Elizza komentáře u knih

Vážení, rejpal je tady zas! Pro ještě nezasvěcené: omlouvám se za spoilery, za které bude tento komentář nejspíš zase deportován do diskuze.
Zhodnotím-li celou sérii, tak paráda. Zajímavý nápad a zpracováno taky celkem dobře. Přesto bych pár výtek měla.
Předně. Kdo to proboha dělal korekturu textu? Co ty uvozovky? Vždyť tam jsou našvahané úplně náhodně. A - nejsem si jistá, jestli je to vina autora nebo překladatele - jazyk je místy nepříliš důvěryhodný. Schválně si jděte poslechnout průměrnou skupinku náctiletých, kolikrát myslíte, že někdo z nich použije slovo však, či avšak?
Postavy mi byly celkem sympatické, ačkoli některé z nich stihly během celé série vyměnit kladnou roli za zápornou hned několikrát. Místy mi přišlo, že některé věci byly domýšlené později. Například to, že dvojčata přišla z jiné paralely. To byl druhý díl, kdy Sever řešil s Marcem, jestli je něco takového možné?
Neuvěřitelná náhodovost, díky které se Vasilisa naučila jantarovat, což nakonec hodilo, přičtěme na vrub Primarovi, bez kterého by to celé šlo do kytek.
Celá záležitost s Nikol byla trochu průhledná a trochu nedotažená. Odkud neexistující dítě z jiné reality zná číselné jméno ducha? Proč hlavní hrdinka nijak nevyužije znalost toho jména? Proč není číselné jméno složené z čísel, když už se jmenuje číselné?
Konec mě trochu zklamal. Nějaká ta pořádná bitka by neuškodila. Co se týče přání v komnatě... já bych teda chtěla, aby Astragorova máma potratila. Bylo by to jistější.
Kdo se stane Časem bylo celkem jasné už od začátku, ale zrovna ideální zakončení to nebylo.
Takže nepřátelství mezi duchy a hodinářství, které je staré celá staletí... zmizí? Najednou se všichni mají moc rádi a nechtějí se zabíjet? Jen proto, že se Časem stal kluk z Ostaly? Jo, kdyby tohle fungovalo i v reálu, byl by ten svět krásnej.
A to jako budou zbytek život sedět na schodech a čekat, až a jestli někdo přijde? Obávám se, že až si jejich teď už vzájemně spárovaní kamarádi pořídí rodiny, asi budou mít i jiné starosti. Nevím jak oni, ale mě by už po pár dnech muselo začít hrabat.

1 05.08.2019

Opět jeden z dílů, kde se toho tolik nedělo, přece jen se vraždy a spiknutí nedají namontovat úplně všude. Přesto příjemná kniha. Díky tomu, že se jednalo o známé prostředí i jména, člověk nemusel ustavičně přemýšlet, kdo a co se děje, což byla za mě hlavní vada, kupříkladu, když byla Bára u Indiánů. To, že se holka nedostala přímo do centra historického dění mi nevadí. Ve škole se děcka učí, že: válka byla od -do, ale na to, jak to při té válce vypadalo, už se tak nějak kašle. Třeba o přídělovém systému, nám říct zapomněli. Přitom bez obilí a základních potravin, by válka šla do kytek. V knize je dobře vidět, že potraviny byly nad zlato. Při čtení jsem si vzpomněla na svého několikrát pradědečka, který jednou za války psal císaři, jestli by se jeho syn nemohl vrátit z fronty, protože potřebuje pomoct při žních. A- světe div se- mohl.
Moc pěkný vhled do běžného života obyčejných lidí v době, kdy nebyly potřeba výzvědné služby, protože paní od sousedů věděla vše a ještě něco navíc.

1 25.07.2019

Přečteno za pár hodin. Ačkoli kniha sklouzla k častému formátu posledního dílu - děj se odehrává v minimálním časovém rozmezí- nevadilo mi to. Takhle má podle mě vypadat správné fantasy. Může klidně obsahovat nesrovnalosti a logické chyby, ale když zároveň rychle odsýpá, člověk si jich ani nevšimne, nebo nemá čas nad nimi přemýšlet.
Celkově se mi líbí, že se určité postavy odchylují od normálu. Ať už to byla Zia, Robin Hood, jako hlučný otrapa, nebo Medusa. Upřímně mě nikdy nenapadlo, že ta by mohla být kladná.
Konec mi přišel hodně smutný. To ostatně každý konec knihy, který se odehrává po letech. Zrovna jsem nechtěla vědět, jak bude vypadat život dvojčat, až jim bude osmdesát. Nechtěla jsem vědět, které postavy už jsou mrtvé. Na druhou stranu mě pobavila představa téměř devadesátileté Mášenky, učící děti salto vzad. Celkem mě překvapilo, že Conner neukázal svým dětem Zemi příběhů. Přece jen, i oni museli mít v krvi magii.
Jediné, co mi vadilo, bylo nevhodné vyřešení milostného trojúhelníku a to, že nevím, jestli se jeho zbylá část nakonec dala dohromady.

1 19.07.2019

No, já si to budu muset asi přečíst znova. Kdysi jsem po tom namátkově sáhla, aniž bych věděla, že je to už třetí díl. Špatně to nebylo, ale přece jenom... trvám si na tom, že i bez předchozích dílů by z jakékoli knížky mělo být poznat, o co tam vlastně jde. Mě trvalo tak půl knihy, abych nějak pochopila, kdo, kde, jak a proč, pak už to šlo.

1 04.07.2019

Kdyby šlo, dám víc. Miluju knihy Ricka Riordana.
K téhle sérii mě kdysi doslova dokopala spolužačka. Nejdřív se mi nechtělo, ale pak jsem jednou neměla co číst. V knihovně zrovna byla soutěž a tahle kniha do ní spadala taky. Tak jsem si řekla, že proč ne. Další díly jsem sjela rychlostí blesku. Stejně tak další série. To čekání na poslední díl bylo pomalé, jako Percyho vedení.
Líbí se mi "zlidštění" mytologie. Obr prodává postele, medúsa se maskuje prodejem soch, Zeus nosí oblek.
Jasně, je to psané pro mladší ročníky, takže starším se děj může zdát trochu primitivnější. Nicméně se nesmí zapomínat na to, že hlavním hrdinům je dvanáct a podle toho se chovají. Percy zrovna objevil svět bohů, takže je jasné, že v tom celém ještě neumí chodit.V dalších dílech se postavy víc vyvíjí a Percy začíná i myslet.

Příští měsíc mám referát na rozdíly film / kniha. Snad mě z toho neklepne. Zatím jsem popsala celou stránku ve wordu odlišnostmi a logickými nesmysly... a to jen z prvních dvaceti minut. Scénář očividně psal někdo, kdo to jaktěživ nečetl. Percy je starší, čímž to celé ztrácí kouzlo a chová se naprosto nepochopitelně - jdu do podsvětí zachránit mámu, Zeus a jeho blesk mi můžou políbit pr*el. Hrozící válka mě nezajímá, pro mámu cokoli. Co na tom, že pak stejně všichni umřeme...
Jestli vznikne i třetí díl, tak mě asi trefí šlak.

1 03.05.2019

Víc hvězd si to nezaslouží, i kdyby se minotaurus naučil panáčkovat. Tuhle sérii jsem přečetla už před lety, takže si to moc do detailu nepamatuju, ale na zhodnocení to stačí.
Podivná fantasy lovestory, kde se postavy nějak nedokážou rozhodnout, jestli se spolu chtějí vyspat, nebo zachránit svět.
Krom pár zvratů, to bylo dost předvídatelné.
Už první díl: v momentě, kdy Neilin zavedla řeč na Avrixela, to bylo jasné. Když se objevil Edrian, taky jasný. Znovu se objevil Awrixel- inhed podezřelý, jasný, když se začal chovat jako prasák.
Smrt hrdinčiny mladší sestry, která byla vlastně jediným důvodem, proč se na to Neilin od začátku nevykašlala - je to náhoda, že je to jak z Hunger games? A schránka? Uložení mocného předmětu do člověka proti jeho vůli? To pardon, ale dělá si autorka prdel? Ne, vůbec to není jak v Harry Potterovi. Vůbec.
Tenkrát mě Edrian pěkně naštval, ale dnes si myslím, že je to jediná postava, která se chovala alespoň trochu lidsky. Jako sorry, ale když vám před očima zabijou mámu a půlku vesnice, tak vám to z psychiky udělá menší guláš. Neilin zprvu fňukala, ale po pár týdnech na to očividně úplně zapomněla. Edrian se zamiloval do jiný holky, no a? To je normální. Stává se to. Za mě jediná postava, která měla nějakou logiku.
Kouzelní tvorové jako nalajnovaní z obvyklého normálu. Obří nebezpečný drak, ušlechtilí jednorožci(nebo pegasové, teď už nevím, ale tím, že to autorka přejmenovala, se z toho nic extra nestalo), majestátní a rozumní gryfové, naštvaný minotaurus. Pár zajímavějších zvířat tam bylo, ale celkové taky nic moc. Samozřejmě plné elfů, kteří byli stejní, jako všude jinde.
Zápletka se pořád točila kolem toho, kdo je s kým a koho to štve. Bizarní lovestory mezi démonem a temnou elfkou tomu vážně nepřidala.

1 28.02.2019

No, co napsat. Kniha se mi zdála spíš pro děti, ale v tom případě bych uvítala míň scén, kdy jsou postavy nahé nebo skoro nahé. Taky svatba nezletilé holky s někým koho nikdy neviděla se mi nezdá jako motiv pro děti. Nápad je zajímavý, ale chtělo by to, aby autorky věděly, pro koho vlastně píšou.
Vstupy autorek mi přišly dost zbytečné. Každý průměrně chápavý člověk ví už od první kapitoly, že na skutečné historické události se tady ohledy neberou. Není třeba to pořád připomínat. Ten dlouhý vstup v polovině knihy jsem dokonce přeskočila.
Opravdu mi vadily neustálé narážky na to, že Jana ráda čte. No a co jako? V té době nebylo zas tak moc věcí, co mohla žena dělat. Vadilo mi to hlavně proto, že čtu, abych se vzdálila z reality. Takže ne, vážně nechci číst o tom, co je pro mě každodenní záležitostí. Člověk, který nejspíš nikdy nedržel v ruce knihu se směje někomu, kdo čte rád. Jako bych to neznala.
Před nějakými pěti lety bych z toho byla jistě nadšená. Byla jsem ve správném věku a už jsem měla přelouskanou knihu o Alžbětě první, takže by mě to nemátlo. Trvám si ovšem na tom, že dítěti, které má špatné známky z dějepisu, by tahle kniha do ruky přijít neměla.

1 26.12.2018

Opět pěkný příběh v skvěle vymyšleném prostředí. Zarazila mě akorát jedna věc. Hned na začátku se jedna z postav diví, co za blázna cestuje lesem v noci. Otázka tedy zní, pokud nikdo příčetný necestuje v noci, k čemu tam ti lampáři jsou? Z postav zaujal hlavně pan Numps. Threnody se chovala podivně. V jednu chvíli stála neochvějně za Rosamundou, pak se tvářila, že ho nezná. Chováním připomínala moji spolubydlící, čímž u mě klesla ještě víc.

1 25.11.2018

Prní kniha celé série, která se mi dostala do rukou. Příběh moc realistický není, ale podle mě celkem dobře vystihuje krutost inkvizice. Knihu jsem přečetla za dva dny na přírodovědném projektu v sedmé třídě. Vstávání ve čtyři a kontrolu slunečních hodin za lesem mi to tedy moc neusnadnilo, neb se bojím i u Nema. Když máte odložit knihu uprostřed pasáže, ve které děcka pozorují upíra, a jít do lesa, je to vážně o nervy.
Jediné, co mi opravdu vadilo, byly ilustrace. Nevím, jestli je víc vydání, jako u prvního dílu, ale každopádně to, co mám já má obrázky dost hrozné. Postavy jsou divně neproporční. Mají moc velké hlavy, mikroskopické ruce a prázdné výrazy. Celkově působí strnule a nepřirozeně. Takhle jsem já kreslila ve dvanácti.

1 23.11.2018

Spalování kovů je absolutně super nápad. Překlad příšerný, ale za to autor nemůže. Pasáže s plesy trochu nudily a ve jménech šlechticů mám guláš, ale jinak dobrý. Vlastně jediná zásadní vada: hlavní postavy nemají umírat!

1 28.07.2018

Talon byl jednou z těch knížek, které jsem si v knihovně vybrala náhodně a nic od ní nečekala. Po přečtení anotace a pár stránek jsem si vytvořila svoji představu o ději. Drak a lovec draků se potkají, zamilují se do sebe, pak zjistí, kdo je kdo, půjdou si po krku a pak se usmíří, nakonec někdo dostane po tlamě, jeden z nich se dostane do maléru a ten druhý ho za něj bude muset vyřešit. A ono to tak vlastně bylo.
Příběh byl krásný, ale bohužel snadno předvídatelný. Třeba Dante byl jasný skoro okamžitě.
Některé věci mi tam moc nedávají smysl. Třeba vojáci Svatého Jiří a lidi pracující pro Talon nejsou v žádném systému. Jak jako? Vždyť to dohromady musely být tisíce lidí, tak kde jich tolik vzali? Řád musel mít příšernou spotřebu lidí, tak je musel odněkud brát, ne? To sbírali sirotky na ulicích či co?

1 28.07.2018

Krásné ilustrace, úžasní tvorové, hezký příběh. Akorát hlavní hrdina mě místy neskutečně sr**.

(SPOILER) Podle anotace jsem očekávala nějakou záhadu, napětí, detektivní příběh. A smůla. Cosi nevysvětleného tam je, ale že byste dostali možnost ji rozplétat, to ani náhodou. Nebo jako z části ano, protože o zlých identických dvojčatech už jsme slyšeli úplně všichni, na zjištění autora vražedného telefonátu potřebujete maximálně jednu mozkovou buňku a hlavní padouch přesně odpovídá scénářům béčkových detektivek, ale pochybuju, že to bylo úmyslné.
Ano, je to kniha pro děti, proto ji taky hodnotím mírněji, ale pasti, které na sebe sourozenci chystají, jsou naprosto stupidní a plně spoléhající na náhodu, což je o to absurdnější, že tu nejstupidnější vymyslel dospělý člověk. Kniha se čte dobře a člověk se u ní zasměje, ale některé věci být opravdu nemusely. Například Adam, který tam prostě je, který neustále lže i o věcech, které by i za normální situace praskly do pár týdnů a historie snad každého zákoutí domu, zahrady i personálu, od historie rodu po klavír. Jistě, spousta toho hraje roli, ale na současnost a děj pak už moc místa nezbývá, což je rozhodně škoda.
Celé to zabíjí konec. Uspěchané překombinované "cosi ex machina", kdy se v obrovském, přes sedmdesát místností čítajícím baráku, sejdou všechny postavy náhodně v jedné místnosti, přičemž to vypadá, že po jedné stojí frontu u dveří. Když řeknu, že okamžité omráčení medvěda lahvičkou chloroformu, je nejstřídmější událostí, snad to jako popis stačí.

Zaklínačka zastydlá v pozdní pubertě postižená těžkou formou sarkasmu se mi trefila do vkusu naprosto přesně. Text je čtivý, vtipný a dobře odsýpá, problémem je ale samotná zápletka, která se během pár kapitol úplně zbortí a nečíst to na jeden zátah, asi bych vůbec netušila, o čem je řeč. Námět sám o sobě je už značně provařený, ale budiž, může být. I ohraný koncept může bavit. Jenže skutečné řešení problému je zoufale krátké, což je na pouhých 200 stranách dost na pováženou. Volha má v zásadě dva úkoly. Zpacifikovat lidožravého chlupáče a napsat zápočtovou práci. Většinu času ovšem courá po okolí s králem upírů a pro splnění prvního a zásadnějšího úkolu udělá pouze to, že si nechá opravit meč. Zápočtové práci se věnuje víc a poctivě se pokusí zavraždit své hostitele v zájmu vědy, ale kvůli tomu přece člověk nečte knihu o lovu nestvůry. Ta se objeví až v závěru a pro Volhu si musí vyloženě dojít, jinak by zaklínačka asi výletovala do skonání světa. Suma sumárum, zásadní události by se vešly do pár stránek. Až si říkám, jestli by nebylo lepší být to obráceně, kdyby primárním cílem bylo dosažení zápočtu a "chlupáč" se jen připletl, protože tak nějak by míra hrdinčiny aktivity odpovídala.
Ale jelikož jsem se bavila a Volha, na rozdíl od hrdinů knihy, která mi přišla do ruky potom, nebyla úplně blbá, nechám to na 3 hvězdičky.

08.08.2024

(SPOILER) Já vám nevím... zlý to nebylo, ale že bych z toho zrovna skákala nadšením do stropu...
Vůbec mi nesedl styl. Obzvlášť na začátku, než jsem si zvykla, jsem měla místy pocit, že čtu technickou příručku. "Miranda zaujímající tázavý postoj" byla buďto předčasně ve středním věku, nebo se prostě nechovala na čtrnáct.
Konec byl pěkný, ale přišlo mi to tak nějak moc snadné. Teda, já bych na místě nikoho z nich být nechtěla, to zas ne, ale přece jen se mohlo vyskytnout alespoň něco. Já nevím, alespoň ty dva chudáci, které tam přepadli, to mohli alespoň ohlásit policii, ne?

21.04.2022

Jako malé se mi to docela líbilo, i když nutno podotknout, že jazyková stránka věci rozhodně neodpovídala devítiletým dětem.
Teď z odstupem let a trochou rozumu navíc, mi nezbývá, než říct...:kdo sakra vymyslel, že takhle ta anotace vypadá OK? Všiml si někdo, že tam má úplně zybtečný odstavec, který je navíc na špatném místě?

16.07.2021

Dobře... dočetla jsem to. Už je to snad deset let a nikdy jsem se k tomu nevrátila. Po těch letech si pamatuju především na krajně podivné rychlovztahy a především naprosto příšerný jazyk, který ani v nejmenším nepřipomínal něco, co se honí v hlavě dvanáctileté holky. Příběh byl zajímavý, ovšem forma přímo vyzývala k tomu, se na to vykašlat.
Tři hvězdy jen za to, že je to jedna z mála knih téhle autorky, ze které neřve photoshopová funkce oříznout, na padesát metrů.

16.07.2021

Poseroutka mě nijak neohromuje už pár let, vlastně to čtu spíš ze zvědavosti, co si autor zase vymyslí. No, nic moc. Dost okaté vaření z vody. Situace, které už dávno nejsou vtipné, protože jsou otáčené už asi popáté
Upřímně? Neznámá tetička/strýček o jehož/její existenci nikdo neví do chvíle, kdy někomu odkáže peníze, to už je hrozné klišé. Konec přehnaný, tentokrát už úplně neuvěřitelný. Prostě už jsem moc stará. Víc než dvanáct let a víc, než tři mozkové buňky jsou jasnou překážkou v tom, si tuhle knihu užít.

15.12.2020

Opět paráda. Báru by měl atlas do těchto časů posílat častěji, třeba by se jednou konečně chytla. Je ale pravda, že taková tragédie, jako v případě Terezína, to nebyla.

27.11.2020

Jako původně bych to viděla tak na čtyři hvězdy, ale dávám víc, protože znám mnohem tragičtější věci, které mají vyšší hodnocení.
Uznávám, že bylo trochu složitější přiřadit jména k přezdívkám, ale to se brzo vstřebalo. Počet aktivních postav nebyl nijak velký. Trochu tomu ubírá, že víte, co se stane, ale kdo říká, že čtenář i postava musí vždy vědět totéž?
Líbilo se mi prostředí televizní show, kde člověk musí počítat s tím, že je na něj všechno hrané a že osobnost, která bude světu představena, bude mít jeho tvář, ale dost možná cizí charakter. Tenhle předpoklad má ovšem i druhou tvář, kdy se hrdinka až křečovitě drží toho, že je vše jen hrané. Tahle její poloha je ovšem spíš obrannou zdí, aby jí z toho nepřeskočilo.
Pokud někomu vadí knihy směřující spíš k psychologické stránce věci, nechť to ani nečte. Ovšem když už nic, tak snad musíte uznat, že to, co lítá po světě v týhle šílený době, je oproti tomu, co lítá v knize jen slabá rýmička.

A podezřívám autorku, že si postavu Servírky vypůjčila v mojí třídě, jedno místo za mnou.

17.08.2020