eliska2126
komentáře u knih
Má chudinka Jane
Cynthia Hand
Na tenhle díl jsem se těšila jak malá holka na Vánoce. Potom, co jsem četla Mou lady Jane, jsem vážně odpočítávala dny do dubna, kdy vyšla i Má chudinka Jane. Musím ale přiznat, že první díl byl o ždibec lepší. Ale i tak to bylo boží!
Jannies jsou prostě skvělý. Tím, jak lehce zasahují do děje a přitom vás pobaví, když se snaží něco vysvětlit nebo osvětlit. Příběh je skvěle propracovaný stejně jako u jedničky ❤️. Přiznám se, že jsem originální Janu Eyrovou nečetla, ale po téhle knížce to určitě napravím. Postavy mi vážně přirostly k srdci a nechtěla jsem se s nimi loučit. A co se týče grafické stránky, tak ty obálky na sérii Jannies prostě miluju. Takže se těším na další díl, který by měl být o Calamity Jane.
Pax, můj liščí přítel
Sara Pennypacker
Jako druhou knihu za květen jsem přečetla Paxe, kterého jsem viděla už dávno. Ze začátku jsem očekávala prostě milou roztomilou knížku o přátelství mezi lišákem a lidským klukem. Tak jsem k tomu vlastně i přistupovala, skoro bez očekávání.
Začátek jsem prostě tak četla a nevyvolával ve mně žádné emoce. Ale potom čím dál jsem četla, tím víc jsem fandila Petrovi a Paxovi, aby se znovu setkali a byli spolu. Konec mě úplně dojal. Hodně mě bavilo, jak se autorka snažila popsat, jak mezi sebou lišky komunikují.
Ódinovo dítě
Siri Pettersen
Nedávno jsem četla v nějakém příspěvku, že když chce někdo složitější fantasy, tak má sáhnout po nějakém z Hostu. Myslím, že Ódinovo dítě patří právě mezi ta složitější fantasy. Musím se přiznat, že když jsem měla v okolí nějaký rušivý element, ať už televizi nebo na mě někdo mluvil, tak jsem měla docela problém se na knížku soustředit.
Ze začátku jsem měla docela problém. Nevyznala jsem se v postavách a jak jsem psala výše, nedokázala jsem se soustředit.
Když jsem se ale začetla, tak vážně oceňuji svět. Zaujal mě "systém světa" a náboženství v podobě víry ve Vidoucího a celkový příběh shledávám velmi propracovaným.
Chtěla bych pochválit tu nenápadnou nenásilnou romantickou linku. Celou dobu nic nic nic a pak až po nějaké 400 stránce (což je fakt na konci skoro) se to nějak projevilo.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Tak z téhle knihy mám smíšené pocity, na jednu stranu mě to bavilo, ale na druhou stranu jsem byla občas maličko zmatená a autoři vyjadřování mi dělalo malinko problém. Tohle je asi první kniha u které bych řekla, že mě víc bavil film. Celý příběh "lásky" Gatsbyho a Daisy mi přišel jakýsi podivný. Ani jednomu jsem tu lásku v knize moc nevěřila.
Ocenila jsme ale vykreslení bouřlivých dvacátých let. Tím, že jsem viděla první film, jsem si úplně představovala ty šatičky a saka a tak.
Spánek
Haruki Murakami
Povídka Spánek byla moji první knihou od Haruki Murakamiho. No moc mě nenadchla. Hlavní hrdinka mi byla fakt nesympatická a vše mi přišlo fakt neosobní. Poslední kapitola podle mě už ani nemusela být.
Celé to na mě působilo zvláštně. Mám fakt prostě ráda, když vím, jak se hlavní hrdina jmenuje. U téhle paní jsem nevěděla prostě nic.
Na knize se mi líbily hlavně ilustrace od Kat Menschik.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Námět velice zajímavý, to ano. Ale zpracování mi moc nesedlo. Nemohla jsem se prokousat přes neustálé myšlenky hlavní hrdinky. Ale když už se mi podařilo začíst, tak v pohodě. Bohužel s tím jsem měla maličko problém. Takže knihu hodnotím jako maličko lepší průměr. Seriál jsem viděla jen jeden díl, pak jsem si řekla, že si napřed přečtu knihu, tak se teďka třeba k tomu seriálu vrátím a aspoň můžu porovnat.
Hledání Aljašky
John Green
Tuto knížku jsem četla už před delší dobou. Nicméně nějak odvařená jsem z ní nebyla. Je to trochu lepší, než Papírová města od Johna Greena, ale žádný trhák. Nemám prostě ráda, když jsme v takovýhle knížkách 'pro puberťáky' tak moc filozofuje. Musím zas ocenit rozdělení knihy. Dělí se na dny předtím a dny poté. O knížce jsem si nic nezjišťovala, takže jsem nevěděla událost, do jaké ty dny odpočítávají, takže jsem pak byla celkem překvapená. I tak knihu hodnotím jako průměr.
Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender
Leslye Walton
Tak od téhle knížky jsem nevěděla, co čekat. Magický realismus jsem nikdy nečetla a jako joo, dobrý. Bylo fakt zajímavé sledovat postup generací a až pak život samotné Avy Lavender. Celou dobu se mi zdálo, že se tam nic moc neděje (myslím jako něco fakt velkého), ale bylo to psáno čtivě a knížka se četla sama. Akorát mi přišlo, že se na rodinu Avy Lavender lepí až neskutečná smůla. Všichni skoro umřeli, nikdo neměl šťastnou lásku a tak. I tak ale doporučuji!
