzovo a Chosého první oťukávání mobilního telefonu, to byla neskutečná sranda.
Já tleskám. Tato knížka mě v knihkupectví zaujala úplnou náhodou. Nikdy předtím jsem na ni nikde nenarazila a o to víc mě velice mile překvapila. Příběh mě naprosto pohltil. Vypravován několika osobami a naprosto dynamický. Žádné obšírné popisy, vše spělo pěkně k neotřelému závěru, který mi vyrazil dech. Přesto, že v knize pozorný čtenář spoustu věcí odhalí předem, závěr by podle mě neodhadl ani poručík Columbo.
Tak to prostě chodí. Rozuzlení této dánovky bylo i nebylo překvapivé a opět mě utvrdilo v mém nepřesvědčení. Skvělá kniha.
Tři hvězdy za neskutečně bujnou Páralovu fantazii. Jinak tohle není můj šálek kávy, nebýt čtenářské výzvy, nikdy bych pro tuto knihu nesáhla a její přečtení mi trvalo.
Četla jsem do výzvy a po pravdě mi to dost trvalo a kniha mě příliš nenadchla. Obecně válečné téma v knihách moc nemusím a proto si od něj dám zase delší dobu pokoj.
S Adler Olsenem mám tak trochu problém. Nějak se memůžu přimět se ke knize vracet. V podstatě se musím trochu nutit do čtení, abych na konci mohla říci, že to ve finále nebylo vůbec špatné.
Tato knížka mě nadchla začátkem a lehce zklamala závěrem. Děj šel pěkně kupředu, žádná zbytečná vata, postavy zajímavé, i když ne zrovna sympatické. Vraha jsem měla po celou dobu v podvědomí a nespletla jsem se. Jen k rozuzlení případu došlo tak nějak náhodou a bez zvláštního přičinění Velké Sovy. Jinak ale opravdu zajímavé čtení, temné a strašidelné, propojené s Erbenovou Kyticí, která tomu dodává skvělou atmosféru.
Není co dodat. Znovu za pět pro Dominika Dána. Zajímavé vyšetřování s ještě zajímavějším rozuzlením. Navíc opět nechybí velká dávka vtipu v podání detektivů z Nášho Mesta.
Parádní kniha. Vždycky jsem se jí bála pro její počet stran a teď, když jsem u konce strašně mě mrzí, že těch stran nebylo daleko víc. Odkládám jí se zvláštními pocity. Bude mi po ní tak nějak smutno.
Téměř o měsíc později: Po přečtení knihy mi po ní bylo natolik smutno, že jsem ji vyhledala jako audioknihu a jsem nadšenější než dřív. Audiokniha TO v podání Pana Jiřího Žáka je prostě něco úžasného.
V této knize netečou potoky krve ani neřádí sériový vrah. A přesto vás při jejím čtení neustále mrazí. Mrazí z toho, čeho všeho je "člověk" schopen, čím vším si jiný člověk musí projít a co všechno dokáže člověk vydržet. A ten závěr? Prostě paráda. Taková paráda, že jsem dočtení záměrně oddalovala a nechala si ho až na tu magickou chvíli, kdy si večer zalezu s čajem a knížkou do postele.