ElvisJagger
přečtené 105
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Fascinující práce s kompozicí. Márquez vnímá osudy hrdinů z odstupu několika generací, ale zároveň detailně vykresluje nuance jejich každodennosti. Díky obrovskému časového oblouku máte možnost postavy chápat v historických souvislostech a přesto být vtažen do děje jako součást jednotlivých okamžiků. Někdy ani nepostřehnete, že mezi několika stránkami uběhly desetiletí. Na dějiny zde totiž není nahlíženo jako na jednotlivé historické milníky, ale jako na propletený celek. Osudy temperamentní hrdinů na pozadí dynamického vývoje města jednoznačně oslní, ale právě zde směřuje má velmi subjektivní výhrada. Až na pár výjimek se jedná o silně stylizované postavy provádějící extrémní činy. Téměř vše je hyperbolizované a to dokonce i ústřední téma samoty, kterou já osobně vnímám jako daleko křehčí a niternější stav. Těžko pak docházelo k nějakému hlubšímu ztotožní, jelikož ona "přepálenost" pro mě osobně fungovala spíše jako zcizovací element.... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2015,
Stephen King
Po předešlé zkušenosti s jinými tvůrčími příručkami jsem došel k závěru, že "O psaní" na nějakou dobu odložím. Měl jsem pocit, že návodů "jak napsat dobré dílo" bylo dost a že se stejně nic nevyrovná učení se z vlastních chyb. Byl to však úvod, nesoucí se v duchu deníkových zápisku, který mě přinutil číst. V první polovině se King zaměřuje na reflexi vlastního života, v němž hledá volné příčiny toho, proč se stal spisovatelem. V kontextu jiných příruček se jedná o velmi osvěžující přístup, který vám o řemesle sice tolik nepoví, ale pochopíte, že cesty k autorství dokáží být nepředvídatelně spletité. King, světoznámá literární hvězda, sdílením svých nezdarů získává trochu lidštější tvář. Druhá polovina už pár praktických rad obsahuje. Jsou však podány velmi jemně a s důrazem na to, že "to nejdůležitější se stejně nedá naučit". Svižně odvyprávěna kniha, která nesdělí nic převratného, ovšem dodá kuráž k tomu, proč jste ji nejspíše vůbec otevírali - ke psaní samotnému. PS: Nejsem fanoušek Kinga a o jeho životě jsem před čtením nic nevěděl.... celý text
Hovory k sobě
1999,
Marcus Aurelius
Samotné myšlenky Marca Aurelia jsou zcela jednoznačně hodnotné a pod většinu z nich bych se sám podepsal. S čím jsem však problém měl byla jejich ubíjející repetitivnost. Aurelius si vytyčil pár stěžejních témat, která neustále omýlá dookola a variuje jejich sdělení v různých metaforách a analogiích. I přesto, že je vám jádro jeho filozofie už po pár stránkách jasné, budete se jím muset opakovaně prokousávat. Pokud je vám stoicismus alespoň z části známý, nevidím příliš velký důvod Hovory k sobě číst.... celý text
Bílý tesák
1995,
Jack London
Ačkoli mě dobrodružná stránka románu nestrhla tak, jak by tomu zřejmě bylo v mladším věku, dokázal ve mě Bílý tesák rozvířit celou řadu podnětných otázek. Kniha totiž není pouhým výpravným příběhem z kruté divočiny. Jedná se především o fascinující zamyšlení nad tenkou hranicí mezi divočinou a civilizací. Co dělá člověka člověkem a co zvíře zvířetem? Jaký je mezi námi rozdíl? London tuto dualitu líčí bez patosu a vyhýbá se tak romantizujícímu pohledu na přírodu. Na jedné straně nelehký život Bílého tesáka pochopíte, na druhé straně vás od jeho polidštění jeho nezkrotná animálnost mírně odradí. Empatie a porozumění, kterou London prokazuje vůči zvířecímu (ale stejně tak i lidskému) světu, dalece přesahuje drsný povrch mnohdy drastických výjevů. Bílý tesák je příručka pro život, která své poznání nedává zadarmo.... celý text
