Eneo komentáře u knih
Jsou fantasy knížky, u kterých si řeknete - fajn, příběh je taková normálka, zapojené čáry máry mu ani tak nevadí - a jdete číst něco jiného. To ale rozhodně není případ Jména větru. Studentský život na uverzitě na vás trochu dýchne atmosféru Harryho Pottera, jen o něco dospělejšího rázu. Na knize jsou čitelné známky tvrdé a dlouhé práce, doufejme tedy, že Patrick vytrvá ve svém snažení a bude psát takováto díla dál.
Byla nebyla jedna zapadlá vesnička odřízlá od světa a co víc, odsouzená k zániku kvůli odlivu mladé generace. Nikoho moc nezajímala, tedy až na toho "ďábla", jenž se jednoho krásného dne rozhodl navštívit tuto destinaci, pod záminkou vyzkoušet místní obyvatelstvo z víry. Kdo je dobrý a kdo zlý? Je možné stát někde na půli cesty? Lze ze zlých skutků vyprodukovat alespoň kousek dobra? Možná, že pokud si přečtete tuhle knížku, najdete odpovědi na tyto a jim podobné otázky. Já bych osobně dala přednost menší dávce náboženství - nebo snad kdyby byl obsah zkrácen o polovinu.
Otázky jsou při přípravě k přijímacím zkouškám na LFMU přínosné, ale je v nich bohužel spousta chyb.
Výtažek z mé recenze http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hvezdy-nam-praly-cist-hvezdy-nam-nepraly-1940
Jestli se autor snaží zaujmout čtenáře dojemnými scénami, altruistickými myšlenkami a faktem, že s rakovinou v bezprostředním okolí se dnes potýká prakticky každý z nás, zatraceně dobře se mu to daří. Dámy a pánové, račte si zalézt do deky, vytáhněte si kapesníčky. A těch si vezměte raději víc, protože tyhle stránky za to rozhodně stojí.
A jak knížku beru? Všemi deseti, tedy na DK všemi pěti.
Neil Gaiman si zase jednou pohrál s mojí představivostí jako kočka s myší, tedy kocour, promiňte. Mistrovsky zasazuje fantaskní prvky do příběhu propleteném kouzelnými prvky dětství. Je vidět, že se snažil o autentičnost, když do knížky vkládal prostředí dětství vlastního, když už ne dětství jako samotné, jak uvádí v epilogu. Sečteno a podtrženo - bezmála dvěma sty stránkami proletíte jako míč rozbitý oknem. Ale já to vážně nebyla!
Cinder pro mě byla zákuskem po zkouškovém, který jsem zbaštila do posledního drobečku.Ve fantastickém prostředí Země po čtvrté světové válce lidi spojuje společný boj proti epidemii modré horečky a nenávist k obyvatelům měsíce. A že vám Cinder trošku připomíná anglický výraz pro Popelku, Cinderella? To bude možná tím, že to v podstatě příběh o Popelce je. Autorka si s tímto motivem skvěle pohrála a nová verze Popelka-kyborg mě prostě baví.
První třetina mě vůbec nenadchla, byl to takový zívací, unylý dovětek minulého dílu. Když se ale začaly kout nové plány, znovu to vtáhne do té pravé postapo atmosféry, kdy mezi řádky vyhledáváte jméno svého oblíbence, abyste se ujistili, že ještě dýchá.
Jedna z hodně promyšlených a propracovaných věciček na dnešním knižním trhu, kde byste nesmyslné žvatlání okolo hledali zbytečně. Autor čtenáře uvádí do světa, kde nikdo nevěří ani vlastnímu stínu. K autentičnosti příběhu přispívají místní výrazy, ačkoliv na začátku běžný člověk neovládající thajštinu (jako já) trochu tápá, o čem je řeč. Paolo to neulehčil ani vyhraněncům, kteří fandí výsadně dobru, nebo zlu, nikdo nemá naprosto čistý štít. Nezbývá tedy než přemýšlet, na kterou stranu se vlastně postavíte.
Jedna z knížek, kdy jsem naprosto ohromena námětem, ale z provedení mi skřípou zuby a chce se mi křičet. Ne, to mi nesedlo.
Ani mi neuvízlo v paměti, že jsem ji četla, musel mi to připomenout až starý čtenářký deník. To vysvětluje snad i můj názor na novelu samotnou.
"Jaký div, že květy veršů špatně pučí, jsou-li zalévány ktitikovou žlučí?"
Tématicky taková klasická foglarovka. Kvalitou nezklame, ale ani nenadchne.
Úžasná knížka o rostlinkách všeho druhu pro ty mladší nadšenkyně.
Jedna z prvních knížek v mém prvním čtenářském deníku.
Napsala jsem:
Václav Čtvrtek
Křemílek a Vochomůrka
Malí skřítkové (Křemílek a Vochomůrka) prožívají spoustu dobrodružství. Sem tam sice udělají neplechu, ale dá se to s nimi vydržet.
Jak trefná jsem jako dítě byla! :))
Hlavní hrdinové Kulhákových knížek jsou takoví Harry Potterové po česku, jsem si více než jista, že by přežili i nazí proti Luftwaffe. Styl psaní z tohoto faktu ovšem činí nevídanou podívanou (počtenou).