Efeméra komentáře u knih

Jsem si jistá, že kdybych byla mladší, kniha by se mi líbila o něco víc. Takhle je to pro mě takový průměr, který moc nevybočuje z řady. Některé věci by se podle mě jen tak nestaly - pochybuju, že by Raquel nepoznala, že se je tehdy jen snažila Vivian vylákat, aby se dostala do střediska. Leaseův otec byl až moc důvěřivý, co se týče Evelyn. Tak to však bylo se všemi, i Evelyn hned důvěřovala Leaseovi, ale jí alespoň bylo teprve šestnáct. Některé věci až moc zaváněly klišé, závěrečné vyhrocení děje a celé zápletky čtenář najde kde jinde než na školním plese. Překlad byl rovněž podivný - vadilo mi neustálé "och", "uch" a "á" - to přece nikdo v běžné řeči neříká. Na druhou stranu byla hlavní hrdinka sympatická a některé nápady stály zato. Za mě 3 hvězdičky a knížku doporučuju všem mladším čtenářkám.

2 28.05.2017

Pěkný příběh se sympatickou hlavní hrdinkou, která trousí jednu sarkastickou hlášku za druhou. Text byl však na můj vkus napsaný příliš jednoduše, knížku proto doporučuji spíše mladším čtenářkám.

2 29.03.2017

Na to, jak jsem dystopiemi přesycená, se mi Delirium opravdu hodně líbilo. Vím, že některým tu připadalo, že se děj někdy vleče, ale mně to tak nikde nepřišlo - kniha se mi četla hladce, byla pro mě velmi čtivá. Moc se mi líbí myšlenka celého světa bez lásky. Nechtěla bych v něm žít. Úryvky na začátcích kapitol celému příběhu a světu přidávaly na reálnosti a propracovanosti. Na konci jsem měla tak trochu nutkání brečet a potom jsem z něj byla celkem posmutnělá. Po přečtení anotace druhého dílu jsem chvíli přemýšlela, jestli ho vůbec číst - je z něj celkem patrné, jak se bude příběh dál vyvíjet, a ten vývoj se mi vůbec nelíbí. Deliriu každopádně dávám 4 hvězdičky.

2 15.03.2017

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdičkami, pak jsem si ale uvědomila, že jsem Skleněnému trůnu dala 4, takže tady taky nemůžu jinak. Moc se mi líbí, jak propracovaný svět autorka vytvořila. Hlavní hrdinka mi nebyla vždycky sympatická, na druhou stranu vývoj jejího charakteru byl velmi dobře vysvětlený a logický. Námět knížky je ve skutečnosti docela originální, ať už proto, že je Adelina antihrdinka, či proto, že příběh vůbec nekončí tak, jak by si čtenář prvně myslel (alespoň teda já byla na konci dost překvapená). Zajímavé mi připadalo střídání pohledů jednotlivých postav - líbilo se mi například moje porovnávání, jaký názor měla Adelina na Raffaela a naopak. Je velká škoda, že kniha nemá větší reklamu a hezčí obálku, myslím, že tohle temné fantasy by učarovalo hodně čtenářům, kdyby mu dali šanci.

2 28.02.2017

První dvě třetiny knihy mě bavily tak moc, že jsem počítala s jejím pořízením do vlastní knihovničky. Cath měla ve valné většině případů stejné názory a postoje jako já, dokonce dokázala být občas i stejně protivná. Pro autorku jsou typické výborné popisy postav. Hlavní hrdinka ani její kluk nejsou žádnými modely, což je docela osvěžující. Na druhou stranu se mi však nelíbila autorčina charakteristika Leviho, který pro mě v závěru vyzněl docela dost nelichotivě (začínající pleš, ústa jako panenka,...). Od dvou třetin celý příběh zpomalil a už mě tolik nebavil jako předtím. Ale hlavně mi na celé knize chyběl konec. Nějaká pointa, věc k zamyšlení, případně znázornění vývoje hlavní postavy. To tam jednoduše nebylo. Úryvky z knih či fanfikcí o Simonu Snowovi mě bavily, ale stejně tak mi vadilo, že neměly nějaký hlubší význam. Kniha by se bez nich obešla a na ději by to vůbec nic nezměnilo. Myslím, že knížka hodně osloví pisálky - ať už fanfikcí, nebo příběhů založených na vlastních světech. Ale samozřejmě nejen ty. Za mě 4 hvězdičky.

2 27.12.2016

Nemůžu uvěřit, že jsem došla až na samý konec. Zajímalo by mě, zda je to mnou, nebo stylem, jakým byla kniha napsaná, ale už mě tolik nebavila jako předchozí díly, natož všech šest knih Vampýrské akademie (z těch jsem byla jako mladší celá vedle!). Konec pětky a tento závěrečný díl mi v některých věcech až moc připomněly Stmívání, a to mě zrovna nenadchlo. Přestože hodnotím jen třemi hvězdičkami, celá série má u mě určitě své zvláštní místo.

2 16.11.2016

Opravdu výborné. Myslím, že vypravěčský um může Jonathanu Stroudovi závidět nejeden spisovatel. Popisy prostředí a vůbec všeho možného, které odjakživa nemám ráda, povznesl na úplně novou úroveň. Všechno píše s příjemným humorem. Postavy jsou propracované a jejich vztahy mezi sebou uvěřitelné a opravdové. Délka knize vůbec neuškodila, jak to v některých případech bývá. Už se těším na další díl!

2 03.09.2016

Před čtením jsem si říkala: hm, další dystopie, no to jsem teda zvědavá. Tímto žánrem jsem už mírně přesycená, stejně jako jsem před lety nechápala, jak ještě stále mohou letět upíři. Přes moje předsudky musím uznat, že knížka nebyla špatná. Ano, sice jsem místy opravdu cítila Selekci a Hunger Games, ale děj byl originální, hlavně ten plot twist na konci. Za ten ale podle mě může svou naivitou hlavní hrdinka, nechápu, jak si mohla myslet, že by jen tak dal Cal přednost jí. Zase tolik se toho mezi nimi nestalo. Taky mi přišlo divné, že Arven, který dokázal blokovat nadpřirozené schopnosti, byl na konci přímo v aréně, kde ho mohl každý zranit (což se taky stalo). Logické by bylo, kdyby seděl na chráněném místě, takhle král moc riskoval, což nebylo logické (ale pro autorku samozřejmě nutné). Všichni pak akorát viděli, že je Mare Rudostříbrná.

2 13.05.2016

Je poměrně těžké, aby mě nějaká série s tím, co už mám načteno, oslovila, ale tato to dokázala. Proto mě mrzí, že se v Česku nedočkáme dalších dílů :/ Nezbývá mi, než pokračovat ve čtení v angličtině.

2 06.04.2016

Výborná knížka se skvěle vymyšleným světem a dobrým námětem. Jako hlavní přednost bych vyzdvihla hlavní hrdinku, která byla velmi sympatická, což rozhodně není vždy samozřejmost. Umím si představit, že kdybych byla mladší, patřila by knížka mezi mé srdcovky. Těším se, až se vrhnu na druhý díl!

2 06.03.2016

Původně jsem knize chtěla dát jen dvě hvězdičky, konec mě ale přesvědčil, abych jednu přidala. Jde o to, že knížka byla až moc dlouhá, což vzhledem k tomu, že se tam nic nedělo, nechápu. Autorka otravně detailně popisovala běžné činnosti člověka - upřímně si nemyslím, že někoho zajímá, jak přesně hlavní hrdinka někoho obsloužila v kiosku nebo že její děda vystoupil z autobusu jako třetí. Taylor mi nebyla moc sympatická, někdy se chovala vážně divně, ale věřím, že někdo s podobnými vlastnostmi může existovat. Přiznávám, že konec mě rozbrečel, a to se nestává moc často, takže za to určitě palec nahoru.

2 15.02.2016

Dědičku světla jsem si užívala hlavně v první polovině příběhu. Bylo tam to správné romantické napětí. Postupně však moje pozornost začala upadat; nic moc se tam nedělo a vlastně i samotné vyvrcholení jsem čekala větší. Hlavní hrdinka prošla vývojem pouze ve fyzickém slova smyslu, jinak byla docela trdlo. Kdo jde na záchrannou akci bez plánu? Nejdřív jsem váhala, jestli se vůbec pouštět do pokračování, ale pak jsem zjistila, že je série jen dvoudílná, takže proč ne.

1 17.03.2020

Tak jsem se po prvním díle dočkala. Posádka Genesis přistává na planetě Eden a pouští se do těžby nyxie. Autor se navíc polepšil, co se propracovanosti jeho světa týče. Poměrně dost si vyhrává s vylíčením jiné planety a mimozemské civilizace. Čtenář tak poznává jejich kulturu, zvyky, uspořádání společnosti. Stejně tak jsem ocenila vývoj vztahů mezi Emmettem a jeho parťáky. Konečně se postavy rozhodly semknout a společně všemu čelit. I když ne tak docela. A právě to se mi na tom celé líbilo. Ačkoliv se moc dobře ví, že záporák je tu ve skutečnosti Babylon, všichni teenageři nejsou od počátku tak úplně sjednocení za jeden cíl. O hlavního hrdiny se pak bojíte o to víc, protože mu nehrozí útok pouze z jedné, ale vlastně z mnohem více stran. Nyxia nespoutaná je navíc skutečně promyšlená. Od začátku víte, že tu něco nehraje, máte i své odhady, ale nakonec je to úplně jinak. Přesto bych řekla, že autor mohl při vypravování víc mlžit. Myslím, že by na mě potom zvraty (a obzvlášť konec), udělaly mnohem větší dojem a šokovaly mě. A ačkoliv autor svůj svět ve druhém díle víc propracoval, větší měrou mě příběh pohltil v případě jedničky. Nejspíš za to mohl styl děje. Gradování soutěžení mezi teenagery asi dokázalo moji pozornost udržet lépe než dění ve druhé polovině Nyxie nespoutané. Musím se přiznat, že tam jsem se občas i trochu nudila. To však nic nemění na tom, že jsem zvědavá, jak celá trilogie dopadne. Za mě stejně jako v případě prvního dílu 3,5 hvězdičky.

1 17.03.2020

Tahle knížka je podle mě na podobné úrovni jako autorčino Mé sladké šestnácté století. Občas jsem měla chuť hlavní hrdiny proplesknout a všechny peripetie by snadno vyřešil jeden upřímný rozhovor. Autorka v příběhu nejde nikam hluboko, je to jen o cestě hlavní hrdinky k poznání, jak by samu sebe měla vnímat. Nic, co by mě ohromilo, ale čtení tohohle romantického contemporary bylo v každém případě hezké zpříjemnění dne.

1 30.10.2019

Nebudu lhát, Dar od Clary Benedict pro mě byl docela trápení. Hlavní hrdinka získá nadpřirozené schopnosti, které jsou velmi zajímavého rázu, protože vedle takové telekineze dokáže lidem vnutit svoje myšlenky a přimět je k nějakému chování. Vzniká tu tedy pěkné morální dilema. Na druhou stranu se zápletka zaměřuje na Hanin vztah s klukem Janem. A právě tady nastává ten největší problém – jejich sbližování bylo něco, co mě ani přinejmenším nezajímalo, a tedy číst o něm mi neposkytovalo žádné potěšení. Jan je od začátku velmi nesympatická postava, navíc okamžitě víte, že mu o něco jde, a opravdu nemluvím o románku s hlavní hrdinkou. Je to očividné z jeho chování, ze samotné anotace knihy – při jeho sbližování s Hankou se tedy nakonec jen prostě chytáte za hlavu. Autorka se tou očividnou čitelností Janovy postavy postarala o to, aby mi na vztahu hlavních postav nezáleželo, abych si ho vůbec neužila. Na konci, kde na čtenáře čeká zvrat, jsem proto ani nemohla zůstat v šoku, jak bych asi správně měla. Pro mě bohužel zatím největší zklamání tohoto roku.

1 26.08.2019

Princezna popela pro mě nakonec bylo příjemné překvapení. Ano, našly by se tu nelogičnosti, hlavní hrdinkou jsem měla občas chuť zatřást, ale v závěru jsem si čtení vážně užila. Líbila se mi jak nepředvídatelnost příběhu, tak svět, který autorka vystavěla, a dokonce i samotná hrdinka, která prostě byla reálná a uvěřitelná. Fascinovala mě její ochota se obětovat pro dobro věci a vůbec nejvíc jsem si ji oblíbila proto, jaké nespravedlnosti se jí dostávalo. Protože nic mě nedokáže rozhořčit víc než právě ta. Jedna z věcí, která mě na knize zklamala asi nejvíc, je romantický trojúhelník. Možná ale ani nejde ani tak o ten jako spíš o to, že se Thea někomu vyznává z lásky, aniž by tomu předcházel nějaký pořádný vývoj. Na pokračování jsem přesto docela dost zvědavá.

1 16.07.2019

Řekla jsem si, že si dám před spaním z Nevyzpytatelného jednu kapitolu a nakonec se stalo, že jsem knížku ve tři ráno dočtenou zavírala. Dvojka mi jednoduše přišla o něco povedenější než jednička, už jsem se tak v Michaelově minulosti neztrácela a taky si nepamatuju, že bych se u prvního dílu tolik nasmála. Michaela jsem si v Náhodných lhářích příliš neoblíbila, ale musím říct, že dvojka byla i v tomhle lepší. Ve skrytu duše jsem doufala, že se vztah mezi ním a Elenou víc rozvine, takže jsem při čtení byla nadmíru spokojená :D Škoda jen, že jsem se o hlavní hrdince nedozvěděla nic nového, byla prakticky jen nástrojem pro odhalování Michaelovy minulosti. Oceňuji, že autorka druhý díl zasadila do New Yorku, ve kterém sama žije. Moc se mi ty kulisy líbily.

1 02.05.2019

Po přečtení anotace jsem čekala svět přinejmenším tak krutý, jako jsem dostala od Holly Blackové v Krutém princi. Proto jsem byla velmi překvapená, když jsem se začetla a postupně začala zjišťovat, že anotace vůbec neodpovídá obsahu knihy. Od Tří temných korun nedostanete žádné zabíjení a nelítostné pokusy o vraždy. Vím, zní to trochu morbidně, ale celá kniha je pouze přípravou na toto zabíjení, kterého se zřejmě dočkáme až v dalších dílech. Tomu odpovídá i děj, který je pomalejší, místy dokonce zdlouhavý, a nebudu lhát, někdy jsem se při čtení poměrně nudila. Vlastně jsem si popravdě těsně před koncem říkala, že mě knížka ani moc nezaujala. Potom však přišly poslední kapitoly a já zůstala ohromeně hledět. V nic takového jsem ani nedoufala, ale o zvraty tu opravdu není nouze. Tím koncem autorka knihu hodně vytáhla. Moc se mi taky líbilo proplétání jednotlivých linek vyprávění a také to, jak výsadní postavení měly v autorčině světě ženy. Ačkoliv to anotace neslibuje, milovníci romantiky si taky přijdou na své, přestože mě v tomto podání zrovna neohromovala, spíše rozčilovala, až znechucovala. Když se tak zamyslím, byli to právě muži, kteří v knize vždycky všechno naprosto pokazili :D Za mě nakonec 3,5 hvězdičky.

1 17.02.2019

Přestože jsem doufala, že se autorka pokusí zpracovat zápletku složitěji, po dočtení můžu říct, že je kniha opravdu docela prvoplánová. Děj je tedy poměrně předvídatelný. Jedna z věcí, která mi při čtení taky vadila, byla skutečnost, že si autorka s postavami dělala, co zrovna potřebovala, ačkoliv to leckdy nedávalo smysl. Například Valoriáni tu jsou od začátku líčeni jako neporazitelný dobyvatelský národ. Brzy nato nám však autorka jejich chováním dokazuje opak, když generál a všichni válečníci odjíždějí z poloostrova a nechávají ho nechráněný, což je hloupé a hlavně nevěrohodné. Stejně tak mi připadaly úsměvné některé pasáže, kdy autorka chtěla ukázat, jak dobré má hlavní hrdinka strategické myšlení. Věci, které navrhovala a byla za ně obdivována, rozhodně nebyly tak závratné, aby nenapadly všechny okolo a obzvlášť jejího otce, který byl velmi zkušený generál. Na druhou stranu je však Kletba vítězů bezesporu čtivá a má krásný jazyk. Stránky mi ubíhaly, ani nevím jak. Stejně tak se mi líbilo, že se autorka při tvorbě svého světa nechala inspirovat antikou. Romantický vztah hlavních hrdinů zpracovala výborně a taky se mi líbilo, že se příběh potýká s problematikou otroctví. Rutkoski ukázala, že dříve stačilo opravdu málo, aby se z mocného národa stali lidé na dně společenského žebříčku. Za mě pozitiva určitě převážila, takže s přivřenýma očima hodnotím 4 hvězdičkami a těším se na pokračování.

1 12.02.2019

Přiznám se, před čtením Nesvé jsem byla na vážkách, jestli se do ní vůbec pouštět. Námět nezněl zrovna jako něco, co obvykle čtu. Ostrov Lhářů se mi ale hrozně líbil, a tak jsem se rozhodla dát Nesvé šanci. Spoléhala jsem se na to, že když už nic, dostanu od autorky alespoň krásný jazyk a trochu jinak podaný příběh. Toho jsem se nakonec dočkala, a dokonce dostala ještě víc. Nesvá je bezesporu velmi originální young adult kniha. Čtenář tu nenajde žádné středoškolské problémy. Příběh je úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá. Sofistikovaný, ale rozhodně ne nudný. Chtěla bych takových young adult knížek víc. Jedna z nejlepších věcí na celé Nesvé je způsob, jakým je příběh čtenáři předložen. Autorka začíná s vyprávěním na konci a následně skáče v čase. Sice jsem na začátku byla trochu zmatená, ale postupem času mi všechno začalo do sebe zapadat. Jedná se o prvek, který celou knihu pozdvihuje na vyšší úroveň. Bez toho by vlastně zápletka nebyla příliš výjimečná, protože je docela předvídatelná. Ale takhle to působí geniálně. Často nedůležitý malý detail dává později velký smysl. Trochu mě však mrzí, že se autorka tak moc inspirovala v Talentovaném panu Ripleym. Je to kopírování jak vyšité. Za mě přesto čtyři hvězdičky a vážně doufám, že autorka napíše v young adult žánru něco dalšího (a víc svého).

1 11.02.2019