elexmil
komentáře u knih
Kdyby tak na mě někdo někde čekal
Anna Gavalda
Vzala jsem do ruky kvůli ČV a odkládám nedočtené po třech povídkách. Nic mi to nepřináší, nic mi to neříká. Jen popis nahodilých a celkem běžných životních situací.
Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Stejně jako u prvního dílu, jako malá jsem milovala a socialistický podtext jsem nevnímala
Rok kohouta
Tereza Boučková
Vzpomínám, že zo bylo těžké čtení. Měl by si pročíst každý, kdo si chce adoptovat či osvojit dítě. Před všemi lidmi, kdo do toho jdou hluboce smekám.
Dcera štěstěny
Isabel Allende
Dík plánované cestě jsem od Isabely A. nejprve přečetla "Dlouhý okvětní plátek moře" a byla jsem lapena (zatím se mi z jejích knih líbilo nejvíce). Nyní v krátké době přečtena od autorky už třetí kniha, už mám vypůjčeny další (neměli v naší městské knihovně , tak jsem se kvůli nim dokonce přihlásila v knihovně ve městě krajském). Další kamínky do mé mozaiky o dějinách Chile - "Inéz..." z období konkvisty, "..plátek moře" ze století minulého, nu a "Dcera.." z poloviny století devatenáctého. Čtivé, mnohovrstevné, barvité - Chile, Čína, Kalifornie. Chile s oligarchy a vlivnou církví, v té době těžce svázaná třídami a machistickými konvencemi, život vedený pod praporem zachování dobrého jména. Feudální Čína s mrzačením nožek, nesvobodou podaných, s prodáváním dětí do otroctví, opiovým boomem. Kalifornie se zlatou horečkou, násilím a bezprávím, s nečekanými možnostmi i se zklamanými nadějemi. Nezkušená a naivní Eliza se vydává za chimérou vysněné lásky, zažívá docela očistec až najde sama sebe, nejde zcela jiný svět.
//k minulým komentářům - "broskev28" - nikoli mormoni, ale kvakeři//
Dlouhý okvětní plátek moře
Isabel Allende
Můj hlad po cestování mne tentokrát směřuje do Patagonie, pod štítkem Chile jsem našla tuto knihu - skvělý předkrm před plánovanou cestou. Poučila jsem se hodně o historii Chile (ale i Španělska) . Styl psaní bez zbytečného balastu mi plně vyhovuje. Autorka v celkem útlé knize dokázala popsat velkou etapu dějin s nesmyslným bojem pravice a levice, kdy obě strany dělají tragické a kruté chyby. V té knize je bohatství i chudoba, utrpení, naděje, láska, přátelství, zlo i dobro, mládí i stáří. Zase jednou DOPORUČUJI.
Sama sebou
Jojo Moyes
Tato kniha (a celá trilogie) je z okruhu romantické literatury. Já nejsem čtenář romantiky, tak nemohu moc srovnávat s jinými knihami z tohoto ranku, ale knihu jsem přečetla, četlo st to dost dobře, jen je to na mne moc happy a zcela nechápu, že je někdo šťastný ze života v obřím hlučném městě.
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
Stran hvězdiček těžko hodnotitelné. Na jedné straně pozitiva - zajímavý začátek, rychlý spád děje. Po vysvětlení zápletky na konci knihy mne ale jednoznačně napadlo - to je ale pitomé.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Vzdávám to. Z Oveho jsem byla nadšená, tady už ne. Ke knihám přistupuji tak, že do konce života jich už přečtu jen omezený počet, takže čtu doopravdy jen to, co mne baví. Tady jsem se ztrácela ve světě Miamasu, byť malá Elsa s rysy Aspergerova syndromu mi byla sympatická.
Paříž pro jednoho a jiné povídky
Jojo Moyes
Kdo by nechtěl zažít takovou romantiku, jako Nell, kdo by nechtěl zažít takovou lásku, jako Sophie? V životě to tak intenzivní většinou nebývá, princů na bílém koni se nedostává, tak si o tom alespoň můžeme číst a pěkně se zasnít. Je mi 70, o princích už dávno nesním, ale velmi příjemně jsem si připomněla svou cestu do Paříže cca před 2 měsíci. V knize mne pobavilo i něco vtipu (Mezi tweety, Punčochy). Jinak takové klidné čtení, asi mi ale moc příběhů v paměti neutkví.
Etta a Otto a Russell a James
Emma Hooper
Magický realismus - nevěděla jsem, co si pod tím představit. Jako bych četla moderní báseň, kdy je potřeba přemýšlet, co tím vlastně chtěl autor sdělit, nebo viděla obraz se symboly, jejichž význam není vždy jasný. Moc se mi líbí recenze "Knížka, která mě rozplakala". Mne tedy nerozplakala, nicméně : zajímavé, nevšední, poetické, mimořádné.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Jednoduchý komentář: skvělé. Díky dovolené jsem měla dost času, přečetla jsem za tři dny.
Ohňová země
Francisco Coloane
Útlá kniha, čtenáři zapomenutá – o tom svědčí zatím jen 3 čtenářské komentáře. Já na ni narazila cíleně – hledala jsem něco z literatury Argentiny nebo Chile, protože se chystám na cestu do Patagonie . Kniha nás vrátí tak o 100 let zpět do doby lovců, zlatokopů, námořníků, do doby drsných chlapů, ti všichni žili a pracovali v extrémních podmínkách, v divoké přírodě, jejíž účinky vedou až k „rozkladu osobnosti. Příroda člověka nejdřív rozloží a potom si ho sama složí, ale jako jednu ze svých součástí. V první etapě to vypadá, jako by osobnost přestala existovat, někteří dokonce zahynou, potom však nastane znovuzrození s novou silou. Možná si tahle příroda vybírá, a co jí nevyhovuje, to ničí.“
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Můj první přečtený Hartl, příště asi sáhnu po jiném autorovi, styl psaní (až heslovité vyjadřování) mi moc nevyhovoval. Ale na dovolenou bylo dostatečné.
Pačinko
Min Jin Lee
Příjemné čtení. Jako v ostatních komentářích i pro mne přínos stran popisu korejsko-japonských vztahů.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Autorku jsem objevila v návaznosti se svou cestou do Gruzie. Jedna z nejlepších knih, co jsem četla v poslední době. Strhující příběh rodiny v době dějinných zvratů, kdy "kvetly jen černé růže".
Andílek
Lucinda Berry
Musím dát plný počet * , protože napsané je to skvěle, asi jsem ale nějaká přecitlivělá vůči týrání dětí i vůči psychopatologii dětí, takže jsem měla problém příběh číst, k doporučení je pro čtenáře otrlé. Rozhodně je k zamyšlení, kdy se z kojence či batolete stává psychopat, kolik se pak dá zvládnout skutečně kvalitní a výchovnou péčí včetně péče odborné, kolik stop na duši dítěte zanechává péče vedená špatným směrem, kolik stop na duši zanechá péče o psychopata osobám pečujícím.
Určitě zkusím i "Útěk ze světa".
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Většina komentátorů srovnává knihu s prvními třemi ze série Milenium, tomu se nejde ubránit. V žádném případě mi kvalita psaní D.L. nepřijde stejná, jako S.L., kniha D.L. je taková plošší, nedotažená.
Uprchlík na ptačím stromě
Ondřej Sekora
Vzpomínám na knihy svého dětství a tato patřila k těm TOP. Tu jsem přímo milovala.
Krmíme ptáky - ale správně
Peter Berthold
Dostala jsem jako dárek od své dcery. Velmi přínosná. Krmíme již pár let celý rok a v krmítku je to koncert.