Eneo komentáře u knih
Jestli si chcete zpestřit snídani pravidelnou dávku sarkasmu a nadsázky, jděte směle do toho. Pravděpodobně si ještě přidáte.
Mezi moje nejoblíbenější patří "Skapulomantie - metoda založená na věštění podle tvaru trhlin v lopatkové kosti, vzniklých v důsledku jejího připečení nad ohněm"
Neviditelné nestvůry byly můj druhý opus od tohoto autora po Klubu rváčů (jak jinak). Když si vezmete do ruky Palahniuka, musíte se tak trochu připravit na to, že s vámi autor dříve či později vyběhne. Připravte si tedy pořádné tretry.
Potřebujete vystrašit děti? Nebo je vyděsit tak, že z pokoje vylezou až za týden a o svoje domácí mazlíčky už se budou starat bez odmlouvání? Tak jim místo Křemílka a Vochomůrky před spaním naservírujte Vosí továrnu. Úspěch zaručen.
Děj se odehrává na malém ostrově, o kterém ale brzy zjistíte, že ve skutečnosti představuje menší panoptikum hrůzy, nad kterým avšak nikdo ani očka nezamhouří, jelikož je všechno vždycky zameteno pod koberec. Včetně existence našeho hlavního hrdiny. Není proto divu, že nad ostrovem lítají králíci, ovce z nudy pořádají ohňovou show, dokonce i papíroví draci létají až tam, kam jen dětská fantazie dovolí. A všemu tomu vévodí vosí továrna. Úžasný mechanismus. Pamatujete si na takové ty plastové placaté labyrinty, ve kterých se kutálela malá olověná kulička? Inu, tohle je něco podobného, akorát do labyrintu vlétne vosa a to se ještě uvidí, jak dopadne.
Celé je to zabalené v atmosféře, která ve vás potichu bublá a svádí vás, abyste tomu všemu přišli na kloub a po poslední stránce se WHAAAAAM celý dárek i s obsahem rozletí a vy zůstanete s pocitem úžasu.
Všem budoucím čtenářům, kteří nevlastní elektronickou čtečku, bych silně nedoporučovala čtení před usnutím v poloze na zádech. Pokud usnete a kniha vám spadne na obličej, dost pravděpodobně si přerazíte nos.
Cesta králů je ale, podle mého názoru, jedna z nejlepších fantasy, které náš knižní trh nabízí. Postavy zbožňujete, každý řádek hltáte a žasnete, když vám pomalu začínají ty malinké kousíčky příběhu zapadat do sebe.
Jistě, Brandon se nám jako vynikající spisovatel ukázal už v předešlých opusech. V této sérii se však ještě můžeme těšit na dalších 9 dílů. Doufejme tedy, že bude mít autor rychlé prsty při psaní. Sama si myslím, že nevydržím čekání na překlad druhého dílu a přečtu si ho v originálu. Zkrátka a dobře, doporučuju všema dvaceti.
Ještě povedenější než předchozí omalovánky od této autorky. Podle mě nejpůvabnější omalovánky tohoto druhu na trhu.
Mercedes Thompson se mi zdá jako Anita Blake v počátečních dílech. Jen doufám, že nebude stejně tak ochuzená o děj.
Můj první Hesse.
Příběh o životním cyklu. Každý čtenář si musí uvědomit, že každá část kruhu má smysl. Pokud jste se někdy snažili nakreslit či narýsovat kruh, víte, že nemůžete prostě byť jen jeden malý kousek kruhu vynechat, aniž byste ho dokončili. A tak to lze přirovnat i k životu samému. Stejně tak musí kruhem projít i Goldmund. Poprvé se s ním setkáváme v knížce jako s přestárlým dítětem, které je oddané jen a pouze představě svého otce o jeho vlastní budoucnosti. Skrze řádky knihy se dozvídá, jak je důležité upřednostnit srdce svobodnou vůli na úkor cizího přesvědčení. Na konci přichází stařec s dětskou duší, však plně obeznámen rovnováhou mezi kouzlem logiky a uměním.
Omalovánky s velkým O. Nezáleží na tom, jestli vám je 5 nebo 55. V tomto kouzelném světě se ztratí nemalá dávka každodenních starostí dnešního světa.
Jsou pohádky pro děti, po kterých baží před spaním a staví si na nich své životní ideály. A potom tu jsou pohádky pro dospělé.
America Singer je jako nové jméno pro Popelku. Krásná dívka, která se vyhrabala z nízké kasty výměnou za jednu z nejsledovanějších osob monarchie, navíc s velkou šancí na provdání se do královské rodiny.Oproti klasické Popelce nás ale drží Kiera trošku v napětí, princ totiž nemá oči jen pro ni, ale vybírá si trochu na způsob "Farmář hledá ženu". Dobře, zase tak napínavé to není vzhledem k pojmenování jednotlivých dílů. Ale je to pěkné čtení. Vznešené prostředí plné hezky oblečených intrikářů, každý se snaží vytěžit ze selekce pro sebe co nejvíce. A možná taky trochu pro zemi, která se nám trochu boří pod nátlakem rebelů (a o níž bych se ráda dozvěděla víc, než mi autorka umožňuje).
Autobiografie jedné ze soudních lékařek zaměstnaných (mimo jiné) i jedenáctým zářím. Co si budeme nalhávat, nejedná se o žádný příběh plný motýlků a veselých barviček. Ukazuje nám, co taková práce obnáší a navrací diváky všech CSI do reality.
Trošku na kráse ubírá pár anatomických nedostatků, ale to je, předpokládám, pouze chyba překladu.
SPOILER
Zahraniční knižní servery slibovaly svými procenty čtenářský zážitek. Lákala mě i autorka, jelikož žádnou zkušenost s autorem této národnosti jsem doposud neměla. Na tuhle antiutopii jsem se těšila, vážně ano. Proto mě překvapilo, že pro mě nakonec byla zklamáním.
Nápad samotného příběhu je sám o sobě slibný. Ovšem, s takovými dystopiemi se dneska roztrhl pytel a je úplně jasné, že určitou rámcovost postrádat nemůžeme. Ale to, co mě u této knížky (u)bilo do očí, je nedotaženost. Všude tam, kde ze stránky čišel potenciál napjaté scény, se seběhlo přesně to, co byste čekali. Řádek od řádku. Nakonec zjistíte, že se odehrál jakýs takýs příběh, ale ucelený dojem z něho bohužel nezískáte, jelikož není dostatečně propracován. Ačkoliv postavy vypadají, že se v průběhu knížky mění, nepřesvědčily mě.
Hlavní hrdinka mi přijde tak nějak nijaká. Od malička vychovávaná jako zrůda, chyba přírody, omyl, hanba svých rodičů a jedno velké zklamání. Namísto toho, aby se však Juliette chytla za hlavu a řekla si, že za něco stojí a něco dokáže, dál si připouští odpad z úst všech okolo a neustále se utápí v depresích. Celou knížku pročítáte, že vlastně nestojí za nic. A pak se najednou obrátí karta, protože hrdinka zjistí, že by se v jejím životě mohlo realizovat něco jako láska.
Romantických chvilek je v knížce požehnaně, na můj vkus trochu utlačují už tak po větší propracovanosti křičící děj. Takže pokud si chcete přečíst něco sentimentálního a moc si u knížky nezapřemýšlet, jděte do toho.
Dva roky jsem měla Jméno větru v seznamu knížek, které si jednou hodlám přečíst. Dva roky jsem netušila, co mi tam netknutě leží a čeká. Nijak zvláštní zážitek jsem neočekávala, zvláště pak po poněkud roztahanějším a nic neříkajícím začátku. Kote, Kvothe, cože?
Ale pak přijde okamžik, kdy po odložení knížky po chvíli přemýšlíte, co se skrývá na dalších řádcích. Patrick Rothfuss si se svým fantastickým světem vyhrál natolik do detailů, že v půlce první části (popř.tedy čtvrtce prvního dílu - je v tom trošku zmatek při dvojím vydání) už vám budou povědomé písně, které se prozvěvují v hostincích, v zelenině budete chtít platit joty a na kávě s přáteli budete očekávat, že uslyšíte legendu o siru Savienovi nebo jakoukoliv z mnoha, se kterými se v příběhu setkáte.
Analogická obálka knihy i název vypadají v knihovničce prostě dobře. Co pro mě ale až tak libé není, je rámcovost příběhu, taková drobná chybička na kráse. Stále se dá ale považovat za kvalitnější literaturu než trilogie šedi. Tak uvidíme, co nás bude čekat za rohem na Jamaica Lane.
Dobře, je to slaďárna. Je to hodně velká slaďárna, ale docela pěkná slaďárna. Takže pokud hledáte hezky napsanou knížku v dnes tak populárním post-apo prostředí, jste unavení a nechcete nad čtením až tak moc filosofovat, sáhnetě po ní. Hvězdičku ubírám, protože je to post-apo a já obvykle chci vědět prapůvod toho apo. Proběhla jen lehká zmínka o nových státech, u kterých ale oceňuju pojmenování (nevím jak v češtině, čteno v originále).
Parádní čtení a neřekla bych, že pouze pro děti. První díl měl neskutečný potenciál, který byl ale podle mého názoru trochu špatně uchopený a nevyužitý. Avšak to, co mi u jedničky chybělo, přišlo ve druhém dílu i s úroky: strhující příběh, mimořádné charaktery, projevující se přirozeně a řekněme i rovnoměrně, výborná atmosféra. Charakteristické pro tuto sérii jsou staré fotografie, těšíte se na ně hned po otočení té předchozí a tak vás vtáhnou do příběhu, že s ním prakticky žijete.
Vítejte u knihy, která má naprosto nahuštěné stránky do všech čtyř světových stran, jež se čtou naprosto samy. Zajímavé postavy, prostředí, které přímo vybízí čtenáře k prozkoumání a těšení se na odkytí dalšího tajemného rohu či koutu. No jo, má to ale jeden háček. V celé knížce se vůbec nic neděje...
Knihu jako celek nehaním, četla se jedna báseň a na autorský styl L.K. Hamilton jsem si už zvykla a prostě mě baví. Jen škoda toho (ne)děje.
O něco slabší než díl předchozí, trošku mě zklamala rámcovost příběhu.
Úžasná série, která mi zpříjemnila brzké náctileté roky. Až teď jsem se dostala k poslednímu dílu a až na pár vyumělkovaných řádků se mi líbila i teď, bez ohledu na to, že mi už dávno třináct není. Fantazie to rozjela na plné obrátky s pomocí mnoha ozubených koleček, zámků a klíčů.
Uff, je to za mnou. Pár hlubokých nádechů. Momentálně nedokážu říct, jestli se mi Mechanický pomeranč líbil, nebo ne. Příběh tak silný, že vás prostě nenechá v klidu sedět. Ale určitě bych ho doporučila ke knížkám, které se prostě absolvovat musí.