Ella161 komentáře u knih

Tuhle autorku mám ráda, jelikož jsem si oblíbila DIMILY sérii. Tudíž jsem si její další knihu nemohla ujít. Vím, že některým se DIMILY nezamlouvala, ale tahle kniha je něco naprosto jiného! Měli by jste jí dát šanci, jelikož se tam řeší důležité téma. Hlavní i vedlejší postavy Vám hned sednou. Knihu jsem četla už dvakrát a pokaždé jí přečtu během dne. Někdy se u ní usmívám, slzím, anebo přemýšlím nad životem.. Patří mezi mé oblíbené❤️. Taky musím pochválit moc pěknou obálku, na kterou se nemohu vynadívat.

3 18.06.2020

Tahle kniha mě tak moc bavila! Autoři naprosto skvěle vytvořili příběh, postavy.. Dost jsem se nasmála. Samozřejmě, že se nad knihou opět pozastavíte a zamyslíte se nad životem, sebou, ostatníma. Přiznávám, že jsem měla radši Willa gaye. Líbilo se mi, jak byl sarkastický a měl vtipný připomínky. Určitě to měl těžký, jelikož trpí depresemi. Má tedy jiný pohled na svět než my. Každopádně s Dropkem si k sobě sedli. No, k Drobkovi vlastně sedne každý. Je tak přátelský a optimistický, že se mi tím občas protivil. Nicméně za mě super kniha, kterou nemohu jinak než doporučit!

3 07.06.2020

Příjemná kniha

3 18.05.2020

Co na to říct? Autorka nezklamala.

3 18.05.2020

(SPOILER) Kdo by si nezamiloval Tiffy a Leona? Jsem ráda, že skončili spolu. A Leona práce? Inspiroval mě.

3 18.05.2020

Já se musím přiznat, že tenhle díl čtu jako první. Sice mám doma i předešlý, ale nějak se mi líbila anotace více u téhle knihy, takže jsem začala tou. A naprosto jsem si ten příběh zamilovala. Všechny postavy byly prostě skvěle vymyšlené. Nešlo si k nim nevytvořit vztah. Opravdu všechny si zamilujete a budete se o nich chtít dozvědět víc.

Teď ale k hlavním hrdinům tohohle příběhu. Carlu jsem si moc oblíbila. Není to taková ta typická hlavní hrdinka. Ona toho zažila tolik, že jsem se upřímně divila, jak to všechno zvládala. Život se s ní opravdu nemazlil, ale ona i přesto všechno zvládala skvěle. A moc se mi líbil její vztah s Mitchem. Všechno bylo tak krásné popsané a nic nebylo uspěchané. Navíc mám opravdu ráda, když se kluk do té holky zamiluje první, což je přesně tenhle případ. K Mitchovi se mohu vyjadřovat pouze pozitivně, protože na něm nebylo snad nic špatně. On byl takkk hodný, chápavý, laskavý a milující. Ke všem se choval moc hezky a snažil se všem porozumět. Když měl někdo problém, tak on bez zaváhání pomohl. A to, jak se choval ke Carle? Já to milujuuu.

Jo a ten strach z vody tam byl krásně popsaný. Snadno jsem se dokázala vcítit do hlavní hrdinky a jejích pocitů. Ačkoliv tedy musím přiznat, že takový strach je pro mě nepochopitelný. Já vodu miluju, takže si ani moc nedokážu představit, že někdo se toho opravdu bojí.

2 06.04.2024

Další pěkný autorčin příběh. U ní je to sázka na jistotu. Většinou víte, co čekat a jak příběh skončí. Většinou je v příběhu i zakomponovaný i nějaké vážné téma, ale spíš je to čtení na oddych. Mě si autorka získala už hodně dávno a od té doby si ráda kupuji její knihy. No a ještě raději je čtu. Opět jsem ráda, že kapitoly byly z obou pohledů hl. hrdinů. To mám na knihách úplně nejraději. Oba jsem si samozřejmě oblíbila, líbila se mi jejich cesta za štěstím, láskou a klidným životem. Oni dva spolu byli prostě dokonalý. A moc se těším na Evanovo příběh, na který jsem hodně zvědavá. I jeho jsem si totiž moc oblíbila.

2 04.01.2024

Zapatu mám opravdu ráda, je to skvělá spisovatelka a píše nádherné příběhy. Jen, abych byla upřímná, tenhle se nebude řadit k mým nejoblíbenějším. Nevím, co na knize bylo špatně, ale něco mi tam prostě nesedlo. Hlavní hrdinkou to nejspíš nebylo, protože ta byla skvělá jako vždy. Až teda na to, jak neustále opakovala, že svou rodinu miluje atd. My jsme to pochopili už prvně, nemusela nám to opakovat ještě tak 100x. Ale uznávám, že její rodina (jak je u autorky zvykem) je naprosto skvělá a rozrostlá. Samozřejmě jsem si nejvíce oblíbila Boogieho jako sama Bianca. U jejích knih je nám jasné, jaký bude konec, s tím do toho jdeme nejspíš všichni. A já jsem fakt ráda, že jim to vyšlo, protože oba byli skvělý. Jen mi ten příběh asi moc nesedl. O tom sportu tam toho moc nebylo. Ale zase se mi líbilo, že tam bylo celkem často zmíněné Biančino pečení. Rozhodně nelituji toho, že jsem knihu přečetla, ale dle mého má autorka i lepší.

2 02.01.2024

Já nevím, proč autorčiny knihy čtu hlavně v zimě, když má převážně letní příběhy. Akorát bych chtěla vrátit léto zpátky a pořádně se mi po něm zastesklo. Sluníčko, koupání, opalování, dlouhé dny, procházky, párty vrátila bych to zpátky (ha, to se rýmuje). Nicméně, tohle byl zase totálně skvělý příběh. Já autorku vážně miluju, jak jen to ona dělá? Získala si prostě celé mé srdce a já jsem jí vděčná za to, že píše a při čtení se dokážu odpoutat od každé starosti, která mě trápí. Jasně, už nejsem cílovka, ale i tak mě její příběhy neskutečně baví a myslím si, že budou v každém věku.

Ano, i tohle je letní příběh, jenže o letních prázdninách je tak polovina knihy a ta druhá je o tom, jak nám Izi nastoupila do nové školy a jaké to je žít v Praze. Upřímně? Jsem ráda, že to neskončilo prázdninami, ale pokračovalo to ještě do nového školního roku.
Samozřejmě mi bylo jasné, že Nika ještě někdy uvidí, protože tohle by nám autorka určitě neudělala. Čekala jsem i to, že budou studovat ve stejném městě. Ale rozhodně jsem nečekala, jak se Nik bude k Izi chovat. Docela mě to překvapilo a vůbec jsem to nechápala. Jako co měl za problém? Oni spolu stráví celé léto a pak jí zazdí? Jenže pak jsem zjistila proč se tak choval a že tím Izi takhle vlastně chránil.

Každopádně tenhle příběh hodnotím opět kladně. Vrátila jsem se zpátky do letních dní a pořádně se i nasmála. Kniha mi rozhodně zvedla náladu a zlepšila den. A zítra mě čeká další autorčina kniha, nemůžu se dočkat!

2 06.11.2023

Já mám autorku ráda. Ja vím, že někomu styl jejího psaní nevyhovuje a nebaví je to, ale já jsem v té opačné skupině. Četla jsem zatím všechny autorčiny knihy, který se u nás vydaly. Ani jednou se mi nestalo, že by se mi kniha nelíbila, protože já mám její příběhy opravdu ráda. Ona umí psát velmi dobře a přesvědčivě. Hlavně se dokážu hned začíst a nejsem pak schopná knihu ani na pár minut odložit. Něco mě furt nutí číst dál a dál, i když tam zrovna nic zvlášť napínavého není. Jen mi tam chyběly kapitoly z pohledu Keitha. Bylo by fajn si přečíst, jak se on doopravdy cítí a jak to celé vlastně vnímá.

Tímhle příběh ve mně dokázala vyvolat snad většinu pocitů. Společně jsem s Callie prožívala její smutek, nerozhodnost, vztek, nespravedlnost, bolest A že té bolesti v sobě neměla málo, což se jí vůbec nedivím. Přišla o oba své rodiče, o svého milovaného tátu a musela tomu jen přihlížet. Rozuměla jsem jí, proč se snažila Keitha nenávidět. Ona potřebovala na někoho svalit tu vinu, na někoho obrátit svůj hněv Ale i ona sama v hloubi duše věřila, že to byla jen nehoda a její nevlastní bratr za nic nemůže.

Keith byl skvělý. Takový uličník, který si získá srdce snad každé čtenářky. Líbilo se mi, jak ke Callie postupoval opatrně, netlačil na ní a hlavně jí chápal. Vždycky jí dával na vybranou, bral na ní pokaždé ohledy a snažil se jí v každém případě vyhovět. On sám sebe dost obviňoval a dalo by se říct, že se nenáviděl, což mě hrozně mrzelo. Opravdu mě úplně bolelo na hrudi z toho, jak jsem si představila sebe na jeho místě. Bylo mi ho tak neskutečně líto, protože po té nehodě se sice všem změnily životy, ale jemu snad úplně nejvíc. Už jen kvůli tomu, že neřekl pravdu, jak to doopravdy bylo.

Jo, tenhle příběh jsem si vážně užila a mohu jen doporučit. Trochu mě mrzí ten konec, který byl dle mého takový rychle ukončený. Ráda bych věděla, jestli se třeba Callie nastěhuje zpátky do svého rodného města, jak to mezi nimi bude pokračovat, jestli spolu začnou bydlet No doufám, že se něco z toho dozvím z dalšího dílu, který je o Parkerovi a též se na něho moc těším.

2 21.08.2023

Skvělá kniha pro zkrácení dlouhého dne. Děj rychle plyne, postavy jsou skvělý a vtipné hlášky samozřejmě nechybí

2 09.07.2023

Kniha byla fajn, u autorky prostě s žádným příběhem nešlápnete vedle. Ale uznávám, že jsem od ní četla i lepší knihy. Každopádně i takhle to bylo krásné počtení. Jen mi moc nedává smysl anotace, kde se píše, že si Dam i Letty budou dělat naschvály, což vůbec nebyla pravda, bych řekla.

2 27.06.2023

Konečně jsem se dostala k přečtení nějaké knihy! Moc mi to chybělo, ale bohužel učení na maturu mám až nad hlavu, takže nemám vůbec čas na tuhle mojí zálibu. Při čtení téhle knihy jsem si ale uvědomila, jak moc mi to chybí a jak moc se těším na prázdniny, kdy budu mít snad klid. No a po mé delší pauze jsem si vybrala knihu právě od Lenky, protože její knihy prostě miluju.
Nemohla jsem si vybrat lépe! Tenhle příběh mě fakt bavil a nemohla jsem se od něho odtrhnout. Lindu jsem si oblíbila, ačkoliv mě trochu štvala její obrovská žárlivost. Každopádně si asi myslím, že na jejím místě bych na tom nebyla jinak, takže jsem jí to neměla za zlé. Toma jsem ze začátku měla ráda, ale pak mě začalo štvát, že nebere na Lindiny city moc velké ohledy. Ruku na srdce, komu by se líbilo, že se furt schází se svýma bývalkama? Už Nela byla moc, když jsem se dozvěděla, jak to mezi nimi vlastně bylo, ale ta Karin? To je vrchol! Pomáhat jí s postelí, schovávat si jejího uměláka (jak tam nazývali) ROK v šuplíku, chodit neustále někam ven a dokonce jet někam do Alp na hory! Asi by mě trefil šlak a ten kluk by mě už nikdy neuviděl. Jako ono by to nebylo tak hrozné, kdyby mezi sebou měli čistě kamarádský vztah, ale když se furt scházeli a rozcházeli? Hlavně mezi tím spolu i spali? Já bych mu teda moc nedůvěřovala. A když jsem se dozvěděla, jakou má minulost? To je hrozný. Myslím si, že Petr by byl mnohem lepší partie.
Každopádně kniha svůj úkol splnila. Díky ní jsem na chvíli zapomněla na tu hnusnou realitu, která mě doma čeká, tedy neustále učení. Krásně jsem si odpočinula a určitě si přečtu i další autorčiny knihy. Díky bohu, že jich má tolik!

2 25.04.2023

Krásný příběh. Jen jednu výtku bych měla, a to takovou, že nebyl delší! Doporučuji.

2 08.02.2023

Přečteno v rámci maturitní četby. Poezii nemám ráda, moc mě to nebavilo. Ovšem musím podotknout, že jsem vše krásně pochopila a četlo se to rychle, k maturitě ideální.

2 08.02.2023

Tak to mě podrž! Tohle bylo něco! Sice to není příběh o mých oblíbencích, tedy Feyre a Rhyse, ale i tak jsem si ho užila. Byla jsem ráda, že oni tam byli alespoň jako vedlejší dějová linka a já se tak mohla dočíst, jak to mezi nimi pokračuje.

Nestu jsem ze začátku opravdu neměla ráda, protože mě štvalo, jak kolem sebe kopala a byla na všechny hnusná. Jako fakt hodně hnusná. Nezasloužila si jejich odpuštění ani trpělivost, která se jí neustále dostávala. A ona si to moc dobře uvědomovala. Nenáviděla se za to, že se ke svým milovaným chová hnusně, ale dělala to proto, aby se ochránila od další bolesti? Bylo pro ní lepší být sama než vidět to zklamání u své rodiny? Nejdříve jsem její chování nechápala, ale jak jsem jí víc a víc poznávala, tak jsem pochopila. Dokonce jsem jí začala mít i ráda. To, co udělala pro své kamarádky? Už jen to, že jim dala nějakou šanci, aby se mohly bránit a nikdy tak nedovolit to, aby se minulost opakovala… že jim to vůbec navrhla. Neváhala se za ně postavit a dám přednost jejich životům před svým. Bylo krásné, jak se v průběhu příběhu měnila k lepší verzi sebe samé. A myslím si, že jí je snad každý vděčný za to, co udělala pro svou dceru, synovce a bratra, jak ho nazvala. Byla jsem tak ráda, že si konečně uvědomila, že oni nejsou proti ní, ale s ní. Vždycky. Byla jsem ráda za to, že je začala brát jako svou rodinu, dvůr.
Cassian byl neskutečně trpělivý. Tolik trpělivosti, až to bylo těžce uvěřitelné. Nesta mu nejednou ublížila a on jí vždycky odpustil, protože byla jeho… (vy víte). I v tomhle případě jsem ráda, že nad ní Cas nezlomil hůl a stále jí nabízel pomocnou ruku, stále jí nabízel své srdce. Já ho fakt miluju.

Ano, nebyl to lepší příběh než předešlé díly, ale i tak byl skvělý. Moc se mi líbilo, že tam byl zahrnutý i Obřad krve, takže jsem měla konečně podrobnější představu, čím si tak nějak ta naše trojice velkých chlapáků prošla. A samozřejmě by to nebyla autorka, kdyby nás nevystavila nějaké emoční chvilce, která byla ke konci děje. Věděla jsem, že to nejhorší by se stát nemohla, ale stejně mi víc než pár (to musím přiznat) slz ukáplo (=jo, brečela jsem jako malá holka). Věděla jsem, že to neskončí špatně, ale i tak mi spadl kámen ze srdce, když jsem si to přečtením jen potvrdila.

2 20.01.2023

Naprosto skvělé pokračování plný intrik, soubojů, hádanek… Ale ten konec? Přeci to takhle nemohla ukončit!! Já POTŘEBUJI číst dál! A teď abych čekala zase tak dva roky na další díl? To nezvládnu!!!

2 16.01.2023

Pokud tohle autorka čte, tak Vás fakt miluju!! Což píšu snad po páté, ale já si nemohu pomoc!! Díky ní jsem se zase vrátila do dětských let a zavzpomínala, jak jsem se na táboře měla dobře. Díky ní mám opravdu chuť v létě na nějaký tábor jako vedoucí jet. Na tyhle léta mám ty nejlepší vzpomínky a opět-díky autorce-se mi vybavily i vzpomínky, na které jsem už tak trochu zapomněla. Ten čas fakt strašně rychle letí a já bych dala cokoliv za to, kdybych alespoň na jedno léto mohla být opět dítě a celé tohle si prožít znovu.

Celý ten příběh se mi moc líbil! Popis prostředí úplně skvělý, dokázala jsem si krásně představit, jak to tam vypadá. Měla jsem to úplně před očima. Postavy opět skvělé! Val byla správná holka svého věku, která prožívala svou první opravdovou lásku. Tak trochu trhlá, ale hlavně vtipná holka. Její kamarádky totéž, ony se k sobě všechny tři tak krásně hodily a jejich přátelství jim může kdekdo závidět. Moc se mi i líbilo to, že ačkoliv netrávily prázdniny spolu, tak si furt psaly (což většinou bylo u konce kapitoly). Tom, Val brácha, byl též úžasný! Moc se mi líbilo, jaký spolu ti dva měli vztah. Tedy kamarádský a rádi spolu trávili čas. No a Radek byl dokonalost sama. Kdo by prostě nechtěl tak hodného kluka?

Příběh všem doporučuji. Měla jsem pocit, že jsem tam byla s nimi a moc mě mrzí, že tenhle svět musím opustit. A i když si knihu přečtu znovu, tak to prostě nebude to stejné. Navíc se mi líbilo i to české prostředí, tak nějak ten příběh pro mě byl o to uvěřitelnější a reálnější.

2 05.01.2023

Po přečtení Tajemství v nás, byla tahle kniha pro mě milým překvapením. Trochu jsem se bála, že i tady jsem šlápla vedle a příběh se mi nebude moc líbit, ale obávala jsem se zbytečně.
Do celého příběhu jsem se zamilovala a začetla jsem se už od začátku. Sice mě též štvalo, že i zde hlavní hrdinka měla "obrovské" tajemství, které se dozvídáme opět až ke konci knihy. Vždy tam byly takové náznaky toho, co se asi stalo, ale nic víc. Chápu, že nám to autorka nechce prozradit hned ze začátku, to bych ani nechtěla, ale vážně to musela tak prodlužovat? Vždy jen tak mlžila, ale žádné další indicie. Nejdříve jsem byla naštvaná, že to není zas tak "hrozné" tajemství, že se přeci nic nestalo. Jenže jak se mi to rozleželo v hlavě, tak jsem si uvědomila, že pro ní to nebylo vůbec lehké. Že mně se lehce řekne, že to nic moc nebylo, když jsem to nezažila. Ale jak bych se na jejím místě cítila já? Chtěla bych to všechno vytrubovat do světa? Rozhodně ne. Nejspíš bych se zachovala stejně. Pochopila jsem, proč utekla a proč to nechtěla nikomu říct. Styděla se. Všichni jí nadávali, odmítali a hlavně říkali, že to byla její vina, ačkoliv to vůbec nebyla pravda. Pomalu tomu začala sama věřit a mít strach. Ztratila sebevědomí a hlavně touhu se za sebe postavit. Byla jsem na ní pyšná, když o svým životě natočila krátký film, který se pak promítal před stovkami lidí. To bylo totiž jasné znamení toho, že tuhle životní kapitolu už nechala za sebou, konečně jí uzavřela.

Postavy jsem si moc oblíbila. Úplně všechny. Lia byla skvělá holka, která byla nejistá sama sebou, protože tu nejistou jí dali ostatní. Všechny ty pomluvy, nadávky… vzala si to k srdci a bála se, že je to opravdu její vina. Trvalo dlouho, než si to celé uvědomila a než jí na tom všem přestalo záležet. Byla jsem na ní taky pyšná, protože si to zasloužila. Byla to skvělá holka, která se dokázala radovat i z maličkostí. S Noahem se k sobě krásně hodili! Líbilo se mi jejich seznámení i to, že mu hned nedala své číslo. Líbilo se mi, že v sobě vzájemně našli jakýsi klid, který oba potřebovali. Navíc Noah byl super kluk! Bylo vážně vidět, jak mu na Lie záleželo. Bral jí na skvělé výlety a hlavně se jí snažil udělat radost. Ten život jí nějak zpříjemnit, protože si všiml, že je smutná a že něco není v pořádku. Občas se choval fakt přehnaně a hnusně, ale chápala jsem, že byl jen naštvaný a na někom si to potřeboval vybít. Chudák Lia byla v nesprávný čas na nesprávným místě. Nicméně, vážně se mi líbilo, že v sobě měli oporu a navzájem si pomáhali. I po hádce se starali o toho druhého, jestli ví kudy domů apod. Nejdůležitější ale bylo, že v těch nejtěžších chvílí byli u sebe. Jo, ti dva se mi k sobě fakt hodili.
I vedlejší postavy byly moc fajn! Takový Daniel, který byl bezstarostný a plný elánu. Noahovi hodně pomohl s Liou, což jasně dokazovalo to, jak mu na něm záleželo. Phuang ( netuším, jestli to píšu správně, pardon) byla úžasná hned od začátku! Taková ta bláznivá kamarádka, která Vás při špatné náladě vytáhne ven a nadává s Vámi na chlapy. A i Kyru jsem si moc oblíbila, moc se těším, až si přečtu její příběh.

Hodně mě tam štvala nespisovná slova a fráze. Hlavně ty chyby! Co to mělo být? Podle mě je základ umět mě/mně. Jasně, stane se, že se občas člověk splete, ale tam to bylo tak časté! Navíc si tam často pletli pohlaví. Lia očividně mluvil a Noah se díval… Za tohle autorka nemůže, to já vím. Nemám tohle v knihách ale ráda a tady mě to hrozne rušilo.

2 23.11.2022

(SPOILER) Ok, začátek vážně nebyl lehký číst, protože to všechno bylo takové ponuré a já se vůbec nedivím. Lehce jsem se dokázala do postav vcítit a bylo mi to všechno strašně moc líto. Každý z nich měl nějaký svůj problém, s kterým musel bojovat a postavit se mu čelem. Sice to trvalo, ale nakonec se tak stalo.

Bylo ale hezké číst, jak se James změnil a konečně začal myslet na své štěstí. Konečně se nepřetvařoval a dokonce se i svěřoval, i když to pro něho bylo těžké. Jsem ráda, že přišel na to, že alkohol a drogy nic neřeší. Raději si hlavu vyčistil cvičením a to byla mnohem lepší varianta. Jsem ráda za to, že si připustil, co k Ruby cítí a bojoval o ní. Ušel kus cesty a já na něho byla fakt pyšná (proč se prostě o nich vždy vyjadřuji jako by to byli živý lidé?).

Každopádně jsem byla moc ráda za to, že tady byl i Embřin a Lýdii pohled. Bylo to vážně fajn zpestření a jsem ráda, že jsem takhle Lýdii mohla lépe poznat. Fakt jsem si jí oblíbila.

SPOILER! Přišlo mi od Ruby hloupé, že furt řešila ten pitomý polibek, který James dal jiný, i přesto, že moc dobře věděla, že byl sjetý a opilý a proč to všechno vlastně udělal. Jasně, já chápu, že na ně nebyl lehký pohled a že jí to zničilo (kterou holku ne), ale když prostě věděla, čím si James prochází? Proč to prostě nehodila za hlavu a nebyla tam pro něho v jeho nejtěžších chvílích? Přeci jí na něm záleželo, tak proč ten polibek nehodila na chvíli za hlavu a nebyla tam pro něho, když jí nejvíce potřeboval? Já bych se na jejím místě rozhodně zachovala jinak a štvalo mě, že ona se chová zrovna takhle. Co je jeden debilní polibek s porovnáním s tím, co se stalo Jamesovi?

2 31.07.2022