Eidalon komentáře u knih

Další skvěle napsaný a vygradovaný příběh z prostřední mladých recidivistů, jejichž napravování není až tak košer.

Příběh má spád, tajemno, řadu zvratů a nakonec pointu, která všechno obrací. Dílko tvůrčí dvojice se řadí k té plejádě dalších, kterým pojmenování - dobrá detektivka – je přece jen málo. Jedná se o něco víc, než jen o hledání vraha či pobavení čtenáře.

Je to příběh o lidech, společnosti, jejich problémech, mnohdy zůstává rozum stát. Určitě přečtením neuděláte nic špatně, obzvláště, pokud jste si styl severských autorů, dneska tak populárních, trochu zažili a oblíbili.

Mé hodnocení 4,5 hvězdy, ale nechme si i místo na mety vyšší – dává 4, ale hodně nadprůměrné.

3 11.12.2013

Na počátku byl svět a svět byl Bůh, a svět byl dobrý . . .

Sanctus, první díl trilogie (Sanctus, Klíč, Věž) označované jako Ruinská, a přitom prvotina Simona Toyna. Dříve než Sanctus jsem přečetl Klíč a jeho hodnocení ode mne již zde na webu je. Předně je opravdu potřeba zdůraznit, že trilogii je nutno číst chronologicky, jinak Vám řada faktů uniká a zůstává nepochopena.

Autor Vás v první knize seznamuje s hlavními postavami, jejich charakteristikami i důvody, proč konají, jak konají. Ve svém druhém díle Klíč již volně navazuje s předpokladem znalosti daných faktů. V prvním díle trilogie se dozvíte, co je Sakrament (což v Klíči jen tušíte) – dozvíte se, jak mohlo dojít k naplnění proroctví a proč se Klíčem stává osoba zdánlivě s dějem v Citadele nesouvisející. Taky její nepochopitelné představy a znalosti, kterými v Klíči disponuje, se po přečtení první knihy zcela objasnily. Co se nedovíte je, proč došlo k záhadné epidemii, kterou druhý díl začíná, a která decimuje „vyvolené“ i celý ekologický systém Citadely.

Středem dění prvního dílu je Citadela a tajemný mnišský řád v ní sídlící a jeho odvěká minulost, tvrdý řeholní život a rozličná a bohatá hierarchie jeho členů. Plná soběstačnost řádu „uzavřeném“ ve svém vězení – Citadele, která se nachází uprostřed tureckého města Ruina mu dává nepřístupnost a odvěkou tajemnost, jeho historie sahá hluboko před datum narození Krista. Rozsáhlé knihovny shromažďují pomyslné bohatství lidstva a jsou řádem přísně chráněny.

Nad vším stojí tajemství Sakramentu, které smí znát jen pár vyvolených mnichů, jakékoli pokusy opustit řád jsou přísně trestány. Smrt nemine nikoho, kdo se jen k tajemství Sakramentu přiblíží a není schopen unést jeho pravdu po celá staletí.

A právě snahou opustit řád jedním z mnichů nejvýše postavených kniha začíná, neunesl tajemství Sakramentu a udělal vše proto, aby bylo odhaleno . . . Tomu musí být zabráněno stůj co stůj!

V tomto prostředí, až mysteriózním, rozehrává autor příběh dvou sourozenců Liv a Samuela, jejichž zrození bylo nadmíru neobvyklé, ale svou neobvyklostí velmi důležité pro děj knihy, ale i dalších hrdinů, představující potomky dávných znepřátelených kmenů.

Liv Adamsenová, Gabriel Mann, David Arkadian, Kathryn Manová, její otec, Samuel – zdaleka ne všichni tito hrdinové dožijí konec prvního dílu, a přestože bylo tajemství Sakramentu odhaleno a začaly „odtikávat“ hodiny dávného proroctví, nevíte vlastně, co bude dál . . .

. . . nestárla, nechřadla, začal jí závidět, na Zemi se objeví jediný pravý kříž – Sakrament, svaté tajemství . . .

Podobné věty se v knize kupí vedle sebe a nechávají Vás v napětí, mnohdy na můj vkus až přehnaně mysteriózním, ale nakonec má kniha mít další díly a na ty je třeba čtenáře nalákat.

. . . Světlo Boží, uzavřené v temnotě, nikoli svatá hora ale prokleté vězení . . .

S tímto vědomím se pročtete ke konci prvního dílu a v mysli Vám zvoní tajemné slovo . . .

KuShikaaM . . .

Dobře a řemeslně zpracováno, přesto mne na tom všem ději v knihách (Sancus, Klíč) k dokonalosti mnoho chybí a mnohé závěry sklouzávají až do oblasti bujné fantazie, bez logičtějšího podkladu. Určitě zajímavé čtení, pokud podobnému tipu literatury holdujete. Přesto zůstává mé hodnocení uprostřed, tzn. za tři hvězdy.

První díl trilogie – Sanctus – je zajímavější právě o navození celé atmosféry kolem hlavního děje knihy, druhý díl Klíč pak nese větší prvky mysteriózna. Oba dva díly jsou zajímavé, lepším se zdá být díl první – vše je zde poprvé, záhadné, v Klíči se řada věcí opakuje, ale děj se rozvíjí a jeho kontinuitu uchopíte teprve, když dodržíte chronologii čtení dílů po sobě.

4 11.12.2013

Opět pro mne nový autor, kterého jsem objevil díky tomuto webu. Istambulská mozaika je jeho prvotinou, řekl bych, že celkem vydařenou, ikdyž fenoménu mistrů svého žánru zatím nedosahuje.

Kniha, která kombinuje prvky detektivní se špionážními, tématicky obsahuje vděčný námět podobných příběhů – nic menšího, než celkové ohrožením lidstva a jeho podstaty, trochu šmrnclá i historií, takový kompilát toho, co v žánru „letělo a letí nyní“.

Celkem přímočarý příběh, jen s lehkým náznakem složitější zápletky. Hlavní hrdina Sean Ryan, představitel britského institutu zabývajícího se aplikovaným výzkumem historických památek je nucen identifikovat tělo svého blízkého spolupracovníka a dobrého přítele, který byl za nejasných okolností rituálně popraven v Istanbulu, když zde vykonával běžný výzkum významné historické památky – posvátného chrámu Hagia Sofia. Objevené fotky zcela neznámých prostor, které Seanovi kolega záhadně předal a celková nejasnost kolem jeho smrti vedou Seana k přesvědčení, že zde zdaleka není všechno v pořádku.

Rozbíhá vlastní „vyšetřování“, co jeho přítel ve skutečnosti fotil a kam se připletl, že musel být zavražděn a to způsobem, který jednoznačně připomínal otevřenou hrozbu všem ostatním „zvídavým“ nepovolaným šťouralům. Postupně odhaluje tajemná zákoutí kolem významné historické památky, lidé se kterými konzultuje svoje kroky mají najednou vysokou úmrtnost.

Ve svém pátrání spolupracuje s pracovnicí britského konzulátu (další běžný prvek - krásná žena a spolu-hrdinka), se kterou se mu podaří odhalit tajemné spiknutí, nalézt historickou památku a prožít neuvěřitelná pronásledování a nakonec odhalit, že největšího predátora na Zemi – člověka ohrožuje vlastní nezodpovědnost, kterou se sám člověk v osobně „jiných vyvolených“ rozhodne vyřešit zcela zásadně.

Zdecimováním vlastní populace pomocí rafinovaného a geneticky upraveného viru má vést k nastolení nových pořádků, má to být cesta k novému, čistšímu světu, který má dále pokračovat a zbavit se všech nadbytečných a nepotřebných. A to vše se má stát pod rouškou náboženského fanatismu.

Knize se nedá upřít napětí a čtivost, autor Vás vtáhne do děje, využívajíce střídání obrazů vždy v pravou chvíli. Autor taktéž část knihy píše v první osobě (z pohledu postavy Seana Ryana), ale v jiných obrazech se drží obecné roviny. Toto střídání prvků přidává na knize zajímavosti, i když mne místy přijde, že je zde snaha „použít všechny prvky žánru naráz“ čímž vzniká slepenec ne vždy dotažený ve všech náznacích do konce.

Závěr knihy je již standardní, v řadě případů si říkáte, proč ten či onen obraz, který byl nastíněn autor vůbec použil, neboť s dějem knihy pro její chod a rozuzlení nemá moc co do činění. Ale třeba se rozuzlení dočkáme v dalších dílech, neb na Istambulskou mozaiku mají navazovat další dvě knihy „pokračování“ Jeruzalémská mozaika (2013) a Newyorská mozaika (2014).

Jedná se o napínavé čtení, spíše oddechového typu na dovolenkové odpočívání. Kniha mne nezklamala, ale jak jsem psal na úvod, fenoménu jiných podobných děl ještě nedosahuje. Poctivé tři hvězdy.

PS: v knize se objevuje skrytý fenomén náboženského fanatismu a především pravdivá realita, jak je Evropský kontinent postupně "zaplavován" muslimskou komunitou. S určitou tolerancí této skutečnosti osobně nesouhlasím a stejně jak autor tvrdím, chce-li někdo žít v našem světě, ať ho přijme takový jaký je. Nenechme si vnucovat kulturu a náboženské praktiky od populace, která historicky do Evropy nepatří, a neustále zneužívá demokratických principů k prosazování vlastních zájmů, když "doma" by museli držet "hubu a krok"

3 23.11.2013

Bude to někoho zajímat? Bude tuhle litanii někdo číst? Koupí si takovou knihu někdo?

Otázky, které si sám autor klade pár měsíců zpět (srpen 2013) před tím, než dvacátá šestá kniha vyjde a „zaplaví“ knižní trh. Tématem knihy jsou opět životní denní prožitky pana Wievegha, tak jak je známe z jeho deníků (2005, 2011), jen je jaksi všechno jinak . . .

Životní příběh - osud pana Michala Wievegha v podstatě před rokem naplnil zpravodajské servery, do myslí mnoha lidí se v tu chvíli vloudily myšlenky na jeho osobu. Většinou chápající, překvapené, strachující se, se snahou pomoci, smířlivé, ale určitě se našly i takové, které si s úšklebkem „řekly“ konečně bude pokoj od jeho útoků, sarkastických narážek a vůbec víření vody v našem politickém rybníčku.

A nejspíše i řada pomstychtivých závistivců, kteří si po přečtení a znalosti jeho deníků v duchu řekli, patří mu to. Bral od života mnohem víc, než mám já, jaká je tohle spravedlnost. Ale určitě převážná většina byla těch, kteří s panem Wieveghem soucítí a tak v koutku duše žehrají, ještě, že se to nestalo mně.

A lidské neštěstí přitahuje, neštěstí celebrit obzvláště, osud známého českého spisovatele, který se poslední dobou stal kontroverzní osobou, jehož poslední knihy byly 100 % přijímány, ale i mnohdy důrazně odmítány a kritizovány, určitě přiláká řadu nových čtenářů, kteří si rádi počtou o neštěstí jiných. Konečnou odpověď však dají až prodejní čísla, nová kniha v černobílém image ale vévodí všem výlohám.

Samotná náplň knihy je ale výpovědí člověka, který si prochází peklem. Ze dne na den se mu zhroutil svět, jeho život se otočil o 180 stupňů, spíše vyjímečný život naplněný krásnými okamžiky, které byly brány jako samozřejmost, se najednou rozplynul v nenávratno s vizí, že se možná již nikdy nepodaří vrátit se zpět do starých kolejí. Přetrvává zahořklost, deprese, pocit křivdy a smutné vzpomínky na to, jak vše ještě před rokem bylo jiné.

V knize však najdete vůli poprat se se situací a vypsat se ze všech těchto trablů. Životní děj posledních pár měsíců po „přežití své smrti“ píše Michal Wievegh zcela otevřeně, bez jakéhokoli kalkulu s útokem na city čtenářů. Kdo zná jeho knihy, ví, že v řadě z nich byla spousta autobiografie, deníky pak skutečnou výpovědí jeho života.

Jaké srovnání se nabízí, když položíte vedle sebe – Báječný rok (2005,2006), Další báječný rok (2011) a Můj život po životě (2013). Jakoby znal svůj osud dopředu, dal Wievegh v plén svůj úspěšný život, stejně tak jak ten svůj současný.

Kniha se tak může stát „životním příběhem“ řady serverů, které neustále nabádají – myslete na zadní kolečka, s cílem, prodat Vám svůj produkt.

Jaký dát závěr – použiji slova jeho nakladatele – text se zdá poněkud cyklický, monotónní; není vyloučeno, že i trpělivý čtenář zažije pocit zmaru, který zná autor z posledních dlouhých měsíců tak zblízka a osobně . . .

Netroufám si hodnotit tuto knihu, ona to není kniha, je to výpověď přesně v duchu svého názvu a ve svém důsledku . . . je knihou očistnou (Martin Reiner). A nebo jinak – velmi reálné, kdyby to samo nebylo realitou.

Ale i to je život ve svých neskonalých podobách, ať Vám přečtení dá vzpomenout na řadu těch zbytečných a denodeních rozmíšek, starostí a trablů s kolegy, obchodními partnery či partnery životními, neboť jak praví klasik, pokud nejde o život, jde o hovno . . .

4 21.11.2013

Simon Toyne je pro mne novým autorem, na jeho trilogii knih Sanctus, Klíč a Věž jsem narazil i díky tomuto webu, bohužel odděleně, takže až později jsem přišel na to, že jeho dosavadní tvorba je trilogií, kterou je třeba číst chronologicky. Mne se to nepodařilo, začal jsem prostředním dílem – knihou Klíč.

Možná proto na mne dílko nezapůsobilo tak skvěle, jak je propagováno a velebeno a jaký goodwill je kolem něj vytvářen. Chybělo mne nejspíše to správné navození a možná pochopení věcí, které nastínil první díl trilogie a který mne byl zatím utajen - Sanctus.

Každopádně se kniha a nejspíše i celá trilogie veze na úspěšné vlně zpochybňování „tisiciletých pravd“ kolem historie křesťanství, ale vůbec kolem celé problematiky náboženství. Knih a autorů píšících na podobné téma se v poslední době vyrojila celá řada, nejspíše pod dojmem úspěchu Dana Browna a jeho hlavních knih s Robertem Langdonem, které celé toto „šílenství“ patrně odstartovaly v touze po slávě a penězích a společenské poptávce.

Ty tam jsou doby politicko - špionážních thrillerů, kde byla „v hlavní roli studená válka“, rozpolcení světa na Západ versus Východ, životní prostředí, biologická či nukleární hrozba a nebo mysterium mimozemských civilizací. Teď literatuře thrilleru vládne historie, nejasné výklady bible, zpochybňování základu křesťanství, vytváření fikcí kolem zaniklých civilizací, znovuobjevování zničených knihoven (Alexandrijská atd.), fikce spojené s možností objevení nebývalých pokladů, ať již duchovních, tak materiálních.

Děje knih se přesouvají do Turecka, Iráku, Iránu do střední Asie, nemalou roli hrají obvykle Tepláři a tajemství kolem jejich řádu, vzniku i zániku. Jsou velebovány staré říše a odhalovány životopisy velkých vojevůdců a veskrze zpochybňovány samotné základy křesťanské víry, její symbolika, a polemizovány historické náboženské nesrovnalosti. Odhalením starých pravd mají být přepisovány dějiny a pravidla současného světa.

Vše je obestřeno tajemstvími a neodhaleními, dávnými proroctvími, tajemnými nápisy v zaniklém písmě, symboly a mnohdy až mysteriózním dějem románů, který překračuje meze reálného světa a dává průchod zázrakům „boží moci“.

Autoři zde našli velký prostor, neboť každá historicky popsaná událost má vždy řadu úhlů pohledu, proto ony předkládané spekulace, že se jedná o „pravdy“ nepřesné a mnohdy záměrně změněné, o zmanipulovatelné překlady. Nesrovnalostí i v samotné Bibli je dost a dost a tak fantazii a spekulacím je dán volný průchod a vizím - co by bylo kdyby . . .

Román a druhá část trilogie Klíč se vrací do starobylého města Ruina, děj se odehrává kolem Citadely, bratrstva zde žijícího a střežícího tajemství Sakramentu, které je událostmi v knize narušeno, vyneseno z Citadely a tím se rozbíhá staré proroctví. Hlavní hrdinové bojují s časem, se svými nepřáteli, svou nemalou roli zde má i samotná církev a její vrcholní představitelé, kteří se spojí se světovými průmyslníky, aby docílili svého . . .

Proroctví se začínají naplňovat, nebezpečná nákaza decimuje bratrstvo, Sakrament opustil Citadelu, vše je ve znaku víry a moci řízeno, tu lidskou chamtivostí, tu náboženskou zaslepeností, tu nezdolnou touhou se zachránit.

Temnota začíná šeptat a šeptá slovo klíč . . .

Staří známí první knihy nakonec dosahují svého cíle, dějí se "boží zázraky" ale čerstvá vůně pomerančů se i poté temně šíří z Citadely do ulic Ruiny. Moc nechápete, pokud nevíte, že trilogie má i třetí pokračování, pak je tento otevřený konec více, než výzvou sáhnout i po knize třetí . . .

Hodnocení zůstává u 3,5 hvězdičky, prostě ve srovnání s jinými knihami výš nemohu jít. Nakonec jsem se rozhodl jen pro hvězdy tři. Uvidíme, co přinesou další dvě knihy, které mne ještě čekají.

A závěr, pokud Vám nevadí až mysteriózní ukončení děje druhé knihy překračující již meze reálnosti, jistě dobré čtení na dlouhé zimní večery. Ale jak jsem uvedl v úvodu - chronologii dodržte, takže začít knihou Sanctus, pak teprve Klíč . . .

2 19.11.2013

Ikdyž název zní až strašidelně, podstatu románu plně vystihuje. Kniha vyšla poprvé v roce 1985 a z nizozemského originálu Hersenschimmen byla přeložena a vydána v Čechách v roce 1996 pod názvem Zatmění mozku. Mimo jiné se dočkala ve světě spousty dalších vydání, byla zfilmována a převedena na divadelní jeviště, přesto české vydání z roku 1996 zůstalo mimo sféru zájmu veřejnosti a tak trochu zapadlo pod tíhou jiných událostí. Nyní tedy vychází znovu (2010) pod novým názvem Vyhasínání mozku Martina Kleina.

Nizozemský spisovatel Hendrich Jan Marsman, který vydává svá díla a stejně tak i tento román pod pseudonymem Bernlef (to, aby nedocházelo k záměně se shodným příjmením jiného slavného nizozemského básníka) jej napsal jako výpověď o tom, jak zlá a nekompromisní je diagnoza Alzheimerovy choroby, této neúprosné nemoci o stařecké demenci.

Diagnostika nemoci v současnosti hrůzně narůstá s tím, jak se prodlužuje délka lidského života, a tím se stává znovu velmi aktuální. O Alzheimerově chorobě si dnes může přečíst spoustu nejrůznějších pojednání a více či méně odborných publikací (což v době, kdy kniha vyšla možné nebylo), pan Bernlef zde však předkládá vynikající a velmi dramatický popis situace, který prožívá hlavní hrdina románu Martin Klein, který se od úsměvné zapomnětlivosti rychle dostává do stavu, kdy nedovede své jednání vysvětlit.

Z pohledu postiženého člověka je popisován průběh nemoci, postupné ztráta paměti, identity, snaha o rozpomínání, tragika ztráty a nedostatečnosti slov popsat své pocity, svůj stav až do diagnozy trvalé demence, kdy se život scvrkne do souslednosti dějů, které sám postižený již vnímá jen jakousi činnost bez jakéhokoli pochopení.

Román je ale i o ostatních kolem nemocného, o jejich reakcích a vnímání o tom, jak postupně přestávají nemocného zvládat a ten končí mimo jakoukoli realitu všedního dne. Je to velmi smutný konec identity člověka, navíc konec, který vyvolá strach ve všech zdravých, že jednou dopadnou stejně, neboť tělesnou křehkost stáří dneska umíme pochopit, té duševní se stále velmi děsíme a nedovedeme ji přijmout.

Kniha tak poodhaluje mnohem víc, než jen číslo diagnozy v lékařské zprávě, než všechny průvodní jevy a symptomy. Není to kniha jen o chátrání duše, jde tu také o partnerskou lásku a dlouhotrvající rodinné vztahy a vazby, které jsou v konečné míře určující.

Těžko se mne hodnotí takováto četba. Četba frustrující, ale velmi výživná především pro všechny ty, kteří se ještě nesklonili a v pokoře nepřijali, že život umí být i takto krutý a že tito lidé, ale především rodiny potřebují pomoc okolí víc než kdy před tím.

Zavírat se před realitou světa nelze, knihu by si měli přečíst snad všichni, neboť všichni se dostaneme ve svém životě do stavu, kdy budeme mít staré rodiče, kteří budou možná potřebovat naši pomoc a pak zestárneme sami a pokud nepředáme vše dobré do další generace, zůstaneme v tom naprosto sami.

1 19.11.2013

Kniha autorů Miroslava Hanuše a Michaely Matouškové se řadí k těm zdravotnickým publikacím, které mají především přinášet osvětu a předkládat základní fakta a šířit informovanost. Téma není nikterak malé, prostata – tento ryze mužský orgán, který plní důležitou roli jak v oblasti močových cest, tak v oblasti pohlavních orgánů a který je doslova křižovatkou cest obého. Jak praví klasická urologie, prostata je orgán, bez kterého by se mužská populace jistě ráda obešla, ale příroda tomu chtěla jinak.

Tak jak se prodlužuje průměrná délka mužského života, tak narůstají problémy s prostatou, které rostou s věkem a v podstatě se jim v určité věkové skupině nevyhne žádný muž. Jisté změny zaznamenávají statistiky u velkého procenta mužů již v pátém dekaniu života a s narůstajícím věkem toto procento výrazně narůstá.

Takzvanou benigní hyperplázií prostaty (BPH) neboli nezhoubným zbytněním tkáně prostaty si projde dříve nebo později každý muž, nemalou roli hraje i narůstající počet diagnostikovaných carcinomů prostaty, který roste s narůstajícím věkem a i se skutečností, že současná medicína umí odhalovat nemoc již v ranném stádiu (metodou antigenu PSA). Do statistik se tak dostávají případy, které dříve zůstávaly „neodhaleny“, neboť pacient mnohdy zemřel dříve na jiné onemocnění, než se carcinom prostaty projevil.

Stavět se k prostatě nevšímavě je dneska víceméně ze strany mužské populace přinejmenším nezodpovědné, to že se nejedná o malý problém svědčí i masivní snaha farmaceutického průmyslu v přímém prodeji nejrůznějších preparátů, které mají především BPH omezit či maximálně oddálit do pozdějších věkových kategorií.

Problémy s prostatou mohou začít po 45 roku života, důvody proč dochází k BPH či carcinomům nejsou zdaleka objasněny. Jedná se o kombinaci řady faktorů souvisejících s hormonální úrovní každého muže, jeho genetickými dispozicemi, životním prostředím a životním stylem, své hrají historické kořeny stravovacích návyků či rozdílné citlivosti dle jednotlivých ras.

Účinná prevence existuje především v informovanosti mužské populace a to jak v oblasti anatomické, tak v oblasti zdravotní. Říkat, mne se to netýká, není na místě, např. problémy u carcinomu prostaty začínají až v době, kdy již může být pozdě.

A právě základní osvětu přináší uvedená kniha. Byla ale napsána již před dvaceti lety (1994) a tak její hlavní role se již přežila (uvědomme si, že v roce 1994 a dále byla převážná část informací dostupná pouze touto formou). Dnes je situace jiná a kdo hledá, své si najde. Na internetu je bezpočet článků od těch naučno populárních až po ryze odborné, zde mají všichni stejnou šanci.

Taky aktuálnost především kolem léčebných metod je dneska již trochu v jiné fázi, každopádně ale kniha podává základní kameny informovanosti kolem problematiky. Pokud o problému prostaty mnoho nevíte, je publikace vhodnou startovací informací.

Hodnotit knihu nemá moc smysl, jak jsem psal, svou roli hrála především v devadesátých letech, přesto ale má co říci, především těm, kteří o prostatě slyší jen od starších mužů jako o něčem, co dovede znepříjemnit život a mnohdy ho i předčasně vzít. Neléčený carcinom prostaty je smrtelný, naopak včasná léčba může vést k jeho úplnému vyléčení.

Problematika BPH je taky velmi aktuální, neboť se jí prostě nelze vyhnout, zahájení léčby pozdě může vést ke značným komplikacím jak v oblasti zdraví jednotlivého muže, tak v jeho sociálně společenském životě.

18.11.2013

Miliardáři z Facebooku Bena Mezricha není žádnou fikcí, ale dějový odraz skutečných událostí, které jsou stále ještě plně v paměti. Nečekejte tedy v knize žádné krkolomné zápletky či vyfabulované situace, kniha má přiblížit vznik asi největšího fenoménu dnešní doby, jedné sociální sítě a to té největší a nejznámnější - Facebooku, která slaví v roce 2013 deset let od svého vzniku.

Že se jedná spíše opravdu o „literaturu faktu v literárním podání“ dokazuje již fakt, že kniha byla vydána vydavatelstvím C_press, které se vydáváním beletrie v podstatě nezabývá.

Přesto Vás vyprávění nejspíše zaujme. Facebook dneska zná každý, je jen málo těch, kteří svůj účet na Facebooku nemají, přesto ne každý zná podrobnosti kolem jeho vzniku. To vše se v knize dozvíte.

Proniknete do zákulisí Harvardské University, která je snad z neprestižnější soukromých vysokých škol v USA, s rokem založení již v roce 1636, představující v Ivy League (Břečťanová liga – označení pro 8 soukromých a nejprestižnějších universit na východním pobřeží USA) tu příčku nejvyšší. Kolos se 14.000 zaměstnanci a cca 5.000 studenty zabírá na předměstí Bostonu – Cambridge značnou část a soustřeďuje to nej nej nejen z USA.

Osm pánských klubů v čele s Porcellianem, Phoenixem či Fly Clubem (výběrové cluby Final Club) dá nahlédnout k jménům jako Roosevelt, Rockefeller atd.

Ale vedle tradičních jmen jsou zde zcela nová a k nim se řadí i Mark Zuckerberg a Eduardo Saverin, dva studenti, kteří v roce 2003 proměnili Harvardské profilové fotky studentů jednotlivých ročníků do funkcionality, kterou nazvali The Facebook. Zprvu nápad spíše bláznivý se brzy přehoupl do reality a raketový nástup zájmu se přetavil za jediný rok do oblasti snů.

Kniha Vás s časovou posloupností provede základními mezními body vzniku Facebooku od prvních krůčků a nesnází, nedostatku financí až po oblast rizikových investorů. Narazíte na další jména s Facebookem spojených – Tyler a Cameron Winklevossovi, Sean Parker, Peter Thiel. V roce 2004 Fecebook okupuje většinu vysokých škol v USA a pár let později se stává světovým fenoménem.

Dobrý nápad se stává miliardovým projektem, jeho hodnota je tak vysoká, že zatočí se svými hrdiny a z kamarádů a přátel se stávají rivalové na poli obchodu. Projekt je napadán, zpochybňován, urážen i vynášen do nebe, ale jde si stále svou cestou a nakonec na ní zůstává jen Mark Zuckerberg jako tvůrce a realizátor.

Nesmělý a trochu podivínský student, kterému je nejlépe za monitorem počítače se za dva roky stává ve věku pětadvaceti let nejmladším miliardářem – selfmademanem všech dob. Nelze se divit, že peníze rozklížily všechna přátelství, touhy a předsevzetí kdysi kamarádů a kolegů.

Kniha je výpovědí, jak to bylo, i když nějaké hloubkové analýzy a detailní popisky nečekejte, je to jen chronologický sled základních událostí bez dalších zákulisních pikantností, jen velmi stručná a dost obecná datová posloupnost v dějinách IT.

1 30.10.2013

Arthur Hailey (1920 – 2004) patřil k předním spisovatelům šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Angličan, který po válce odešel do Kanady, poté do USA a dožil na Bahamách. Je autorem mnoha bestsellerů, řada z nich byla zfilmována. Nejznámější kniha „Hotel“ se stala předlohou i na TV seriál.

Artur Haliley psal především tzv. profesní romány, každá z jeho knih si vyžádala velmi důkladnou přípravu. Studium prostředí, zpracování poznámek, psaní knihy, to vše Haileymu zabralo spoustu času a tak za svůj život napsal „jen“ jedenáct románů z nejrůznějších prostředí. Témata byla vždy veliká – hotelový průmysl, prostředí letiště, nemocnice, bankovnictví, výroby léčiv, automobilový průmysl, energetická krize, politika či TV zpravodajství. Co kniha to velké téma a vždy velmi pečlivě zpracováno a opředeno poutavým příběhem a dějem, který Vás pobaví a nakonec i poučí. Na jeho knihy se stály kdysi fronty a i dnes mají čtenářům co říci, byť byly psány v reálném prostředí 60. až 90. let minulého století.

Penězoměnce jsem poprvé četl hned po jejich vydání někdy v roce 1977, po té po revoluci v roce 1992, kdy se vydávaly dříve nedostatkové knihy jak na běžícím pásu a znovu jsem po knize sáhl, když jsem narazil na její reedici, která byla vydána letos (2013).

Opět jsem se začetl do příběhu kolem fungování velké americké banky a všeho toho prostředí s tím spojené. Doba se dnes změnila a v bankovnictví obzvlášť. Proto mnohdy popisovaná špičková technologie v knize, stejně tak i prognózy se dnešním pohledem jeví jako čtení o pravěku. I to je doklad, kolik se toho za 35 let změnilo. Kreditní karty v knize začínají svůj boom, plně se rozbíhá bankovní a peněžní politika, kdy peníze přestávají odrážet skutečnou sílu ekonomiky a stávají se nástrojem moci. Z reálných peněz se stávají čísla na účtech a státy se začínají úspěšně a cíleně zadlužovat. Mocní a velcí jsou navzájem propojeni, vlastní jeden druhého a přestávají platit principy zájmu drobných střadatelů. Vše se koncentruje do ovládnutí pozic a získíní vlivu a moci.

A v tomto ohledu se zas tolik nezměnilo. Kniha jen naznačuje hrozby, které se, bohužel, tak jak je dnes můžeme již posoudit, zrealizovaly. Všemu napomohl ještě více internet a všeobecné propojení s možností sledovat kohokoli, kdekoli a odkudkoli.

Nekonečné a neúnosné zadlužování států, domácností a firem, bez ohledu na reálné možnosti splácet své dluhy je pravou příčinou krize, kterou prožíváme již od roku 2008 a ne a ne se z ní dostat. Taktéž obrovské propojení kapitálu soukromých finančních institucí ukazuje, jak je dnes jakákoli státní moc proti tomuto molochu bezmocná. Banky nic nevyrábí, nic nevymýšlí, nic netvoří, ale ovládají přesto vše podstatné. Přes sílu peněz dovedou prosadit vše a zatlačit na kohokoli, když se znelíbíte, tak Vás nemilosrdně položí. Vnutí Vám systém bezhotovostních plateb umožňujících sledovat vaše nákupy, nákupní zvyklosti, pohyb. Bez dotykové platební karty se přihlášením na jakýkoli terminál bez Vašeho svolení stávají vlastně vaším osobním čipem, který Vás jako bytost monitoruje, sleduje. Banky data shromažďují a cíleně využívají ve svůj prospěch či prospěch toho, kdo za ně nejlépe zaplatí. A utéci z tohoto kolotoče nejde a nepůjde.

Penězoměnci rozvíjejí příběh dvou viceprezidentů přední americké banky, kteří se liší svým pohledem na bankovnictví. Jeden představuje starý přístup a tradici, druhý sází na drobné střadatele, mobilnost a vše nové. Když majitel banky umírá, rozvine se plně mocenský boj mezi oběma skupinami a představiteli v bance, boj členů správní rady, boj o moc a postavení. Vše je okořeněno příběhem padělání peněz, kreditních karet a všeho ostatního, co s bankovnictvím souvisí v moci tzv. organizovaného zločinu. A vše zastřešují skandály kolem státních zakázek, úplatků a lobování. Že Vám to něco připomíná? Ano v tomto se doba zas tak nezměnila. Jen se vše stalo ještě důmyslnější, rafinovanější a rychlejší.
Podstata finančnictví a principy moci je však v roce 1975, kdy byl román psán a dneska téměř shodná.

Román je čtivý, pobaví a poučí, i když z dnešního pohledu je již přeci jen trochu řada věcí úplně jinde (technologické možnosti předčily i ty nejsmělejší prognózy). Zápletka je přímočará, vize a prognózy kam to vše dospěje jsou naopak velmi přesné.

Každopádně Hailey uměl psát, zaujmout, i když dneska se již píše jinak a čtenář chce mnohem více dynamiky a komplikovanosti. Slušná práce za tři hvězdy.

2 24.08.2013

Tvůj stín (originál nese název XO = objímám a líbám) je další skvělou knihou Jefferyho Deavera, kterou předkládá svým fanouškům a čtenářům. Kniha byla napsána v roce 2012 a tak je vlastně novinkou pohybující se v reáliích dneška, byť pan Deaver již v roce 2013 vydal další dvě knihy – nezbývá, než se těšit na jejich česká vydání.

Představovat autora je nošením pomyslného dříví do lesa. Již přes 25 let píše a vydává tento bývalý folkový zpěvák a skladatel, posléze právník a nyní úspěšný spisovatel jeden lepší krimi román než druhý a pokud jste snad na jeho dílo ještě nenarazili, mohu jen a jen doporučit. Jeho Lincoln Rhym je novodobý Sherlock Holmes, řada jeho knih se již dočkala filmového zpracování a Jeffery ve svých 63 letech (1950) zraje jak pomyslné víno.

V Česku vyšlo již přes třicet jeho románů (2012), které mají své hrdiny a hlavní představitele. Nejznámější dvojicí je Lincoln Rhym a Amélie Sachsová, pak jsou to romány s Johnem Pellamem, případy Rune a řada samostatných románů, další série patří Kathryn Danceové a Tvůj stín spadá právě do této série.

Kathryn je agentkou CBI (Kalifornský úřad vyšetřování) se specializací na výslechy a kinezii – analýzu řeči těla, která vede svá vyšetřování, ale mnohdy ji osud spojil i s Rhymem a Amélií, se kterými úspěšně spolupracuje a kteří se v příběhu taktéž na okamžik mihnou jako rozhodující prvek řešení případu.

Samotný román představuje nejen kvalitní zábavu, ale i sondu do novodobých technologií, které umožňují zcela sofistikovaný stalking. Deaver v knize přináší i pohled na současný hudební průmysl a jeho novodobou éru fungování. Jeho folková minulost mu umožňuje psát s naprostou znalostí problematiky i prostředí a děj své knihy soustřeďuje do oblasti se silnou tradicí k country hudbě, Kalifornie.

Kniha si nese i svůj fenomén doby, neboť společně s knihou vychází i hudební projekt – CD s písněmi, na jejichž texty jako indicie odkazují románoví hrdinové v knize. CD reálně existuje a písně taktéž a jsou k mání na webových stránkách autora.

Vedle tištěné knihy a její e-verze tak přibyl další prvek, který posílí samotný román a zájem o něj. Přesně v duchu novodobých „365“ – společností, které dnes představují full servis pro každého interpreta a které Deaver v knize popisuje, což ale není fikce, ale dnešní realita novodobého hudebního show businessu.

V postavě hlavní hrdinky Kayleigh máte možnost v knize "vidět" nejen tu blyštivou stranu slávy, popularity a bohatství, ale i druhou část mince – ztrátu soukromí a neustálé „obtěžování fanoušků“, spoustu přiživovačů se na slávě a v neposlední míře i ztráta osobnosti, neboť hlavní hrdinka je nucena hrát roli a image stanovenou marketéry jako tu nejvíce přitažlivou pro publikum bez ohledu na vlastní názor a pocity samotné hrdinky.

Téměř pět set stránek Vás provede pouhými pěti dny příběhu, ve kterých se toho ale odehraje moc a moc. . .

Kathryn Danceová odjíždí z Monterey na svou týdenní dovolenou do Fresna – vše ve státě Kalifornie, kde se chce věnovat své zálibě – koníčku, nahrávání a sbírání skladeb a písní a jejich propagaci na svých webových stránkách. Součástí její cesty je i návštěva své kamarádky a přítelkyně Kayleigh Towneové, která je správnou dcerou svého otce, slavného country zpěváka, který se již plně realizuje v dceřiné kariéře - úspěšné autorce, skladatelce a především interpretce svých písní.

Katryn přijíždí v době, kdy Kayleigh řeší problém vytrvalého stalkera, jejího fanouška, který ji pronásleduje na každém kroku. Z nepříjemného obtěžování se má stát brzy zcela jiný příběh . . .

Umírá první člověk, bedňák a zvukař Bobby Prescott, který není jen členem zpěvaččina týmu, ale ke Kayleigh má mnohem bližší vztah a společné tajemství. A umírá za podivuhodných okolností, těsně před jeho smrtí je celá záležitost avizována samotné Kayleigh úryvkem její jedné písně, která prozrazuje kde a co se stane.

Rozbíhá se vyšetřování, ale než se stačí kriminalisté pořádně dostat do případu, zazní druhá sloka písně a umírá druhá oběť.

Deaver pak rozvine skvělý příběh s mnoha zvraty a vždy, když se již zdá, že je vše vyřešeno objeví se nové a nové okolnosti. I když od počátku je hlavním podezřelým Edwin Sharp, bláznivě zamilovaný fanoušek do Kayleigh a zuřivý stalker, vše nasvědčuje tomu, že vraždí někdo jiný a jeho úmysly jsou černější než noc . . . politika, touha po slávě, ale nakonec je to všechno úplně jinak.

Konec je až příliš kýčovitý, ale jako čtenáři jste tomu vlastně rádi. Deaver Vás do příběhu vtáhne tak, že jste jeho součástí a tak si s ulehčením oddychnete, když vše dopadne dle vašeho očekávání . . .

Mohu jen konstatovat, skvělá práce – dávám plné ohodnocení.

2 13.08.2013

Švábi je poslední kniha Jo Nesba, která vyšla na českém trhu před dvěma měsíci (červen 2013), ale nemylme se, tato kniha byla napsána již v roce 1998, tedy před patnácti lety.

Zápletka a samotný děj není zdaleka tak propracován jako poslední autorova dílka, přesto se jedná o svižnou detektivku, kde opět hraje hlavní roli Harry Hole. Technologická zázemí typu počítače, mobilní telefony, sociální sítě, ty v době psaní knihy byly v plenkách, taky vystupující postavy včetně Harryho jsou na počátku své kariéry. Bjarne Moller na oddělení vražd teprve začíná (na rozdíl od Spasitele, kde odchází), románem se mihne i později problematická postava Toma Waalera, který tak neslavně zasáhne Harryho život v Pentagramu. Jen Harry je již osamělý rváč se sklonem k alkoholu a s vůlí kdykoli se ho zříci, je-li to nutné.

Porovnáním knihy se současnými romány můžete přímo hmatatelně vidět autorům rozvoj a přístup k psaní. Současné díla jsou až moc překombinovaná, na rozdíl od Švábů. To může řadě čtenářů vyhovovat či nikoli, každopádně se jedná i o zajímavé srovnání stylu a vývoje autora za 15 let psaní.

Román začíná smrtí norského velvyslance v jednom bangkokském nevěstinci. Hned na úvod je jasné, že se jedná o vraždu, navíc o vraždu člověka, který má přímé vazby na současného norského premiéra jako jeho politický kolega a rival, který se vzdal svého postu ve straně ve prospěch kolegy a ten ho za odměnu umísťuje na velvyslanecký post do Bangkoku.

Na norském velvyslanectví, ministerstvu zahraničí a i přímo v Bangkoku vypuká mírná panika. Případ je nutno urychleně došetřit a uklidit z hledáčku novinářů. Obratem je do Bangkoku vyslán Harry Hole jako určitá policejní figurka, která má zastřešit vyšetřování bangkokské policie a zároveň pohlídat, aby vše zůstalo mimo zraky veřejnosti. Harryho záliba v alkoholu přesvědčí norské představitele, že Harry je ten správný manipulovatelný zástupce norské policie, jeho úspěch v podobném zahraničním vyšetřování (kniha Netopýr) dává Harrymu punc té správné osoby, kterou jsou zástupci výkonné moci v Norsku strávit.

Harry se tak ze dne na den ocitá v jiném časovém pásmu, jiném podnebí a seznamuje se s novými kolegy, zároveň musí vstřebat nové kulturní a specifické prostředí velkoměsta vyhlášeného sexuální turistikou jako světového čísla jedna. Seznamuje se s případem a hned v úvodu je celá záhadná vražda okořeněna dětskou pornografií a podezřením na pedofilní sklony velvyslance. Když se pedofilní úchylka velvyslance nepřímo potvrdí, případ dostává ještě větší důležitost diskrétnosti, což je ale to poslední, co je Harry ochoten dodržovat.

Rozbíhá se spletité vyšetřování, které Harry se svojí bangkokskou kolegyní a jejím týmem postupně rozplétají. Na povrch vyplouvají nová a nová odhalení a nakonec se ukáže, že opět nejde o nic víc než o peníze a moc, které slibuje rozsáhlá státní zakázka a rodinný majetek.

Nesbo čtenáře seznamuje s norskou komunitou žijící v Thajsku, kulturou země a jejími zvláštnostmi a zavádí ho na řadu slepých uliček, které se ale nakonec opět společně spojí v logický celek. Příběh projde několika zvraty, kdy se zlí a odpudiví stanou přívrženci spravedlnosti a naopak ti milí a přátelští představiteli zla.

Příběh končí, spravedlnosti je učiněno za dost, Harrymu však zůstává na těle i duši mnoho dalších nových šrámů a jizev.

Švábi jsou dobrou detektivkou, která se příjemně čte, příběh není zbytečně překombinován, linie příběhu je přímočařejší. V hodnocení s jinými, později napsanými knihami Jo Nesba, se ale jedná o příběh, který vrcholného pozdějšího Nesbova fenoménu přece jen nedosahuje.

Mám-li si udržet nastavený žebříček hodnot, pak jsou to 3,5 hvězdy. Nakonec tedy čtyři. Kniha určitě všechny fanouška Harryho Holea potěší.

3 09.08.2013

Kniha Josefa Klímy, Vlna, není rozsahem nijak objemná – necelých 110 stran zmenšeného formátu A4 nedává moc prostoru pro příliš děje. Přesto se jedná o dílko svižné a čtivé, i když zápletka není nijak komplikovaná a děj je lehce předvídatelný.

Josef Klíma využívá ve svém příběhu především svých žurnalistických a reportážních zkušeností. Jako autor 23 nejrůznějších knih (reportážních či beletristických z nichž mnohé byly zfilmovány), přes 350 reportáží v pořadu Na vlastní oči a poctivá novinařina mu dává zkušenosti, které umí dobře využít.

Kniha vychází z reálií, které se skutečně odehrály a máme je ještě stále v paměti. To vždy dodá fiktivnímu příběhu na autentičnosti a když se zpracování ujme zkušený novinář, máte pocit, že se takový příběh skutečně stal a odehrál. Josef Klíma zde používá prvky, se kterými "máme čest" přes jeho investigativní novinařinu a umně je propojil do svého příběhu, který se klidně takto mohl odehrát.

Oč svým rozsahem menší je knižní podoba o to větší je její filmové ztvárnění. Hodnotit filmové provedení nechci, jako běžnému divákovi se TV zpracování celkem líbilo, problémem byla jen jeho zbytečně nabubřelá stopáž.

Adam Klein, ročník 1958, majitel firmy Copy Klein, bezdětný, se vydává se svojí o 20 let mladší manželkou na po několik let odkládanou dovolenou do Thajska. Důvodem není jen odlet za teplem v zimních měsících v době vánoc, ale i touha potkat svého kamaráda z mládí Roberta Krause a spoluhráče z rockové kapely, kde jako dvacetiletí mladíci válely rockové pecky své doby a který emigroval z Česka koncem sedmdesátých let.

Kleinovi si užívají sluníčka a thajské pohostinnosti, Adam se potkává s Robertem, který byl vždy toulavá duše stále žijící ve stylu květinových dětí z let šedesátých. Pohoda a klid dovolené je ale vzápětí narušen hned několikrát.

Adam se dozvídá, že jeho žena a jeho tchán kují pikle ve vazbě k jeho majetku (a jeho osobě), který tak pracně vybudoval. Ve hře jsou mocní čeští kmotři, kteří pomocí finanční lobby úspěšně množí svůj majetek na základě důvěřivosti, objeví se i temná Robertova minulost ohledně lehkých drog a zpronevěřených peněz, hlavní roli zde sehraje Robertova dcera, která nakonec až tak dcerou není.

Ději však přináší nečekaný zvrat vlna Tsunami vyvolaná silným zemětřesením v oblasti jihovýchodní Asie, která smete vše živé na pobřeží a zamíchá kartami osudu zcela jinak.Právě ona událost s Tsunami – na vánoce v roce 2004 – je základní dynamikou a reálnou skutečností celého příběhu.

Ten začíná "probuzením z umělého spánku" po traumatickém zážitku a mnohačetných zranění Adama v pražské nemocnici, kde si postupně vybavuje celý běh událostí zpětně; svůj odlet s manželkou na vánoce do Thajska, úklady o jeho život a majetek, když se tchán zaplete s mocnými, setkání s dávným přítelem Robertem a vše kolem jeho osoby a osob dalších.

Shodou náhod je Adam považován za Roberta, což se při záchranných akcích po tsunami klidně mohlo stát a než se vše vysvětlí, odehraje se krátký, dynamický příběh s typickým českým koncem – malé ryby jsou lapeny a zlikvidovány, skuteční bossové zásluhou zkorumpované policie beztrestně unikají, spravedlnost ale tentokrát i zásluhou Adama přece jen částečně funguje. A jako bonbonek navíc se Adam dozví něco, co 29 let vůbec netušil.

Kniha Vlna není jistě žádný Nesbøovský příběh či Stieg nebo Adler, ale na odpočinkové letní dovolenkování mohu klidně doporučit.

PS:
kniha ale zápasí s vážnější časovou nesrovnalostí - v knize Robert emigruje ve dvou termínech v roce 1968 a pak se objeví nepřímý údaj 1983, ale reálný termín je tak kolem roku 1978;

Adam je v knize popisován jako padesátník - ročník 1958, ale v roce 2004 by měl jen 46 let a v roce 1978 by měl těžko před státnicemi - možná před maturitou, 29_letá Robertova dcera, která otce neviděla 26 let by se musela narodit v roce 1975 (otec 17 let, to v té době nebylo moc časté), no a píseň Smoke on the water vyšla poprvé v roce 1973, takže těžko o ní mohli před emigrací (1968) hovořit.

Tady to trochu ulítlo, i když údaj o emigraci v roce 1968 se objevuje jen na obálce, ale jiné nesrovnalosti vyplývají z knihy - přesná data jsou ale panem Klímou uvedena - v knize se objevuje datum k tsunami (26.12.2004) a datum narození Adama (08.06.1958), pak si časové náznaky v knize měl autor asi lépe pohlídat !!!

25.07.2013

Velký Gatsby a Francis Scott Fitzgerald a neb povinná literatura za dob mých studií na gymnáziu někdy v polovině let sedmdesátých. Americká klasika, která o době a Americe období počátku dvacátého století až do velké krize říká víc, než stovky stránek jakékoli „naučné“ knihy mapující toto období.

Po knize jsem sáhl po dlouhých desítkách let, tak trochu ovlivněn novým vydáním knihy a především novou verzí filmu (mám na mysli tu z roku 2013, verze z roku 2000 mne moc neoslovila), když tu třetí z roku 1974 s Robertem Redfordem a Miou Farrow mám ještě dost v paměti, neboť film patřil k tomu nejlepšímu, co se v té době dalo vidět.

Přesto číst tuto knihu a správně jí porozumět, to chce od čtenáře přece jen maličko přípravy, zabrousit něco málo do dějin USA a pak do života samotného autora, který sám prožíval podobný život a i konec, jako jeho hrdinové v knihách, které napsal a Velký Gatsby je jen jedou z nich. Fitzgerald je typickým představitelem ztracené generace – která vehementně projevovala svou nedůvěru a nesouhlas k tehdejší americké společnosti „zasažené následky“ první světové války a celou hospodářskou situací.

Kniha nepředstavuje žádný trihler se spoustou akce, složitými zápletkami, hlavní hrdinové nejsou žádní supermani ani specielně vycvičené komando, které by Vás vláčelo litry krve a zahrnovalo spoustou techniky a zbraní. Nakonec kniha vznikla v roce 1925 na francouzské Riviéře, v té době bylo autorovi 28 let, a tak se nelze divit, že styl psaní byl trochu jiný.

Klasický milostný trojúhelník je zde zarámován do podhoubí, kdy na jedné straně stojí rozsáhý rodinný majetek a jedinou zásluhou jejich uživatelů bylo „správně se narodit“ a naproti tomu stojí majetek, který byl pracně získán možnostmi, které země přinášela.

Kdo má peníze, má moc, čím více peněz, tím více moci, a peníze jsou stále jen peníze, ať mají původ odkudkoli. Jak staré a stále platící, byť od vzniku díla již uplynulo skoro 90 let. Pokrytectví, pochlebování a plácání po ramenou, znuděnost panských paniček a vymýšlení zlotřilostí, alkohol, drogy a sex, to vše zde ale najdete, přesto popsáno stylem, který již dneska není úplně in, ale právě možná proto přitažlivý.

Hlavní hrdina a vypravěč této novely, mladý Nick Carraway z amerického středozápadu, přijíždí do New Yorku a zabydluje se do prestižního prostřední Long Islandu, tohoto ostrova bohatství uprostřed velkoměsta. Jeho sousedem je zbohatlík Gatsby, kterého newyorská smetánka pomlouvá za jeho zády pro způsoby, jakými se dostal k penězům, ale směle užívá jeho bohatství a pohostinství, kterými si Gatsby kupuje přízeň vlivných starých rodů a jejich potomků.

Další postavou novely je povrchní Nickova sestřenice Daisy provdaná za Nickova známého Toma Buchanana, se kterým má malou dcerku. Manželství však není zcela šťastné, Nick dokonce osobně poznává Tomovu milenku Myrtle Wilsonovou, manželku majitele blízké autoopravny. Manželství Daisy a Toma to je především manželství peněz a vlivu dvou rodů.

Nick se seznamuje i s Gatsbym a stává se hlavním prostředníkem mezi ním a jeho dávnou láskou Daisy, kterou Gatsby poznal za dob své služby u armády, kdy byl jen "pouhým chudým důstojníkem" a ona rozmazlenou dívkou „z urozených“ poměrů. Situace je jiná, Gatsby vládne majetkem, přesto v něm přetrvává ostych k milované ženě.

Příběh nabere nečekaný směr, když se Gatsby s Daisy sblíží, aby poznal její povrchnost a nevyrovnanost. Tony, manžel Daisy, se jí však nechce vzdát. Nejde mu o Daisy samotnou jako o „čest rodu“ a udržení si vlivu.

Když na jednom nezřízeném večírku dojde k přímé konfrontaci Tomyho a Gatsbyho, Daisy odjíždí a cestou srazí v Gatsbyho autě ženu, která je shodou okolností milenkou Tommyho a která drží přes mocného a vlivného Tomyho svého manžela v šachu, byť ten se s její nevěrou nedovede vypořádat.

Daisy se však odmítá zabývat skutečností že zabila, a když se Gatsby ujme role jejího ochránce a vezme vinu za smrt ženy na sebe, nesnaží se ani naoko tuto skutečnost Gatsbymu rozmluvit. Celý příběh končí prostě – násilnou smrtí Gatsbyho a jeho vraha, manžela zabité ženy, který si dobrovolně sahá na život po té, co dokonal pomstu smrti své ženy.

Umírají tři lidé, ale lidé, kteří jsou pro newyorskou smetánku postradatelní. Gatsby, ano měl peníze, ale ten jeho původ. . .

V okamžiku, kdy zlatá husa přestane snášet zlatá vajíčka se společnost odvrátí, aby si našla „jinou zábavu“. Tony i Daisy, hlavní viníci, celou záležitost přejdou, jak nevydařený nedělní oběd. Gatsby je pohřben a truchlícími se stanou ti, se kterými poslední roky nemohl najít společnou řeč.

Velký Gatsby je především výpověď o jedné generaci, o americkém snu, který si ale teprve hledá cestu na výsluní . . . zatím tu vládne stará tvrdá rodová linie a bohatství předků.

Je známo, že kniha ve své době nesklidila velký úspěch, v dalším údobí se na ni zcela zapomnělo, stejně tak jak na jejího autora. Svou oblibu si nachází až v padesátých letech a stává se klasikou americké literatury.

A jak ji vidí a vnímá současná generace? Kupodivu spíše pozitivně, nakonec Velký Gatsby byl 5 x zfilmován a poslední verze s Leonardem DiCapriem a Carey Mulliganovou opět vzbudila velkou pozornost.

A hodnocení? Může být kniha, která byla 5 x zfilmována špatná? Přesto ale žijeme již v jiné době a nároky na dynamiku literárních děl vzrostly. Gatsby má mé plné 4 hvězdy.

4 23.07.2013

Kniha Akta X - Chci uvěřit od Maxe Allana Collinse má jednu zvláštnost. Nevznikl podle ní stejnojmenný film a ani kniha není jen přepsaným scénářem. Vzniká souběžně s filmem a píše ji zkušený autor, sice zcela v duchu filmu, ale přece jen po svém.

Akta X byla a jsou kultovním seriálem, jejichž první série a jednotlivé epizody byly spíše nadnesením problematiky UFO a mimozemských civilizací, aby se postupně s narůstajícími sériemi přetvářely na díly představující paranormální jevy hraničící až s nemožností. Poslední série a epizody byly opravdu již jen chabým odvarem prvních dílů.

Se seriálem vzniklo i několik celovečerních filmů, Chci uvěřit je jedním z nich. Oživuje se zde opět Dana Sculloová a Fox Mulder, jako manželé – nemanželé, kteří se zřekli svého dítěte a především již ne zvláštní agenti FBI.

Film i kniha jsou rovnocennou zábavou zavádějící nás na virginský venkov, na kterém záhadně zmizí několik žen. Fox Mulder je povolán k případu, když má jako poradce zhodnotit „pravdivost“ a prodat své zkušenosti se schopnostmi psychotroniků.

Příběh se rozbíhá a začíná gradovat, když je objeven hrůzný nález lidských ostatků v zamrzlém jezeře. Co to vše znamená a k čemu nás to zavede? Není to nic menšího, než hrůzné transplantace, které zcela potírají lékařskou etiku.

Boj Scullyové ve svém osobním profesním životě lékařky s byrokracií a nedůvěrou je jen další nadstavbou příběhu, která má ale taky své tajemné pozadí.

Poctivě udělaný film a poctivě napsaná kniha. Dobrá zábava a pobavení především na letní dovolenou. Způsob jak se odreagovat od „hrůz“ všedního pracovního dne . . .

1 23.07.2013

Po knize Thomase Cobba jsem sáhl až na základě odkazu k filmu. Když jsem si trochu „rovnal“ databázi Oscarových filmů, Crazy Heart (Bláznivé srdce) mne zůstalo v mysli. Oskar pro herce v hlavní roli Jeffa Bridgese, téma country muzikanta, nějak mne to v roce 2009 vše uniklo.

Proto jsem se rozhodl, než film shlédnu, sehnat si knihu a pak se podívat na film. Úplně na úvod je třeba říci, že příběh Bada Blakea autor napsal již v roce 1987 s tím, že popisuje události kolem roku 1985, film byl natočen v roce 2009 a český překlad knihy vyšel až v roce 2011. To jen na úvod.

V příběhu tedy nehledejte počítače, mobilní telefony, CD, DVD, mp3, internet a webové stránky či sociální sítě. Prostě jen a jen staré dobré SP a LP a vrcholem mobility byl kazetový magnetofon nebo přehrávač v autě.

Také hudební byznys plynul trochu v jiném nastavení, i když život muzikanta se zase tak moc nezměnil. Ale o osudech, slávě a popularitě rozhodovaly peníze a mysl manažerů hudebního průmyslu. Bez patřičné reklamy a promo akcí v médiích si sebelepší muzikant „ani neškrtl“. A pokud se hudební vydavatelství rozhodlo někoho odepsat pro upadající zájem, muzikant se vlastně nemohl nijak bránit. To je dneska jiné, i když prosadit se je stejně obtížné či ještě mnohem obtížnější, to s ohledem na mnohem větší konkurenci.

Bad Blake je country zpěvák, kytarista a autor mnoha hitů, který vyšel z nuzných poměrů třicátých let. Samouk na kytaru, jenž jen svou pílí a talentem prorazil. Od svých patnáctin utíká od „králíků a veverek“ do velkého světa. I když tento představuje jen omlácený autobus, každodenní štace napříč Amerikou a večerní hraní v doprovodné kapele známější hvězdy. Ale jaká změna oproti předchozímu životu – volnost, nadšení z hraní, pití, drogy, sex – to vše je dostupné pro nedospělého mladíka s romantickou duší vlastně ze dne na den a vlastně každodenně. Jeden velký flám, který trvá řadu let.

Bad se po patnácti letech doprovodného hraní stává najednou úspěšným autorem, hitmakerem, který vydává desky, vyhrává hitparády, je obklopen penězi, které si dovede řádně užít. A démon alkoholu ho pohlcuje stále víc a více. První manželství, ze kterého vzešel syn, pomalu ani nezaregistroval a přichází další bláznivé kousky.

Neustálé eskapády hlavního hrdiny postupně tlumí jeho kariéru, hudební bossové vsází na Badova spoluhráče Tommyho, ze kterého na Badově vlně udělají svojí novou hvězdu, své nové zlaté kuřátko snášející zlaté vejce. Než se Bad pořádně rozhlídne, je na druhé koleji, jeho vlastní písně z jeho nového LP jsou vydavatelstvím prodány a nahrány někým jiným. Badova sláva, popularita a tím i přísun peněz se rychle scvrkává a Bad se propadá níž níž.

V této rovině příběh knihy a i filmu začíná. Bad bydlí v Houstonu, kde hrává v barech podstatnou část týdne a čas od času se vydává na štace, kde mezi jednotlivými místy musí nacestovat stovky kilometrů, aby zahrál v klubech či bowlingových hernách pro pár lidí. Neustále zmítán buď v alkoholovém rauši či naopak v těžkém abstinenčním období, setkává se se spoustou lidí, kteří mu nepřímo připomínají jeho bývalou hvězdnou kariéru.

Proto je Jean a její syn Buddy, se kterými se na svém putování setkává malým zjevením. Novým impulzem do života, novou nadějí. Bad se zamiluje a dokonce je schopen znovu skládat písničky. Vidí světlo na konci tunelu, pro svoji vizi je ochoten vzdát se alkoholu, cigaret, napravit se.

Nachází cestu ke svému synovi, zdá se že Jean bude opětovat jeho city. Alkohol ale zvítězí a když se Bad opět zachová zcela neočekávaně, Jean chápe, že ze vztahu by neplynulo nic dobrého a rozhodne se ho přerušit. Do toho se Badovi rozpadá kapela, se synem si nemá co říci, on již žije svým dospělým životem. Bad zůstává sám jen se svým Jackem Danielsem . . .

Přečetl jsem knihu, která jistě není tím zdrojem, ze kterého byste si denně brali moudrá poučení, jedná se ale o poctivý příběh člověka, který si v životě prošel vším, aby ho život nakonec semlel na pár třísek. Film knihu věrně kopíruje, každé medium (kniha i film) si uchoval své přednosti. Ve filmu se moc nedozvíte o Badově filosofii a motivech, nic však není přesvědčivějšího, než strhaná Badova tvář s mastnými vlasy a upocenou košilí, jak si prožívá další ráno po propité noci, kde jediný záběr ve filmu dokladuje Badovu situaci a stav. Vše umocňuje skvělý herecký výkon Jeffa Bridgese, za který právem dostal Oskara.

Ale jinak je to příběh s veskrze smutným koncem o jednom zmarněném životě . . .

Milé, hezké a i poučné . . . americký sen bez happy endu.

2 23.07.2013

Přiznávám se, že Kriminálník je má první kniha od autorky, která již 10 let píše, dle Vašeho hodnocení, jednu lepší krimi než druhou.

Ale všechno musí být jednou poprvé, prostě se mne Karin úspěšně vyhýbala až do teď. Skutečnost, kterou určitě napravím, k hodnocení její jedné z posledních knih však budu postrádat onu znalost předchozích děl. Sára Lintonová či Will Trent jak jsem z anotací jiných děl vyrozuměl jsou starými známými v knihách Karin Slaughterové.

Postava Sáry je nejspíše dostatečně známa, životní osud detektiva Willa Trenta je však právě v Kriminálníkovi plně odhalen až nyní. V děsivém příběhu se postupně odhaluje Willova minulost, okolnosti jeho narození, rodičů i dalšího neblahého Willova osudu. Vedle Willa zde „hraje hlavní roli“ i Amanda Wagnerová, kdysi začínající vyšetřovatelka a dnes Willova nadřízená, a čas.

Kniha se překlápí ve dvou časových rovinách, v nichž vystupují různé postavy. Polovinu sedmdesátých let minulého století a současnost dělí bezmála 35 let, které v životech hlavních hrdinů znamenají jejich podstatnou část.

Ze začátku jsem se obtížně orientoval, kdo je koho dcera, kolegyně, kamarádka či spolutrpitelka, neboť časové roviny se střídaly v různých intervalech a to ještě různými pohledy hlavních hrdinů. Ale pokud knihu neodložíte na delší čas, vše rychle nabere ten správný směr i spád.

Příběh začíná u mladých vyšetřovatelek policie Amandy a její kolegyně Evelyn, které působí v roce 1975 uprostřed ryze pánské policejní společnosti zcela nepatřičně. Rasová nenávist a segregace a do toho ženy u policie, něco co neformální policejní sbor jen stěží akceptuje. Životaschopnost všemu dává ale ona formální nařízení, kdy u policie musí být jak bílí tak černí, muži i ženy. Nařízení je dáno zadost, ale vnitřní vztahy „hodně kulhají“.

V této atmosféře se Amanda a Evelyn dostanou k případu zmizelých prostitutek, které své řemeslo provozují pod silnou drogovou závislostí. Jsou plně v rukou svých „pasáků“, za drogu ochotny podstoupit či udělat cokoli. Stávají se bytostmi, na kterých nikomu nezáleží, případy jejich zmizení se mužští kolegové Amandy a Evelyn snaží řešit cestou nejmenšího odporu.

Obě dvě mladé vyšetřovatelky se však nevzdávají a postupně rozkrývají mozaiku vztahů a událostí, za kterými stojí peníze, touha po moci, či zcela sadistické úchylky sériového vraha, který pod rouškou fanatického náboženství „zkažené ženy“ zachraňuje, aby s nimi později manipuloval dle své zvrhlé morálky a pocitů. Tento kriminálník je posléze dopaden a od smrti na elektrickém křesle ho zachrání jen zrušení trestu smrti. Ale za touto postavou stojí někdo vlivný a mocný a vazby proč tomu tak je jsou zcela nejasné.

Postavy mladých vyšetřovatelek a jejich snažení se prolíná s příběhem v současné době. Je nalezena mrtvá dívka a modus operandi plně odpovídá sériovému vrahovi, kterého Amanda s Evelyn již jednou poslali za mříže. A když se potvrdí, že tento muž byl nedávno propuštěn, rozběhne se znovu kauza, která má nečekané rozuzlení a samotná postava kriminálníka děsí nejen své oběti ale i Williho či Amandu.

Příběh má ještě jeden důležitý podtext, objasňuje kdo je Willi Trent a proč právě Amanda má s Willem pouta z minulosti více než pevná. A kdo že je onen Kriminálník – jaká pouta jsou mezi tím vším – to si přečtěte. A dozvíte se také, proč si tento muž, zcela mimo společnost, mohl dopřávat luxus drahých hotelů či právníků. A neb nic není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá.

Nedovedu porovnat s jinými knihami Karin, ale Kriminálník má mé plné čtyři hvězdy.

2 07.07.2013

Druhá kniha Taylor Stevensové Neviňátko nepřímo navazuje na její prvotinu – Lovkyně informací. Především zde opět vystupuje Vanessa Michael Munroeová a dále další důležitá postava první knihy Miles Bradford. Téma trihleru na první knihu sice nijak dějově nenavazuje, ale charaktery obou hlavních postav si autorka „odbyla“ ve své první knize, v Neviňátku se znalost, kdo že je Vanessa či Miles jaksi předpokládá.

Hlavní hrdinka knihy je mladá žena, která na jednu stranu umí využít své křehké ženskosti a prvek podcenění ze strany soupeřů, je ale schopna plně se adaptovat do prostředí v mužské podobě – proto i jméno Michael – a která pracuje pro každého, kdo je ochoten za její služby zaplatit. Její schopnost zabít holýma rukama či ostrými noži jakéhokoli protivníka autorka povýšila o znalost domluvit se 22 jazyky a tak plně splynout s prostředím.

Vanessa má přes určité mládí za sebou nejtvrdší školu života, když její dospívání byl každodenní boj o holý život, čelící psychickému, fyzickému i sexuálnímu teroru. To vše vytvořilo dokonalou profesionálku, která si ale s sebou v duši nese své noční můry, které ji provázejí od útlého věku a jenž plně vypluly na povrch v poslední misi – kde Vanessa jako Lovkyně informací odhaluje manipulace s životem mladé ženy a rozkrývá složité pozadí příběhu. Zároveň se jí vrací všechny vzpomínky, neboť ve své misi naráží na svou neradostnou minulost.

Neviňátko Vás zavede na jiný kontinent (z rovníkové Afriky do Jižní Ameriky), ale tentokrát se autorka dotkne tématu v poslední době v literatuře dost popisovaného – náboženského fanatismu, životu v sektách a především psychický nátlak a vymývání mozků u těch, kteří se nemohou bránit – u dětí.

Téma knihy Neviňátko je trochu autorčinou autobiografií, neboť sama Taylor prožila své dětství a dospívání nedobrovolně v náboženské sektě, takže popisem prostředí a života v sektě autorka čerpá z věrných reálií.

Příběh se rozbíhá, když Vanessu osloví její dlouholetý nejbližší přítel Logan s prosbou o pomoc. O získání zpět své dcery Hannach, která byla unesena v útlém dětství a dlouhých osm let pobývá v náboženské sektě Vyvolených. Začíná děj plný akce nejrůznějších zvratů a odhalení, na vysvobození se vedle Logana a Vanessy podílí i Bradford a nakonec i další bývalí členové sekty, z nichž každý má svůj motiv se mise zúčastnit. To vše má ale Vanessa odhalit mnohem později.

Na povrch vyplouvá pozadí života v sektě a především skutečnost, že děti denně vystavované náboženskému fanatismu, žijící v podmínkách spartánského režimu a plné izolaci od okolního světa jen těžko sami chápají, že jsou vlastně zneužity ve prospěch svých věznitelů.

Samotná záchrana a vytržení Hannah z tohoto prostředí zdaleka nemusí být jejím vysvobozením. Všechny tyto skutečnosti sehrají svoji roli a jak vše dopadne si již musíte přečíst sami.

Neviňátko je příběh, který potěší svojí gradací, akčností i určitým inteligentním rukopisem. Doporučuji číst až po Lovkyně informací, ale určitě četbou neuděláte chybu. Kniha Vás chytne, vtáhne a dokonale pobaví.

3 07.07.2013

Knihy skotského lékaře, vědce a mikrobiologa pana Kena McClureho mám rád, to jsem zde uváděl již při jiných recenzích na jeho knihy. Autor jich napsal již celou řadu a podstatná část byla vydána i v češtině. Vedle samostatných románů je zde i série deseti knih s hlavním hrdinou Steve Dunbarem, působícím ve státní organizaci Sci-Med jako hlavní vyšetřovatel.

McClure ve svých knihách nepředkládá až tak komplikované zápletky, vždy však děj řeší závažné celospolečenské problémy nezřídka související s bezpečností států, se zdravotními programy a nejrůznějšími biologickými hrozbami.

Témata jeho románů jsou ale dost podobná, proto Vám mohou mnohdy splývat, pokud máte od autora dost načteno. Tu se jedná o zmutovaný vir, tu o nákazu z masa či geneticky upravované potraviny a podobně. Za vším vždy stojí touha po moci, zisku či jen získání výhody z hrozby silou, za kterými stojí nejvyšší představitelé jednotlivých vlád ať legálně či nelegálně.

Autor se ve svých knihách snaží upozorňovat na tyto problémy a odhalovat mnohdy složité pozadí jednotlivých kauz. Hlavní hrdinové se pohybují v lékařském prostředí, výzkumných laboratořích či přímo v terénu. Jejich snažení a odhalování je v řadě případů z důvodu státního zájmu „zametáno pod koberec“ a hlavní viníci ututláni.

Svými knihami se tedy pan McClure snaží alespoň na řadu problémů upozornit širokou veřejnost a v jeho knihách se objevují problémy zcela v souladu se současností.

Také děj knihy Záměna má nemalé téma a to „moloch“ zdravotní péče, který jak známo, je velkým problémem všech evropských zemí. Proti sobě stojí možnosti lékařské vědy a výzkumu, zdraví obyvatel a peníze, které se na to všechno nikde nedostávají. Vše završují farmaceutické firmy a i u nás známý neetický boj o pozice, neb byznys kolem zdraví a především tzv. potravinové doplňky či volně prodejné léky je srovnatelný snad jen se zisky bankovních domů.

A to neuvádíme speciální trh s léky a potřebami pro ty nejmenší – děti. Se skutečností ovlivňování lékařů jednotlivými výrobci léků se určitě každý z Vás již mnohokrát setkal osobně, ve filmu, literatuře či v denním tisku.

V knize Záměna je opět Steve Dunbar uvržen hned do víru děje. Záhadná úmrtí přivádějí vyšetřovatele o 20 let zpět k tzv. Zdravotnímu programu, který se jevil jako velice účinný. Teprve doodhalením zákulisí se ukazuje, že se jednalo o vysoce sofistikovaný plán léčby, který zcela nepokrytě snižoval náklady na zdravotnictví tím, že porušoval základní lékařskou etiku. A snaha tento program uvést v nový život je zde znovu, nyní ještě v mnohem důmyslnější podobě. Pod rouškou uměle vyvolané epidemie se tvůrci zla chtějí dostat ke své cílové skupině prostřednictvím celoplošné vakcinace, která pak zaručí jimi zamýšlenou účinnost.

McClure zde předestírá a upozorňuje na závažný současný ekonomický a etický problém. Populace stárne, náklady na zdravotnictví stoupají geometrickou řadou a proto se řadě politiků vkrádá do myšlení děsivá idea – má smysl léčit a držet při životě tu část populace, která má nejmenší ekonomický přínos do státního rozpočtu a zároveň nejvyšší léčebné náklady?

Na celé knize je nejděsivější to, že tyto myšlenky zcela nepokrytě přebírá současné mladá generace, neb má pocit, že se jí toto téma netýká a tzv. kolegiální společnou pomoc zcela odmítá. Staré, slabé či nemohoucí skupiny obyvatel = vyžírků na které musí dělat, by nejraději všechny naházeli do velké jámy a zasypali vápnem. Přitom jim nedochází, že se dříve nebo později "na okraji jámy" ocitnou oni sami či jejich nejbližší.

Kniha je čtivá a pokud jste od pana McClureho zatím mnoho nepřečetli, určitě Vás zaujme i svým tématem. Je to autorův standard – hodnotím na 70 %, a přidávám 10 % za společenskou naléhavost na tyto problémy upozorňovat. Tedy 4 hvězdy, i když kniha a její příběh je lepší průměr - 3 až 3,5 hvězdy.

2 19.05.2013

Dallas 63 a neb 11/22/1963, jak zní původní název Kingovy knihy, v sobě spojuje několik fenoménů. Předně je to Kingovo literární nadání, které již po řadu let „plodí“ jedno dílko za druhým, z nichž mnohá se stala bestsellery a filmovými předlohami. Již to je záruka kvality a pokud jste Kingovými fanoušky, kniha Vás určitě nezklame.

Dále jsou to; cestování v čase, či na události překotná padesátá léta v USA a nebo stále citlivé americké téma – atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho (JFK) a v neposlední řadě Kingovy vize, co by bylo kdyby . . .

Přestože kniha „láká“ na situaci kolem osudného 22. listopadu 1963 v Dallasu, kdy padly výstřely znamenající smrt mladého amerického prezidenta, je samotný atentát v knize jen významnější epizodou v závěru knihy.

Mnohem více prostoru autor v díle věnuje životu a myšlení Američanů koncem padesátých let zasažených „komunistickými čistkami“ ve vlastních řadách, silným dolarem a hospodářským růstem, karibskou krizí, studenou válkou; ale hlavně předkládá srovnání, jak se změnila morálka, rasová segregace, nahlížení na svět, technologie a samotná hospodářská situace USA za posledních padesát let. King padesátá léta zažil, a tak ví, o čem píše a jak sám uvádí, téma mu vrtalo hlavou již několik desetiletí, ale teprve nyní se mu jej podařilo zrealizovat.

Kniha je rozsahem nadprůměrná, 730 stránek je na daný příběh více, než bylo třeba. To je ale trend posledních Kingových děl, kdy se děj odehrává ve vlnách, které v určité části naprosto strhnou čtenáře až po pasáže poklidného čtení mnohdy sklouzávající k nudnosti. Myslím si, že kdyby kniha měla o 200 stránek méně, vůbec by to příběhu neuškodilo a nic by se neztratilo z myšlenek a námětu. Jako by se King snažil do knihy dostat všechna fakta především o postavě a rodině vraha JFK – Leea Harveyho Oswalda, které se mu podařilo shromáždit.

Základní myšlenkou celého příběhu je možnost návratu do minulosti se znalostí věcí příštích. Autor zde pracuje s prvkem sci-fi románů zcela vyváženě, dodržující základní předpoklady žánru – příčina - důsledek. Nastavuje si zde pravidlo pevného data návratu do minulosti, přechod oběma směry přes pomyslnou časovou bránu, kdy další a další návrat zpět znamená reset předchozích událostí. Jak se má ale hlavní hrdina knihy v závěru přesvědčit, vstupuje vždy na stejný startovací bod v minulosti a další vývoj událostí je vždy nová cesta vedle sebe existujících „alternativních budoucností“. To dává autorovi nekonečné množství kombinací jak příběh rozvíjet a postavit a nakonec i důstojně a logicky uzavřít.

Hlavním hrdinou je pětatřicetiletý rozvedený středoškolský profesor angličtiny žijící v současnosti (2011) - Jake Epping, kterému je svěřeno tajemství časové brány a předáno poslání – zamezit atentátu na prezidenta Kennedyho na podzim v roce 1963. Jake se vypraví do minulosti celkem čtyřikrát, aby se nejdříve přesvědčil, po té si dokázal, že lze minulost změnit, pak prožije svoji hlavní misi a nakonec se vrací ještě jednou v pokoře a pokání a poznává, že nikdy nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky.

Hlavní rozsah knihy popisuje třetí, nejdelší misi Jake Eppinga, která začíná vstupem do minulosti od času 11,58 – 09. září 1958 – to je onen vstupní časový a datový startovací bod. Hlavní postava zde jako George Amberson až do 22.11.1963 prožívá svůj život člověka z budoucnosti ve zcela jiném duchu doby. Cestuje z amerického severu až do Dallasu, prožívá celé období na americkém maloměstě, připravuje se na svůj úkol a při tom vnímá vše, co tato doba nabízí a co naopak postrádá oproti jeho původnímu životu v roce 2011. Poznává nové lidi, přátele, svou životní lásku Sadie Dunhillovou, ve staré době nachází své zalíbení, ale stále myslí na jediné – zachránit JFK. Zda se mu to podaří či ne a co to vše přinese, to si již přečtěte sami.

V hodnocení jsem trochu rozpolcen, určité pasáže knihy mám na čtyři a půl hvězdy, určité tak maximálně na tři, také „vize nové budoucnosti“ se mne zdají až moc dystopické. Nakonec dávám čtyři hvězdy za krásný příběh, srovnání, trochu těch vizí a hlavně i za Kingův spisovatelský fenomén . . .

4 14.05.2013

Robert Ludlum patří k mým oblíbeným autorům již řadu let. Jeho knihy – kolem 39 kousků, z nichž 10 bylo zfilmováno – patří vždy k napínavé četbě. Ludlum psal knihy se špionážní tématikou, kde stály proti sobě velmoci světa zastupovány svými nejlepšími agenty, kde se řešily problémy studené války či další velké nelegální akce. Romány se šíří akce, politika, boj o moc, vliv a peníze. Předmětem sporu je nejrůznější zboží - od diamantů, látek na výrobu zbraní hromadného ničení přes nejrůznější technologie až po samotné informace. Pokud jste vyznavači akce a máte rádi ono politicko – špionážní podhoubí Ludlumových knih, žádná jeho kniha Vás nezklame.

Jeho knihy velmi realisticky popisují praktiky dezinformace a postupy špionážních služeb jednotlivých zemí, zákulisní boje a pravidla státního zájmu, o kterých se široká veřejnost nikdy nedoví. Tvorba tohoto autora tak dává nahlédnout pod pokličku každodenního života lidí na nejvyšších místech s velkou mocí, ale i odpovědností.

Altmanův zákon je dalším takovým příběhem. Proti sobě nestojí nikdo menší než USA a Čína, předmětem sporu je nelegální náklad na jedné z čínských lodí mířící do politicky nestabilní oblasti, představující zdroj pro výrobu vysoce nebezpečných zbraní.

V zákulisí stojí za akcí vlivný americký obchodní magnát, který se řídí pouze pravidlem zisku a je schopen prodat své zboží komukoli, kdo je ochoten zaplatit, bez ohledu na to, aby zvažoval proti komu kupec své zbraně později namíří. Na druhé straně stojí vlivný představitel nejvyššího vedení Číny a snaží se o získání moci nad celou zemí pomocí nátlaku a síly.

Vedle osobních zájmů lidí v pozadí jsou zde ale i oficiální představitelé zemí, kupodivu shodní ve svých názorech v soukromých jednáních, kteří ale navenek nemohou své názory prezentovat, aby nebylo jejich jednání považováno za slabost a ústup z pozic nejmocnějších zemí světa. „Bojují“ tak nejen proti sobě, ale především proti vlastním lidem, kteří se je za zády snaží podvést, ať jsou motivem peníze a vliv či touha po moci.

Na stránkách knihy se tak rozbíhá příběh starého známého podplukovníka Jona Smitha, vlka samotáře, pracujícího přímo pro presidenta USA v utajené organizaci Alfa, který pomalu ale jistě rozplétá jemné předivo vztahů, odhaluje korupčníky i tajné nitky vedoucí až na místa nejvyšší. Nápomocna je mu řada dalších postav známých z předchozích Ludlumových děl a Smith nakonec na poslední chvíli zamezí rozsáhlému válečnému konfliktu a to i za pomoci prostého rozumu a vstřícnosti obou hlavních představitelů USA a Číny.

Kniha Vás určitě nebude nudit, obzvláště, pokud patříte k fanouškům tohoto žánru. Přesto z té přehršle Ludlumových knih patří spíše k průměru a to pro celkově jednoduchou zápletku, kolem které se celý děj točí.

Dávám tři body především z důvodu znalosti ostatních Ludlumových knih, kdy některé jsou mnohem lépe zpracovány a je zde potřeba udržet rovnováhu srovnání.

1 23.03.2013