Enxinka komentáře u knih
Mam ponekud rozporuplne pocity - kniha se mi cetla dobre, pribeh Alzbety je nepochybne silny a libil se mi zpusob odkryvani jejich tajemstvi, nicmene postava Niny byla takova hodne utapnuta. Mozna mi u ni schazi trochu vic popisu ohledne detstvi. Vztah s matkou byl jen lehce natuknut, proc se nevidala s babickou taktez.. jak se vratila zpatky ke vztahu s Alzbetou? Teta Helena byla zminena jen parkrat, u te mi take chybi trochu vice popisu.. Misty mam pocit, ze se autorka chytla nejake myslenky, ale v procesu ji zase opustila a vrhla se jinym smerem.
Knížka se mi líbila i přes některé zdlouhavé pasáže. Hezky popsané myšlenkové pochody a běžný život žen tak, jak my si dnes už nedovedeme představit. 100% podřízenost svému muži, potlačování deprese, tutlané zdravotní problémy..
I když se sílícími touhami po zpomalení životního stylu a vracení se ke kořenům se třeba někdy do takových chaloupek v krajině vrátíme.. :) možná je trochu škoda, že autorka více nepracovala s pověstí o brdské vlčici. Konec byl za mě už moc překombinovaný.
Asi nebudu uplne cilova skupina, z cehoz prameni moje nizke hodnoceni knihy - mam se rada, vim kde jsou moje nedostatky a prednosti a dovedu s nimi pracovat. Vytvorila jsem si svuj osobity styl (nikoliv masku), ktera mi vyhovuje a citim se tak dobre. Samozrejme v prubehu cyklu mame kazda ruzne vykyvy, ale dulezite je prijmout samu sebe, takovou jake skutecne jsme. Mozna za to vdecim svym rodicum, mozna jsem se ponaucila a dbam predevsim na svoji dusevni pohodu.
Nicmene kolem sebe neustale vidim, jak se zeny podcenuji, neveri si, boji se udelat nejaky krok ke splneni sveho prani, boji se “co na to rekne okoli” (jedna z nejvetsich kravin) a co je nekdy mozna horsi - nepodporuji se. Preci jen, kdyz chlap pochvali saty, tak je to bezva, ale kdyz to rekne opravdu uspesna, silna, krasna zenska jine zene, tak to zahreje uplne jinym zpusobem :)
Z Misi primo strika pozitivni energie, moc si vazim toho co dela, ponevadz je to pro mnoho dusi nesmirne dulezite.
Na Dalajmovu kocku se da nahlednout povrchne - plynule ubihajici oddechovka, ktera dovede vykouzlit usmev na tvari. Pri delsim zamysleni se zde ale jedna o mnohem vic. O nenapadne vysvetleni zakladnich principu buddhismu. Je fajn si toto pripomenout. Ted uz jen zacit s uzivanim v praktickem zivote :)
YA romany me obcas dovedou opravdu prekvapit. Sucho pojednava o katastrofe Bezvodi, dojde voda - pitna i uzitkova. Pohledem dospivajicich lidi autori popisuji krizi, zmeny v chovani lidi a jejich zvirecka touha po nasi zakladni potrebe. Po vode. Mezilidske vztahy teto potrebe nezabrani, ani nezmirni ciny za cilem uspokojeni potreby napit se. Pomerne lehce predstavitelna situace, bohuzel. Bereme vodu jako samozrejmost, ale porad je to dar prirody. Mam az z toho v krku sucho.. jdu se napit..
Trhlina me dostala. Sice mi chvilku trvalo, nez jsem se zacetla - preci jen je to ne uplne bezne vypravovani jine osobe - ale pak jsem se nemohla odtrhnout. V mnoha castech mi prejizdel mraz po zadech. Je to pravda? Nebo pouze vyplod fantazie neuspesneho vysokoskolaka, ktery ujizdi na fetu? Ci dokonce brilantni zamer autora, vedouci k nesmirne originalnimu romanu? Za me zustalo v pribehu dost otevrenych otazek. Kdo byl ten malej kluk? Jak dlouho skupinka na vyprave na Tribeci byla? Navrat do sveta byl take dost uspechany a pusobil na me, jakoby vesnicane prijimali zmatene turisty bezne.. Pokud existoval David, mel by ho Igor na nahravkach ze skypu a z kavarny, ne? Hrozne me laka se ponorit do Googlu a neco o Tribeci precist, ale zaroven me to svym zpusobem desi..
Ctive, napinave, mrazive.. co vic si od detektivniho thrilleru prat? Postavu Lottie mam rada. Tesim se na dalsi dily - nejen na pokracovani dejove linie inspektoru, ale i na jejich dalsi pripad!
Tak tohle bylo z meho uhlu pohledu neuveritelne klise, ktere bych kdyz uz tak ocekavala od zenske autorky a ne od muze.. ke konci jsem se musela trochu donutit to docist. Takovy typicky romanek, zasazeny do valecneho prostredi.. za me krasna demonstrace “zjemnovani” valecnych hruz. Vubec mi neladila romantika mezi Frankou a Johnem, popravde mi trochu pripominala Petra a Lucii.. Cekala jsem vice.
Doporucuji precist. Kazdemu. Vypoved o vrazdeni a potlacovani lidskosti bez romanovych prikras, ktere jsou ted tak popularni. Utrpeni a bezmoc. Autenticke fotografie. Co se delo, je strasne. Jeste horsi je, ze to svet dovolil a spousta lidi se na tomto zverstvu dogmaticky podilela. A co povazuji dneska snad za nejhorsi - lide nad temito odpornymi ciny zaviraji oci. Nerespektuji pamatku a utrpeni lidskych bytosti, ponevadz “dneska se neco takoveho nemuze stat”. Pritom je jeste vice prostredku, jak hermeticky ovladnout skupiny lidi.. opravdu bych si moc prala, aby si tuto knihu precetl kazdy. Smutne jen je, ze ctenar ma moznost knihu odlozit, kdyz je toho na nej moc.. ale jakou moznost meli lide, kteri meli tu smulu, ze nespadali do meritek hodnych arijcu?
Rekla bych, ze myslenka byla fajn, ale uz se nepovedla moc realizovat. Zacatek me dost bavil, cca v polovine uz jsem se musela ke cteni trochu nutit a spis jsem byla zvedava, jak to skonci. Cekala jsem vysvetleni pozadi Tvurcu nahod - proc existuji, kdo opravdu taha za nitky. Konec me celkem prekvapil, ale i tak byla tahle knizka trochu “jednim okem tam a druhym ven” :D
Skvela kniha, silny pribeh. Pres to, ze se Navratilka dostala do nelehke situace, zvladla se pomerne dobre aklimatizovat.. nasla si vztah k ostatnim sourozencum, sestricku si zamilovala a tato laska byla oboustrana. Trochu by me zajimal sled udalosti i v pozdejsim veku, ale to uz asi nechala autorka na fantazii svych ctenaru.
Tak tohle byla za mě pěkná srágořina, vážení.
Jsem taková roztrpčená.. Děj svižně ubíhal, četlo se to dobře, ale.. moc mi to nesedlo. Ještě někdy v polovině knížky jsem si říkala, proč vůbec pokračuji ve čtení. Od nálepky světový bestseller a od celkových recenzí jsem prostě čekala víc. Navíc mi byla nesympatická hlavní postava.. Silně zakomplexovaný chlap, který sám se sebou není srovnaný a přesto se pouští do řešení tragédií jiných. S přirovnání ke Kingovi nesouhlasím. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byly úseky s lehkým filosofickým zamyšlením nad životními situacemi.
Tak tohle me hodne bavilo! Zvracene, vtipne a trochu me to desi, ale i realisticky podane. Kazdou scenu jsem si predstavovala, jako bych byla pritomna. Autor ma neuveritelnou mozkovnu, potrebuji si precist neco dalsiho!
Knizky s obdobnymi zavadejicimi nazvy si obvykle kupuji, abych mela hezkou policku. Nekdy prekvapi, nekdy nestoji za nic. Necudnou zarazuji do te prvni kategorie, ackoliv pokud nekdo hleda unikatni literarni dilo, mel by sahnout radeji po necem jinem
Skvela oddechovka, u ktere jsem se dost nasmala, tvare mi jen horely a spoustu situaci plne chapu - kazda zenska si s chlapama narazila cumak a nemalo z nas je alespon docasne bralo jako parky..
Ten konec je hroznej, vubec nechapu smysl, vyznam ani puvod Kupole. Nicmene zobrazeni vlady strachu, lidske bezmoci, omezenosti, pospolutosti.. na tom se neda nic vytknout. Skoro neuveritelne, ze se vse odehralo behem necelejo tydne, ale.. Extremni situace, kterou Kupole predstavovala, si asi nedovedeme predstavit - i kdyz obcas jsem mela pocit, ze vidim nitky mezi udalostmi spojene s nasi zemi..
Mam pocit, ze se autor vydal mnoha smery soucasne - dejova linka s Theodorem a Dunjou me neuspokojila, pripada mi nedoresena. Tak snad na to v dalsim dile bude pamatovano :)
Vsiml jste si nekdo, ze Kady na zacatku uvedla, ze sla na Alexandra a Ezra na Hypatiii (str. 18)?Strasne dlouho jsem se pres tohle nemohla prenyst a strasne me to rusilo.. zrovna takovy dost podstatny detail.
SPIRO mi dost pripominal superpocitac ze serialu Person of Interest. Trochu nechapu, proc Kady neuklidnil a nechal ji v zalu.. musel mit o vsech prehled preci. Je to trochu desive, kdyz si vezmu, kolik pocitacove a elektronicky rizenych veci kolem sebe mame ve vsednim zivote..
Vztah Kady a Ezry mi prisel hodne jednostranny a skoda ze mezi sebou neresili trochu praktictejsi veci ohledne situace na lodich.. a ta mluva? Takhle se nekdo fakt vyjadruje? A ta cenzura sprostych slov? Jako vazne?
V neposledni rade mi trochu schazel nejaky sirsi kontext celeho pribehu, tak snad neco odhali dalsi dily.
Jinak se mi to vesmes libilo.
Z tyhle knizky mam strasne zvlastni pocity. Chvilema jsem mela dojem, ze ctu dva ruzne romany - nejak mi k sobe nepasovaly ty naivni Noriny okamziky s pochybami o sobe same a sexualni vsuvky plne napeti a vzruseni. O rychlem spadu veci ani nemluve. Kazdopadne jsem roman zhltla temer jednim dechem, v urcitych pasazich se mi i vlevaly slzy do oci.
Celkovy dojem z knihy mi mari pouze nektera klise, ale tak je to jen roman, ze :)
Skoro nemuzu uverit tomu, ze je Naslouchac ceskym dilem. Jsem hrozne moc prekvapena, nadsena, unesena! Cetla jsem doslova jednim dechem, napjata od zacatku do konce. Urcite doporucuji!
Na prvni pohled se muze zdat, ze se jedna o nesouvisejici pribehy. Ale jsou poskladane tak, do sebe naprosto dokonale zapadaji, ze to ve mne zanechalo hroznou diru. Asi o to je to horsi, ze se nejedna o vyplody neci mysli, ale o opravdove utrzky z zivota lidi, kteri si prosli pro nas nepredstavitelnou katastrofou. Uvedomit si realitu je na tom to nejhorsi. Neumim to vysvetlit. Mozna by mi bylo lip, kdybych to necetla. I tak dekuji autorce, ze se setkala se vsemi temi lidmi, navstivila vsechna ta nestastna mista a priblizila nam silu japonskeho lidu.