Enthu komentáře u knih
První myšlenka na tuto knihu byla, že tohle není nic pro mě a nebude mě bavit. Zpočátku mi dělalo problém se v knize orientovat, dostala jsem se do rozjetého příběhu a pochop to. Naštěstí po pár stránkách už jsem se začala orientovat a kniha mě chytila. Přečetla jsem ji za jediný den, jak moc se mi líbila. A ten konec? To byl naprostý šok, nečekala jsem to.
Myslela jsem si, že mě kniha bavit nebude, a že u popisů vltavínů se budu trochu nudit, a to se nakonec nestalo. Popisy mě bavily a celkově příběh byl zajímavý, že jsem ani nedokázala odložit knihu, protože jsem byla zvědavá, jak to skončí. Trošku jsem očekávala jiný konec, ale i tenhle byl pěkně napsaný.
Z anotace jsem si říkala, že to bude velmi povedené. Ovšem postupem stránek a kapitol jsem zjistila, že to není tak skvělé. A největším problémem byla pro mne hlavní hrdinka, která mi vůbec nesedla a každou chvilku mě štvala. A to jsem si říkala, že je to fajn holka. No, začátek klamal. Doufám tedy, že v dalším díle už bude lepší.
První díl mě navnadil k tomu, že mě druhý díl zaujme. Navíc, objeví se tady sám Percy Jackson a bude to skvělé, jako to bylo v předchozích knihách Percyho Jacksona. Ale skutečnost byla jiná. Asi jsem měla příliš vysoké očekávání, a proto mě tato kniha místy i nudila. Chybělo mi to napětí, co bylo v předchozí knize, které mě vtáhlo do děje a nepustilo. Doufám, že další díl bude lepší a zažiju stejné pocity jako u prvního dílu.
Snadno jsem se do ní začetla. Líbilo se mi, jak Cody hledala důvody, proč se Meg zabila. Co bylo příčinou její sebevraždy, když oproti Cody měla pomalu vše. Ono to dokáže i čtenáře zasáhnout, že nad tou knihou přemýšlí a zůstane mu i několik dní v hlavě.
Zpočátku mi trvalo, než jsem se do toho pořádně začetla. Bylo pěkné, jak se jim postupně rozvíjel vztah. Dobré i špatné chvíle. Ale pro mě osobně to začalo být zajímavější asi tak v polovině knihy, pak jsem se od toho nemohla odtrhnout. Určitě to má něco do sebe.
Musím říct, že na této knize mě především bavil vztah mezi hlavními hrdiny. Někdy jsem i měla chuť je profackovat, aby se konečně vzpamatovali, ale postupně času jsem si na to zvykla, ba dokonce jsem si to i oblíbila. A některé pasáže mi i způsobily úsměv na rtech.
Když jsem si brala tuhle knihu, říkala jsem si, že bude zajímavá, a že mě asi bude i bavit. Opak se stal pravdou, kniha mě moc nebavila. A dopisy z budoucnosti mi tam přišly divné, ano, i když jsem se dozvěděla, proč tam jsou, nebavily mě a vůbec by neuškodilo, kdyby tam nebyly. Tímto se mi začíná vyplňovat to, že ne všechny bestsellery jsou skvělé.
Některé části mě knihy mě bavily a ostatní, už jsem tolik nehltala. Těch částí, které mě bavily, bylo méně. Ke konci knihy se mi neobjevila ani jediná kapitola, která by mě nebavila. Když to shrnu pro mě byly nejlepšími kapitoly, které se týkaly Annabeth a Lea.
Nedá se přímo říct, že by tato kniha byla veselá, když rodinu Vlčků stíhá jedna pohroma za druhou. Ano sem tam se objeví nadějné chvíle, při kterých lze pomalu čekat, že všechno už bude dobré, ale takový život není. Líbí se mi, jak byly vykresleny povahy každého z rodiny, a každý si je pak dokáže i reálně představit. Jen mě dostává Aneta, i přes všechno, co ví o Davidovi, stále s ním zůstává. Buď je velmi naivní nebo snad doufá, že se změní? Kdo ví…
Oproti předchozí knize, na kterou se zde navazuje, více se dozvíme osudy dětí Vlčkových. A to mi na tom přijde právě to zajímavější. Soustředíme se na jejich osudy a nesnáze a těch nesnází mají teda požehnaně. Dosti mě dostal Ondřej s tím, co vyvedl. A Aneta? Ta se dle mého vůbec nezměnila a tím jsem si ji i nadále neoblíbila. Byla jsem dokonce i ráda, že se tam moc neobjevovala.
Jedním slovem úžasné. Nechápu, proč jsem si tuhle knihu oddalovala a radši si přečetla něco jiného. Teď už alespoň vím, že opravdu stojí za přečtení. Ano, je tam mnoho pohledů postav na děj a zprvu mi i trvalo rozpoznat, koho se to týká. Jak vypadá, z jakého rodu je, ale teď už to jde jak po másle. Zatím nejvíce jsem si tam oblíbila Daenerys, je i škoda, že se mi tam moc neobjevila, ale i ostatní postavy za to stojí třeba taková Arya nebo Jon.
Některé scény mi zvyšovaly knihu na lepší hodnocení, ovšem jiné mi to opět srazily a proto dávám jen tři hvězdičky. Možná, kdyby se něco i vynechalo, některé pasáže, přišlo by mi to lepší a věřím, že bych tomu dala lepší hodnocení. Musím říci, že tato kniha je vhodná na lenivé odpoledne, kdy od ní nemůžete moc čekat a jen si užívat příběh.
U téhle knihy se mi nejvíce líbilo, jak mě dokázal autor překvapit. Snad u každé části jsem byla překvapená. Ano, něco jsem neočekávala, že se stane, nebo jsem tomu uvěřila a on to byl čirý výmysl. Popravdě, dlouho se mi nestalo, abych takhle byla překvapována. Ovšem chvílemi mi trvalo ze začátku se pořádně začíst, trošku autorův styl psaní mi neseděl, ale pak se mi tak po půl stránce až stránce povedlo začíst. Ke konci to šlo jako jedna báseň.
Přijde mi, že tento díl byl trošku slabší než předchozí. Po celou dobu knihy jsem si nedokázala oblíbit hlavní postavu, Mala. I kdyby se na hlavu stavěl, tak rozhodně nebude mít u mě klady. Ano, vím, proč se tak choval, bylo to vysvětleno. Ale stále jeho mluva, styl fakt není pro mě. Když srovnám Anne a Ev, jež se vyskytla v prvním dílu, musím říci, že Anne jsem si o dost více oblíbila a mám ji i radši.
Tato kniha mi byla doporučena, abych si ji přečetla, když mám ráda věci týkající se Asie. Poslechla jsem a nakonec jsem se do této knihy pustila. Některé pasáže mě bavily, děj pěkně odsýpal. Další pasáže, které se týkaly různých uvažování, mi podstatně déle trvaly. Sem tam jsem myslela na něco jiného a musela jsem se několikrát vracet. Snad nejvíce, co mne bavilo, byly ty chvíle, kdy se rozhodl navštívit své kamarády a zjistit jejich důvod pro Tazakiho vyloučení.
Pěkná oddechová kniha, která se perfektně hodí do líného dne, kdy si chcete u knihy přečíst a moc nad ní neuvažovat. Dá se velice rychle přečíst za jeden den, jelikož je čtivě napsána. Co mě na ní překvapilo, byla délka kapitol. Opravdu kapitola ani ne na dvě stránky je rozhodně pro mě nezvyklé. Popravdě myslím, že to bylo prvně, co jsem zažila něco takového. Děj mi poměrně rychle utíkal, nad postavami jsem se ani nějak moc nezamýšlela, ale povedlo se, že jsem si je oblíbila. Chvíli mi tedy trvalo si přiznat, že Bull na svůj věk se pomalu chová jako puberťák.
Velice krátká kniha, která má za to ale krásné verše a to nemluvím teprve o ilustracích, u kterých jsem se převážně kochala Nulíkem. Rozhodně tato kniha dokáže navést kouzlo Vánoc a úsměv, jež se objeví při čtení.
Podle anotace jsem se trochu zděsila, že se mi nebude líbit a bude mne nudit. Byla jsem ale na velkém omylu, jen co jsem se po pár stranách začetla, hodně jsem si oblíbila Alobarovy scény. Nerada jsem se pak vracela k Priscille, madam Devalieorové a k Marcelovi LeFeverovi. Chtěla jsem si užívat co nejvíce Alobarova dobrodružství, ale to se záhy změnilo a já preferovala současnost. Věřím, že od autora si rozhodně budu chtít přečíst další knihy. Jeho styl v této knize je opravdu pěkný a hlavně používání přirovnání, která nejsou zrovna typická? Tak ty jsou na tom nejzajímavější.
Kniha, do které jsem se tak začetla, že mi čas velmi rychle utíkal, aniž bych si toho byla vědoma. Hrozné na ní je, že je podle skutečnosti. Ta má vzniklá nechuť s inkvizičními procesy, nenávist k vrchnosti. Ale chování tehdejších lidí lze na jednu stranu pochopit. Strach, že zrovna já jsem spolčen s černou magií, nedělat nic divného, nezprotivit se Bobligovi…