Enehy
komentáře u knih

Kingsleyho Amise jsem hltala už na gymplu a do teď občas sáhnu po nějaké jeho knize, abych se pobavila rádoby neobyčejným životem obyčejného člověka v obyčejné společnosti obyčejných lidí. Bohužel tato kniha mi nedodala nic z toho, co jsem očekávala. Hrdina, který v Amisovo podání bývá i přes své nedostatky sympatický, mi v této knize spíše lezl na nervy. Ačkoliv možná, že kdybych byla muž, dívám se na to jinak. Prvky mysteriózna a hororu deklamované na přebalu knihy mě ani nevystrašily ani nepobavily. Nicméně je tu jedna věc, s kterou souhlasím, a to je slůvko bizarní, protože ano, vše, na co si vzpomenete, opravdu v knize bizarní je.


Tahle kniha je naprosto úžasná. Ač jsem totální laik, co se týče vulkanologie, geologie a podobných oborů, tato kniha je tak dobře napsaná, že jsem i překvapivě všemu rozuměla. To, že jsem ji nechtěla přestat číst, ani nemusím zmiňovat. Teď už si jen stačí vybrat, kam mě moje sopečná dobrodružství povedou dál.


Doba z druhé ruky je drsná kniha. Jeden příběh za druhým jsem se přesvědčovala o neuvěřitelné krutosti jednoho člověka k druhému, o očekávání a deziluzích, o manipulaci, o opojení mocí a neskutečné bezmyšlenkovitosti lidí, kteří se cítí být součástí nějaké skupiny. Tím vším je ale kniha také velmi zajímavá pro někoho, kdo si tímto naštěstí neprošel a žije jen uprostřed následků. Toto je dílo, která by se mělo stát povinnou četbou a o němž by se mělo diskutovat.


K tomuto Updikovu literárnímu počinu mám několik poznámek. 1. Sice opět použil téma, které je naprosto běžné (viz. rodina, nevěra apod.), ale kdo z nás se nerad kouká pod pokličku ostatním, že? 2. Opět jsem si nedokázala vybrat, jestli je mi hrdina sympatický nebo nesympatický. Dá se mu porozumět, ale jen s otevřenou myslí nebo podobnou zkušeností. 3. Updike naplnil svůj jazyk takovým množstvím cizích slov, že vám budou připadat jako otravný hmyz v podvečer na zahrádce. Nicméně, nemůžu říct, že bych litovala času, který jsem s knihou strávila, a rozhodně budu pokračovat dál v čtení jeho děl.


Nemůžu říct, že bych se u knihy nudila, spíš mi přišlo zvláštní číst detektivku v podání mistra hororu. To, že znám jeho styl psaní, mi také dost usnadnilo předpovídat děj, takže jsem celou knihu zhltla během chvilky. Ale, že se mými oblíbenými hrdiny stanou obtloustlý stárnoucí detektiv a bláznivka, to bych neřekla :-)


Theorin je nejen odborníkem na psaní románů, ale očividně i na psaní povídek. Ať už šlo o příběhy dobrodružné se starým známým Gerlofem nebo mysteriózní, všechny jsem přečetla jedním dechem. To, jak mistrně umí čtenáře napnout na několika málo stránkách, se jen tak nevidí.


Hodně těžce jsem si zvykala na styl Leacockova psaní a ze začátku marně hledala ten pověstný humor. Nicméně na Leacockovu obranu, čím déle jsem četla, tím vtipnější mi jeho povídky připadaly. Obzvláště jeho parodie, která mi připomněla mého oblíbeného detektiva. Takže celkově mám pocit, že tohle nebyla má poslední kniha psaná tímto autorem.


Já tedy nevím, ale mě ta kniha přišla dobrá. Nikdo přece nemohl čekat, že to bude stejný jako Larsson. Každý spisovatel má vlastní styl a Lagercrantz prostě zariskoval, aby nás pustil trochu dál do životů Mikaela a Lisbeth. Stejně to byl důvod, proč jsme si to všichni přečetli, ne? A jestli to udělal jen pro slávu a peníze? No a co? I tak je to napínavá oddechovka, která se snadno přelouskne.


Abych nepůsobila tak nadšeně, ze začátku mi 'Budoucnost' přišla trochu jako solidní vykrádačka. Jedna špetka Sila od Howeyho, dvě špetky od Orwella. Jenže to byl očividně mylný dojem. Nejenom, že je kniha plná akce, ale také dost zajímavých myšlenek. Jen doufám, že se takového světa nedožiju.


Roboti rozhodně nepatří k mému oblíbenému tématu, ale tahle sci-fi detektivka je opravdu třída. Díky čtenářská výzvo, že jsi mi pomohla objevit takové poklady!


Polehounku plynoucí román o lidech, kteří pohrdají "obyčejnými lidmi - spotřebiteli, lidmi netvůrčími" a přitom sami vedou život typický pro "negramotný, spořádaný, buranský dav" plný povinných večírků, pomluv a závisti. Oatesová zde podává moc pěkný obrázek o americké společnosti, kde žena může být múza nebo nic, kde ženy nemají vlastní kariéru, protože musí podporovat své muže a tudíž si musí vybrat mezi pracovním úspěchem a samotou. Vzhledem k tomu, že se na přebalu píše, že Oatesová čerpala z vlastních zkušeností, tak v zájmu všech žen doufám, že se poměry změnily.


V šesti, desíti, patnácti nebo dvaatřiceti, je to jedno, tahle kniha je pořád skvělá.


Opět další kniha, která si nebere servítky a v které se Updike naváží do vlastního hrdiny. Hold, někdo to dospívání opravdu nezvládá. Skvěle napsané, symboly čitelné, dobrá gradace děje, prostě vše, co má taková kvalitní ale zároveň lehce odpočinková kniha mít.


Tak teď opravdu netuším, proč je tento úžasný obraz drsné Afriky a jejího vlivu na lidskou duši v modrých číslech. Nejenom, že příběh je sám o sobě velmi zajímavý (skoro všichni rádi sledujeme, jak je někdo vystavován nepřízni osudu... hlavně, že to nejsme my), ale navíc je i velice čtivý. Z mé strany naprostá spokojenost. Tahle paní si Nobelovku za literaturu rozhodně zasloužila.


Není to úplně jednoduché čtení (autorčiny úvahy se na vás budou valit jako kameny ze skály) a samotný děj mě nedokázal úplně strhnout. Nicméně i dva dny potom, co jsem knihu dočetla a začala číst jinou, jsem jí "úplně plná". V jednoduchosti prostě není jen krása, ale i pořádná síla.


...krásná, oči otevírající, duši laskající a rozhodně ne pro ty, co nad textem nepřemýšlejí...
Škoda, že jsem tuto knihu četla anglicky, tudíž mohu poskytnout jen překlad toho, co dokazuje hlubší smysl knihy (pro všechny, co ho nenašli).
"Lidé nemají čas na to, aby čemukoliv porozuměli. V obchodech si kupují hotové věci. Ale obchod, kde si můžete koupit přátelství, neexistuje. A tak lidé už nemají přátele.
"To, co je zásadní, je okem neviditelné."
"Ale oči jsou slepé. Člověk se musí dívat srdcem."


Můžou se bývalý kněz, umírající teta a věčně si stěžující otec stát pilíři vtipného románu? Pod taktovkou Davida Lodge samozřejmě můžou. Zprávy z ráje umí nenásilným způsobem vypíchnout nejabsurdnější situace v nádherném leč povrchním prostředí Havaje. Tato úžasná a inteligentní kniha si opravdu nezaslouží být opomíjena.


Miluju sondy do života a hlav lidí a tahle kniha je fantastickou studií myšlenek a následných činů obyvatel maloměsta (ne, že bych tam chtěla žít). Sice tu nenajdete žádné pořádné napětí, ale taková vesnická pletichárna také není úplně k zahození. Akorát jednu věc nechápu. Buď je Rowlingová naprostý génius nebo mi prosím někdo vysvětlete, jak je možné, že někdo zvládne napsat perfektní sedmidílnou fantazii, dobrou detektivku a ještě výborný sociální román.


Očekávala jsem něco na způsob kratšího Afterdark, ale tohle je Murakami, kterého ještě neznám. Magický realismus je tu v jeho podání možná až moc magický, ale ty ilustrace, celkové zpracování knížky a ta vůně jsou prostě úžasné.


Doporučuji číst v originále, protože autorovo hraní s českými a německými slovy prostě nemůže mít v českém překladu ten samý efekt. Der Glassraum, der Glasstraum - němčinu moc nemusím, ale tohle je vymyšleno geniálně.
