Ellinek komentáře u knih

Wow. Prostě wow. Námět mě zaujal, hned jak nám kniha přišla, ale nebylo to něco, co bych si musela hned přečíst. Až teď jsem se ke knize dostala jako ke krátké vsuvce, kterou jsem schopná zhltnout v práci. A ono to bylo...wow, jiné slovo snad na to ani není.

Úvodní novela...tak ta byla přesně podle mého gusta. I když jsem si kouskem duše přála, aby se některé věci staly jinak, na konci jsem stejně musela autorku imaginárně poplácat po rameni, protože v dnešní době na tohle nemá koule každý. A mně tyhle temné a ponuré příběhy chybí. Ty tvrdší výrazy mi ani nevadily, podle mě to tam prostě sedlo a v daných situacích mi to přišlo přirozené. Ale Doru, tu Dorku prostě autorce neodpustím. :D

Z balad jsem byla zpočátku nervózní, protože jsem si neuměla představit jinou poezii než tu starou, na jakou jsem dosud byla zvyklá. A hle, ono to bylo stejně boží jako ta balada. Některé byly obzvlášť melodické, až jsem měla chuť si je říkat nahlas. Hlavně Zakletý klavír, to byl skvělý úvod, který mě strachu z nějaké té poezie okamžitě zbavil. Nebožtíka na bázi Svatební košile jsem si taky oblíbila, Madlenka byla prostě hustá, Jezinky wau a Komůrka mi těmi verši připomínala Zlatý kolovrat, což se mi hrozně líbilo, protože ty poslední verše každé sloky mi vždycky dokázaly nahnat takové příjemné mrazení do zad a tady to bylo stejné.

Zlovolné bytosti by si klidně zasloužily pozornost velkých vydavatelství, ale smekám, že to autorka dokázala sama. Tohle je jedno z mála děl, které potvrzuje, že i mezi novými, pořád ještě zapadlými autory, se nachází skvosty, které stojí za to číst. Víc takových temných příběhů!

6 31.07.2021

Já a Maasová kamarádky nebudeme, ale to jsem věděla už před čtením a můj předpoklad to jen potvrdilo.

Chápu potřebu děje prvního dílu. Kráska se musí zamilovat do Zvířete, ale teda, četla jsem mnohem záživnější retelingy. V téhle knize byl podstatný jen závěr a Maasová má jeden zásadní problém - o její postavy se nemusíte bát, protože i když se to třeba nezdá, ony to prostě dají. A to pak pro mě ztrácí to napětí. Jó, kdyby ten, kdo umřel, zůstal mrtvý, to by byla jiná podívaná, ale to dneska v příbězích tohoto typu nikdo nedělá, zvlášť Maasová. Hodně mě taky štvalo její upravování pravidel. Jakože...když mi stačí k záchraně zamilovat se a já miluju, proč pak ještě musím plnit tři úkoly? A proč jsem tak hloupá lidská dívka, že po celou dobu netuším odpověď na tak jednoduchou hádanku? Jak jen mě ta Feyre vytáčela. Zachraňovali to jen chlapi, u kterých ale pořád nepotřebuju číst, jak jsou nádherní, nasvalení a jediný kontrast mezi tuto nádheru vnáší Lucien, a to čistě proto, že nemá oko, což je docela...ubohé. Jako dobře, když mají být víly nádherné, tak ať jsou, ale nemusí mi to předhazovat při každém pohledu na jakéhokoliv chlapa. Že je Rhys nejkrásnější mužský, jakého kdy Feyre viděla, to už radši nebudu ani komentovat. Ovšem Rhys taky zachraňuje většinu poslední třetiny knihy, protože jeho postava je opravdu skvělá, komplexní a má v sobě mnoho vrstev, které postupně odkrýváte a já mám ráda tyhle typy, které byste měli na první dobrou nesnášet, protože jsou něčí děvka (ten cool titul mu stejně zůstane), ale oni ve skutečnosti hrají svoji vlastní hru a jsou něčím víc, než se na první pohled zdá. Za postavu Rhyse opravdu tleskám. Ale jak už to tak bývá, očekávám totální zničení jeho charakteru v následujících dílech, takže...ani moc nejásám.

Přečtu celou trilogii, protože nemám ráda nedokončená čtení, ale teď si musím dát pauzu, protože na mě bylo moc Feyre a nádherných mužských. Totálně obrátím a vrhnu se na Zaklínače, abych to aspoň trochu srovnala. :D

6 04.07.2021

Styl Stephena Kinga mi prostě nesedí, i když se pořád pokouším dostat se mu na kobylku, ale k jeho velkým fanouškům nepatřím. Oceňuji ale myšlenky v jeho příbězích skryté. A i když mi způsob vyprávěni Carrie znovu nesedl, příběh se mi vlastně líbil. Líbí se mi, co všechno k němu autor stvořil. Zápisy z výslechů přeživších, publikace zaměřené na fenomén Carrie, monografie jedné z přeživších, publikace zaměřené na telekinezi, to všechno prokládalo samotnou linku Carrie a činilo to příběh mnohem uvěřitelnější, reálnější, jako kdybyste četli o něčem, co se skutečně tehdy stalo. Jako kdyby šlo o reálnou katastrofu jednoho města a jednoho zbytečně zmařeného života. Postava Carrie je sama o sobě fascinující a možná, že kdyby se v jejím případě zakročilo dřív, nemuselo se nic z toho stát. Ale to by pak nebyla žádná kniha Carrie. Díky tomu aspoň vidíme, kam až můžou dospět všechna špatná rozhodnutí, špatná výchova, zanedbávání problémů, které vidíme, ale rozhodneme se je nevidět. Pro mě byla hodně zásadní postava Chris, protože takových nevychovaných spratků z "vyšší společnosti" je všude plno a každý z nás se s někým takovým alespoň jednou setkal. Právě tihle lidé nám nejvíc ukazují, jak moc můžeme být pokřivení a zvrácení a jak je to celé špatně. Ale táhne se to dál a dál, protože ideálu člověka nikdy nedosáhneme a někteří mají o tomto pojmu dosti zkreslené představy...až se nakonec přesvědčí o tom, že oni jsou ti dokonalí. Dvojice Chris a Billy pro mě byly z nějakého důvodu v celém příběhu vůbec ti nejzajímavější, i když nedokážu přesně popsat, proč tomu tak bylo. Vidět do hlavy strůjcům všech těch neštěstí pro mě bylo vždycky zajímavé a fascinující a myšlenkové pochody těchto lidí vždycky ráda sleduju. Vlastně mám po dočtení nad čím přemýšlet, protože Carrie toho v člověk hodně zanechává a přímo ho nutí přemýšlet nad lidmi, problémy, nad lidskou povahou a činy, kterých jsme schopní se dopustit. A byl závěr odkazem na "onu" Annie? :D

6 02.06.2021

Kaz podmaňující si Ketterdam, to je prostě něco, co mě nemohlo zklamat. Autorka se drží stejného vzorce jako v prvním díle, ale ničemu to nevadí. I když člověk tam někde v zasunutém koutku mysli tuší, že další zvrat je jen dalším Kazovým úskokem, s nímž se vypořádá, stejně člověk trne, že se to zase celé podělalo a teď to všechno půjde do háje. A tohle na tom miluju. Čtivost, hravost, autorčinu obratnost. Obě knihy s vránami bych chtěla vidět zfilmované jako Shadow and bone, takže doufám, že tvůrci se vydají i tímto směrem, protože kdyby ožil celý Ketterdam, můj sen by se splnil! I když konec jsem si samozřejmě ořvala, to jinak nešlo. A i když to většinou nedělám, tak teď to udělám: to se prostě nemělo stát! Chci pokračování, na němž se nejspíš už pracuje, tak ať je tady třetí díl co nevidět! To nevydržím. :D Chci zpátky do Ketterdamu a za Kazem. Našla jsem si konečně svého literárního favorita. :D

6 10.05.2021

Od knihy jsem neměla vysoká očekávání, o to víc mě mile překvapila.

Většinou čtu knihy spíše pracovně, ale tuto knihu jsem si vybrala, protože sbírám vítězné příběhy Hvězdy inkoustu a námět slovanské mytologie mě velice zaujal. A autorka ho zpracovala opravdu náramně! Okamžitě jsem si zamilovala močál, Nemoje, bludičky, Světlanu, až bych se klidně taky stala bludičkou. :D Všechno bylo krásně popsáno, konečně jsem se do nějakého světa opravdu ponořila. Líbilo se mi to balancování mezi dobami, chvíli jsem si myslela, že to bude starší příběh, ale nakonec se z toho vyklubala moderna, ba dokonce Česko, ale na to, že ani ta česká jména nemám ráda, tak tady všechno krásně zapadlo a vůbec mi to nevadilo.

I přesto se našlo pár drobností, které mě rušily. Například, jak může Lena vyprávět o svých vzpomínkách, na které zapomněla, když...na ně vlastně zapomněla. Přičemž Světlana krásně vystihuje příklad, že když zapomeneš, tak prostě nevíš. Dále mě trochu zamrzela romantická linka, doufala jsem, že k tomu autorka nespadne, ale stalo se, což jsem z chování mužského protějšku záhy vytušila a na konci se mi to jen potvrdilo. Ale zase jsem uhádla provázanost všech postav ještě dřív, než se tam vůbec nějaká objevila, takže mám ze sebe radost. :D

Našlo se tam pár chybek a nesrovnalostí, ale to nic nemění na tom, že jsem z knihy nadšená a strašně ráda bych se do močálu s Lenou ještě někdy vrátila. Oceňuji hlavně konec, kdy se autorka rozhodla jít jinou cestou, než byla nasnadě, což ne každý udělá, o to víc si toho vážím. Přesto bych dokonce i já chtěla, aby to dopadlo jinak! :D

Skvělá kniha, opravdu, za mě největší milé překvapení tohoto roku. :)

A málem bych zapomněla! Úvodní statě každé kapitoly byly na knize vlastně to vůbec nejlepší! Tolik pravdy jsem už dlouho na stránkách knihy neviděla. Se vším jsem souhlasilo, všechno bylo tak pravdivé! Kéž by si to všechno lidé uvědomili. Na světě by bylo o tolik lépe.

6 22.04.2021

(SPOILER) Zprvu jsem byla docela skeptická, protože knižní trh leckdy produkuje osvětimskou tematiku spíše jako dojnou krávu, takže se mi do čtení ani úplně nechtělo. Po vydání druhé autorovy knihy jsem se ale k přečtení přiměla, abych měla zase trochu větší rozhled...a nelituji.

Přiznávám, že jsem knize křivdila. Jedná se o syrový příběh zobrazující hrůzy války zase z trochu jiného pohledu. Bylo toho mnoho napsáno o Židech, ale o naše vědomosti o životě Romů v koncentračních táborech přeci jen nejsou tak bohaté. Kniha se čte velmi svižně a nemůžete jinak než obdivovat odvahu ženy jako matky. Trochu mě zarazily autorovy otázky na konci knihy, zvláště ta dokola omílaná: co byste dělali by, jak byste se zachovali? Kdo to může vědět? Tváří tvář tak nelidské hrůze... Já upřímně obdivuji všechny, kteří v táborech smrti odolávali a drželi se naživu tak neskutečně dlouho. Že měli sílu každé ráno vstát, přestože věděli, že je nečeká nic než teror a nezměrná brutalita. Už to samo o sobě je neskutečná odvaha.

S postupem příběhu jsem začala doufat. Když to zvládla tak dlouho, stačí ještě kousek. Když přečkala tohle všechno a ochránila i pět dětí, zvládne to dotáhnout do konce. Na druhou stranu by bylo docela idealistické, kdyby přežila celá, takto početná rodina. S tím, jak Helen postupovala, získáváte naději, ale na konci ji krutá realita tehdejší doby spláchne nelítostně někam do kanálu. To bylo na knize snad to nejhorší.

Přesto to byl nádherný příběh o naději, lásce a odvaze. Takový, na jaký by se opět nemělo zapomínat.

6 07.01.2021

Krásný a především živý příběh z jedné dědiny. A je jedno z jaké. Valnou část situací znám z první ruky, protože jsem na dědině taky vyrostla. A ti lidi, to je ten největší kříž. Příběh je skvěle vyprávěný, netáhne se, odsýpá, i když je to obyčejný příběh ze života, tak právě takové umí autorka vyprávět ze všeho nejlépe. Čtivě, živě, barvitě. Co charakter, to perla, co člověk, to problém. Líbilo se mi především to, jak může čtenář nahlédnout do hlavy jedné postavě, která si myslí, že není tak špatná, ale z pohledu druhé osoby je to taky drbna a závistivec. Hodně jsem to viděla třeba na příkladu Maruny z obchodu. Začínám mít čím dál raději obyčejné příběhy ze života a především paní Dvořákovou. :)

6 14.08.2020

Colleen to umí. I když mě kniha nezaujala na první dobrou, jakmile jsem se dostala Merit do hlavy, už to jelo. S těmi puberťáky to ale nebylo tak dobré jako jiné knihy, co jsem od Colleen četla.
Celá jedna rodina byla tolik přepráskaná problémy, až to nebylo příliš uvěřitelné. Byť to všechno Colleen podala citlivě a skvěle vše popsala, rozvedla a vykreslila, v určité části už jsem si začala říkat: "Vážně? Další adept na terapii?" Když se pak Merit slušně rozjela, začínala jsem mít navíc problém s tím, jak sluníčkové to vlastně bylo. I já si prošla nějakými vnitřními potížemi a celou dobu jsem si říkala, že tohle je až moc dobré. Merit vedle sebe měla kluka, který ji miloval, líbila se mu a on dokázal říkat ty naprosto přesně správné věci, které ji mohly posunout vpřed. K tomu měla po boku nevlastního strýce, který si prošel něčím podobným, takže ji opět mohl svými dobře mířenými větami popostrčit k něčemu, jako je "uzdravení". Smutné je, že většina lidí s podobnými problémy nemá ani jednoho takového člověka, natož dva. A že to uvědomění Merit není tak rychlé a obrat tak velkolepý. Kdybych já došla k prozření během týdne, skákala bych radostí do stropu.

Neříkám, že je to chyba Colleen. Naopak, myslím, že spíše chtěla vyjádřit naději a vystavěla příběh tak, aby každý došel svého štěstí. Jenže když se člověk potýká s takovými problémy, není to zrovna takhle šťastné. Tento aspekt mě trochu mrzel, ale stále to byl skvělý příběh. Nepředčil ale To nejlepší v nás a Námi to končí. Mnohem více se mi líbí právě příběhy s vyspělými a dospělými hrdiny. Tam za mě Colleen opravdu válí. I tak je ale Na obtíž zdařilý počin, který v člověku alespoň probudí pocit, že něco přeje jen může dopadnout dobře. :)

6 27.05.2020

Nejsem zastáncem takových děl a raději vše shrnu u jednoho dílu.

Sérii jsem četla v podstatě z donucení, protože jsem kvůli určitým záležitostem potřebovala znát ten svět a jeho zákonitosti a postavy. Je podivné, že autorka v knize čtenáře nutí číst dál, i když ten mlátí hlavou o stůl, ať už to skončí. Což byl můj případ. Strašně mě to nebavilo, ale kniha mě nutila číst dál. V podstatě jsem přesně věděla, co se stane, kdo jak skončí, kdo si koho vybere (ono by to přece snad ani jinak nešlo) a spousta klišoidních scén mě už opravdu trápila. Pokud chci nějakou oddechovku, vyberu si něco jiného. Selekce je svět, do něhož se už opravdu vrátit nechci. Asi jsem nikdy nepotřebovala být princezna z lidu. Ovšem Americe bych občas moc ráda pár preventivních vlepila, vůbec mi jako postava nesedla.

Není to četba pro mě. Nikomu to neberu, může se mu to líbit, může snít o tom, že bude princezna z lidu a zamiluje se do ní princ, bude bojovat proti rebelům a zvítězí nad nepřízní osudu, ale já nejsem cílová skupina. A smysl této série ani nedokážu pořádně pochopit. Což dle mého není špatně, každý máme zkrátka jiný vkus. Věřím, že většinu lidí to neodradí, Selekci jsem v knihkupectvích dokonce doporučovala maminkám, když chtěly jako dárek pro své dcery něco jednoduchého, princeznovského a oddechového. To pak celá série poslouží dobře. Já od ní ovšem nic nečekala a přesně takový dojem ve mně i zanechala.

Ale ještě jen tak mimochodem...autorka má neuvěřitelnou schopnost vyspoilerovat konec každé knihy už jen v názvu. Ale on to stejně asi každý čeká.

6 06.04.2020

K young adult jsem nikdy netíhla a číst o puberťácích na střední škole pro mě bylo vždycky utrpení, ale Dopisy ztraceným mě chytily od prvního řádku a už nepustily. Knihu jsem zhltla za jeden den, protože jsem zkrátka nemohla odložit knihu s tím, že se všechno dovím až potom, co se vyspím. To nešlo!

Byla jsem překvapivá, jak moc mi hlavní hrdinové sedli, zvláště pak Declan a Rev. Vzhledem k jejich životním zkušenostem už v tak mladém věku se tomu vlastně nedivím - mám ráda postavy, které už jsou vyzrálé, něco si prožily a nejsou to typické děti. Autorka si skvěle pohrála s Decovou výbušností a jeho potřebou bránit se proti světu, podřídit se většinovému názoru o své osobě. Ačkoli se možná zdá, že hlavní slovo má Juliet a její truchlení nad mrtvou mámou, pro mě se stal hlavní linkou Declan. Jeho osud a celá jeho osobnost byly zkrátka to nejzajímavější na příběhu. Juliet pro mě byla jen dodatek, jak jeho linku dokončit. Odpouštím i tolik "náhodných" setkání, to se tak hojně prostě nestává, ale zase chápu, že v literatuře tomu musíte trochu pomoci, abyste mohli vůbec napsat normálně dlouhé dílo.

Autorka se se ctí zhostila tak těžkého tématu, jako je ztráta blízkého člověka. Věrohodně a umě vykreslila myšlení a chování lidí zasažených takovou tragédií. Skvěle zpracované motivy bolesti a anonymity. S tím vším jsou ta nečekaná náhodná setkání snadno odpustitelná. A za Declana odpustíte úplně všechno. :D

6 29.03.2020

Výjimečná kniha popisující úskalí pěstounské péče. Nejlepší je na tom právě to, že autorka začala v devadesátých letech, kdy se o tomto světě ještě moc nevědělo a nic nebylo pořádně ukotveno v zákoně, zkrátka jak se říká v plenkách. Příběh netradiční, ale krásné rodiny, je skvělým a potřebným svědectvím ze světa, do něhož se na vlastní kůži všichni nepodíváme. Velká úcta a respekt autorce. Dokázala úžasnou věc - dala lásku, domov a rodiče dětem, kteří si o tom mohli nechat jenom zdát. Četla jsem druhé, rozšířené vydání, a jsem vždycky ráda, že se mohu podívat ještě dále v příběhu jedné rodiny. Určitě stojí za přečtení. :)

6 17.03.2020

Krásná a poučná kniha. Řekla bych, že Ládík dosáhl jakéhosi svého přerodu. Touhle knihou už chce kromě pobavení také předat faktické informace, což dělal sice i u předešlých knih, ale tady to byl už jasně stanovený záměr, který splnil.
Ládíkovi se podařilo ukázat, že Evropa je opravdu rozmanitá. Kontrast mezi "špinavým" a živelným jihem proti ekologickému, místy až odměřenému severu, je znatelný. Ale pocítila jsem nutkavou touhu podívat se do Litvy! Na druhou stranu se ale určitá autorova vyspělost promítá ve stylu, jímž psal. Humor už není tak lehký jako třeba v Jeruzalémě, místy jde až o obyčejný popis, trochu neslaný nemastný. Pro mě to vynahrazuje rozmanitost míst (děkujeme Atlasu Obscura) a ona fakta. Já se něco nového ráda přiučím.
Ládík se zase posunul jinam, myšlením i svým stylem. Když ale navštívíte přednášku o Evropě, stojí před vámi zase ten poťouchlý kluk, co nejspíš opravdu trpí ADHD, protože zkrátka nepostojí. :D Přednášky opravdu vřele doporučuji. :)

6 15.02.2020

(SPOILER) Jojojo, tohle je přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala. Postavy skvělé, chemie naprosto uvěřitelná, dokonce tak moc, že jsem se celou knihu nad těmi dvěma tlemila jako blázen a vážně až neuvěřitelně jsem jim to žrala! Jasně, je to klišé za klišé, ale pro mě je to přesně proto skvělá letní odpočinková četba. Je pravda, že je možná trochu moc natáhnutá, protože jsem kolem poloviny začala ztrácet dech, ale potom mě zase některé postavy nakoply a já to celé zhltla zatraceně rychle. Sice nejsem fanoušek finálových zvratů, které musí ještě dějem trochu zahýbat, ale...tady to autorce odpustím, no. Kdyby ale malilinko zrychlila začátek, trošku textu ubrala uprostřed, plynuleji přešla ze Španělska zase do New Yorku, kde by se mohla řešit finální zápletka, neměla bych co vytknout. V konečném součtu to ale není natolik velká překážka, abych tomu nějakou hvězdičku strhla. Jsem spokojená a pořád se culím jako měsíček na hnoji. Catalina byla nebývale dobrá hlavní hrdinka, vtipná a sympatická, což je u mě kumšt, já chci ženské postavy většinou zabít. Aaron je přesně můj typ, málomluvný, stoicky klidný, úsporná gesta, všechno má svůj účel, nic není navíc. To mám ráda. Je prezentován jako někdo, kdo má skoro dva metry, takže mi tam ten Cavill v tomhle moc neseděl. :D Ale co, každý ty postavy stejně vidíme jinak. :D A navíc ty postavy byly tak skvěle sarkastické!!!!

Suma sumárum, pokud chcete příjemné, odpočinkové čtení na léto, u kterého se pobavíte, poculíte a povzdycháte si nad tím, jak je to prostě fajn, Láska po španělsku je tou pravou volbou.

PS: Jo ale jestli něco dokáže zabít jinak skvělou knihu, tak to jsou erotické scény, protože...okej, dvoumetrový Aaron je sice alfa samec, ale ty kecy kolem toho.... :D

5 17.06.2023

Já půjdu očividně hodně proti proudu, ale my jsme se s knihou těžce minuly. Skoro tři týdny po dočtení pořád nevím, jak se k ní mám přesně vyjádřit, protože tyhle pocity jsou poněkud hůře vystihnutelné.

Nevím, čím to bylo, ale nedokázala jsem se do příběhu ponořit. Nějak jsem tomu nevěřila ty postavy, ani to prostředí, a to jsem v sousedství Lomné vyrůstala a do Lomné jezdila přímo na tábory. Postavy pro mě byly natolik zvláštní, že jsem se na ně nedokázala napojit a bylo mi víceméně jedno, jak to s nimi bude dál. Především jsem pak byla zvědavá na to "cestování časem", především důvod, proč se to dělo...a upřímně mi to doteď nedává smysl. Ano, vysvětlení tam sice bylo, ale nenastal u něj ten moment, kdy to secvakne a řeknete si ano, bylo to proto a proto a já tomu věřím. Všechny ty spoje se mi prostě v hlavě míjejí a ne a ne se propojit. Podobně na tom byla i Jasmínina nemoc. Netvrdím, že každá nemoc v knize musí mít srdceryvný příběh ve skutečnosti, ale asi mi to tam svým způsobem chybělo. Kdyby to byla nějaká bezprostřední zkušenost autorky, asi mě to trefí mnohem víc, ale takhle to na mě působilo, jako když si vytisknete seznam všech vážných nemocí, jedete po něm slepě prstem a tam, kde se zastavíte, tak to si dáte do příběhu. Ani ten styl, jakým je to psané, mi příliš neseděl, i v hlavě Jasmíny pořád máte pocit, jako kdybyste se řídili podle slovníku. Dneska tak málokdo mluví. Ano, slyšela jsem autorku na besedě, takže vím, že se sama snaží mluvit co nejvíce spisovně, vyhýbá se hovorovým tvarům, ale v tom příběhu mi to přijde zkrátka takové nepřirozené.

Nevím, je to pro mě zkrátka velice zvláštní kniha, se kterou máme hodně komplikovaný vztah. Samozřejmě si své čtenáře najde, ne každá kniha je určená všem a to je v pořádku. Já a Akvamarín jsme pro sebe prostě nebyli stvořeni. :)

5 20.03.2023

Tahle série má trošičku sestupnou tendenci, ale není to něco, co by mě mělo připravit o chuť číst dál. Akorát tenhle námět nebylo zrovna to, co by utáhlo celou knížku, i když je snad zatím nejkratší. Pořád se mi to líbilo, Wyatt a Nat byli skvělí, já z nějakého důvodu humor všech těch chlapů v sérii miluju a směju se nad tím, jak všechno komentují. V postavách to není. Akorát se většinu času nedělo nic zásadního, co by se dalo nazvat zápletkou. A typický zvrat dojde mi, že ji miluju, ale před chvílí jsem to po*ral, takže teď musím udělat velké gesto, tak ten nastal opravdu až v samotném závěru a působil spíš dost našroubovaně. V podstatě tam ani být nemusel a vyplynulo by to stejně. Já mám tuhle sérii ráda a vždycky se u ní dobře pobavím, ale uznávám, že ne vždycky dokáže autorka se stejným úspěchem zrecyklovat šablonu, kterou na tyhle příběhy používá. I tak je to ale skvělé, pohodové čtení, u kterého se zasmějete a na chvíli vypnete.

5 11.02.2023

Po značné skepsi, kterou ve mně vyvolala Daisy Jones, jsem se pustila do Evelyn, protože české vydání má být tahákem jara, takže úkol zněl jasně. Vydavatelství si na tom chtělo dát záležet, což se z recenzního výtisku nedá úplně posoudit, ale vypíchla jsem si chyby a do oficiálního vydání nakouknu, jestli teda opravdu zamakali.

Ale to je trochu vedlejší. Kolem Evelyn se jednu dobu zvedl velký hype a po předcházející špatné zkušenosti jsem byla dost negativní, ale...ona si mě ta Evelyn vlastně nakonec získala. Je to skvěle vystavěný životopis jedné fiktivní hvězdy, která by ale klidně mohla být reálná. A navíc, co my o tom Hollywoodu, zvlášť tom starém, víme. Těch Evelyn může být nespočet. Ale jenom Evelyn Hugo je ta jedna jediná.

Velice oceňuji vyobrazení toho, že nic není jen černé nebo bílé. Všechno je kombinace obojího a zatímco jeden člověk na danou událost pohlíží se znechucením a nepochopením, proč to Evelyn udělala, ona by to udělala znovu, kdyby na to přišlo. Na jejím charakteru jsou krásně vyobrazeny všechny nuance lidské povahy, prostředí Hollywoodu ukazuje, v jak prospěchářském a konzumním světě vlastně žijeme, jak umí být člověk proradný, úlisný, odporný a zlý, ale také laskavý a dobrý. A že v každé životní etapě jsme někým jiným. Evelyn má tolik vrstev osobnosti, což mě paradoxně činí opravdu nadšenou, protože je to opravdu reálná postava. Takoví lidé skutečně jsou. Komplikovaní, někdy zlí, jindy upřímní, někdy se bojí, nedokážou se postavit za to, co skutečně chtějí, ale jindy jsou pro to ochotni obětovat to, co milují nejvíc.

Evelyn je pro mě opravdu velké překvapení a musím uznat, že tady to autorka zvládla skvěle. Na rozdíl od Daisy přesně vím, na koho příběh zacílit, komu ho doporučit a především ho můžu doporučit s klidným srdcem. Bravo!

PS: I přes veškeré hnusy, ze kterých může být někomu možná i špatně, jsem si Evelyn oblíbila. A vlastně jí fandím. Rozhodně si ji zařazuji do žebříčku oblíbených literárních postav!

5 14.01.2023

Tak tohle mi sedlo. Sice mi to připomínalo rozvité a podrobnější Její tajemství (utajené dítě, šéf bručoun, víkendová služební cesta, vyděračná mrcha bejvalka), ale zase tolik mi to nevadilo. Opětovně se stěžejní část děje odehrává během jednoho týdnu, ale já u autorky nehledám hlubokomyslnou romantiku, která mi převrátí svět naruby a změní my myšlení. Chci si prostě jen oddechnout a dobře se pobavit. A toho se mi tady dostalo vrchovatě. Damon a Chelsea byli skvělí, malá Luna naprosto dokonalá a Chris a jeho vustr...bez komentáře. :D Je to vtipné, je to milé a je to tak roztomilé, že jsem se culila jako blázen, hlavně když si Damon musel poradit s Lunou. Ti dva jsou spolu k sežrání. Docela by mě zajímalo, co se stalo bratrovi Chels, ale jelikož nemá moc důvodů zasahovat do dalších dílů, nemyslím si, že se to někdy dovíme, což je škoda a je to taková malinká, mrzutá kaňka. Nic to ale nemění na tom, že jsem si knihu užila a dostala přesně to, co jsem čekala. Lepší než Objekty touhy, i když šablona je z větší části totožná. Ale tohle se povedlo o moc víc. Těším se na další dva díly a doufám, že to nebude taková sestupná tendence, jako u předcházející série (i když podle některých komentářů se toho trochu bojím). Jak se říká u nás...ale tak nevadí. Jde o to se pobavit a zasmát. :)

5 27.03.2022

Autor čtenáři předkládá fascinující, někdy dokonce zvrácený obraz tehdejší společnosti. Nerozebírá jenom souboj samotný, ale uvádí do kontextu veškeré okolnosti, vztahy, vazby, historii...získáte tak ucelený náhled na jednotlivé aktéry, tehdejší dobu, názory společnosti, společnost jako takovou. Je to sice ryze faktické čtení, skoro taková případová studie, která někomu může přijít nezajímavá, ale pro mě to bylo poutavě napsáno a každá stránka mi přinesla něco nového, takže v konečném součtu jsem se zase něco dověděla a rozšířila jsem si obzory. A to mám u takových knížek ráda, že mi něco předají. Tady se to autorovi skvěle povedlo a já jsem docela zvědavá na film, který mě poprvé odradil blonďatým Benem Affleckem a knížku jsem začala číst s tím, že mi ještě nedošlo, že je to jedno a to samé. :D

5 25.02.2022

Nechce se mi číst trilogie čtyř sourozenců a pak nejspíš ještě prequely o rodičích, ale tahle autorka to asi nehodlá vyřešit jen tak. Když pominu ty příšerné erotické scény, rádoby sexy dialogy a katastrofální překlad, tak musím podotknout, že se autorka docela zlepšuje. Jade už není tak moc na facku a Talon už taky není na přes držku. Naopak je tam znát značný posun charakterů a jejich vývoj, akorát že to vůbec nezachraňuje dost plytký děj prakticky o ničem. Kdyby to nebylo tak moc vyhnané tím sexem, uměla bych si to představit jako skvělou psychologickou sérii o jednom zvráceném zločinu, který není vyřešený ani po pětadvaceti letech. Ten sex a ještě horší slovník obou postav tomu ale ubírá ten punc serióznosti.

V tomhle díle se vlastně nic tak zářného neděje, Talon pokračuje v terapiích, rodina se postupně stmeluje a uzdravuje a na konci to vypadá, jako by Talonův život už měl být víc než v pohodě...abychom přeskočili na nejstaršího bratra, který kápne na další stopu a v následném pokračování budeme zvrácený případ tří pedofilů rozplétat z jeho pohledu, přičemž on by si možná i rád nabrnknul bráchovu terapeutku. Ale na její pohled se těším, protože prostě terapeutka!

Nic moc zásadního mi tahle série nedává, ale sebemrskačsky jsem zvědavá, kam až do autorka hodlá vyhnat, jak moc to chce zamotat a jestli se z toho hodlá vymotat dřív než po šestnáctém díle, který ukončí trilogii Marjorie. Protože jestli budeme muset pro celistvost obrázku o tom zločinu číst i o rodičích Steelových, tak mě už vážně trefí šlak. Výhodou je, že tyhle knížky jsou tak jednoduché, že stačí mrknout a sto stránek máte za sebou. Rychle a jednoduše se to čte, akorát ty výrazy, to je vážně o moje nervy. :D

5 12.02.2022

Sice jsem měla celou dobu pocit, že mi to čtení nějak trvá, ale i tak se mi to líbilo. Je to typický Ládík a člověk díky němu zjistí, že i ty naše končiny umí být zajímavé. Získala jsem pár tipů na výlety a pár zajímavých historek pro tlumočení rodině. O relikviáři jsem zarytě vyprávěla mamce venku ve tmě při venčení psů. :D Akorát mě mrzí, že se u nás na východě Ládík nezastavil o trochu déle. Nejdál do Těšína, ale kdyby si ještě popojel, to by bylo teprve vzrůšo!

5 24.11.2021