Ence komentáře u knih

Ani to, že ke konci se Jostein neudržel a vychrlil na čtenáře své postoje a filozofické názory nefilosoficko-dogmatickým způsobem, mě nezadrží, abych tuto knihu hodnotil 10/10.

Ale neodpustím si poznámku. Je škoda, že závěrečná třetina knihy je spíše pozlátko a dutá pasáž, která cílí zejména na ty, kteří nečetli o filosofii, ale o Sofii.

Tak s tímto titulem jsem si nepřišel na svůj šálek lahodného bylinného té.

Bylo to dost hrůzostrašné. Docela se divím, že jsem to dočetl. Jazyk je těžkotonážní, skoro stejně jako celý příběh a jakási ?pointa?.

3 09.10.2014

K postavám jsem si nevytvořil žádný vztah.
Místy mi ta kniha připadala divná.

Přesto na mne Nonstop zejména díky závěrečnému dialogu v poslední kapitole silně zapůsobil a po dočtení se dostal na můj soukromý sci-fi žebříček velmi vysoko.

3 09.10.2014

Po nadějném úvodu přišlo blábolení o významu významu a relevantních relativních informacích, jehož smysl mi unikl.

2 26.01.2024

Chaotický guláš prapodivných civilizací, které bez ladu a skladu v náhodných časech vznikají a zanikají, usínají a probouzejí se, mizí a zase se objevují, anebo se jen tak exaltovaně vznáší nad povrchem autorova Jupitera (byť na skutečném Jupiteru byste povrch hledali marně). Lidstvo je redukováno na jednu rodinu, lidský svět na jeden dům, úsvit civilizace na jeden čin a zázračná filozofie (haha) je zmařena kvůli agorafobii jediného chirurga. Jakoby autor nedokázal myslet ve větším měřítku a neustále povyšoval osudy jedinců na osudy všech.

Přídavkem se nám ještě dostane uplakánkovství, rozličných stesků a opakujících se úvah o velikosti a potenciálu druhů v těch nejnevhodnějších příležitostech, jako třeba při zapálené diskuzi psa, robota a mývala o budoucnosti blech, jedu na mravence, děsivých skřítcích, nebo při přemítání nad genocidou lidí kvůli jejich luku a tragické smrti červenky obecné.

Upřímně, tohle byla jedna z vůbec nejhorších knih, které jsem kdy četl.

Kuchařka obsahuje spoustu zajímavých receptů, ale je zřejmé, že paní autorka buď nemyslí na začínající kuchaře, nebo často nedokáže formulovat jasné pokyny. Uvádím pár příkladů.
Recept na chléb (str. 39) udává, že do kvásku máme přidat 80 g žitné mouky a nechat odpočívat. Následně máme přidat zbytek mouky. Autorka však měla zřejmě na mysli přidat zbylých 200 g žitné a 150 g špaldové mouky.
V receptu na Nedělní řízek (str. 139) mi není jasná příprava seitanu a jak dlouho a kde těsto nechat odpočívat a to ani po několikanásobném přečtení. Těsto máme nejlépe připravovat den dopředu, ale v dalším odstavci naopak nechat odpočívat jen dvakrát krátce 10 minut.
Neustále musíte při vaření počítat a hledat v předchozích odstavcích, protože autorka velmi ráda používá formulaci "přidejte zbytek". Pokud nemáte odměřeno dopředu, čeká vás odečítací peklo a zpětné dohledávání kolik čeho a kam jste už přidali.
Autorka neuvádí, jestli jsou hmotnosti v uvařeném, nebo syrovém stavu. Tuto informaci bych ocenil mnohem více, než rady jak fotit jídlo podle zásad zlatého řezu. Fazolové kaše (str. 122) jsem místo uvedených čtyř porcí připravil porcí asi osm, jelikož přestože recept začíná namáčením syrových fazolí, mělo se zřejmě použít 500 g fazolí v uvařeném stavu (převodní poměr a odpovídající hmotnost v suchém stavu si má intuitivní čtenář zřejmě dohledat a dopočítat po vlastní ose). To samé v receptu na segedín (str. 98), kdy množství sójových kostek je zřejmě v uvařeném stavu, protože s uvedenými 200 g suchých kostek dostaneme místo segedínu něco, co bych se nebál označit pojmem "sojadín".
Jak narvat tolik náplně, kolik vznikne podle receptu na str. 132, do čtyř bílých paprik, pro mě zůstává záhadou stejně jako to, kolik jídla autorka spořádá, odpovídá-li podle ní uváděné množství čtyřem porcím.
V receptu na Halušky s bryndzou (str. 93) si při přípravě halušek můžeme pomoct haluškovačem a když si troufáme, tak i nožem. Jak halušky rychle vytvořit nožem se už ale nedozvíme, což je při absenci haluškovače celkem podstatný detail.
S množstvím soli, které autorka používá, je většina jídel přesolených.
Instrukce "přidejte sójovou omáčku" je asi tak stejně vypovídající, jako kdybych napsal "přidejte koření", protože sójových omáček jsou desítky a každá se používá na něco jiného (např. čínská světlá je velmi slaná, zatímco tmavá prakticky vůbec).

A v podobném duchu bych mohl psát ještě dlouho. Spolu s prvním dílem jsem dostal darem i díl druhý, který je zásobárnou další munice, protože je psaný stejným stylem. Je to škoda, když zajímavé recepty sráží špatný popis doplněný nepříjemnostmi při vaření podle nich. Přitom myslím, že odstranit tyto neduhy, nemůže být pro autorku nic těžkého. Stačilo by, kdyby své recepty nechala otestovat širší skupinou kuchařů včetně začátečníků.

2 24.02.2023

Všehovšudy tři celkem podnětné myšlenky jsou mrzutou odměnou za zbývajících 230 stran balastu vyplněných jmény nezajímavě podaných epizodních postaviček, o kterých jsem povětšinou nikdy neslyšel a neuslyším, a které vypadají na každém políčku úplně jinak. Ano, uznávám a gratuluji autorovi za jeho přehled o zejména židovských myslitelích. Ale vyplnit kvůli tomu celý komiks poznámkami pod čarou nemusel.
O Hanně jsem se dozvěděl příliš z nudně a zmateně podaného soukromého života, o což jsem nestál, a málo z toho veřejného nebo vnitřního. Zdá se mi, že komiks balancuje na hraně mezi zbytečným postmoderním žvaněním o ničem, z nudy provozovaným pseudointelektuálním eskamotérstvím pro zaměstnání mysli a vyčpělým nezvládnutým milostným románem.

Musím říct, že u popisu Frankova pracovního dne v Knoxu už jsem se dlouho takhle nenasmál :-)

2 15.07.2022

Překlad je místy tak kostrbatý a nejednoznačný, že je třeba jednu větu přečíst několikrát a měnit složení jejich větných členů, dokud nezačne dávat smysl. Proto je četba mnohdy mnohem náročnější, než by musela být.
Na druhou stranu teď už vím, že je to tím, že překlad není "výpočetně vlídný" ;-)
Ruku na srdce. Samotné algoritmy v běžném životě použitelné nejsou ani omylem, ale obecnější (až filozofické) poznatky z informatiky mi přišly velmi cenné a zamyšleníhodné.

2 05.12.2021

Kniha není určena nezasvěceným čtenářům. Je psaná velmi složitě, abstraktně a na můj vkus příliš nesrozumitelně (používání příliš mnoha cizích slov s nejasným významem mi vždy zavání umělými a nereálnými konstrukty).

Jungův článek a názor na synchronicitu je formován na základě neověřených Rhineových experimentů. To Pauli je alespoň zdrženlivější a zmiňuje nutnost jejich potvrzení. Vědecká obec však nebyla schopna Rhineovy výsledky reprodukovat – podle Junga zřejmě pro malý zájem a zápal ;-)

Z četby této knihy si mimo pocitu nepochopení vůbec nic neodnáším.

2 29.02.2020

Začátek příběhu líčený skrze oči malého Bunnyho a orientovaný na těžbu ropy, obchod, otcovu praxi a jeho rady, na poměry v bohatých kruzích, na hádky vlastníků pozemků, nebo třeba na volné chvíle v Paradise považuji za velice zdařilý. Třináctiletý přemýšlivý Bunny je pro mě čitelnou a pochopitelnou postavou, se kterou jsem se neměl problém celkem rychle ztotožnit.

S přibývajícími stranami se však příběh mění a dostává stále více politického a agitačního náboje, což je vzhledem k povaze podnikatelské činnosti hlavních protagonistů pochopitelné. Zdá se mi však, že na úkor politiky jsou upozaděny nosné prvky a kniha se stává hůře čitelnou a méně záživnou. Události už nejsou popisovány průběžně, ale zkratkovitě až v jejich důsledcích, motivy jednání postav nejsou vysvětlovány, jejich myšlenky a vnitřní boje nejsou prezentovány v podobném duchu jako na začátku knihy. Navíc jsou machinace s koncesemi a hlasy, ropné lobby, univerzitní poměry atp. popisovány zkratkovitě a nesrozumitelně (můj názor). Kvůli těmto vlivům se mi takřka všichni hrdinové s Bunnym v čele postupně odcizili a příběh pro mě přestal být atraktivním.

Postava tesaře (náhoda?) Paula coby neochvějného poctivce, socialisty a posléze komunisty na mě nepůsobila věrohodně, sympaticky ani spasitelsky. Samotný závěr díla je těžce depresivní a bohužel se na mně minul účinkem. I když se mi poslední řádky nečetly snadno, závěrečná smršť zlých a tragických událostí a podivná pasivita postav na konci přesáhly únosnou a uvěřitelnou mez.

2 20.01.2020

Četl jsem vydání od DOBROVSKÉHO s.r.o. edice Omega z roku 2013. To, že už na obalu je čtenáři vyzrazen defacto celý děj je neodpustitelné, ale ještě bych to přežil. Musím ale říct, že tolik chyb, překlepů a snad i špatného vkládání přes ctrl+c ctrl+v (např spojení písmen 'ni' je v knize velmi často vloženo jako 'm', velké J jako hranatá závorka ], apod.) jsem ještě neviděl. Na každé stránce (bez přehánění) jsou asi dvě chyby. Nakladatelství odvedlo opravdu bídnou práci. Na mé hodnocení to však nemá vliv.

Co se týče samotného románu, souhlasím s komentářem uživatele Faunik. Alkohol je pouze prostředek úpadku, ale hlavní příčina tkví v jednoduchosti, naivitě a celkové plochosti hlavních postav. Gervaise v jednom kuse nadává na bídný osud, který ale ona sama utváří svoji nečinností a prohýřenými úsporami. Nevěřím, že prostí lidé nedohlédnou dál, než za to co budou dnes obědvat. S její osobností, hloupostí a pasivitou jsem se prostě nedokázal ztotožnit. Zola se ani nesnaží vysvětlit, jak postavy uvažují a co v hloubi duše prožívají – místo toho zaplní přes 100 stran detailním popisem svatby a hostiny v krámu. Možná že se ale právě absencí jakýchkoliv niterných pochodů snažil o to, aby byly jeho postavy pouze nemohoucími lodičkami unášenými na vlnách krutého osudu. To se mu bezesporu podařilo, ale pouze za cenu, že jeho hrdinové nepůsobí živě a lidsky.

2 27.10.2019

Povídka mi přišla příliš stručná a krátká. Doufal jsem, že kniha prohloubí a více popíše kontrast mezi stavy hrdiny "před" a "po", jenomže zvětšený rozsah knihy je z velké části vyplněn vzpomínkami, schizofrenními stavy, sexuálním životem a podivnými citovými výlevy hlavního hrdiny.

2 08.07.2018

Knihu chápu jako oslavu člověka - ve smyslu jedince - coby tvůrce, vynálezce a umělce a zároveň jako konflikt individuality se společností a konformitou. Obě úlohy kniha plní a to velmi podmanivě a sugestivně.
Co mi vadilo je, že postavy jsou poměrně černobílé a jsou od začátku do konce stejné, tj. neprodělávají prakticky žádný vývoj i přes to, že se kniha odehrává v bezmála dvaceti letech. Jedinou výjimkou je Waynand, u kterého mi ale jeho tři přerody ("mocichtivý" - "tvůrčí" - "zlomený") nepřišly uvěřitelné, protože v každém přerodu popřel své předchozí já. Ale i tak se pro mě jednalo o nejzajímavější postavu v knize.
Snad ještě víc mi vadí, že tvůrčí génius je stejně jako altruistický parazit líčen vždy pouze jednostranně, tzn. jako génius a jako parazit. Tvůrce svými výtvory produkuje užitek společnosti a altruista ji sráží k zemi. Vždy a za jakýchkoliv okolností. Tak jednoduše vymezené to podle mě není a mnohé pasáže na mě působily jako pamflet zaryté antisocialistky a zapálené obhájkyně kapitalismu. U Roarkovy zmínky o USA coby nejlepší zemi v samotném závěru knihy jsem obracel oči v sloup. Na druhou stranu se vzhledem k době, kdy kniha vznikla není moc čemu podivovat. Divím se tak spíš formě - je jasné, že čtenář bude sympatizovat s tvůrcem, když altruismus zastupuje někdo jako Toohey, který se ke konci knihy stane skoro démonem až satanem v lidské kůži. Mimochodem jeho monolog k Petrovi asi 80 stran před koncem je opravdu brilantní, skoro jsem cítil síru.
Myslím, že kniha obsahuje několik účelových výroků a někdy až zbytečně tlačí na pilu, např. Roarkova poznámka: "Pak si ovšem člověk musí přát, aby druzí trpěli - aby mohl dokázat, že je dobrý," je podle mě až příliš očividný nesmysl hraničící s demagogií. A takových pasáží je v dílu nespočítaně. Mnohokrát mi přišlo, že kniha významově posouvá vybrané abstraktní pojmy. Nevadilo mi to samotné posouvání, ale vadil mi výběr, protože se nejčastěji jedná o pojmy jako např. sobectví a egoismus, ..., tj. slova, která velmi často souvisí s kapitalismem, ale rozhodně v něm nejsou používána v autorkou zmiňovaném kontextu.
Přiznám se, že jsem často nechápal, proč postavy dělají, co dělají. U Dominiky jsem si po čase zvykl, že velmi často udělá přesný opak toho, co vyplývalo z jejího uvažování a co bych udělal já a už asi od druhého dílu jsem se vzdal toho, že bych některé její motivy kdy pochopil. Občas mě podobně nepříjemně překvapovaly i další postavy a sílil ve mně pocit neporozumění a odcizení.
Celkově hodnotím 3,5/5 (hvězdičkově 3/5 kvůli velmi dobrému hodnocení na databázi). Kniha obsahuje velmi mnoho nosných myšlenek, ale přílišná černobílost a snad i prvoplánovost z nich mnoho ubírá a nedovoluje mi hodnotit výše.

2 24.03.2018

Nevím, jestli bych tuhle knihu zařadil do úsměvné literatury. Ano je prodchnuta humorem hl. hrdiny procházejícího složitým obdobím dospívání, ale celkové pozadí a scenérie již tak humorné nejsou. A smysl pro humor je u štvané zvěře spíše patetický - alespoň tak jsem to cítil.
Ač je kniha psaná v ich formě třináctiletého klučiny, oplývá hlubokými myšlenkami, které jsou sice demonstrovány na dětských příkladech, nicméně jsou tak hluboké, že působí v mysli puberťáka poněkud cize.
Oceňuji krásné svázání a nostalgii v osobě Evy.
V závěrečných pasážích knihy jsem měl pocit, že budu svědkem brakovitého schématu "a díky souhře šťastných náhod se z ošklivého kačátka stal král večera," ale úplný závěr byl nádherně dvojsečný.

P.S. Připadal dialog Cynthie a Jasona zvláštní jenom mě?

2 22.02.2016

Po dočtení této knihy je mi jasné, že si neodpustím to, když jsem šel před x lety do kina na stejnojmenný film. Zřejmě s definitivní platností se mi potvrdilo, že když je něco zfilmováno podle knihy, film můžete s klidným svědomím zcela vypustit.

Nedovedu si představit, jak by na mě kniha zapůsobila, kdybych nevěděl o čem je. Problém je, že se znalostí dějové linky jsem přišel o ten wow efekt při vnořování a vynořování se z jednotlivých částí.

No pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Zkusím to spravit jinými tituly od D. Mitchella.
A kdo neviděl film, tomu doporučuju, ať si přečte knihu :-)

2 18.02.2016

Zvláštní jak snadno zabili to jehně při pobytu v jeskyni a hraní si na dobu kamennou, když hlavní hrdinka v době, kdy tam byli, hystericky reaguje na vlastní smrtelnost...

2 05.04.2015

Není to tak špatné, jak jsem čekal, film jsem neviděl. Jasně nesedím z toho na wc a nepřemýšlím o smyslu lidské existence, ale když jsem viděl, že je to pro mládež, tak ve mě trochu hrklo. Je to dobrý průměr.

Není to tak špatné, jak jsem čekal, film jsem neviděl. Jasně nesedím z toho na wc a nepřemýšlím o smyslu lidské existence, ale když jsem viděl, že je to pro mládež, tak ve mě trochu hrklo. Je to dobrý průměr.

Nevěřím, že můžete hodnotit objektivně.
Tenhle díl je jednoznačně nejslabším z celé série. Po tom co jsem to dočetl jsem měl pocit jako bych dostal herdu do zad.
Ale co, já dnešním knižním a filmovým fanouškům moc nerozumím, když všichni tvrdí, že nejlepší zfilmovaným HP byla trojka a škvár jako sedmička má 93% :)

2 10.10.2014