Eneo komentáře u knih

Zábava na pár odpolední vhodná pro ty, kteří mají rádi uvěřitelnější postapo příběhy. Moc se mi líbila atmosféra, ale po přečtení asi 1/3 knížky se začíná příběh tak nějak zvláštně unyle linout, ztrácí svižný vývoj, postavy se ze svých vybroušených charakterů ztrácí kamsi do průměrna.

1 11.09.2022

Uf.
Zcela jednoduchým jazykem přežvýkaný příběh o dospívání doplněný životními strastmi, které některé potká každý z nás a možná proto je tak snadné k příběhu přilnout. Sladký koláč, který vás místy překvapí hořkými připečenými okraji, kterých je však v knize až neuvěřitelně požehnaně. Líbilo se mi, jak se autorce podařilo sympaticky vykreslit postavy - poměrně jednoduchý charakter založený na tragické události a opakování jedné věty u každé z nich, pomocí níž máte pocit, že už ji znáte nějakou řádku let.

4 01.03.2022

Neskutečně jímavý příběh o něčem, co většina z nás vnímá pouze povrchově, dokud se nás to přímo netýká. Děkuji za vcítěný projev lidskosti.

14 19.08.2021

Očekávání nad knihou předčilo můj reálný dojem po přečtení. Po Pádu jsem čekala větší jízdu. Ano, můžete po mně hodit kamenem za výraz vzhledem k tématice, myslela jsem však čtivost, která pro mě byla bohužel horší, místy jsem se moc příběhem prokousávala, některé pasáže se mi zdály v knize zoufale zbytečné a některé linky naopak nedokončené.
Chápu závažnost tématu a jsem moc ráda, že něco takového je na našem knižním trhu dostupné.

2 25.07.2021

Ove. Člověk, kterého prvních pár kapitol prostě nemůžete vystát a přemlouváte se k otočení další stránky. No jo, jenže to by nemohl napsat Fredrik Backman. Po přečtení Medvědína mi bylo celkem jasné, že vzdávat to na začátku kvůli nesympatiím k hlavnímu hrdinovi by byl přešlap. Tak jsem to s tím protivným morousem zkoušela dál, než jsem si ho nakonec zamilovala a dočítala se slzami dojetí.
Zase jednou tleskám nad stylem vyprávění, u něhož nikdy netušíte, jestli se budete v příštích řádcích smát, či smutně zamýšlet nad příběhem, ale většinou ve vás svede vyvolat autor obě nálady naráz.

14 25.07.2021

Autorka mě už podruhé zaujala svým stylem psaní - přirovnala bych jej k oddechovce v televizi. Což rozhodně neberu jako negativum, naopak vás knihou provází tak snadno, jako kdybyste se nechali unášet po proudu a než se nadějete, čeká vás poslední stránka.
Samotný příběh se mi četl snadno vzhledem k blízkosti pracovního prostředí, byla jsem až překvapena, s jakými podrobnostmi příběh počítá.
Charakter hlavního hrdiny mi byl zpočátku protivný, ale jak se člověk pročítá dál, v mnohých věcech mu přece jen fandí a drží palce, aby se nic nezkazilo.

10 25.07.2021

Na začátku musím vyzdvihnout fakt, že jsem velmi dlouho nečetla tak propracovaný příběh, o kterém se dá poznamenat mnohé, ale přívlastek 'obyčejný' mezi nimi rozhodně nenajdete. Autor si dal záležet na detailech a námět knihy se velmi vyvedl.
Ona propracovanost je klad faktu, jak dlouho byla kniha psána. Na druhou stranu, jak již zde bylo zmíněno, se bohužel zřejmě podílí na časových nejasnostech. Běžně mi nevadí přeskakování v časových liniích, zde však není načasováno / osvětleno dostatečně a čtenář se velmi snadno ztratí. Vytkla bych ještě šroubovanost začátku, přes kterou ale když se prokoušete, stojí to za to.
Oblíbila jsem si líčené postavy a to i ty ze strany 'zla', Adam je sympaťák a nemohla jsem se ubránit tomu, mu fandit, ačkoliv se jeví místy velmi naivně. Což se však dá odpustit zamilovanému člověku, no ne?
Celkově hodnotím knihu kladně a těším se na další opusy ze strany autora.

15.11.2020

Psaní Aleny Mornštajnové by se dalo přirovnat ke droze. Čtení Tichých roků jsem pociťovala, jako kdyby mě někdo posadil do stroje času a nechal mě zkusit si z povzdálí (nebo ne?) život jedné z postav tehdejší doby. Některými postavami jsem proletěla, avšak u druhých tesklivým způsobem, který mě až místy svíral do nepohodlných rozpoložení, jsem barvitě poznávala jednotlivé postavy a postupně u každé z nich docházela k pochopení. O to víc mě příběh přitahoval k sobě. Geniální konec, který přináší uspokojení, ale přece jen za sebou ponechává intenzivní dojezd.

14 12.04.2020

15 dílů. Wow. Základní kameny příběhu vůbec nejsou špatné - jednoduchá zápletka, svět, ve kterém se po cestě k cíli může stát cokoliv a dvě mladé, sobě sympatizující hlavní postavy, jejichž sexuální frustrace nás zřejmě bude provázet celou sérií. Celé to vypadá velice lákavě, ale když se chce čtenář pořádně zakousnout, zjistí, že je to příšerně nedosolené a nezbývá než dlouze přežvykovat, než se sousto bude dát spolknout. Netvrdím ovšem, že je to nedotažené všude. Bonusové body u mě autor sbírá hlavně za situace okořeněné emocemi a stresem, kde je Richard konečně donucen vylézt ze své naivní komfortní bublinky, sebrat koule a hrát si na hrdinu, jakého ve fantasy románu očekáváme. Asi bych byla nadšenější, kdybych teď byla studentkou jakéhokoliv jiného oboru, než medicíny, popřípadě se chystala do důchodu, abych měla dostatek času přečíst to naráz s nějakou souvislostí. Nezbývá než doufat, že příběh nabere dalšími díly trochu na otáčkách, jinak to budu naopak číst až do důchodu.

3 21.02.2018

Po playgroundové pauze se vracíme k Joonovi. Rexe si nelze než oblíbit, je totiž tak strašně nemožný, až mi to bylo komicky sympatické. Joonův klasický příběh mi tentokrát přišel trochu upozaděný, nebo možná jen méně zajímavější než obvykle. Ale jedno vím jistě. Až se tahle série jednou zfilmuje, budu potřebovat v noci vést na wc za ruku.

3 18.08.2017

*dočte knihu a jde překontrolovat svého kocoura - co kdyby náhodou*

10 30.06.2017

Poprvé v životě jsem naštvaná na název knihy. Cítila jsem psychický úpadek po zkouškovém období a to, co jsem potřebovala, byl knižní ekvivalent filmu k žehlení. Průměrná slaďárna. Tohle vypadalo jako pravý adept. A ono ejhle, parádně napsaný příběh, propracování postav, prostředí, pecka. Moje překvapení rostlo s každou otočenou stránkou. A tak si říkám, že je opravdu škoda matoucího názvu, jistě by se kniha chytla více, protože mezi běžné romanťárny pro young adult bych ji neřadila.

1 30.06.2017

Tak já nevím. Velikost písmen jako ve slabikáři, dohromady sotva 170 stránek. Děj nulu nula nic, alespoň zachraňovaný briskním humorem. Daleko více by se mi od Bočka líbilo vydat jednu pořádnou knížku, než příběh po kouskách trousit do sešítků za účelem většího zisku.

4 12.06.2017

Těžko uvěřit, že se jedná o učebnici. Vše je psáno jasně, srozumitelně a čte se to samo (nebýt této konkrétní problematiky, dalo by se říci jako pohádka).

26.04.2017

Haló, kde je Joona? Ale jo, přece, normálka, uvedení do příběhu hlavních aktérů pro začátek, pak se zase shledáme. Počkat. Zhltla jsem 100 stránek a nic. Žádný Joona? Ale vlastně, žádný problém. Někdy bych chtěla vidět manželskou dvojici, jak se shoduje na tom, co si dají k večeři, jestli to bude taková souhra, jako v jejich knihách, doufám, že si otevřou restauraci. Playground je setsakramentsky dobře propracovaný příběh, kde všechno dává smysl až mrazivým způsobem. Číst ho je jako jet na obrovském tobogánu, kde se už už připravujete na konečný sklouznutí do vody, ale vtom přijde nová zatáčka a s ní úsek ještě více slibující, než ten před ním.

1 05.02.2017

Kniha o ničem, kde i to nic je všechno.

2 29.01.2017

Příjemná knížka na hoďku, která vám navíc obohatí slovník a historie hledání obrázků na googlu se projednou vydá jedním z nejoriginálnějších směrů.

4 25.08.2016

Tak jo. Bylo vážně těžký kliknout nakonec na to "přečteno". Proč? Proč jsem to už sakra dočetla? První rande s tímto dílem jsem měla už před rokem a po nějakých 100 stránkách jsme si v tomto zapletitém vztahu dali pauzu kvůli mým studijním milencům. Návrat k sobě po tolika měsících byl opravdu vášnivý a náruživý. A po dvou dnech našeho znovu obnoveného románku, kdy jsme si dávali pauzy jen na jídlo a kratičký spánek k doplnění energie na další kolo, jako konec?
To odložení mělo jedinou výhodu, teď alespoň nebudu čekat na naše následující setkání tak dlouho.

5 25.08.2016

Chuck jako jeden z mála z nás pochopil zlaté pravidlo ze základní školy: opakování je matka moudrosti. A tak si každý jeho příběh zapracuju do paměti pěkně 1...počítám 2...počítám 3. Pokud tedy máte pocit, že jste po přečtení knihy Ukolébavka od spisovatele Chucka Palahniuka nadšení, pociťujete chuť sáhnout po dalším kousku nebo trpíte nespavostí, jelikož vám nikdo ukolébavku nepřečetl, ozvěte se na číslo...

5 10.04.2016

Nepochopila jsem celou tu nesnášenlivost ohledně Sadových děl. Vždyť je to psané lépe jako polovina literatury vydávané dnes. Samosebou, jádro pudla je trošku off-topic, ale nežijeme přece v 17.století. Někdo píše o pěstování brambor, někdo zase o sadistickém počínání.

4 02.04.2016