Enthu komentáře u knih

Kniha mě zaujala už samotnou anotací, jelikož tohle je přesně ten můj oblíbený žánr, fantasy román. Sice fantasy tam byla špetka, ale to mi vůbec nevadilo, jelikož jsem se dokázala tak ponořit do intrik, že mě zajímalo, co bude dál.

Němé duše obsahují šest částí. Každá z nich končila tak napínavě a zároveň byly šokující, že jsem nutně musela pokračovat s další částí. Velmi mnoho věcí mě v knize překvapilo. Nejraději bych se o nich rozepsala, ale to bych toho příliš mnoho i vyzradila.

Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř postav, a to Namia, Maargaelus, Omden a Runel. Jako první jsem si oblíbila Namii s Omdenem, ale postupně se Omden v žebříčku propadával, až jeho místo nahradil Runel. A to jsem zprvu Runela tolik nemusela, jelikož mi na něm přišlo něco podezřelého. Nakonec jsem zjistila i co. Ale nejvíce jsem si tedy oblíbila vedlejší postavu Amerilu, to byla úžasná žena, ale za to Deniva mi šla strašně na nervy.

Líbilo se mi, že to začínalo na netypickém místě - domu lásky. Na to jsem ještě v žádném jiném příběhu nenarazila, tak to zvýšilo můj zájem. Pro Skalní město je i mapa, kterou jsem i během čtení zkoumala. Je naprosto nádherná a přemýšlím, že bych si ji zarámovala.

Co se týče děje, tak ten mi rychle utíkal. Nečekala jsem, že se tam toho stihne stát, ale na druhou stranu se nedivím, když to bylo v rámci několika let.

Jestliže máte rádi romány, které jsou plné intrik, kde každý chce dosáhnout svého cíle. A k tomu špetka fantasy, pak věřím, že se vám bude román líbit.

#Spolupráce - kniha obdržena od autorky

3 06.01.2024

Děkuji moc Danielovi Pelikánovi za nabídnutí e-knihy k recenzi a jejímu zaslání. Velmi si toho vážím.

Celá kniha je vyprávěna skrz rozhovor mezi OCD a hlavní postavou. O tom, co Petr dělá, jak se chová, si musí čtenář domýšlet sám z konverzací. Což není tak těžké, jelikož se o tom spolu baví. Navíc se v knize objeví párkrát názory dětí na Petra, který je jich učitelem. Také se tam vyskytne ještě jedna postava a její rozhovor s jinou poruchou, ale více prozrazovat nebudu. Na rovinu, velmi mě tam velmi překvapila a dost hnula s příběhem.

Vetřelci v našich hlavách je krátkou knížkou, kterou jsem měla přečtenou do hodiny. Vůbec jsem se nedokázala od knihy odpoutat, jelikož mě to naprosto pohltilo, a hlavně mě zajímalo, co se stane dál. Na těch několika stránkách se toho tolik stalo, že jsem jen zírala. Ten samotný konec mě dostal a dost mě to po přečtení dostalo, že jsem jen chvíli seděla a koukala.

I když nemoc pořádně neznám, jen jsem si dohledávala o ní informace, než jsem se pustila do čtení, tak věřím, že zde byla moc dobře sepsána z pohledu toho, co prožívá v hlavě člověk. A též nemohu vynechat, že bylo i ukázáno, jaký může mít dopad na život té osoby a jejího okolí.

Za mě knihu Vetřelci v našich hlavách vřele doporučuji. Rozhodně stojí za to přečtení a svým pojetím - konverzací mezi poruchou a člověkem - mi přijde velmi neotřelá. Jestli vás láká toto téma, věřím, že se vám bude líbit.

1 03.11.2023

Měla jsem určitou představu ohledně množství sexu, které se ve knize objeví. A že ho teda bylo hodně. Trochu jsem se obávala, že mi po čase přijde repetitivní a nebude mě bavit číst tyto scény, ale to se naštěstí nestalo. Scény se různě pozměňovaly a vždy to přineslo něco nového, takže mě to bavilo číst.

Očekávala jsem, že se o Myrně dozvím něco více, co se týče její práce jako profesorky sexu. Bohužel to tak nebylo a spíše její profese byla jen na okraj. Též jsem měla podezření ohledně toho, co by se tam mohlo stát vzhledem k její minulosti. A moje tušení se vyplnilo, sice to bylo jen na pár stránek, což mi přišlo jako škoda, ale bavilo mě postupně objevovat tajemství Myrny a ostatních členů kapely.

Dost mě překvapilo, že všichni kluci z kapely by hned šly do Myrny. Přišlo mi to trochu nereálné, ale jinak jsem si jednotlivé členy oblíbila a doufám. Každý měl něco do sebe, ale ze všech jsem si tedy nejvíce oblíbila Briana, jehož se tato kniha týká. Navíc bylo fajn vrátit se do hudebního prostředí. A ty jejich koncerty, přišlo mi, jako kdybych tam byla s nimi.

Hrátky v zákulisí se mi četly dobře. Příběh pěkně utíkal a nedokázala jsem se od knihy odpoutat. Některé kapitoly byly velmi krátké, jiné delší. Ale vždy, když bylo potřeba, tak šlo knihu odložit po dočtení kapitoly. Horší ale byly chvíle, kdy konec kapitoly končil zajímavě, že jsem musela pokračovat prostě dál.

Jestliže máte rádi erotické romány, odehrávající se v hudebním prostředí. Pak věřím, že Hrátky v zákulisí by se vám mohlo líbit.

Spolupráce Megaknihy.

Kniha má velká písmena a mnoho ilustrací, takže pro začínající čtenáře, kteří si chtějí sami číst. Anebo taková pohádka na spaní. Časem kniha dostane větší rozměr, jelikož je vhodná i pro ty, kteří se učí, či bojují s pocity strachu. V příběhu se tak objevují jednotlivé tipy, jak proti strachu bojovat, a že je to naprosto normální, že každý ten strach cítí.

Ilustrace vypadají, jako kdyby je tam zrovna někdo pastelkami dokreslil. Téměř tak na každé stránce najdete nějakou tu ilustraci, ať malou v podobě Střízličky či lesních plodů, nebo velkou v podobě Veverčáka, či zvířátek, se kterými se setkal a získal od nich rady. K některým ilustracím je přímo i popisek z části příběhu.

O Veverčákovi, který se bál tak není pouhou pohádkou jen pro děti, ale věřím, že i dospělého čtenáře kniha může zaujmout. Mně se hodně líbila, jak jsem se postupně dozvídala s každým zvířátkem něco o strachu. 

Pokud máte rádi pohádky, nebo máte dítko, kterému čtete, či zkouší si číst. Pak věřím, že by se vám kniha O Veverčákovi, který se bál, mohla líbit. Je skvělé, že má v sobě poučení, který si tak vezme do života a naučí se víc o svém strachu.

Děkuji moc za zaslání knihy Megaknihám a Nakladatelství Ocelot.

29.09.2023

Příběh se zaměřuje na France, jeho transplantované zlomené srdce a jejich výpravou přes Česko, aby nalezl, do koho srdce bylo zamilované. Jejich cestu doprovází nadpřirozené prvky, takže o mluvící zvířata či čerty není nouze. Pěkné bylo, že se zde i vyskytnou tři úkoly, za jejiž splnění obdrží Franc odměnu.

Kniha zní pohádkově, ale to není všechno. Obsahuje tak situace, které se zabývají vážnými rozhovory, ale také úsměvnými situacemi. Nejvíce se mi však líbilo setkání France a medvěda. A co jsem se dozvěděla na konci, to byla pomyslná třešnička na dortu.

Co musím vyzdvihnout je to, že jsem se dozvěděla i něco víc o jiných postavách, které tam mají svou krátkou roli, ale zásadní. Na několika stránkách jsem se tak dozvěděla o jejich minulosti. Nejzajímavější mi přišel příběh o Hellar-Mörkovu syndromu.

Ačkoli je to knížečka malá, tak to, co v sobě ukrývá, je velké. Krásný příběh, který se moc dobře čte, a jež jsem si i vychutnávala a v některých chvílích nedutala.

Jestliže máte rádi neotřelé příběhy, které dokážou svou neobvyklostí zaujmout čtenáře, pak věřím, že se vám bude líbit. Já jsem nic podobného v životě nečetla a mohu jen doporučit.

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce od spisovatele Zaška a Pointy.

20.09.2023

Po přečtení anotace je jisté, že se jedná o retelling na Sedmero krkavců, který se ale odehrává v asijské zemi a místo krkavců jsou jeřábi. A jako bonus jsou tam i draci. Líbilo se mi, že tak v knize objevují asijské prvky, jelikož na takový retelling jsem nenarazila a na druhou stranu je to příjemná změna od častých retellingů na Krásku a Zvíře.

Zprvu jsem čekala, že se prokletí odehraje hned po pár stránkách, ale tak to vůbec nebylo. Místo toho jsem se seznamovala se Shiorinou povahou, s jejími bratry, a dokonce i se Seryuem. Vůbec mě to nezklamalo, naopak jsem byla příjemně překvapená a bavilo mě o tom číst. Shiori jsem si tak brzy dokázala oblíbit a začala jsem to s ní všechno prožívat.

Upřímně to, co pak Shiori po zakletí čekalo, bylo šílené. Kolik toho musela vytrpět, hlavně, co se týče přípravy lnu. Za to má můj naprostý obdiv, protože já bych u toho určitě vydala nějaký zvuk. A to nemluvím o posledních sto stránkách, kde snad byla jedna akce za druhou, že si ani neoddechla. Chtěla bych vidět výrazy lidí, až zjistí, že tomu, komu ubližovali, byla princezna.

Mohu prozradit, že nějaká ta romantická linka tam bude. Ta je k tomu tak hezký zpracovaná, že jsem si říkala, zda se mi to třeba nezdá, ale nedálo. Není tam nijak na sílů a je to spíše taková ta pomalá láska. Sice nehraje tam důležitou roli, ale věřím, že ti, kteří mají rádi romantiku, si zde přijdou na své.

Velkým plusem je, že Šest rudých jeřábů obsahuje mapu. Mapa je naprosto krásná a do detailů vyobrazená, dokonce tam jsou jeřábi, kteří nesou Shiori. Při čtení jsem ji dost využívala a sledovala jsem přitom Shiorinu cestu, a že toho hodně procestovala. Též se mi líbilo, že jsem se seznámila i s pár jejich bájemi, hlavně ohledně Emuri'en.

Pokud máte rádi retellingy nebo Sedmero krkavců, pak věřím, že ta kniha bude to pravé pro vás. Stejně tak, jestliže nejraději čtete o zemích podobajících se Asii a fantasy, tak Šest rudých jeřábů je to pravé pro vás.

#spoluprace MegaKnihy, Nakladatelství Ocelot

2 28.06.2023

Příběh je sledován ze dvou pohledů, a to prince a sirény. A to byl zprvu pro mě i kámen úrazu, jelikož kapitoly jsou pouze očíslovány, a tak mi nezbývalo tipovat, kdo je kdo. Po čase jsem se začala orientovat, obzvlášť, když už se Lira setkala s Elianem. Pro začátek mohu prozradit, že jakmile je zmínka zlata, kamarádů, tak je to pokaždé princ.

Z postav se mi nejvíce líbila Lira, jak postupně zjišťovala, jací jsou lidé, a jak se měnila. Navíc ty její průpovídky opravdu stály za to. Ale kdo mi nejvíce lezla na nervy, byla Yukiko s tou její povahou. Naštěstí tam nebyla tak často, ale i tak mě dokázala podráždit.

Netuším, proč jsem čekala, že bude nalezení jedné legendy přímější a rychlejší. Místo toho posádka Saadu zažívá dobrodružství na různých ostrovech a tím se zároveň pomalu přichystává na finále. Líbilo se mi objevovat i jiná království, než je Midas. Každé, které navštívili bylo úplně odlišné. Nevadilo by mi, kdyby plavba trvala déle.

Příběh poměrně rychle utíkal. Hlavně také díky interakcí mezi sirénou a princem. Ty chvíle, kdy se popichovali, byly skvělé a dokonce jsem pojala podezření na romantickou linku enemies to lovers. To, zda tam opravdu je, či ne, si už musíte zjistit sami. Stejně tak i posádka měla povedené průpovídky, že dokonce jsem si vypsala pár citátů.

Co musím vyzdvihnout je, že se jedná o knihu s uzavřeným koncem. Věřím, že by na to klidně šla udělat i duologie, ale oproti ostatním fantasy příběhům, které jsou často sériemi, je Píseň sirény příjemnou změnou. Dočkala jsem se všeho, co jsem od knihy očekávala a i ten konec za to pořádně stál. Co jsem tak koukala, tak v angličtině vyšel další příběh ze světa Sto království, jsem zvědavá, zda bude u nás přeložen.

Pokud máte rádi knihy z pohledů dvou hlavních hrdinů, a máte rádi království a fantasy, tak věřím, že kniha je to pravé pro vás. A navíc je to kniha s uzavřeným koncem, takže žádné čekání na pokračování.

Spolupráce Megaknihy

1 10.05.2023

Při čtení jsem se snadno dokázala ponořit do děje, i když se jedná o převyprávění děje druhé série, tak bylo moc fajn si takto připomenout, co všechno se odehrálo, jestliže není chuť něco sledovat. Příjemným bonusem jsou pak Maxiny myšlenky, které díky knize lze sledovat. Též je zde brán důraz na vztah mezi Billym a Max. Je krásně vidět, jak se postupně času měnil.

Jedna z věcí, která se mi na Šílené Max velmi líbila, byla její minulost. Dozvěděla jsem se o ní něco navíc, dokonce i jaké měla kamarády, a co se s nimi stalo, než přijela do Hawkinsu. Dále i vztah s jejím tátou, a co prováděl za činnosti. Všechny tyto drobnosti pak tvoří ucelenější vesmír jménem Stranger Things.

Jak název knihy vypovídá, hlavní postavou je Max. Takže věřím, že si své srdce automaticky získá u toho, kdo ji má rád. A upřímně, já si ji snad oblíbila ještě víc, a to jsem si říkala, že to snad není možné. Nejvíce mě však překvapilo, že jsem v jednu chvíli pochopila Billyho, u toho jsem byla v šoku.

Čtení utíkalo poměrně rychle. Více než na děj je příběh soustředěn na Maxiny myšlenky a vzpomínky před odstěhováním. Vůbec to neubírá na hodnotě knihy. Přece jen se jedná o doplňkovou knihu k seriálu Stranger Things, která tak čtenáře sblíží více s Max.

Pokud máte rádi Stranger Things, Max nebo rovnou byste si lehce chtěli připomenout druhou sérii a k tomu získat něco navíc, pak Šílená Max je to pravé pro vás. Věřím, že se vám bude líbit úplně stejně jako mě.

Spolupráce - Megaknihy

Příběh se zabývá ohledně smrti Emily, a jak to dopadlo na Camille. Avšak popis ohledně úmrtí dítěte není pouze jedno, ale vyskytuje se jich zde hned několik. Není to naštěstí nijak barvitě popsané, ale ti, kteří jsou vůči tomuto velmi citliví, pak to nebude to pravé. Upřímně, i já se trochu bála, a nakonec to dopadlo tak, že když jsem si to přečetla, tak jsem na chvíli musela odložit knihu.

Musím vyzdvihnout atmosféru knihy, která zprvu začíná zlehka. Když jsem se dostala o pár stránek dál, tak na mě začaly padat obavy z toho, co se to tam proboha děje. Až mi nakonec místy běhal mráz po zádech.

S Camille jsem měla zajímavý vztah. Nemohu říci, že bych si ji vyloženě oblíbila. Našly se chvíle, kdy mi byla vzdálená, ale chápu, proč se tak zrovna rozhodla, a co jí k tomu vedlo. Upřímně? Ohledně té skupiny bych se pravděpodobně rozhodla stejně. A co si budeme, od té chvíle začal příběh čím dál víc být temnější.

Bylo zajímavé sledovat, až k čemu jsou někteří ochotni zajít, aby se mohly pomstít za smrt svých dětí. A tedy, ty pomsty byly moc pěkně proplánované. Bych ani neřekla, že to dokážou tak provést. Hlavně i sledovat to svědomí, jak na některé působí.

Často se mi při čtení stávalo, že jsem měla tendenci přeskočit stránky, jen abych zjistila, jak to bude pokračovat dál. Až tak to bylo napínavé, že jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Upřímně? Ten konec mě velmi mile překvapil. Oproti typickým koncům, je tento odlišný, a to se mi na něm velmi líbilo.

Pokud máte rádi knihy, kde postupně odhalujete tajemství a zároveň s dalšími stránkami kniha začíná být temnější a temnější. Pak věřím, že Kolektiv je to pravé pro vás.

Spolupráce - Megaknihy.

1 14.04.2023

Kniha ve mě probudila a zanechala tolik emocí. Největší z nich byla nevíra ohledně toho, co všeho ona byla schopná. A pak už jen to předhánění se svým manželem, kdo vymyslí lepší věc. Často pak u těchto kapitol byl komentář autora ohledně toho, že daná věc byla nalezena, nebo se jedná o výpovědi mnoha očitých svědků.

Kapitoly nejsou vůbec dlouhé, přišly mi i kratší. Což na jednu stranu jsem ráda, jelikož jsem pak snáze dokázala odložit knihu a vstřebat emoce a to, co jsem si zrovna přečetla. Příběh je psán ich formou, takže čtenář může snadno nahlédnout do myšlenek Ilsy Kochové, a proč se tak zrovna chovala. I tak člověk musí brát v potaz, že nikdo její opravdové myšlenky nezná.

Autor dokázal příběh napsat tak dobře, že jsem si všechno dokázala představit tak, jako kdyby se to odehrávalo přímo před mýma očima. Líbilo se mi, že o Ilse Kochové jsem se dozvěděla v podstatě všechno, od jejího dětství až po její smrt. Jediné, co mi chybělo, bylo narození Gudrun, Gisele. Najednou prostě existovaly. Chybělo mi i to, co se pak stalo s jejími dětmi.

Bestie z Buchenwaldu je tak velmi silným příběhem, který ve vás zanechá stopy. Věřím, že kniha zaujme každého, kdo se zajímá o téma druhé světové války, a zároveň se chce blíže dozvědět o historických osobách.

Spolupráce - Knihy Dobrovský

1 24.03.2023

Když jsem se pouštěla do třetího dílu, tak trochu jsem netušila, co mám očekávat. A nakonec jsem dostala něco naprosto skvělého, s menším riskem ohledně většího postav, které opravdu za to stálo.
Autoři se zde nebojí pustit do vícero linek. Celkově oproti předchozím dílům je díky tomuto Pavučina lásky odlišná. Ale mám takové tušení, že na pozadí se odehrává něco velkého, o čem tedy ještě nemám pořádné tušení, ale tipla bych si, že tři hrdinové zase k tomu přijdou jako slepí k houslím.
Z nových postav mě snad nejvíce bavilo číst o problémech cudné básničky Petriny. Hlavně, jak se snažila změnit svůj osud. Věřím, že si její scény oblíbíte. Na to, že je zde větší množství postav, tak je všechno vyvážené a žádná z nich není ochuzená o svůj čas. Díky tomu má čtenář možnost více objevovat svět, a jak to v něm funguje. A že je toho hodně na objevování.
Styl psaní je velmi čtivý, a tak jednotlivé stránky rychle utíkají. Líbilo se mi, jak bylo popsané prostředí, hned jsem si to dokázala představit a měla jsem pocit, jako kdybych tam byla s nimi. I když teda v některých scénách být nechtěla, mám na mysli konkrétně Pipinovy, u některých mi ho bylo i líto. Ale co čekat víc od naivního elfa, že?
Já osobně se velmi těším na pokračování, ohledně toho, co se tam všechno ještě stane.
Betačtenář, spolupráce.

3 08.02.2023

Kniha začíná rokem 1941. Hlavně se lehce prolíná se Jménem mojí sestry, jelikož v ní Ester sem tam vzpomíná na svou sestru Soňu a bratra Jiříka. Ohledně toho je ale mnohem lepší, abyste přečetli Jménem mojí sestry. Více vám pak přijde příběh ucelenější a zároveň detailnější, jelikož víte, co se dělo s vedlejšími postavami. Též ohledně přítomnosti v knize je to lepší, jelikož pak čtenář pochopí, co tím Kamila myslela.

Esteřin příběh začíná ve vesničce u Přerova, kam se musela uchýlit po nehodě. Je pak zajímavé sledovat, jak se postupně vyvíjí válka, a s tím i jednotlivé postavy. Do některých bych to vůbec neřekla, jak moc se změnily. Dokonce jedné jsem měla chuť zakroutit krkem, ale na druhou stranu to chápu. Prožil si své vlastní hrůzy, ale i tak, jak se na konci zachoval.

Sice jsem o totálním nasazení pouze slyšela, ale nikdy jsem na něj v knize nenarazila. Takže pro mě se stala ještě zajímavějším. Sice jsem tak trochu tušila, že další řádky pro mě budou těžké, a taky, že byly. Číst o tom, jak to tam bylo a pak ještě i o bombardování. To, jak to bylo popsané, musela jsem i chvílemi odkládat knihu, jak jsem na to neměla, ale zároveň jsem potřebovala vědět, jak to dál dopadne.

Abych pravdu řekla, tak si tuto knihu rozhodně musíte přečíst. Jedná se o velice čtivou knihu, kterou nebudete chtít odložit, dokud se nedozvíte, jak to s Ester dopadne. Navíc popis prostředí je tak moc dobře popsaný, že si snadno představíte, kde jste, a k tomu rovnou i tu atmosféru.

Věřím, že se kniha bude líbit každému, kdo má rád příběhy, jež se odehrávají za druhé světové války.

Spolupráce s Barbora Linke, Motto

2 14.12.2022

Kniha má velmi příjemný styl psaní, který není nijak složitý, ale zároveň se čte velmi dobře. Text se zaměřuje spíše na vztahy jednotlivých postav než na popis prostředí, ale když se objeví, tak si lze snadno představit, kde se jednotlivé postavy vyskytují. U některých kapitol jsou drobným zpestřením novinové články, které píše Jean. Bavilo mě sledovat, jak se její životní situace dokážou promítat do novin.
Jean mi jako hlavní hrdinka sedla. Líbilo se mi, jak budovala postupně vztahy s Gretchen a zjišťovala záhadu ohledně panenského početí. Též bylo skvělé, že jsem se dozvěděla i něco ohledně její minulosti.
Nejvíc mě však dorazilo odhalení všeho, co se týkalo panenského početí. Nic takového jsem nečekala a zároveň je to i dost velké tajemství. Upřímně, ještě teď po dočtení knihy nad tím stále přemýšlím. Aby toho nebylo málo, tak poslední kapitola, která je zároveň časově i první kapitolou, tomu dala poslední kapku. Jen jsem si říkala, že to snad není možné a vracela jsem se zpět k první kapitole, abych se ujistila ohledně jedné věci. 
Pokud máte rádi příběhy, týkající se špetky tajemna, jež hlavní hrdinka chce odhalit, a zároveň máte rádi příběh s komplikovanými vztahy, pak Drobná potěšení je tou správnou knihou pro vás.
Spolupráce s Megaknihy.

1 22.11.2022

Děkuji moc Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku Sídlo hrůzy. Tato kniha mě velice zaujala svou anotací, u které jsem si řekla, že stojí opravdu za to. Navíc, je podzim a já se tak pomalu přesouvám ke strašidelnějším knihám. Od Sídla hrůzy jsem čekala cokoli, ale tohle zrovna ne.

Jako první mě překvapila velikost písma. Jsem zvyklá na malá písmena, takže to pro mě byla zprvu docela velká změna, ale brzy jsem si zvykla. Kapitoly jsou velmi krátké, takže kdykoliv lze knihu odložit, ale s tím, jak je děj napínavý, tak nejde odložit. Často se tak stalo, že kapitola končila v tom nejzajímavějším a já potřebovala nutně vědět, jak to dopadne, že jsem četla dál. Přišlo mi, že i kvůli velikosti písmen a krátkým kapitolám čtení utíkalo rychle.

Zprvu jsem si říkala, kdy už se tam začne dít něco strašidelného, jelikož jsem se dostala už ke sté stránce a nic se nedělo. Ale asi po pár stránek se začaly objevovat strašidelné záležitosti a s postupem času se to zhoršovalo čím dál víc. A to se mi na tom velmi líbilo, jak se to postupně vyvíjelo.

Prostředí a nadpřirozené bytosti byly moc dobře popsané a nedělalo mi problém si je představit. Avšak ty představy vypadaly dost strašidelně, až jsem z toho měla husí kůži. Nejvíc se divím, že i přes jeho proslulost, byli všichni ochotní se do něj přestěhovat.

Od poloviny knihy jsem byla do příběhu velmi zažraná a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. To, co se tam dělo, bylo šílené a neříkala jsem věřit vlastním očím. Upřímně, samotný konec mě velice překvapil.

Pokud máte rádi horory, u kterých se začtete, abyste věděli, jak to skončí, tak je Sídlo hrůzy to pravé pro vás. Určitě doporučuji číst knihu po večerech, jelikož v tu dobu se též odehrávají strašidelné věci v příběhu.

Děkuji moc Megaknihám za nabídku recenzního výtisku knihy Pláče zavržených předků. Velmi si toho vážím. Kniha mě velice zaujala svou anotací a mě bylo jasné, že se mi bude líbit. Ani nevím proč, ale tentokrát jsem se vůbec nepodívala na obálku, takže když jsem ji prvně viděla, bylo to moc milé překvapení a ihned se mi obálka zalíbila.

Hned první kapitola se mi zalíbila kvůli tomu, jak mě uvedla do příběhu, a hlavně historie O'Malleyových, sice se jednalo o důležité základy a většina věcí byla promlčena, ale i tak to bylo velmi vhodné a velmi to pomohlo k jednodušší orientaci v narážkách na jejich slavnou minulost. Vedle toho musím vyzdvihnout různé báje či příběhy, které dodávaly na důvěryhodnosti a reálnosti příběhu.

Líbilo se mi, že kniha pěkně splňuje svůj žánr, že se v průběhu děje vyskytnou jednotlivé zmínky o nadpřirozených bytostech, a dokonce i s některými se hlavní hrdinka setká. Bylo skvělé, že se nejednalo o tak časté bytosti, jak bývá zvykem. K tomu se ještě vyskytlo i vysvětlení, jak tyto bytosti vznikly.

Problém jsem měla s Miren. Přišla mi taková nemastná a neslaná. Hlavně jsem měla problém s jejím motivem, jakožto chápala jsem, o co se snažila. Ale i tak mi k tomu chyběl větší důvod. Často jsem se i přistihla u toho, že jsem nahlížela dál, co má Miren v plánu udělat.

Když to vezmu, tak Pláči zavržených předků se mi nejvíce líbila historie Mireniny rodiny, která byla podána opravdu dobře a dávala naprostý smysl. I když zprvu chyběly jednotlivé dílky, ale ty se postupem času objevily a složily tak následný obrázek. Hned jako další byly jejich příběhy, být na tom samostatná kniha, tak po ní určitě šáhnu.

Pláč zavržených předků určitě doporučuji těm, kteří si chtějí užít příběh plné fantazie, v níž se objevují ne zrovna známé bytosti, a zároveň příběh plný tajemství, jež budete spolu s Miren postupně odkrývat. Avšak nepočítejte s nijak akčním dějem, ale spíše s takovým lenivějším příběhem, u kterého budete chtít vědět, co se tam děje.

04.06.2022

Když jsem narazila na název a pak na obálku, tušila jsem, že se mi kniha bude velice líbit. Poté, co jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že se jedná o to pravé ořechové pro mě. Velkým bonusem bylo, že se ve knize sem tam objevily zmínky ohledně mého milovaného studia Ghibli, a tak tyto scény ve mě zanechaly velice úsměvné chvíle a vzpomínání na dané filmy.

Musím vyzdvihnout, že se knize povedlo nastolit atmosféru vesnice, a hlavně jejího léta. Zanechávalo to tak ve mně příjemný pocit, kdy jsem se několikrát přistihla u toho, že jsem se při čtení usmívala. Vlastně se ten pocit dá srovnat se sledováním filmů od studia Ghibli.

Hlavní hrdinku Květu jsem si velmi oblíbila a líbilo se mi, jak se strala o svou mladší sestru Kláru a chtěla, aby si na nové prostředí snadněji navykla. I když mi místy přišlo, že to spíše dělala pro sebe.

Moji cestu do fantazie vřele doporučuji každému, kdo má rád feel-good knihy, u kterých si oddechne a popřípadě si zavzpomíná na své mládí. Věřím, že v takovém případě vám i po přečtení knihy zůstane úsměv na tváři.

Děkuji mockrát za spolupráci s Humbookem.

2 01.05.2022

Moc pěkná kniha, která se velice dobře četla. Autorčin styl mi sednul a já se vždy nechala pohltit příběhem a veškeré situace jsem prožívala spolu se Soňou, jež se stala mojí oblíbenkyní. Musím přiznat, že na začátku jsem lehce byla zmatená z toho, kdo je hlavní hrdinkou, ale brzy jsem se zorientovala.
Přišlo mi, že autorka neměla problém vykreslit tehdejší atmosféru a situaci. Nedělalo mi tak problém si představit prostředí.
Když to vezmu, tak Jménem mojí sestry rozhodně stojí za přečtení, která dokáže čtenáře dojmout, rozesmát i chvílemi lehce naštvat.

4 02.02.2022

Temné cesty, jak název vypovídá, je temný thriller, který je vhodný na čtení po večerech. Kniha se dělí do tří částí, ve kterých se vyskytuje pohled dvou hlavních hrdinek – Beth a Hailey. První část se soustředí na Hailey, druhá na Beth a v poslední části se vyskytují hned oba dva pohledy, což je moc dobře, jelikož o příběhu se dozvíme mnohem více.
Po celou dobu čtení jsem měla velice nepříjemný pocit, a hlavně mi běhal mráz po zádech. Avšak i když mě tam rozčilovala hodně jedna postava, nedokázala jsem knihu odložit a prostě jsem potřebovala vědět, jak to nakonec dopadne. Za mě se jedná o velmi čtivý thriller, který za to stojí. :)

15.12.2021

Jedná se o velmi napínavou Young Adult knihu, ve které jsem spolu s hrdiny řešila rébusy. I když to teda spíše řešili více oni, ale jednu věc jsem dokázala uhádnout. :D
Líbilo se mi, že se kniha týkala pražského metra a jeho tajemství, takové pěkné mystično. Celkově v knize je i téma geocachingu, a kdo tento pojem nezná, tak je zde skvěle vysvětlen a hlavně dobře přiblížen.
Děj se odehrává v průběhu několika měsíců, a byla jsem ráda, že jsem se díky tomu dozvěděla něco více o postavách, jejich koníčkách a plánech do budoucnosti. Díky tomu mi přišly velice uvěřitelné a všechno jsem spolu s nimi prožívala.

18.11.2021

Skvěle napsaná kniha, kterou jsem si po pár stránkách velice oblíbila a takřka ji nedala z ruky. Ihned jsem se začetla a byla pohlcena příběhem. Celou dobu jsem byla zvědavá, co se bude dít dál a jak to skončí. Co se mi nejvíce na knize líbilo, byly popisy bojů, života v otroctví. Je vidět, že si s tím autor dal velkou práci a já mu smekám pomyslný klobouk.
Velmi děkuji Andymu Wildwoodovi, že jsem díky němu měla možnost si přečíst tuto knihu.

1 29.07.2020