elenai komentáře u knih

Říkáte si, že už vás Erikson nemůže ničím překvapit, a ono né! On se pan autor vytasí s Karsou Orlongem a jeho heroicko-epickým putováním. Karsův příběh zabírá zhruba prvních dvě stě stran a je opravdu dechberoucí. Je to nejspíš nejklasičtější fantasy část, kterou v sérii najdete, a proto se taky opravdu dobře čte. Pak už se příběh zase drobí mezi milion postav, ale hodně už se jich objevilo v předchozích dílech, takže se v ději neplácáte jak ryby na suchu. Ve zbytku knihy se putuje a tlachá, ale já mám to tlachání ráda. Mám ráda mariňáky a jejich vtípky, chrochtám si v nich jako prase v pomyjích. Konec vás opět úplně rozloží, tohle bych nechtěla zažít ani v noční můře.

Oblíbené postavy: Karsa Orlong.... a pak dlouho nic.... mariňáci

5 24.05.2019

Legenda je povinností každého pravého fantazáka. Nic víc, nic míň. Přečtěte si ji a pochopíte, proč je to za pět hvězd.

12 22.05.2019

V pátém dílu si řeknete, že se Erikson nejspíš zbláznil. Kompletní výměna postav a prostředí v rozjeté sérii... Co to jako...?! Jen geniální autor se odváží něčeho takového. V tomto díle se podíváme na zoubek Tiste Edur, dětem Stínu, prostřednictvím klanu Sengarů. V opozici proti nim stojí říše Leder, jejíž obyvatelé se neštítí vůbec ničeho a jejich systém dlužníků je velmi krutý. U obou stran jsou velmi barvitě zpracovány jejich společenské zvyky. Jako kdyby se jednalo o skutečné historické kultury. Tato kniha je opravdu jiná, taková temnější, mrazivější. Možná to tak připadalo i Eriksonovi, protože se poprvé objevuje duo Tehol a Bugg. Ehm, nechci nikoho připravit o brilantní zážitek. Prostě si to přečtěte! Jsou to jedny z nejlepších postav celé série.

Oblíbené postavy: Tehol Beddikt, Brys Beddikt, Bugg, Ublala Pung, Šurk Ellale, Seren Pedak, Trull Sengar

4 16.05.2019

Chvíli jsem byla na vážkách, zda dát tři nebo čtyři hvězdy, spíš se přikláním k tři a půl.:-) A co mi vadilo? Trochu zbytečně natáhnutá linka Tess, neuvěřitelnost jednání některých postav a že k odhalení manželova tajemství došlo poměrně brzy, a potom příběh autorka dle mého uměle nastavovala. Ale opět jsem si u čtení krásně odpočinula a v budoucnu si určitě něco od paní Moriarty přečtu, už kvůli australskému prostředí.

10 14.05.2019

Byť obsahuje pouze jeden příběh, je pro mě třetí Hilda zatím nejlepší. Je hodně napínavá a akční a Hildina maminka je významně zapojena do děje a hraje v něm důležitou roli. Kéž by to šlo a já mohla se svou starší dcerou rovněž prožít tak úžasné dobrodružství. :) Konec je takový cliffhanger, že ani u Tance draků (Píseň ledu a ohně) jsem nebyla tak napjatá, jak to dopadne. No, snad se Pearson rozhoupe a nedopadne stejně jako G. R. R. Martin. Ten po vydání seriálu na svou sérii těžce dlabe.

4 08.05.2019

Jedna z knih, u které mi bylo fyzicky zle. Někdy stačí jen náznaky, aby člověku běhal mráz po zádech. Zlo na nás číhá všude, bohužel je to tak. Hanišová vystavěla dvě příběhové linky, u nichž jsem hltala každé slovo, a které se spojily v ne zcela ucelený konec. Čtenář si tedy musí domyslet, co bude s hrdinkou, houbařkou Sárou/Sisi, dál. Autorka mě ani napodruhé nezklamala. Témata, která už jsou literárně propíraná po mnoho let, zpracovává originálně. A její popisy jsou velmi sugestivní. Kdykoliv se ocitla Sára v lese, byla jsem tam s ní a nasávala vůni hub.

7 07.05.2019

Za mě trošku slabší než díl předchozí. To městské prostředí mi tak úplně nesedlo a u prvního dílu jsem se navíc pěkně nasmála. Ale Hilda a Černý pes byl skvělý příběh, který mimo jiné pěkně zobrazuje skautské hnutí.

4 04.05.2019

Na tuto knihu jsem byla dost zvědavá, ale nejspíš jsem si pod pojmem žití na vesnici představovala něco víc vesnického a méně absurdně podaného. :-) Ale tak četlo se to dobře, to zase ano, a já mám tyto typy knih vlastně moc ráda. A autorka je navíc sympatická holčina. Držím jí pěsti a určitě se podívám na její blog. Jen tak dál, Karle!

3 02.05.2019

Dcera: "Mámo, přečti si už konečně tu Hildu!" Tak jo, tak jsem si ji teda přečetla. Trvalo to asi hodinku a já si tu ústnatou modrovlásku zamilovala. A strašně bych si přála mít takový domek a být zase malá holčička a plnit si své sny... Příběhově i výtvarně nemá první díl Hildy vůbec žádnou chybu a už se těším na další díly. Ještěže je máme doma!

4 30.04.2019

To bylo tak... geniální! Abych parafrázovala paní Meringovou: "Nikdy nevíte, jaké poklady naleznete v Levných knihách." Kniha je zároveň pohodová a spletitá, musíte si dávat pozor na každé slovo, (protože "Bůh je v detailech"), abyste věděli, o co jde. Začátek je trošku rozvláčnější, ale jakmile se čtenář ocitne ve viktoriánské Anglii, nechává se unášet jako tři muži ve člunu. Za sebe považuju jako nejlepší část pobyt Neda Henryho v Muchings Endu, to jsem si opravdu užívala. Není příliš akční, zato brilantními dialogy se jen hemží. Čím víc se blížíte ke konci, tím víc chcete vědět, jak to dopadne, a že všechno souvisí se vším. A ačkoliv jsem zapřisáhlá milovnice basetů, uvažuju o pořízení buldoka. A váhám nad tím, jak se bude jmenovat naše příští kočička - Princezna Ardžumanda nebo Paní Marmeláda? :-D

7 29.04.2019

Toto nejde hodnotit jinak než pěti hvězdami... I když byl konec uspěchaný a jak z červené knihovny, i když jsem "naletěla" na nálepku Mengele a nedozvěděla se o něm téměř nic, tak je to velký příběh. Nevím, co bych víc měla dodat. Nad Violou i těmi ostatními ženami jsem musela plakat. Mám dvě krásné dcery a bylo pro mě místy ukrutné mučení číst ty tragické příběhy. Nemyslete si, nejsem masochistka, ale nikdy nechci zapomenout, co bylo.

9 07.04.2019

AUTOPORTRÉT: (Žena má v srdci ukrytou dívku, z níž sálá barevna duha).
Asi tak, milí budoucí čtenáři. Děj je totálně předvídatelný, konec absolutní klišé. Ale ti dva - Noah a Jude - ti si vás získají a už nepustí. A obvzlášť jsem si oblíbila Noahovy představy a pojetí světa. Dušička se mi z nich tetelila.

11 27.03.2019

Jsem dítě předrevoluční, v roce 88 narozené. Ve škole jsme se v dějepisu nikdy nedostali přes 2. světovou válku. Byla jsem ignorant a nezajímalo mě, co se dělo dál. Ale mělo! 20. století bylo pro český národ, mimo pár světlých chvil, stoletím těžkých zkoušek. Tato kniha je toho důkazem a moc za ni děkuju. Budu ji však ještě hodně dlouho zpracovávat emočně.

5 19.03.2019

Nevím, co víc bych měla ještě napsat. Bílé Karpaty jsou od mého bydliště vzdálené asi 80 kilometrů a za jasných dnů jsou nádherně viditelné. Od této chvíle na ně nahlížím jinak. Jsou magické a tajuplné. Úplně mě hypnotizují. Že by za to mohly bohyně? Musím to místo co nejdřív navštívit. Příběh z knihy ve mně rezonuje a nemůžu na ty obdařené ženy přestat myslet. Byl to pro mě velmi silný čtenářský zážitek. Děkuji, paní Tučková.

25 14.03.2019

Uf, uf! Konečně doposloucháno. :-) Ano, i já jsem se rozhodla při svých toulkách s kočárem zvolit pana Pobudu za svého souputníka. Musela jsem si na něj zvyknout, ale teď vím, že mi jeho interpretace bude chybět. A teď ke knize. No co si budeme, je to opravdu jen velmi lehoulilinká detektivní sbírka povídek. Vlastně je to jen nástroj k představení úžasného středověkého Londýna a jeho zajímavých obyvatel. Opravdu jsem si oblíbila Thomase a Lyonetta, bylo to skvělé duo a chemie mezi nimi mě moc bavila. A stejně tak i další postavy objevivší se v povídkách jsou popsány velmi živě. Opravdu jsem měla pocit, jako bych tam byla s nimi. Byl to velmi milý a příjemný zážitek. Příště zkusím čtenou verzi, ačkoliv mi asi bude chybět harfa z audioknihy. :-) Za mě byla nejlepší první a čtvrtá povídka, druhá byla taková úsměvná a třetí docela tragická, takže bych upustila od charakteristiky humoristická středověká detektivka. Amen!

5 13.03.2019

Postapo tematiku já můžu, a proto bylo jasné, že se k této antologii dříve či později přichomýtnu. A nepřestávám zírat, co ti naši spisovatelé a spisovatelky dokáží z tohoto tématu vytěžit. Zázračné české tužtičky! Většina povídek byla velice dobrá, pár skvostných a několik (dle mého subjektivního názoru) méně zajímavých. Ale tak to u antologií bývá. Nemyslím si, že vždy všechny povídky danému čtenáři sednou. Takže za počin by to bylo za pět hvězd, z hlediska čtenářského dávám hvězdy čtyři.

3 08.03.2019

Jakožto knihovnice jsem posedlá knihami. A když jsou knihy o knihovnách a knihách, a ještě k tomu pro děti, no tak to nám doma tento kousek nemohl chybět! Při čtení dceři jsme se obě příjemně bavily, dcerka se zajímala a měla vždy spoustu otázek ke každé pohádce. A proto je to dle mého skromného názoru velmi dobrá kniha, která nejen pobaví, ale také nenásilně něčemu přiučí.

4 20.02.2019

Paní Anna si zaslouží velký obdiv! Je to takový ten prototyp silné ženy, která se nezalekne ničeho, žije pro svou rodinu, spokojí se s málem a z toho mála je šťastná. Její postava se mi tedy velmi líbila a upřímně, připadám si oproti ní jako úplna máčka!

Styl psaní byl pro mě takový jednodušší. Na jednu stranu se kniha dobře a rychle četla, na tu druhou byl děj na můj vkus místy pojat až příliš zkratkovitě. A taky mě docela mrzelo, že nebylo víc prostoru věnováno Otovi.

Jinak jsem si ale u knížky pěkně a příjemně odpočinula a rozhodně si nemyslím, že se jedná o červenou knihovnu, jak je zde párkrát zmíněno. :-)

7 18.02.2019

Ďuro, ach, Ďuro, jak jen jsem ráda, že jsi změnil žánr! Historická detektivka ti sedne jak pr*el na hrnec.

Jako tradičně mě tento slovenský borec nezklamal. Zpočátku jsem tomu příliš nedávala, ale hned po první kapitole jsem se s chutí začetla, a pak se nemohla odtrhnout. Nevím jak na ostatní, ale na mě působí příběhy s tematikou Satana jakýmsi svíravým dojmem. Že by za to mohla moje bohabojná dušička? Každopádně jsem byla opravdu napnutá jako kšandy na kalhotách pupkáče po celou dobu. Příběh byl tak zamotaný, že jsem se ani nesnažila hádat, kdo byl vinen. A jsem ráda, poněvadž takové vyústění jsem opravdu nečekala. Bylo vskutku šokující.

Tři hlavní postavy jsou vrcholem autorovy tvorby. Terminátor Jaroš se mi zatím zamlouvá nejvíc a beru ho navzdory všemu. Obdivuju lidi, pro které je jejich práce koníčkem. :-D A co se týče pánů Steina a Barbariče, jsou jako oheň a voda, ale moc se mi líbí, jakým způsobem na sebe reagují a komunikují spolu. Dodává to knize ten správný šmrnc!

Co dodat závěrem? Chci se vrhnout na další knihu, protože k jejímu přečtení mě autor nepřímo vyzval sám. Už se nemůžu dočkat!

14 15.02.2019

Jako bych se ocitla zpátky v dětství u babičky a dědy... Jak ráda na to vzpomínám. Samozřejmě jsem jako dítě nevnímala všechny ty drby, rozmíšky a závistivé pohledy, ale byly tam. Ty registruju až teď, takže můžu s klidem zkonstatovat, že vlastnosti uvedené v knize se v dané dědině dědí z generace na generaci.

Takže co dodat ke knize? Jednoznačně je to pro mě TOP kniha tohoto roku, ne-li vůbec jedna z nejlepších. Připomněla mi totiž ty hezké věci, které jsem jako děcko u svých prarodičů tak milovala. Zabijačka, na kterou se slezla celá famílie. Chození s konvou pro vodu. Slepice, králíci a morky na dvoře. Pesánek Lesan. Babiččiny herteple se sádlem, buchty a višňová ščáva. Každý večer pohádky. Ach jo...

12 08.02.2019