Ella161 komentáře u knih

Vážně jsem se na tuhle knihu těšila, protože DIMILY byla vůbec první série, kterou jsem kdy přečetla. K autorce mám tudíž velice kladný vztah a patří k mým nejoblíbenějším. Všechny její knihy se mi moc líbily a nebudu lhát, ale patřím ke skupině lidí, kteří DIMILY milují. Ani si nedokážete představit, jakou radost jsem měla, když jsem se dozvěděla, že u nás bude vycházet další její série.

Když jsem četla recenze, tak jsem se hodně setkávala s názorem, že je to celkem podobné právě zmiňované sérii DIMILY. A ostatní měli pravdu, ale mě to nějak moc neštvalo. Určité společné znaky jsem tam totiž nacházela celkem často, ale srovnávat jsem to moc nechtěla. Musím se s něčím podělit. Jakmile jsem začala číst, tak mi to strašně připomínalo film Hannah Montana. No vážně, společné prvky tam opravdu jsou. Mila něco provedla, takže jede na statek. To samé měla i Hannah v tom filmu. Potká tam kamarády z dětství, stejně jako Hannah. Na tohle jsem během čtení musela myslet skoro neustále. Avšak ani tohle mi nevadilo, protože i ten film mám ráda.

Teď (konečně) k samotnému příběhu (proč všechno vždy tak okecávám?). Já bych vůbec nechtěla být na Mily místě. Jasně, kdo by nechtěl mít za rodiče slavnou osobnost? Jenže to, co to obnáší… to za to skoro ani nestojí. Ona vážně nemohla žít normální život puberťáka. Musela se hodně omezovat a mít se na pozoru. Všechno se točilo jen kolem jejího táty a jeho kariéry. Mě by to tak strašně štvalo. Být stínem svého táty. Samé vyptávání se cizích lidí na jeho osobnost. Držet se neustále na uzdě a nemoct provést ani nejmenší vylomeninu. Nemoct jet na dovolenou bez toho, aniž by vás otravovali fotografové či novináři. Být neustále na očích… tohle všechno strašně zasahuje do soukromí a já bych to vážně nezvládla. Ani Mile se to nelíbilo, což jsem plně chápala. Bylo jí 16 let. V těhle letech je zapotřebí si co nejvíce užívat mladistvého života. To ona ale samozřejmě nemohla. Nebudu lhát, ale jejího otce jsem tedy v lásce rozhodně moc neměla. Já chápu, že pro něho toho bylo moc, ale co takhle se vžít do situace své rodiny? Popřemýšlet nad tím, jaké to je pro ně? A proč sakra za jednu hloupou chybu poslal Milu pryč? Navíc on udělal mnohem hloupější a sobečtější chybu, já ho tak nemám ráda! Ale tohle jsem celkem čekala.

Ani Blake to neměl se svojí matkou jednoduché. Bylo mi ho občas i líto. Navíc zakazovat se stýkat s dívkou, která se mu líbí? To bylo celkem podlé. Minulost je minulost a ona do toho neměla zatahovat je, když s tím neměli nic společného. Každopádně jeho jsem si strašně oblíbila. Jsem ráda, že to nebyl žádný sukničkář a byl tak v pohodě!

No… ten konec byl fakt blbý, ale i tohle jsem očekávala. Však ta série má mít nějaké tři díly, tak to asi je všem jasné. Možná to bude na stejný princip jako DIMILY. Každopádně knihu mohu opravdu všem doporučit! Je to krásné a lehké čtení na léto. Hezky se vžijete do toho příběhu a připadá Vám, že jste tam s nimi. Škoda, že jsem si knihu přečetla už teď, ale v létě si jí přečtu určitě znovu.

2 18.05.2022

No… tohle bylo něco. Vůbec jsem nečekala, že kniha bude taková. Očekávala jsem klasický erotický román, což tohle není ani omylem. Jen se zatím nedokážu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. A ačkoliv bytostně nesnáším milostné trojúhelník (a tady byl a jaký), stejně jsem se dala do čtení. Ačkoliv přiznávám, že jsem to dlouho odkládala, ale už jsem neměla co číst, takže… Autorka píše vážně čtivě a poutavě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Na chvíli jsem jí odložila a říkala si, že se kouknu třeba na film, ale moje zvědavost mi to nedovolila. Potřebovala jsem vědět, jak to bude dál. Fakt jsem si připadala jako nějaký závislák.

Seana jsem měla rád. Jak bych si ho nemohla zamilovat? Líbilo se mi, jak nad věcmi uvažoval. Líbilo se mi, jak se choval. Líbilo se mi, že si nad ničím nedělá nějaké velké starosti. Ale… byl až moc dobrý. Nedokázala jsem uvěřit, že by byl vážně takový. Ačkoliv se zdál upřímný, tak… Nemohla jsem mu věřit, protože byl až moc dobrý a takový nikdo není, že? Každopádně se mi strašně moc líbil jeho pohled na svět. A nejednou jsem se s jeho názory ztotožnila. Musím ale uznat, že jsem ho měla raději než Doma. On mi přišel takový otevřenější a přátelštější. Za to Dom byl prostě introvert a samotář. Nevyznala jsem se v něm, ale byly v něm záblesky něčeho dobrého. Jinak byl prostě tajemný. A Cecílie? Nebyla špatná, ale nedokázal jsem si k ní utvořit žádný vztah. Jako u všech milostných trojúhelníků, i ona byla zmatená a nerozhodná. Nejvíce mi vadilo, že byla až moc důvěřivá a naivní.

Ke konci jsem ale vůbec nepochopila, co se stalo. A strašně mě to vytáčelo, protože já to chtěla vědět, ale marně. Prostě mě nic moc nenapadlo a štvalo mě, že to tam není vysvětlené. Což byl autorčin záměr očividně. Na druhý díl mě rozhodně nalákala a já se už nemohu dočkat.

2 26.02.2022

No… od knihy jsem rozhodně měla jiné očekávání. Už jen kvůli tomu, že jí Ola přirovnávala k Zapatě. A s ní to tedy nemá rozhodně nic společného. Zapata má mnohem lepší knihy. Každopádně nebyla až tak špatná. Byla vtipná, i když občas mi ten humor přišel až nucený. A hlavní hrdinka byla knihomolka, takže je jasné, že knihu jsem si musela koupit.

Jak už jsem se zmínila, hlavní hrdinka byla knihomolka. Docela mě štve, jak tady to knihomolství bylo vykreslené. Není totiž vůbec pravda, že se bavíme jen o knihách (tedy alespoň u mě). Máme i jiné koníčky a je logické, že necpeme naše názory na nějaké knihy lidem, kteří vůbec nečtou. A to tady Kins dělala, čímž mě fakt štvala. Dokázala jednou rande prohlásit za příšerné jen kvůli tomu, že někdo neměl na knihu stejný názor jako ona? To mi přišlo už fakt přehnané, ale budiž. Navíc vůbec není pravda, že knihomol je takový outsider. Přeci neznamená, že když čteme, tak jsme automaticky hned svatoušci a podobné věci. Já nevím. V tomhle mě Kins vážně štvala, ale musím uznat, že něco jsme měly společné. Třeba to, že když začala mluvit o knihách, tak nevěděla, kdy přestat (a to má asi každý knihomol, ne?). Já jí měla ráda, ale nedokázala jsem se s ní nějak zvlášť ztotožnit. A to i přesto, že to byla knihomolka. Musím jí ale nechat, že byla vážně milá a hodná. Ačkoliv občas svou nešikovností působila otravně, tak to nedělala schválně. A moc se mi líbil její vztah s bratrem. Vždycky jsem chtěla staršího bratra (bohužel se mi nepoštěstilo ani s mladším) a ona ho měla vážně úžasného. Bylo hezké, jak tam pro sebe byli za každé situace.

Troufám si říct, že nejvíc pozitivní na knize byl Josh. Josh byl fakt zlatíčko a někdo, do koho jsem se hned zamilovala. Byl vtipný, hodný, přátelský a hlavně milující. Byl to skvělý kamarád, který pomohl za každé situace. Navíc byl strašně sladký ke Kins. Jen mě štvalo, že své city držel pod pokličkou tak dlouho.

Závěr je takový, že kniha neurazí ani nenadchne. Je to skvělé čtení na odpočinek. Kniha se čte sama. Určitě od ní neočekávejte nic velkého, jako já. A rozhodně od toho nečekejte druhou Zapatu, do té má totiž daleko. Nevím, jestli si tenhle konkrétní díl ještě někdy přečtu, ale druhý si rozhodně koupím.

2 24.02.2022

Já autorku fakt miluju!! A jo, budu to asi psát do každého příspěvku, kde budou její knihy. Jak to jen dělá, že mi její příběhy tak moc přirostou k srdci? Jak dělá to, že se od knihy nemohu odtrhnout? A jak je možné, že mě čtení jejích knih tak moc uklidní a zbaví mě stresu? Ke všem jejím příběhům, které jsem zatím přečetla, se moc ráda vracím. Autorka je prostě jedinečná a žádná jí podobná ani není. Jsem moc ráda, že jsem na ní kdysi narazila, protože by byla vážně škoda, kdybych byla o její příběhy ochuzena.

Já jsem vážně nadšená, opět! První díl byl skvělý a druhému taktéž nemám co vytknout. Nechyběla zde akce, napětí i humor, který k tomu prostě patří. Autorka to měla zase krásně promyšlené a já vážně nenašla ani jednu chybu. Bavilo mě to od začátku do konce. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a vážně knihu měla přečtenou za pár hodinek. Měla jsem radost, že se do toho světa zase vracím. Hlavně mezi Annu a Damiena, kteří byli opět skvělý! Přibylo zde ale pár nových postav, které jsem si moc oblíbila. A třeba Cedrik zde dostal víc prostoru. Já jsem ho v předešlém díle nějak moc neřešila a byl mi celkem jedno. Jenže tady jsem si ho vážně oblíbila!! Líbil se mi jeho sarkasmus a hlavně to, že za žádné situace nezpanikařil. Nedělal hloupý chyby, které by pak mohly ohrozit životy těch, které měl rád. Navíc byl Damienovi neustále věrný a byl schopen pro něho udělat cokoliv. Za nic ho neodsuzoval a podporoval ho. Prostě nejlepší kamarád jak se patří.

2 23.02.2022

Ach jo, tady jsem si jasně vzpomněla, proč tak nesnáším milostné trojúhelníky. Bylo to už unavující. (Nejsem si jistá, ale tohle je možná spoiler-) America si v jednu chvíli byla naprosto jistá, že Maxon je pro ní ten pravý a s ním chce být celý svůj život. V další moment si zase uvědomila, že Aspen je láska jejího života a jak ho mohla tak rychle zavrhnout, když on jediný jí rozumí. Já chápu, že byla zmatená, ale dávat naděje oběma a požadovat po nich neustále čas? To mi nepřijde vůbec hezké a spravedlivé. Mně prostě přišlo, že když byla naštvaná na jednoho, tak hledala útěchu u druhého, což je prostě hnusné.

Navíc mi v tomhle díle připadala úplně jiná. Předtím byla vážně sympatická, bojovnice a věděla, co chce. Tady byla extrémně nerozhodná a přišla mi docela i rozmazlená. Jednala unáhleně a nic si většinou nenechávala v klidu vysvětlit. Když někdo udělal chybu, tak o něm nechtěla nějaký čas slyšet nebo se s ním nebavila. Vážně mi občas lezla na nervy. A to jsem si jí v Selekci tak oblíbila a fandila jí. Nejvíc odporné mi bylo, že v jednu chvíli se líbala s Aspenem a hned pět minut poté se vrhla do náruče Maxona. TO JE PROSTĚ HNUS. Musím jí ale nechat, že na ostatní byla stále moc hodná a záleželo jí na nich. Třeba to, co udělala pro svou nejlepší kamarádku? To bylo vážně moc pěkné. Sice s tím nic nezmohla, ale alespoň nějak bojovala a snažila se. V tu chvíli se mi vybavila stará dobrá America a já se na ní nemohla za to ostatní zlobit.

Koho jsem si ale vážně moc oblíbila, byl její táta. Myslím si, že každá holka by chtěla takového tátu. Tak laskavého. Hlavně chtěl pro svou dceru jen to nejlepší. A také její služebné jsem si velmi oblíbila. Vždycky s nimi byla zábava a navíc byly moc milé.

2 07.02.2022

Knihu jsem se snažila číst před třemi lety, ale vůbec mě to nebavilo. Docela mi připomínala Hunger games a přišlo mi to takové neoriginální. Takže jsem knihu odložila a zavrhla jí. Jenže všude na ní slyším chválu, tak jsem si říkala, co je se mnou proboha špatně. Takže jsem se dnes rozhodla, že jí dám šanci. A vážně nechápu, proč se mi kdysi nelíbila. A jsem vážně ráda, že jsem jí dala ještě šanci. Akorát je fakt, že ten milostný trojúhelník mě lehce štval (já je fakt nesnáším).

Co se týče postav, tak jsem si Americu, Aspena a Maxona fakt zamilovala. Na Americe jsem měla ráda, jak se nebála říct svůj názor a vždycky byla upřímná. Byla moc hodná a na ostatních lidech jí vážně záleželo. A když se dostala do paláce, tak vůbec nebyla nějaká namyšlená a nafintěná holka. Byla prostě sama sebou a já jí za to fakt milovala a obdivovala. Přeci bylo hezké, že se tou slávou nenechala nějak strhnout a byla stále stejná. Navíc ta tajná dostaveníčka a tajné přátelství s Maxonem bylo krásné. Bylo pěkné číst o tom, jak si spolu rozumí a vtipkují spolu. Hlavně to, že si navzájem svěřovali tajemství a kdykoliv ten druhý potřeboval, byli tam pro sebe.
No a Maxona si nešlo neoblíbit. Záleželo mu na pocitech ostatních dívek. Snažil se s každou jednat maximálně slušně a pokorně. Jen byl vážně docela upjatý. Ale musím uznat, že většinu času, co byl s Americou, mi připadal uvolněný.

A musím se přiznat, ale děj tady pro mě nebyl nějak moc záživný. Vlastně se tam skoro nic nedělo. Šlo jen o poznávání jednotlivých postav a utváření vztahu mezi nimi. I tak se mi to ale líbilo a chápala jsem, že tohle je série, takže autorka nás nejdřív s ním prostředím musela seznámit. Jsem zvědavá na druhý díl.

2 07.02.2022

Minulé léto jsem si autorčin styl psaní vážně oblíbila. Četla jsem knihu Život udeří, kam se mu zachce a vážně mě okouzlila. Čtení jejích knih není vůbec náročné. Krásně si u toho odpočinete a nad ničím nepřemýšlíte. Do příběhu jsem se ponořila hned od začátku a nemohla se od něho odtrhnout. Jasně, není to žádný top příběh, spíš takový hezčí průměr, ale já si čtení moc užila. Navíc slovo léto na Vás jasně křičelo. Vysoké teploty, dovolené, procházky po večerech, užívání si s kamarády, obědy v restauracích… Alespoň jsem si tu naší zimu takhle zpříjemnila.

Připravte se na vážně pomalou romantickou linku. Mně třeba u Zapaty nevadí, ale tady mě občas i štvala. Už jen kvůli tomu, že Jens byl vážně celkem dost odtažitý. Jako bylo poznat, že Isu má rád, ale snažil se to držet na kamarádské úrovni. A Isa byla vlastně taky celkem zmatená a svoje city k němu většinu času popírala. Když už je řeč o Ise… Isa byla celkem bláznivá holka. A taky hodně organizovaná. Musela mít všechno naplánované a jakmile došlo k něčemu, co neměla v pořadu dne, tak z toho byla nesvá. Nebo taky z toho, když se stalo něco, co naprosto nečekala. Špatně se vyrovnávala s novými věcmi. Měla ráda ten svůj řád v životě. Jenže život si prostě nalinkovat nejde. Vždycky přijde něco nečekaného, že? Každopádně ona si tvrdě šla za svým cílem. A rozhodně si stála za svými názory a nikdo jí je nemohl vymluvit. V tomhle případě s ní nebyla skoro žádná řeč. Byla ale velmi přátelská a ochotná každému pomoci. Navíc byla i pravdomluvná, což jsem velmi ocenila. Já se s ní ale nedokázala nějak zvlášť ztotožnit, protože jsem každá úplně jiná. Bylo ale fajn číst o jejím pohledu na svět a hlavně na lásku.

Jo a moc se mi líbil ten nápad se skleněnou dózou. Že si na barevný papírek napíšete něco, co Vám za ten den udělalo radost a za několik let si to přečtete.

2 05.02.2022

Tohle není mé první autorčino dílo. Četla jsem i Vánoční polibek v Notting Hillu. A musím říci, že tenhle příběh se mi líbil tedy o něco víc. Navíc byl i takový čtivější a i postavy my byly sympatičtější. Avšak je pravda, že mě zas tak na vánoční náladu nenaladil, protože tam Vánoce asi nehrály až takovou roli. Každopádně i tak jsem si čtení užila a na zimní večery je tenhle příběh prostě ideální!

Autorka psát vážně umí. I když je pravda, že si dokážu představit, že někomu nemusí sednout. Velkou část totiž věnuje popisu prostředí, což je na jednu stranu vážně úžasné a já se lépe vcítím do příběhu, ale na druhou trochu unavující a zdlouhavé. Moc na tyhle popisy prostředí nejsem, ale v tomhle případě mi to až tak nevadilo. Kdo by se totiž nechtěl podívat do Paříže alespoň v prostřednictví knihy (a ještě k tomu o Vánocích)? Navíc musím autorku pochválit, že dokáže vymýšlet tak bezvadné postavy. Jak tady, tak i v dalších dílech.

Zde jsem si oblíbila hlavně Juliana. Měla jsem v hodně ohledech stejný názor nebo jsme občas měli i stejný pohled na svět. Docela jsem se v něm našla, takže mě trochu mrzí, že takový chlap neexistuje (nebo ho prostě neznám), protože s ním bych si určitě dobře rozuměla. Nesnášel nevěru. No, chápete to? Tím si ode mě hned získal milion plusových bodů! Navíc byl neuvěřitelně chytrý a hloubavý. Nic nebral na lehkou váhu a i v maličkosti viděl něco víc. No jo, umělec… Jenže tohle se mi na něm asi líbilo nejvíce. Pro něj obyčejná věc nebyla jen obyčejnou věcí. Vždycky v tom něco našel, což pro mě bylo zajímavé a donutil mě na pár věcí změnit pohled. Také bylo strašně hezké, jak moc měl rád svou sestru! Bylo vidět, že by pro ní udělal cokoliv. Škoda jen… (no, to si přečtěte sami). No a jeho vztah k Avě? Nejspíš nemám co vytknout. To, jak v ní viděl něco víc hned od začátku, bylo krásné. Byla pro něho inspirací a já se mu vůbec nedivím.
Ava totiž byla neuvěřitelně energická. Měla v sobě něco, co přitahuje nejen postavy v knize, ale i čtenáře. Nedokáži to pořádně pojmenovat. Byla v ní taková ta jiskra, kterou jen tak v někom nenajdete (doufám, že mě chápete). Vždycky byla nápomocná a pro své blízké by se mohla rozkrájet. Samozřejmě to neměla lehké a určitě bych nechtěla mít její trápení. Tedy nepochopení od vlastní matky a žádný blízký vztah mezi nimi. Fakt jsem ráda, že s mámou mám naprosto opačný vztah. Zpátky k Avě. Vážně si myslím, že na ní jen tak nezapomenu. Je to jedna z mála postav, která Vám uvízne v hlavě, si myslím.

Nesmím opomenout Avy nejlepší kamarádku Debs. Ta tam totiž hraje důležitou roli a já si jí opravdu moc oblíbila! Ona byla skvělá. Totálně praštěná a milovnice Vánoc. Líbilo se mi, jak Avu krásně doplňovala. Také to, když Ava něco pokazila a Debs hned řekla něco, čím jí zachránila a ostatní tím rozesmála. Prostě nějakou vtipnou odbočku od Avyny, někdy až drsné, upřímnosti.

Takže-jak jinak-doporučuji!!! Vážně si myslím, že s touhle knihou nešlápnete vedle a dokonale si u ní odpočinete.

2 10.12.2021

Rozhodně se mi kniha líbila více než Nedotýkej se mě. Každopádně i tady mě hlavní hrdinka trochu štvala. Furt řešila ten jeden incident a nedala si s tím pokoj, i když Julian o to vůbec nestál a nechtěl to už rozebírat. Já chápu, že měla špatné svědomí, ale omluvila se mu několikrát, tak proč se k tomu furt vracet? Nebo jak furt řešila to, že jí neříká pravdu. Však se sotva znali. To si myslela, že se jí bude svěřovat se vším? Tohle mě tak trochu vytáčelo, protože nikdo nemá rád osobní otázky od osoby, kterou skoro nezná. Také se nechovala na svůj věk. Řekla bych jí tak patnáct. Všechno moc analyzovala. Viděla v slovech a činech něco, co tam vůbec nebylo. Opravdu každou situaci a rozhovor s Julianem moc prožívala, což také nebylo moc v pořádku. Abych ale jen nekritizovala… Ona to neměla lehké, jak s rodiči, tak svým bratrem. Zvládala to ale skvěle, což mě celkem udivovalo. I přesto, že byla bohatá, nechovala se namyšleně. Chtěla ostatním pomáhat a chtěla, aby se cítili lépe. Také její humor neměl chybu. Hlavně když nějakou rádoby vtipnou poznámku prohodila před rodiči, kteří hned pohoršeně zalapali po dechu (hlavně její matka). Měla zdravé sebevědomí, což se mi na ní líbilo asi nejvíce. Ona nebyla špatná. Jen mi na ní štvalo pár jejich vlastností a ta její nevyspělost někdy. Celkově ale byla moc hodná a empatická. Takže jo, měla jsem jí ráda, i když mě někdy štvala.

A Julian byl pro mě strašná záhada. Nerozuměla jsem mu a nemohla jsem přijít na to, kam furt chodí a co se mu stalo. Samozřejmě jsem nějaké teorie měla, ale většina z nich nebyla správná. Někdy se choval neuvěřitelně přátelsky a bezstarostně. Jindy byl zase uzavřený a odtažitý. I tak jsem si ho ale moc oblíbila, protože byl prostě skvělý. A to velké tajemství? No do hajzlu! (Pardon, ale jinak to nejde). JAKO COŽE? To by mě v životě nenapadlo. Docela mě překvapilo, jak to Mikey vzala v pohodě. Já bych na jejím místě reagovala na milion procent jinak (i když někoho takového, jako je Julian, neodsuzuji). Tohle totiž byla zásadní věc, kterou nevím, jestli bych dokázala přijmout. Nedokážu si představit sebe na Mikey místě. Nevěděla bych, jak reagovat. Mikey to ale zvládla bravurně a já jsem jim jejich vztah opravdu přála! Oni si zasloužili být šťastní, o tom nemůže snad nikdo ani pochybovat.

Celkově byl příběh skvělý. Bylo zde tolik témat, které by se měly řešit a lidi, kteří takový jsou, neodsuzovat. Autorka nám krásně napsala, jaké názory na to většina lidí může mít. Byl i napínavý, ale někdy i zdlouhavý. Celkem mi tam chyběly kapitoly z pohledu Juliana, protože jsem byla opravdu zvědavá, co se mu honí hlavou. A zmíňka o Lukovi mi vykouzlila úsměv na tváři. Moc se mi líbí, když i v dalších dílech autorů se vyskytne postava/pár z jiných jejich knih či sérií, byť je to jen drobná poznámka. Sice to není na plný počet hvězdiček, ale kniha se mi líbila. Mohu doporučit.

2 03.11.2021

Sice to nebylo tak dobré jako 10 rande naslepo, ale stejně jsem si čtení moc užívala. Autorka prostě psát umí, takže koupí její knihy nešlápnete vedle. Je to určeno spíše pro mladší ročníky, ale podle mě se to bude líbit každému. Je to takové odpočinkové čtení, u kterého nemusíte na nic myslet a většinou se i zasmějete, protože fantastická čtyřka je vážně vtipná. Jo a po přečtení budete mít hned dobrou náladu a klid na duši. Tak jsem to měla alespoň já. Pořád mě uchvacuje, jak autorka dokáže popsat a vůbec vymyslet tak početnou rodinu a neztrácet se v tom. Já se v tom ztrácím a to to jen čtu. Kdybych o ní měla psát? To by mi dalo sakra zabrat. Je ale hezké, jaký vztah mezi sebou mají a jejich rodinné večeře jsou strašně super a zábavné. Kdo by prostě nechtěl mít tak velkou a milující rodinu?

Děj byl prostě zábavný. Svižně plynul a od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsem se i několikrát nad knihou zasmála, protože výměna telefonů a psaní si s mamkou Olivie bylo vážně vtipné. Hlavně když byl na řadě Wes nebo Charlie a museli probírat holčičí věci jako je holení, co si obléknout a tak. Usmívala jsem se nad romantickou linkou, protože to bylo vážně sladké! Všechny ty tajnosti a tajná dostaveníčka měli něco do sebe. Hlavně se mi ty dva k sobě fakt hodili a strašně moc jsem jim to přála. Jen jedinou výtku bych k Oliviina výběru měla. Tedy tu, že měl rád Ďábelská dvojčata. To mi hlava nebrala

Moc se mi líbilo i to, že tam bylo pár kapitol z pohledu Wese, Charlieho a Sophie. To bylo moc pěkné zpestření. Také se mi líbilo, že se zde hodně objevuje Soph a Wes, takže jsem se dozvěděla, jak to mezi nimi pokračuje. A vůbec. Tenhle pár jsem si strašně oblíbila a za každou zmínku o nich jsem byla ráda.

Knihu vážně doporučuji. Jak tuhle, tak 10 rande naslepo, což je vánoční příběh a ty jsou už za chvíli, takže pokud nevíte, co v to období číst… 10 rande naslepo Vás krásně na vánoční náladu naladí!

2 15.10.2021

Tak tohle byla pecka! Nemohu si na nic stěžovat, protože se mi kniha opravdu moc líbila. Při koupi jsem hned věděla, že nešlápnu vedle, protože autorku mám prostě v oblibě. Nebudu jí tady vychvalovat, protože to jsem udělala už v předešlých příspěvcích, ale já jí prostě zbožňuju! Do jejích knih se vždy tak začtu, že je mi líto, když mi zbývá pár posledních stránek. Takhle perfektně píše.

Jsem sice zvyklá na jiný žánr od ní, ale troufám si říct, že i tenhle jí krásně sedl. Předtím se mi nestalo, že by mi česká fantasy tak moc sedla a tak moc mě bavila. Navíc ty citáty na začátku každé kapitoly? To bylo velmi pěkné zpestření a něco, co jsem fakt moc ocenila.

Teď k ději, kterému vážně nemám co vytknout. Bylo vidět, že si autorka zjišťovala dost informací o minulosti. Bylo jich tam totiž mraky a já z to byla ráda. Česká historie mě vždy bavila. Romantická linka byla taktéž super, i když tady nehrála moc velkou roli, mi přišlo. Prostě zakázaná láska. Co víc si přát? A postavám také nemám co vytknout. Damiana i Annu jsem si hodně oblíbila. Samozřejmě i jejich kamarády Jasminu, Alexe a Cederika. Jen mi tam chyběli kapitoly z pohledu Damina. Byly tam asi tři, ale ocenila bych více. Někdy mě vážně zajímalo, co zrovna v tu danou chvíli probíhá Damianovi v hlavě. Takže jo, knihu můžu jen doporučit. Já už teď vím, že se k ní za nějaký čas vrátím. Vážně, klobouk dolů.

2 15.10.2021

Tohle je konec knižní série. Myslím si, že přesně tuhle knihu z pohledu Tylera, jsem potřebovala. Konečně jsem si totiž uvědomila, proč se tak choval a proč se tolik bál být sám sebou. Musím přiznat, že vyprávění malého Tylera mi lámalo srdce. Někdy mi i ukáply slzy, aniž bych věděla o tom, že brečím.

Trochu jsem doufala, že budou i ostatní knihy z jeho pohledu. Ne jen první díl. Zajímalo by mě, jak to cítil, když byli spolu v New Yorku. Vlastně co tam celý ten rok dělal a jaké to pro něho bylo každý den o jeho dětství mluvit (nebyla by tohle super kniha? Myslím, že by docela sklidila úspěch). Také by mě zajímalo, jak se cítil, když byli s Eden v Portlandu. Jaké by byly jeho myšlenky a tak…

Už teď postavy postrádám, protože tuhle sérii jsem si opravdu zamilovala. Vždy bude mít v mém srdci speciální místo.

2 16.07.2021

(SPOILER) Věděla jsem, že kniha nemá moc dobré hodnocení, ale i tak jsem si jí koupila. Zamlouvala se mi anotace. Hlavně to, že kniha bude o zpěvákovi a já takové příběhy fakt miluji. I když jsem doufala, že to bude lepší, tak musím souhlasit s ostatníma. Příběh byl nic moc a to samé postavy. Čtivý byl, o tom žádná. Ale bohužel jsem si z toho skoro nic neodnesla.

Jak už jsem psala, postavy nic moc. Charlotte mě občas (ehm…skoro furt) dost štvala. Tím jejím: Nebudu myslet na Tatea. Zkazí mi to budoucnost. Nebudu jako moje máma a sestra. Budu randit až po škole a podobné žvásty. Neustále si to opakovala, ale stejně každá stránka byla o tom, jak na něho myslí, proboha. Navíc mi nebyla ani moc sympatická. Neměla žádnou vlastnost, kterou by si mě získala. Hlavně v sobě neměla ani žádné kouzlo, jako mají postavy v jiných knihách. Nebyla výjimečná, ale spíš taková hm… dost průměrná. Také to její lhaní jsem nemohla snést. Neustále říkala, jak nerada lže, ale stejně hromadila jednu lež za druhou. No vážně. Už jsem dlouho nečetla knihu, kde by mi hlavní hrdinka tak moc nesedla.

Tate byl…. Ani nevím, jak ho nazvat. K němu jsem už vůbec neměla žádný vztah. Autorky se snažily o to, aby měl nějakou temnou minulost, ale… On byl prostě s prominutím blb. Nevěděl, co chce od života. Neustále Charlotte odháněl a pak za pár měsíců přilezl, protože si přece uvědomil, jak bez ní nemůže žít

No a děj byl vlastně o ničem. Však se viděli jen asi dvakrát a hned z toho byla velká láska. Vždyť se ani pořádně neznali a hned si spolu něco začali! Hlavně Charlotte s těmi svými pravidly (jak bude mít kluka až na vysoké apod.), ale jakmile se objevil nějaký kluk, který o ní projevil nějaký zájem, tak na něho nemůže přestat myslet. Já vím, že tohle nemohla ovlivnit, protože takhle to prostě bývá, ale tak nemuselo být skoro na každé straně, že má svá pravidla a s nikým si začínat nebude, když očividně chtěla něco jiného.

Že bych si u příběhu odpočinula? To se opravdu říci nedá. Spíše mě naštval. I ten uspěchaný konec, který byl prostě jedno velké klišé. Tohle je snad ještě horší kniha než Rockové tango (a to už je co říct).

Takže knihu nedoporučuji. O nic nepřicházíte. Jediné pozitivum toho příběhu je, že je opravdu čtivý.

Hm… chápu ne zas tak skvělé ohlasy, ale na druhou stranu je i nechápu.

Uznávám, že začátek byl fakt hrůza. Ne, že by to nebylo čtivé, protože bylo a do knihy jsem se hned ponořila, jen mě strašně štvala Andie. Kolik jí mohlo být? Kolem dvaceti? Mně připadalo, že jí je tak patnáct. To její vyjadřování nic moc a hlavně když byl nějaký konflikt, tak jen stála, koukala, potila se a nezmohla se na odpověď. Vždycky jí nějak zachránila June. A ty její vnitřní monology typu: Do toho June. Fandím ti. Bla, bla, bla… děs. Proč se za sebe prostě nepostavila sama? Já takové hrdinky prostě nemám ráda už jen proto, že já bych se takhle nezachovala. Já bych se ozvala hned a nenechala si (pardon za to slovíčko) srát na hlavu. Takže tohle mi na ní opravdu vadilo a nějaký čas jsem se přes to nedokázala dostat, ale nakonec jsem si zvykla. Ale abych jen nekritizovala… vlastně jsem si jí i oblíbila, protože ona byla tak strašně hodná, přátelská a snažila se být furt veselá. Neměla to lehké a obdivovala jsem, jak se se svojí situací dokázala vypořádat a jak se snažila být furt pozitivní.

A Cooper to stejné. Také mi vůbec nepřišlo, že se chová na svůj věk. Štvalo mě, jak chvíli je přátelský a další zase odměřený. Avšak snažila jsem se to pochopit. Ani on to neměl lehké a bylo mi opravdu líto, čím si musel projít. Když jsem zjistila, co se mu stalo (tak nějak jsem předtím už něco tušila), tak jsem hned pochopila jeho chování k Andie. Furt ho to ale neomlouvalo, protože se občas zachoval jako hovado.

Takže shrnutí. Kniha je velmi čtivá, bavila mě, ale na Monu Kasten to opravdu nemá. Postavy byly celkem super, takové průměrné. Ovšem děj se mi líbil. Líbilo se mi, jak to autorka vymyslela. Četla jsem vlastně jejich cestu, jak se vyrovnávají se svojí minulostí, která ani u jednoho nebyla pěkná. Také jsem četla to, jak si postupně k sobě tvoří pouto a tak nějak si k sobě byli neustále blíž a blíž. Byly tam krásně popsané jejich pocity i prostředí, kde se nacházeli. Už jenom doufám, že se přeloží i další díly, protože jsem si June i Masona opravdu oblíbila.

Jo a co se mi ale fakt líbilo bylo to, že kapitoly byly i z pohledu Coopera. A také to, že na začátku každé kapitoly byl nějaký citát, který tak nějak tu určitou kapitolu vystihoval. Tohle autorka udělala fakt skvěla a jsem jí za to vlastně i vděčná. Bylo to pěkné zpestření.

2 25.06.2021

Přiznávám, že jsem vlastně tuhle knihu v plánu ani číst neměla. Mé kamarádce se ale líbila a půjčila mi jí. Díky bohu za to! Sama bych po ní nikdy nesáhla, ačkoliv knihy s LGBT komunitou mám ráda. Strašně rychle jsem se začetla a nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. Furt jsem si říkala, že přečtu jen tuhle poslední kapitolu, ale to u mě nikdy neznamená jen jednu kapitolu. Navíc se mi opravdu líbilo, že tady máme dva pohledy hl. hrdinů. To mám na knihách nejraději, protože mě vždy zajímá, co si myslí i ten druhý.

Celý ten příběh byl fakt krásný a skoro furt jsem se u něho usmívala. Protože Kitovo a Danielovo společné chvíle byly tak sladké! Na druhou stranu byl ale i smutný. Samé odsuzování, schovávání se, strach, obavy, hraní si na něco, co nejsem... strašně by mě to unavovalo i štvalo. Bylo mi jich fakt líto a opravdu nechápu lidi, kteří tohle odsuzují.

A teď něco k postavám. Kit byl prostě takový "ňuňík". Nejraději bych ho objala. Jak furt blábolil, to bylo fakt roztomilé. I to, jak do všeho šel po hlavě a bez většího přemýšlení, bylo vážně hezké. Navíc vždycky všechno chápal a nikoho neodsuzoval. Byl kdykoliv nápomocný i strašně hodný. Snažil se vyřešit ty "špatné věci" a bránit to, co má rád. Nedbal na názory ostatních, dělal to, co mu přišlo správné. Opravdu je to jedna z nejlepších knižních postav, která mi fakt přirostla k srdci.

No a Daniel? On byl strašný zlatíčko. Bylo mi ho opravdu líto, protože si nezasloužil nic z toho, co se mu dělo. Vlastně si mě získal už jen tím, že to nevzdal, vytvořil si nějakou svou zeď a nenechal ostatní vyhrát. Fakt nedokážu vyjádřit to, jak moc mi bylo za něho smutno. Protože ano, vážně bylo. On byl prostě takový správný, hodný, chytrý, empatický a měl spoustu dalších kladných vlastností. Nechápu, jak se zrovna jemu mohlo něco takové dít. Teda chápu proč, ale nechce se mi to chápat. Je to opravdu hnus a nesnáším takové lidi, kteří takového člověka odsuzují a kdyby jen to. Nedokážu si představit, co bych dělala na jeho místě. Jediné co vím, je to, že bych to už dávno zabalila a nebojovala bych. Neměla bych na to sílu, ale díky bohu jednal Daniel jinak. Byl opravdu silný a lecos toho vydržel. To jsem neskutečně obdivovala.

Takže příběh doporučuji, protože byl krásný a moc milý! Jedinou nevýhodou bylo snad jen to, že se četl až neuvěřitelně rychle. Ale určitě si přečtu i druhý díl, protože mi ty dva přirostli k srdci.

2 20.05.2021

Na knihu jsem se hodně těšila už jen díky tomu, jak má krásnou obálku a díky tomu, jaké jsou na ní skvělé ohlasy. Každopádně mě trochu zklamala. Nemohu říci, že se mi nelíbila, protože to není pravda. Líbila se mi, ale po přečtení jsem neměla tokovou tu potřebu si to opět přečíst znova. Ani jsem nebyla smutná, že se s tím příběhem loučím. Ke knize mám pár výtek a nedokázala jsem si jí zamilovat jako to mám u většině příběhů, které přečtu.

Strašně mi vadilo, že tady byla ta romantická linka extrémně pomalá. V první části knihy se ty dva skoro vůbec nebavili a bylo tam jen to, jak Ani rovná knihy, chodí na různé plesy či dýchánky nebo na nějaké výlety. Po přečtení anotace jsem měla jistá očekávání a představy, která se mi bohužel nesplnily. Také se mi děj občas hrozně táhl a štvalo mě, že kapitoly jsou tady dlouhé a já nemohu ukončit čtení dříve (Teoreticky bych mohla, ale nesnáším, když mám rozečtenou kapitolu a odejdu od ní). A ani jsem nedokázala spočítat, kolikrát si Animant povzdychla, protože snad vzdychala pořád. Když už jsem u té kritiky, tak také musím zmínit to, jak neskutečně mě štvala Animant matka. Furt jí hnala k nějakým svobodným mužům a když z toho nic nevzniklo, tak se strašně naštvala. Nechápala jsem to, ale také jsem si uvědomila, že to takhle kdysi prostě bylo.

No každopádně nebudu tady jen kritizovat, protože kniha má i své světlé stránky. S chutí jsme četla to prostředí. Vychutnávala jsem si, jak funguje knihovna a různé poznatky například o vzducholodích. Bylo to pro mě něco nového a velice zajímavého, vezmeme-li v potaz, že tohle je snad můj první přečtený historický román. Také se mi líbily některé postavy. Pana Reeda asi ani nemusím zmiňovat, že? Všichni jsme si ho zamilovali, i přes pár jeho nedostatků. Například by nemusel být ze začátku tak odtažitý a nevrlý. Ale upřímně? Vlastně díky tomu jsem ho začala mít ráda, protože jakmile prosvítaly jeho kladné vlastnosti, užívala jsem si je o to více. Animant jsem si oblíbila, i když mi na ní některé věci opravdu štvali, ale časem se to zlepšilo. Hlavně se mi zamlouvala tím, jak byla inteligentní a tvrdohlavá. Stála si za svým názorem a skoro vůbec nelhala, za což měla bod k dobru. Ale koho jsem si oblíbila snad ještě více než Animant, byla Elisa. Ta byla prostě skvělá! Ta její prostořekost a to, jak říkala všechno, co jí na jazyk přišlo. Opravdu jsem si jí hodně oblíbila a docela mě i mrzelo, že nedostala v knize více prostoru.

Takže i když ke knize mám pár výtek, tak se mi líbila. Sice jsem se do ní nezamilovala jako všichni ostatní, ale s tím nic nenadělám. Avšak je pravda, že mě zaujala natolik, abych si objednala i bonusovou knihu. Musím ovšem uznat, že posledních 150 stránek jsem opravdu hltala a líbilo se mi, jak to mezi těmi dvěmi jiskřilo.

2 11.04.2021

Závěrečný díl mě překvapivě vůbec nezklamal. Trochu jsem se bála, když jsem si četla všechny ty komentáře, že je tady Kestrel jiná a že jim to vadilo. Každopádně moje obavy byly zbytečné. Dokonce bych si i troufla říct, že tenhle díl jsem si z celé série nejvíce oblíbila.

Celý příběh jsem si neskutečně užívala. Stránky mi mizely pod prsty. Četla jsem a četla, až jsem bohužel knihu dočetla. Trvalo mi to pár hodin, což vypovídá o tom, že to bylo opravdu napínavé. Byla zde válka, která byla místy zdlouhavá, ale takové války jsou. Není všechno hned a je k tomu potřeba trpělivost. Takže, i když mě to někdy nudilo, byla jsem trpělivá a čekala na to, až tam začne nějaká akce. Těch v knize bylo dostatek. Ovšem musím vyzdvihnout to, jak všechno bylo krásně propracované a popsané.

Arin tady byl skoro stejný Arin jako v prvním díle. Konečně uvěřil tomu, co mu celou dobu srdce napovídalo a řídil se svým instinktem. Ukazoval zde něhu, starost, strach, lásku. Prostě starý dobrý Arin. Takovýho ho mám nejraději. Každopádně do války se hodně zapojoval. Tam se z něho stal silný, nebojácný, pomstychtivý protivník. Byl zatvrzelý vůči svým pocitům a dělal to, co mu jeho bůh našeptával. Někdy nebylo pěkné to číst, ale i tohle k válce patří.

Kestrel to měla těžké a stalo se jí něco, co jsem fakt nepředpokládala. Občas mě svým "dětinským" rozhodnutím štvala, protože tohle by nikdy dřív neudělala. Pak jsem si ale říkala, že za to nemůže. Není její vina co se jí stalo. Také její pochyby o tom, jestli k Arinovi opravdu cítí lásku, mě štvaly. Opět za tohle nemohla, ale stejně... Nicméně, abych jen nekritizovala. Časem se konečně vrátila do normálu, chovala se jako dřív a uvědomila si to, co opravdu cítí.

Opět tady dostaly nějaký postavy větší prostor. Třeba Rošar, kterého si prostě nešlo neoblíbit. U jeho vtipných poznámkách se nešlo nezasmát. Taky jsem se smála u toho, jak furt Arinovi podstrkoval toho tygra, kterého pojmenoval po Arinovi. Jak ho s sebou všude bral. Pasáže s Rošarem byly prostě vždycky úsměvné a hned mi zlepšily náladu.

Jen mě mrzí, že celkem dost věcí zůstalo nevyřešených. Mě by zajímalo, jak dopadl Kestrelin otec. Co se s ním asi dělo pak. Tohle mě štvalo asi nejvíce. Protože i přesto všechno, co udělal, jsem ho měla ráda. Bylo vidět, že má Kestrel opravdu rád, i když udělala tolik hloupých chyb.

Každopádně s celou sérií se mi loučí těžce. Po přečtení jsem měla pocit, jako bych něco ztratila. Ty postavy se mnou byly po celé tři dny (jelikož jsem celou sérii přečetla za 3 dny) a bylo těžké se s nimi rozloučit. Nicméně už teď vím, že si sérii za nějaký čas přečtu znovu.

2 03.04.2021

Asi nejslabší autorčino dílo. Něco mi v téhle knize chybělo, ale i tak jsem si čtení užívala a stránky mi rychle mizely :)

2 20.02.2021

Moc milé a příjemné čtení :)

2 20.02.2021

Tak takhle dlouho mě žádná kniha nepobavila! Tohle ja tak milý příběh a dokonalé čtení před Vánocemi. Autorka píše fakt poutavě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, i když jsem si říkala, že u téhle kapitoly skončím a udělám si nějaké jiné věci. No, jaké to překvapení, neskončila. Tohle prostě nešlo! Všechny postavy jsem si strašně oblíbila. Hlavně Soph, Wese, Oliviu a Charlieho. Tohle byla fakt dokonalá čtyřka a co chvíli jsem se s nimi smála.

Soph měla fakt obsáhlou rodinu a musím se přiznat, že jsem se ve všech těch příbuzných ztrácela. Jména se mi pletly a skoro jsem si nepamatovala, který tety je čí dítě a kteří sourozenci k sobě patří. Bylo jich prostě moc, ale to je jen drobná výtka. Bylo hezké číst, jak jsou všichni pohromadě a baví se. Dokázala jsem si živě představit takový večer, kdy se všichni překřikují a člověk neslyší ani své myšlenky.

Babiččin nápad s 10ti rande naslepo se mi dost líbil. Nejdříve jsem si teda říkala, kdo něco takového mohl vymyslet, ale nakonec se to ukázalo jako super nápad. Hlavně rande č. 2 je fakt nezapomenutelné. Nemohla jsem se u toho přestat smát! Teta Patrice si asi dokonalé rande představovala jinak než Soph. Nejlepší stejně bylo rande č. 10, které vybírala babička. Určitě se mnou všichni souhlasí.

Hned ze začátku jsem věděla s kým Soph skončí, jakmile se prvně jeho jméno zmínilo. Četla jsem už hodně podobných knih, takže mi to bylo hned jasné. Romantická linka tudíž byla jedno velké klišé, ale vůbec mi to nevadilo. K těmhle příběhům to podle mě sedí. Navíc celá ta kniha byla tak sladká!

2 20.02.2021