Enxinka komentáře u knih
Skvele podany pribeh tri generaci a trech casovych useku nasi historie. Skvele mapuje vztahy soudobe spolecnosti i charakterove rysy hlavnich postav. Precetla jsem toho s obdobnou tematikou dost a Slepama mapa me dovedla prekvapit a strhla do sveho deje.
Tolik emoci.. jsem unesena. Tohle by meli cist studenti ma strednich skolach. Trochu mi nesedel styl vypravovani sesitu, ale nakonec to dava smysl.
Dobrej napad, uzasna grafika! Bohuzel mi absolutne nesedl vyjadrovaci styl autora a misty jsem se do cteni musela doslova nutit :|
No.. vzdycky mi chvili trvalo, nez jsem se dopidila k nejake pointe, ale nakonec jsem to tam nasla.. prijde mi, ze povidky nesou skryte poselstvi a cetly se mi dobre :)
No.. asi jsem z vypravovani od svych pratel nabyla dojmu, ze je tahle knizka neco extra. Nepopiram, ze by nebylo zajimave si toto precist, dokonce muzu s cistym svedomim rict, ze se to cetlo moc dobre. Ale zazrak bych z toho nedelala. Co by kdyby..
Neuveritelne silnej pribeh.. libila se mi obalka, ale to co jsem pak cetla, se mi usadilo hluboce v dusi a zustane mi to v ni po hodne dlouhou dobu. Moc doporucuji precist.
Nazorna ukazka toho, co dokaze zavist a nestastna laska mladyho kluka v dobe, kdy si lidi na zaklade “vyssich” principu nepotrebuji overovat fakta a dokonce pak jeste stravi relativne poklidny zivot.
Bohuzel verim, ze pribehy jako Veronicin se odehravaly prinejmensim po cele Evrope.
Tak tohle byla fakt husta jizda. Smutny je, ze lidsky strach se da opravdu vyuzit jakkoliv, staci cloveka jen trochu znat a nahravat mu temi “spravnymi” signaly. Potom uz staci si s clovekem jen hrat. Pri nedostatku vlastni sily potrebujeme jen nahodu ve svuj prospech. I kdyz.. cemu vlastne verime?
Mne se moc libilo, ze neslo jen o suche vypravovani zazitku, ale ze do toho byl zapojen i spisovatel, ktery do zivotnich zkusenosti pridal i romanovou formu a cely pribeh dostal svuj osobity smrnc. Nazev sice muze evokovat nejake velke napeti, kdo ho ale hleda at si necha zajit chut. Koho zajima zivot spiona a cestu jak se jim stat, ten v teto knize najde zalibeni.
Dala bych tak 4,5 hvezdicky a to je kvuli lehce ocekavanemu a rekla bych i uspechanemu konci. Jinak bych Za zavrenymi dvermi hrde oznacila za dechberouci roman. Najdeme v nem i pouceni neskakat do svazku bez rozmyslu. Agresivni jedinci totiz umeji sva tajemstvi dobre skryvat a meli bychom si to vsichni neustale uvedomovat - nezit v paranoie, ale byt mene naivni a vice obezretni.
Jsem mile prekvapena. Opravdu brilantni pribeh, ktery navodi pocity napeti po celou dobu cteni. Trochu by me jen zajimal pohled Diondry na vsechny ty udalosti :) Ben nam toho moc neprozradil.
Kdo by to byl řekl, že bude s Emily větší legrace než s Wolfem :) Co k tomu říct, číst si na zahradě ve třicetistupňovém hnusu a i tak chvílema pociťovat mrazení na šíji.. To se mi opravdu dlouho nestalo.
Jsem moc ráda, že jsem se Hadrovým panákem nenechala odradit - Loutkář totiž svému označení z Edice světových bestsellerů skutečně dostál. Doufejme jen, že nás další pokračování opět nezklame.
V průběhu čtení jsem si taky říkala, že se děj táhne a některé části bych klidně vynechala, ale teď když jsem knihu zaklapla a mohu V šachy zhodnotit jako celek, tak jsem spokojená. Všechno dávalo smysl, příběh do sebe perfektně zapadl. Osobně jsem spokojená.
Absence přímé řeči způsobila, že se mi příběh míhal před očima naprosto samovolně. Knížka se mi líbila, pohled malé holky na to, jak rodina jde strýčkovi z Ameriky na ruku byl ppravdu zábavný.
Četlo se to moc pěkně, ale na ději mi pořád něco nesedělo, možná to má na vině i jednoduchý směr, který nebylo příliš obtížné odhadnout.
Nelíbily se mi přechody mezi politickými, hackerskými a dršnácky akčnimi liniemi, které někdy působily až lehce nesouvisle. Osobně bych uvítala i bližší seznámení s hlavními postavami - nedokázala bych říct ani o Gibsovi, že ho “znám” :)
Po dlouhé době jsem zklamaná.
Samotný námět příběhu je bezesporu úžasný, ale mrzí mě, že nebyl podaný jiným způsobem. Na každé části mi něco chybělo a často jsem měla pocit nedokončené myšlenky (ani mladého Edmondse nenechal autor dokončit své úvahy!).
Hadrový panák se dá velice jednoduše shrnout: našli hadrového panáka - dostali seznam šesti lidí - hledali vraha - našli vraha - konec. Žádné vysvětlení všech těch proč se nedostavilo. Ani bych to nepovažovala za vrátka pro druhý díl, prostě mi to tam chybí, nějaké opravdové rozuzlení a myslím si, že je to velká škoda..
Hezke zpracovani (jestli se da cokoliv s antisemitistickou tematikou oznacit ze hezke). Neustale jsem si uvedomovala, ze i kdyz pribeh vypravi stary pan tak jej stale popisuje ocima ditete - tak jak mu rikaji jeho vzpominky. Tesi me, ze i clovek s takovou ponurou minulosti dokazal vybudovat stastny zaklad pro dalsi generaci a dokazal zbytek sveho zivota prozit s veselou mysli a pozitivnim duchem.
Můj prvotní skepticismus byl velice brzy rozptýlen.Některým absurdním situacím jsem se musela smát, jindy mě situace Charlese Unwina vnášela to příjemného napětí. Bezva příběh, ve kterém nikdy nevíte, co se bude dít dál ani jak to vlastně skončí.
Možná je to tím, že jsem už četla hodně knih na toto téma a jsem díky tomu v něčem zvrácená, ale příběh mi nepřišel zase tak drastický. Možná je to i velmi slušným vychováním Violky, které lze vycítit z mnoha slov, možná mě jen nepřekvapí to, co je mi alespoň popisným způsobem známo.
Ačkoliv teď budu sama sobě odporovat, příběh pro mě zůstane jedním "z nejmilejších". V první části jsem téměř zapomněla, že čtu knihu o holocaustu. Violka měla v určitém smyslu štěstí, že s rodinou žili ve víceméně poklidné části.. Až pozdější vyprávění mi chvílemi zježilo chlupy na zádech. Paní Viola měla obrovské štěstí, že nebyla vybrána pro mnohem horší pokusy Anděla smrti a nemohu nic jiného než obdivovat její ohromnou sílu a vůli - dvě nutné složky pro přežití všech hrůz.
Chvíli jsem si chtěla vzít dovolenou, jak jsem se vnořila do příběhu a nechtěla ho ani na chvilku opouštět. Naprosto strhující příběh s aktuálními tématy.
Bohužel musím souhlasit s názory mnoha dalších čtenářů - příběh obsahoval jakýs scénář, osnovu (chvíli jsem si skutečně připadala jako v příběhu o šifře mistra Leonarda.. popravdě jsem i trochu očekávala, že tajemství Edmondovy prezentace zůstane tajemstvím. Ve finále nebylo zase tak obtížné překonat překážky a informace o Winstonovi nebyly vůbec překvapivé.
Pokud se ale povznesu nad všechny tyhle věci, tak je pro mě knížka pořád peckou, která ve mně zanechává zajímavou myšlenky v otázce, kam směřuje lidstvo.