Eneo komentáře u knih
Úžasná fantasy po domácku - impulzivní, vtipná, trochu toho napětí taky neuškodí. Hlavní hrdina je neohrožený, jeho jedinými nepřáteli jsou osminozí členovci. Autor si opravdu na nic nehraje. Oživlá mrtvolka? Proč ji nazývat nějakým cizím jménem, říkejme jí třeba mrtvák, jsme přece v Čechách, no ne?
První třetinu knížky jsem byla zmatená jako lesní včela na Václaváku - samá přímá řeč, děj mi unikal, seč mu nohy stačily a scény se střídaly jedna za druhou, aniž by čekaly, až je zpracuju. Pak ale přišla druhá fáze, Kulhánkovi přidávám extra body za postoj nad věcí a jeho suprovou nadsázku.
Danielle mě fascinuje stylem fantasy, které tvoří. Namísto vymýšlení nového světa dělá přesný opak a jako intrikánka přepisuje dějiny. Oproti prvnímu dílu má tento rychlejší spád, děj se odehrává během pár dnů, možná trochu na úkor propracovanosti příběhu. Sečteno a podtrženo, tuhle sérii bych doporučila každému, kdo od fantasy očekává trochu víc, než naivní upírskou aférku.
Nevím proč, ale v něčem mi S elegancí ježka připomíná Betty MacDonaldovou, ačkoliv je tématikou úplně někde jinde. Postavy si, zdá se, na nic nehrají. Muriel nám neservíruje vysoké vyplastikované postavy bez charakteru, ale celou sortu lidí takových, jací ve skutečnosti jsou - co kus, to originál. Příběh je vyprávěn z pohledu dvanáctileté Palomy, která je moc inteligentní na celou svou generaci, na druhou stranu svůj příběh vypráví životem znuděná domovnice Reneé, která jako by ani nikdy nikoho nezajímala. Kniha je protkána bezpočtem myšlenkových skvostů. Nezbývá než dodat, že doporučuju čtenářům všema deseti.
Super učebnice, přehledná, plno obrázků, nemohla jsem si na ni stěžovat.
Když jsem jako menší ještě netrávila tolik času ptaním se strýčka Googla, tahle knížka mě obohatila o spoustu zajímavostí.
V téhle knížce mi bohužel dost fakt chybělo a na rozdíl od jiných děl tohoto typu není napsaná moc zajímavě.
Úžasná interaktivní pomůcka při studiu anatomie. Člověk v ní sice nenajde ani zdaleka to, co by ke studiu potřeboval, k opakování se ovšem hodí skvěle - můžete si tam ostatně dopsat, co chcete.
Bible každého medika. Narozdíl od nových vydání však tato stála ještě v řádu desítek kčs, dnešní student medicíny se při koupi anatomických učebnic a atlasů dosti prohne.
Než se čtenář dostane k jádru pudla, pár (set) stránek to trvá a tak nezbývá než přemýšlet, jestli se příběh bude odehrávat v džungli, zoo nebo vlastně kde. Potenciál příběhu na vás křičí už od začátku a žádá si vaši pozornost, nutí vás dumat nad tím, co potká ani ne tak hlavní hrdiny, jako spíš celý svět. Pár minusových bodů má dle mého názoru autor za prostřední část knihy, kdy mi přišlo, že se vlastně ani nic neděje a už jsem ztrácela iluze, že ta počáteční našlapanost bude pokračovat. Naštěstí se Justin Cronin vyznamenal a konec ve mně jen vzbudil dychtivost po dalším dílu.
Stokrát ohraná zápletka nabývá ve Fitzgeraldově kouzelném světě zlatých dvacátých let, plném skleněných karaf na whiskey a perlových náhrdelníků, zcela nových rozměrů. Složitá psychologie hlavních postav vtáhne čtenáře do děje a i když zpočátku vůbec netuší, oč vlastně běží, užívá si popis evropské i americké krajiny a rozhovory, které jako kdyby vypadly z černobílých filmů.
Jedna z mých nejoblíbenějších komiksových knížek dětství. Jestli chcete Myšpulína, Bobíka, Pinďu a Fifinku klasicky tak, jak to má být, jděte do toho.
Mario Puzo dal jasně najevo, jak se píše román o americkém podsvětí ve zlatých létech. Spletité větve famiglí čtenáře uvedou natolik do děje, že má pocit, že jim skutečně rozumí. A tak se ptám, kdo dneska takhle píše?
Myslím, že tato knížka může být inspirací pro mnohé, nehledě na to, jestli mají něco do činění s medicínou, či nikoliv.
Trochu mě mrzí, že díl nechachoval autorovu tendenci zlepšovat se knihu od knihy, oproti Dědicovi klanu mi Pád Thanů přišel o něco slabší. Doufám ale, že tento potenciál bude využit v dalších sériích nebo alespoň povídkách, Brian Ruckley má dobré nápady a umí je využít.
V žádném jiném díle Písně ledu a ohně mne George Martin tak nerozčiloval, jako v tomto. První polovinu knížky jsem zoufale tesknila po postavách, které tam vůbec nebyly zmiňovány - kde jsou? Co se s nimi stalo? Proč další kapitola o tomhle? Ale dočkala jsem se, nejen postav, ale hlavně dalšího dokonalého kousku od tohoto autora. Snad teď budeme čekat na další díl kratší dobu.
Upíři-dělníci oblékající se v Tuzexu, přechytralá mumie, jež se prolévá olivovým olejem a mnoho dalších kuriozitek tvoří hlavní představitele Pilipiukovy parodie. Autor to umně natírá všem urostlým a překrásným mladíkům, kteří se třpytí na slunci přesně podle novodobého trendu a vydělávají si zřejmě svůdnými pohledy.
Daleko propracovanější než první díl, dokonce si i člověk zvykne na to, že se všichni jmenují od A nebo od K.
Knihy od této spisovatelky mi vždycky přišly ryze dětské, až na tuto, která mě v tom dětsví přiměla trochu povyrůst.