ElvisJagger komentáře u knih

Po předešlé zkušenosti s jinými tvůrčími příručkami jsem došel k závěru, že "O psaní" na nějakou dobu odložím. Měl jsem pocit, že návodů "jak napsat dobré dílo" bylo dost a že se stejně nic nevyrovná učení se z vlastních chyb. Byl to však úvod, nesoucí se v duchu deníkových zápisku, který mě přinutil číst. V první polovině se King zaměřuje na reflexi vlastního života, v němž hledá volné příčiny toho, proč se stal spisovatelem. V kontextu jiných příruček se jedná o velmi osvěžující přístup, který vám o řemesle sice tolik nepoví, ale pochopíte, že cesty k autorství dokáží být nepředvídatelně spletité. King, světoznámá literární hvězda, sdílením svých nezdarů získává trochu lidštější tvář. Druhá polovina už pár praktických rad obsahuje. Jsou však podány velmi jemně a s důrazem na to, že "to nejdůležitější se stejně nedá naučit". Svižně odvyprávěna kniha, která nesdělí nic převratného, ovšem dodá kuráž k tomu, proč jste ji nejspíše vůbec otevírali - ke psaní samotnému.

PS: Nejsem fanoušek Kinga a o jeho životě jsem před čtením nic nevěděl.

2 18.07.2024

Fascinující práce s kompozicí. Márquez dokáže nahlížet na osudy hrdinů z odstupu několika generací, ale zároveň detailně vykreslit nuance jejich každodennosti. Díky obrovskému časového oblouku máte možnost postavy chápat v historických souvislostech a přesto být vzatžen do děje jako součást jednotlivých okamžiků. Vyprávění není přísně lineární, ale pohrává si s časem, jakoby se vše seběhlo v jednu chvíli. Někdy ani nepostřehnete, že mezi několika stránkami uběhly desetiletí. Na dějiny zde totiž není nalíženo jako na jednotlivé historické milníky, nýbrž jako na propletený celek. Osudy temperamentích hrdinů na pozadí dynamického vývoje města jednoznačně osilní, ale právě zde směřuje má velmi subjektivní výhrada. Až na pár výjimek se jedná o silně stylizované postavy provádějící extrémní činy. Téměř vše je hyperbolizované a to dokonce i ústřední téma samoty, kterou já osobně vnímám jako daleko křehčí a niternější stav. Těžko pak docházelo k nějakému hlubšímu ztotožní, jelikož ona "přepálenost" pro mě osobně fungovala spíše jako zcizovací element.

8 18.07.2024

Samotné myšlenky Marca Aurelia jsou zcela jednoznačně hodnotné a pod většinu z nich bych se sám podepsal. S čím jsem však problém měl byla jejich ubíjející repetitivnost. Aurelius si vytyčil pár stěžejních témat, která neustále omýlá dookola a variuje jejich sdělení v různých metaforách a analogiích. I přesto, že je vám jádro jeho filozofie už po pár stránkách jasné, budete se jím muset opakovaně prokousávat. Pokud je vám stoicismus alespoň z části známý, nevidím příliš velký důvod Hovory k sobě číst.

1 20.12.2023

Ačkoli mě dobrodružná stránka románu nestrhla tak, jak by tomu zřejmě bylo v mladším věku, dokázal ve mě Bílý tesák rozvířit celou řadu podnětných otázek. Kniha totiž není pouhým výpravným příběhem z kruté divočiny. Jedná se především o fascinující zamyšlení nad tenkou hranicí mezi divočinou a civilizací. Co dělá člověka člověkem a co zvíře zvířetem? Jaký je mezi námi rozdíl? London tuto dualitu líčí bez patosu a vyhýbá se tak romantizujícímu pohledu na přírodu. Na jedné straně pochopíte nelehký průchod trnitým životem Bílého tesáka, na druhé straně vás od jeho polidštění nepřetržitě odrazuje jeho nezkrotná animálnost. Empatie a porozumění, kterou London prokazuje vůči zvířecímu (ale stejně tak i lidskému) světu, dalece přesahuje drsný povrch mnohdy drastických výjevů. Bílý tesák je příručka pro život, která vás mírně odradí svou krutostí, aby vám vzápětí dokázala, jak krásná umí být.

9 09.09.2023

Obecný přehled stoicických myšlenek, které se v knize jako mantra cyklicky opakují. Ač se s některými z nich neztotožňuji (např. jedna z rad jak z života eliminovat věci, které nejsme schopni ovlivnit - omezit sledování politické situace), pod drtivou většinu bych se podepsal. Prozaické vyznění v tomto případě není na škodu. Zpřístupňuje totiž principy, jejíž osvojení vede čtenáře ke kritické reflexi vlastního jednání. A to je důležité.

1 19.03.2023

Nepříliš strategicky zvolený název zapříčinil, že jsem knihu "Jak být šťastný?" chybně odsoudil jako tuctovou motivační literaturu. Po seznámení s obsahem jsem však zůstal mile překvapen - můj soud byl naštěstí unáhlený. Tedy, alespoň z větší části. Ač kniha pozůstává z aktuálních témat z oblasti psychologie a duševního zdraví, ani jednomu se nevěnuje do větší hloubky. Někdo by mohl namítat, že je to důsledkem krátkého prostoru několika málo stran, které každá kapitola nabízí. Shodou okolností jsem se nedlouho po dočtení vrhl na "Cesty k sobě i k druhým" od Ivo Pondělíčka, což je kniha strukturovaná velmi podobně (dokonce i s podobnými tématy), ovšem výstupním poznáním daleko bohatší a inspirativnější. Jakoby se autoři báli, že odradí čtenáře, bude-li výsledný text působit příliš akademicky a složitě. Důsledkem toho kniha občas klouže po povrchu a připomíná spíše sérii rozhovorů z relevantního internetového blogu, než literární ponor do lidské duše. I přesto však jejího přečtení nelze litovat.

21.01.2023

Premisa může vzbuzovat obavy, že bude příběh až příliš tezovitý a účelově dualistický. Rozpor mezi duchem a tělem je relativně hojně zpracovávaným tématem, ať už ve filozofii, či epice. Román však čtenáře dokáže s každou stránkou překvapovat, s jakou citlivostí a zároveň komplexností Hesse na zmíněné téma nahlíží. Postavy mají k chodícím filozofickým konceptům opravdu na míle daleko - jejich charaktery jsou velmi bohaté a lidsky podané. Narcis a Goldmund vám zkrátka přirostou k srdci a neopustí jej ani dlouho po dočtení. Hesseho román je středověkou spirituální cestou za hledáním sebe sama, která klade důraz na citovou stránku a v tom si mě získala.

3 30.07.2022

Nikdo se nebudé smát - 4*
Zlaté jablko věčné touhy - 3*
Falešný autostop - 5*
Symposion - 3*
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - 4*
Doktor Havel po dvaceti letech - 3*
Eduard a Bůh - 4*

4 29.01.2022

Spíše než o filozofii nebo hlubokou polemiku nad životem a smrtí se jedná o mozaiku romantizujících příběhů z exotických míst. Munthe odvážně překračuje hranice reality - využívá mystické prvky a snové pasáže, aby v drobných nuancích vykreslil svůj humanistický pohled na život (a smrt). Je to citlivé a empatické, ale více než prchlavé hřejivé pocity to ve mě nevyvolalo. Asi jsem od toho čekal něco jiného a této představy se nedokázal vzdát.

1 28.10.2021

Kniha nabízí prostor nahlédnout do sebe sama a slovy Breuera: "vymést vlastní komín". Každá z postav (i čtenář) vstupuje do příběhu s určitým očekáváním, které se postupně promění. Rozhovory Nietzcheho a Breuera totiž léčí nejen je, nýbrž i čtenáře samotného, který se spolu s nimi stává pacientem. Tato sofistikovaná proměna rolí je spolu s filozofickou a psychologickou hloubkou na knize to nejvíce fascinující.

4 20.08.2021

(SPOILER) MIRNÝ SPOILER:
V jedné místnosti se sejde americký agent, kterého celý svět zná jako zarytého nacistu, Němka z čistokrevné nacistické rodiny, která se kvůli lásce k onomu americkému agentovi stane ruskou agentkou, malíř, který se vydává za přítele amerického agenta, jelikož ho chce dostat do Moskvy, protože je ve skutečnosti ruský agent, černý führer, který je ideologicky přesvědčeným nacistou a milionář, který věří v nadřazenost bílé rasy a nesnáší židy. Tohle by si nevycucal z prstu ani ten nejodvázanější kreativec. A už vůbec nikdo by podobný příběh nedokázal napsat tak, abychom mu uvěřili. Je tu však jeden člověk. Kurt Vonnegut, který si se složitě propletenými nitkami lidského osudu dokáže pohrávat s nenapodobitelnou lehkostí a důvtipem.

3 13.03.2021

Po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že Bukowski je jeden z nejupřímnějších autorů, který kdy kráčel po této planetě.

6 31.01.2021

Nedokážu slovy popsat, co pro mne tento melancholický zážitek plný vzpomínek znamená.

Řada lidí chválí R.U.R. pro nadčasovost a přesnost mrazivého tematického přesahu. Myslím si, že přesně toto jsou aspekty, které u tohoto díla považuji za nejslabší. Nechci zpochybňovat Čapka, jakožto naprosto zásadního českého autora, ale tento kousek se svou logikou a pojetím absolutně příčí mému náhledu na danou problematiku.

3 31.01.2021

Nechci tady kopat do vosího hnízda, ale film na mě zapůsobil podstatně víc.

Kerouac je mi ze všech tvůrců beat generation ten nejbližší. Mísí smutek se štěstím a beznaděj s nadějí. Na rozdíl od jiných "beatníků" o sobě neustále pochybuje a žene se za něčím, co je tak krásné a naplňující, ale zároveň marné a nedosažitelné.

6 31.01.2021

Ačkoli London Platónovu filozofii o těle a duši značně zjednodušuje, je Tulák po hvězdách magický zážitek, po jehož přečtení se (alespoň částečně) přestanete bát smrti.

Procházím se poloprázdným nočním velkoměstem. V kalužích se odráží světla pouličních lamp, bdělí lidé plují temnou nocí a ze špinavých, ale krásných nočních klubů se line zvuk pronikavého saxofonu. Zamiloval jsem se do holky a zároveň o ní přišel.

Toto jsou mé pocity z této skvělé sbírky.

Jednoznačně nejlepší Čapek.

5 31.01.2021

Dobrodružství jak se patří.

1 31.01.2021