elexmil
komentáře u knih
Tři
Valérie Perrin
Ve svých dojmech bych asi zbytečně opakovala to vše, co je napsáno v anotaci i v ostatních kladných komentářích. Bohatý děj, bohatě popsané nejen hlavní tři postavy, ale i řada dalších osob, které s jejich životem nějak souvisí, krásný příběh. Po delší době kniha, kterou přidávám do kategorie DOPORUČUJI.
Loutkové divadlo
M. W. Craven
Dobrá napínavá detektivka, váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdami, to maximum dávám z důvodů snad ani ne čtenářských, ale osobně-cestovatelských. Bavilo mne vzpomínat na mou úžasnou cestu z r.2020 po Lake District, oživila jsem si pojmy jako je Castlerigg (místo upálení jedné oběti), Keswick, Grasmere, krajina Williama Wordswortha... Rozhodně budu pokračovat ve čtení dalších knih ze série, včetně toho, že si zase budu hledat na netu místa, kde se děj odehrává.
Mazl tov
Margot Vanderstraeten
Může někdo, kdo je ateista a není Žid (tedy i já) pochopit život židovské komunity? Asi plně ne. Vhled do jejich života popsaný v knize je pro mne maximálně přínosný. Přečetla jsem za dva dny, témat na přemýšlení na hodně déle.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Jako u řady dalších komentářů jsem vnímala pomalý rozjezd, akceleraci děje v poslední části. Celkově mne bavilo, byť první díl byl pro mne lepší. Hodně mne iritovalo, jak i odborný lékař může zneužívat své postavení a kam to vede (napadala mne paralela s jiným typem zneužívání postavení lékaře, to v současné době řešeného případu známého sexuologa) . Závěr až poněkud absurdní - s čím vším se dá přežít?
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Někdo si zvolí svou osobitou cestu životem cíleně, někoho život usmýká, někdo si se životem neumí poradit. Zajímavé exkurze do života lidí, kteří žijí jinak.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Díky Jojo M. se snad naučím číst romantiku. Četla jsem při jedné ze svých cest , četlo se hladce, pěkně vypracované jednotlivé osoby. Opět, jako v Lodi plné nevěst, pro mne přínosné seznámení s kusem americké historie. Zase jedna kniha, kterou mohu doporučit.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Smutné i optimistické, laskavé, kniha o stáří a jeho moudrosti, o tom, jak i staříci potřebují lásku i přátelství a nějaký smysl života. Do toho mladičká Maddy, která potřebuje to stejné.
(Pobavila mne má představa, že by se v jedom místě sešli nejen Arthur, Maddy a Lucille, ale také Olive Kitteridgeová, Britt-Marie, Artur Pepper, Etta a Otto a Russell a případně i Dáma, co milovala tučňáky. To by byl spolek !!)
Frankie
Jochen Gutsch
Docela jednoduchý příběh, který se musí líbit všem kočkomilům. Četla jsem ve společnosti naší kočky Bětky - škoda že neumí lidštinu jako Frankie. Chová se ale úplně stejně, autoři mají kočky dobře odpozorované. Tak to prostě je.
Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Jako malá holka jsem nevnímala socialistický podtext a knihu jsem milovala
Chybějící světlo
Nino Haratischwili
Co v knize vnímám ? Intenzivní prožívání pocitů a vztahů, lásky osudové a živočišné, stejně tak i nenávisti vedoucí ke krajním řešením, zásadní okamžiky ovlivňující celý život jednotlivce, velmi různorodé charaktery lidí (kdy nikdo není jen černý nebo bílý), hrůzy nesmyslných válek, úzkosti, ....
Všechny tři knihy Nino Haratischwilli, které jsou přeloženy do češtiny, pro mne na špičce toho, co jsem poslední roky četla.
Život po tobě
Jojo Moyes
V komentáři k prvnímu dílu jsem napsala: "Když má člověk blízké, kteří ho milují a potřebují, sám není. Do jaké míry má pak člověk právo na takové rozhodnutí, jaké udělal Will, rozhodnutí, které život jeho blízkých zatraceně negativně ovlivní." Nu a tato kniha je právě na toto téma, na téma truchlení po ztrátě milované osoby. Lou tápe a neví jak v životě dál, truchlí i Willovi rodiče a sestra, každý svým způsobem. Na knihu by asi toto téma nestačilo, tak autorka přimíchala do příběhu Willlovu dceru (její problémy v dospívání i její selhávající matku), posun v životě u Louisiny matky, no a osladila to vše záchranářem Samem. Snad to i bylo dost předvídatelné, nebylo to dějem nijak závratně bohaté, šlo nejvíce o to, co se děje v duši Lou. A to mi sedlo, dobré odpočinkové čtení.
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Krásné, citlivé a poetické, smutné a bolavé. Složité lidské osudy. Úžasný popis přírody Malého Kavkazu, doliny, kde je cítit moře, které je ovšem jen imaginární. Do toho kulturní arménské odlišnosti. Moc se líbilo.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Vyhraněné absurdní situace jedna za druhou, místy jsem se smála nahlas, místy to poněkud drhlo.
O Květušce a její zahrádce
František Hrubín
Brouzdám seznamy a narazila jsem na tento titul. To byla absolutně nejmilovanější kniha mého dětství. Ta poetika, no nádhera.
Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Nemohu se začíst, odkládám. Asi je to tím, že velice nedávno jsem dočetla Osmý život (pro Brilku) a jsem hrůzami války přesycená. Příběh určitě silný, tak třeba zkusím jindy.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Už zase odkládám knihu nedočtenou, protože je o válce a na to já v poslední době nemám. Při tom se mi velice líbí styl psaní - krátké až úsečné věty, které úžasně vystihují atmosféru života na počátku války, líbí se mi i prolínání příběhu Marie-Laury a Wernera. Třeba budu mít jindy příhodnější náladu.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Bude se líbit milovníkům romantiky, k těm já moc nepatřím. Obě hrdinky poněkud naivky. Příběh je postaven dílem na víře té první - na její víře v solidnost německého důstojníka. To mi nesedělo. Neseděly mi ani dialogy hlavních současných aktérů příběhu. Ale dočetla jsem.
Alchymista
Paulo Coelho
Báj o pouti. Myšlenky typu "cesta je cíl" nejsou ničím překvapivé. Pro beznaboha a materialistu je symbolika hledání Duše země vcelku cizí, leč vyvoleným, kteří mají pocit, že se s tou duší spojili, lze závidět. Jako báj mne bavilo, ale asi se Coelhe nestane mým oblíbencem.
Temná dcera
Elena Ferrante
V polovině jsem měla tendence knihu odložit, dočetla jsem - motivovala mne k tomu potřeba pochopit, co tím příběhem chtěla autorka vlastně sdělit, stejně jsem to nepochopila. Dost se nedovedu vcítit do popsaného myšlenkového světa vypravěčky.
??? "Cítila jsem se jako kapka, která klouže po listu, když přestane pršet, stržená průzračně nevyhnutelným pohybem."
Vztahy matek a dcer jsou jistě složité, mnohotvárné, situace, kdy matka opustí děti, je pro mne neomluvitelný egoismus. Vypravěčka mi připadala jako nevyzrálá osobnost - třeba to tak autorka zamýšlela, aby ta vypravěčka čtenáře iritovala.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Zápletka dobrá, to co se honilo v hlavách Rachel, Megan a Anny také dobré, policie pracovala nějak ospale, závěrečná zpověď viníka poněkud školácká. Celkově mne bavilo, v odpočinkovém čtení lepší trojhvězda.