Eslem komentáře u knih

Na to, že mi ještěři T. Kadečkové nepříjemně připomněli Dračí město od PM a anotace se tvářila jako jedno z největších klišé, na které se ve fantastice dá narazit, není výsledek tak špatný, i když jsem doufala ve víc. Pochvalu zaslouží především to, jak autorka naložila s oběma hlavními postavami (v tomto ohledu mě nezklamala a podpořila dobrý dojem z new weird povídky Sladké sny). Jejich vzájemné interakce knize dávají šmrnc, ale děj a komplot v pozadí by zasloužily víc rozpracovat - takto vůbec nedokázaly vzbudit můj zájem o to velké tajemství, po kterém Roderick tak pase. Závěr byl naservírovaný hodně rychle a měl potenciál zapůsobit, kdyby byla autorka vypsanější a dokázala na něho čtenáře lépe připravit.

5 13.11.2020

Rozhodně nejde o kdovíjak akční veledílo, ale jednoduchý a velice čtivý příběh se sympatickými postavami a kladnými vzory, který se příjemně vymyká většinové YA tvorbě přecpané všemocnými a arogantními fracky. Být kniha o chlup realističtější, Halt by na Willovo závěrečné řešení přišel už dávno a sám, ale chápu, že autor musel Willovi dopřát jeho velkou chvíli. Pan Flanagan je velký sympaťák a čtenářská obliba této série je opravdu potěšující :-)

5 17.05.2019

Završení velmi nepříjemného překvapení. Zatímco v Písni krve autor dokázal citlivě a poutavě odvyprávět příběh, jehož jádrem byl v podstatě výcvik mladých náboženských fanatiků, další dva díly se přetavily ve velmi neumělý pokus napodobit Eriksonovu malazskou řežbu. Všechny postavy se jako lusknutím prstů stávají nesympatickými, píseň krve Vélinovi zničehonic umožňuje odhalovat lež, z neschopných slečinek se rychlovýcvikem rekrutují wonder women, bojoví psi a kočky jsou postrachem, jen když se to autorovi zrovna hodí... K tomu chabá mystika korunovaná směšným příběhem o bastardovi čarodějnice. Opravdu mě nenapadá žádná jiná série, která by to po prvním dílu takto vzala ze srázu.

5 20.12.2018

Kniha o uctívačích draků, kteří se při troše čtenářovy nepozornosti opravdu dají snadno zaměnit s moderními upíry (respektive mi připomněli další příklad mizerně vytěženého námětu, Drakii). První zhruba třetinka knihy, pubertální jízda na vlně proměny, byla málem k nepřežití a knize by určitě prospělo, kdyby se autorka klišé dívky zaběhlé do jiného světa ubránila a radši rovnou začala pracovat s ještěry. Že Jana pochází z Brna v lepším případě jen nemá žádný praktický význam, a to, že by snad ještěři svou existenci před lidmi dokázali tajit, autorce neuvěříte ani na chvíli. Druhá polovina knihy je o něco zajímavější, ale celkově jsem ve stylu psaní postrádala čtivost a jiskru, i když mi hrdinka byla docela sympatická (žádná klasická YA protivka).
K ocenění tak toho moc nezbyde - v první řadě asi autorčino vcítění se do ještěří kůže, načrtnutá mytologie, absence milostného trojúhelníku a realistický posun vztahu až ke spodnímu prádlu poházenému všude možně.

5 03.09.2018

V žánru sci-fi toto mám načteného hodně málo, takže až na výjimky neposoudím, kde a nakolik se asi autorka inspirovala, každopádně na plnokrevné scifko je Mycelium podle mě málo technické a fungování světa tak klouže spíš do fantasy. Z fantasy jsem naopak zvyklá na mega ságy a propletence, ale ta spletitost Mycelia je prostě úžasná a podmanivá (audio verze je možná bezpečnější - radši nic nedržet v ruce, vlákna prorůstají ze stránek! :-))
Předepisovala bych i jako léčivku pro multi-kulti nadšence, aby si zapřemýšleli, kam až by nás přehnané ústupky cizí kultuře mohly zavést (než budou na Marsu efektně smeteni)...
Občas mě trochu rušily projevy "ženského" stylu psaní, ale mám radost, že autorce i Argu tahle trošku nepředvídatelná záležitost dopadla tak skvěle, a těším se na velké finále!

5 07.08.2015

Trend vydávání fanfikcí má našlápnuto - od srovnávání s Harrym Potterem se opravdu nedá oprostit a přestože kniha (až na trochu zbytečně dramatickou třetinku v sirotčinci) působí docela mile, autorce citelně schází vypravěčský talent, vtip a bohatá imaginace Rowlingové.

5 27.12.2014

Na můj vkus Duna až moc často permutovala na nudu. Byla sice prolezlá zajímavými červy a místy z ní skutečně prahlo v krku, ale i tak se se mnou táhla snad tři týdny a neodbytný vjem pouštních nomádů jí dost ubral na science i fiction. Paulova úvodní "děsivá" zkouška vyzněla krajně nepřesvědčivě a pak už jenom přibývalo mouder, která se potápěla tak hluboko, až je sešrotoval můj krevní tlak. A konečně, radši trochu tápat než mít osýpky z toho, jak se postavy kurzívou neustále snažily něco přibližovat a zdůvodňovat. Duna své kouzlo má, ale pro mě jen jako celek, po (uf) dočtení.

5 28.08.2014

Tahle série pokupě v knihovně vypadá moc dobře, ale z čtenářských dojmů převládne rozmrzelost – to, co se líbí, je ubité okolní rozvleklostí a zanikne v délce nafouknuté do nekonečna větveným prázdnem. Celé to působí dojmem, jako by se autor žádné věty, kterou už jednou vymyslel, nedokázal vzdát a musel ji tam nacpat. Skalní fandové fantasy tohle monstrum zvládnou, každopádně posedlost druhu načnu-dočtu se tady mnohonásobně nevyplatí.

5 08.03.2013

Uznávám, po HL jsem se autorce měla obloukem vyhnout a nedoufat, že se v prostředí NASA odehraje nějaký zázrak.
Kniha v první řadě není žádná romance (chemie mezi hlavními postavami je stejně vzrušující jako mezi dvěma figurínami ve vitríně), ale pasivně agresivní woke agitka s podobným vzorcem a okopírovaným blond záporákem jako HL. Každá kladná postava je nějaký aktivista stojící proti většině tvořené neschopnými a vulgárními bílými heterosexuálními muži (žádní jiní muži se totiž jako hovada nechovají). Tohle autorčino pojetí mi vadilo natolik, že jsem si neužila ani prostředí NASA (jehož atmosféra beztak působí jako laciné studiové kulisy), ani její často povedený humor prokládaný vědeckými zajímavostmi.
Levi je 195 cm vysoký nasvalovaný vegan s rozkrokem jako kůň, který dokáže jenom přikyvovat, slintat a přesvědčovat hlavní hrdinku o tom, jaká je přitažlivá a skvělá vědkyně.
Postava Bee má čtenářkám přiblížit vztahové peripetie špičkové vědkyně, jenže veškeré konflikty jsou úplně nesmyslně vykonstruované a tak průhledné, až čtení začíná bolet. Samozřejmě že téhle už z popisu odpudivé, nesympatické a divné ženské musí nadbíhat i hlavní padouch, abychom ho poslali na úplné dno.
Vůbec nepopírám některá důležitá témata, kterým se kniha věnuje, ale způsob jejich podání mi přijde hodně nešťastný a zbytečně zahořklý až fanatický.

4 18.08.2024

Drzý a sebejistý styl psaní Z. Hartmanové se mi líbí a ráda si přečtu každou její novou knihu. Silnou stránkou jsou také dobře zpracované vztahy mezi postavami, které bohužel v prvním díle Krys přerostly až do rozměrů telenovely, zasazené v kulisách apokalyptického světa postrádajícího hloubku.
Podobně jako Accad, i Ler působí promyšleně jen do té míry, aby na nás autorka tu a tam mohla vytáhnout efektní scénu nebo pojem. A podobně jako u Perutí noci je i tady velkou slabinou nepřesvědčivost hlavního záporáka. Zatímco … v Perutích působil jako náhodně vybraná postava, jejíž konání nedávalo smysl (a autorka nás hlava nehlava tlačila k tomu, abychom ho nakonec politovali), zdejší padlý anděl je počínaje jménem vyloženě k smíchu a já mu prostě nevěřím, že by byl schopný si udržet moc. Pokud to měl být autorský záměr (jestli si dobře vzpomínám, i jeho démoni se „blonďákovi“ posmívají), nepřijde mi příliš šťastný.

4 01.11.2020

Město duší, Lea Honor a teď Spící Beatrice - hned tři pádné důkazy, že vydávat wattpadovou tvorbu asi nebude cesta tím správným směrem. Beatrice se dá opravdu číst jen jako velice průměrná romance, protože autorčiny představy o výzkumu jsou extrémně naivní a pokud by se je pokusila rozvádět, skončilo by to naprostým fiaskem. Kladně hodnotím hlavně ten ústřední "obyčejný" vztah (příjemná změna po všech těch pokusech o drsné a záhadné bad boys), podobně jako prostý fakt, že tři holky se nemusí projevovat jen jako uječené, nepřejícné a závistivé slepice, ale můžou se z nich stát kamarádky. Celkově kniha vyznívá docela sympaticky, ovšem kvalitativně jde o příběh, který by zapadl spíš mezi moderní Večery pod lampou.

4 24.07.2020

Nad zemí černé perutě,
třebas i smrti vezmu tě,
krkavčí nocí na dlani
pronesu k tobě svítání,
kdyby tvé srdce sevřel stín,
životem svým tě vyplatím.

Všechna čest autorce za tuto podařenou epickou fantasy tolkienovského ladění. Zejména druhá polovina knihy mě opravdu okouzlila, přestože nepatřím k příznivcům pomalého tempa vyprávění a mnohé postavy na můj vkus až příliš urputně a často zabředávaly do pochybností o sobě samých. Přes prsty by zasloužil autor anotace, která slibuje pravý opak toho, čeho se čtenáři dostane (děj je komorní a ne zrovna strhující), a vůbec nic nenapovídá o kráse jazyka, jakým je příběh psán.

4 17.04.2020

Autorka si přepsala příhody dvojice Geralt-Marigold podle svého a povedlo se jí to proklatě dobře. Pěkný příklad toho, jak si vytunit vlastní svět povídkami ve sbornících (ty mi ještě přišly jen jako dobrý průměr) a pak ho dovést téměř k dokonalosti knižní prvotinou. Postavit děj na trnitém přátelství dvou mužů je něco, co MM opravdu umí...

4 30.01.2020

Docela příjemné počtení, které bohužel kazí autorská neobratnost a naivita. Převážně ploché a zaměnitelné postavy, nevýrazný panteon a s ním spojený Kresimírův slib, který nedělá příliš velký dojem, superschopnosti používané/potlačované tak, jak se to autorovi zrovna hodí. A navrch vyšetřovatel, který mocné podezřelé vyslýchá stylem: "Zradil jste polního maršála?" Prachmistři jsou (nepřekvapivě) zdaleka nejsympatičtějším prvkem, ale při srovnání s Paliči mostů nebo Černou legií je na jejich straně opravdu jen ta špetka prachu.
Vzato kolem a kolem, jedná se o velice slabý odvárek z Malazu. Tím pádem knihu asi můžu doporučit všem, kterým se Eriksonův svět zdá příliš zmatený, komplikovaný nebo obsáhlý, a přesto je jeho chuť láká...

4 31.10.2019

Románový debut K. Sněgoňové mi k srdci příliš nepřirostl - zejména však proto, že mě mistrovským způsobem přiměla prožívat se Stolbenkem tu jeho zatracenou a čím dál horší migrénu. Naprosto suverénně napsané dílo s velice odvážně pojatým hlavním protagonistou, které se (na rozdíl od mnoha jiných českých fantasy počinů včetně uctívaného Naslouchače) nesnaží dosáhnout na žádné úlevy přesahem do YA žánru a bez potíží obstojí proti náročnému čtenáři.

4 28.03.2019

Tak mi to nedá a musím přidat edit svého komentáře...

Dračí město se zatím vrbí jako pěkná ukázka přehypované knihy, kterou ale čtenáři moc neskousli. Humbuk na Humbooku asi pomůže prodejnosti, ale bude to spíš prodejnost druhu: přečtu si to, ať vidím, jestli je to opravdu tak strašné (viz 50 odstínů ..., které by ovšem slovy šéfredaktora Host vydávat nechtěl :-) ). Nebylo by fér srovnávat s Naslouchačem, který má jedinečnou atmosféru a rozhodně je na hony vzdálený běžnému autorskému debutu, ale něco jsem o(d) Hostu načetla a DM jim opravdu do edičního plánu moc nezapadá, přestože si krásně vyhráli s obálkou. Takže docela věřím tomu, že proběhlo nějaké přimlouvání ze strany jiných autorů, které má P. Machová štěstí mít za kamarády. Otázkou je, kdo by toho na jejím místě nevyužil...

Na to, kolik DM spolklo času a jací zkušení beta čtenáři se mu věnovali, je výsledek opravdu dost slabý a přiznám se, že nemám ponětí, kdo má vlastně být cílovou skupinou. Náročný čtenář určitě ne, jakkoli si anotace bere za rukojmí astronomické měřítko - už jen ta existence dvou světů tady vůbec nefunguje. Ani romantická linka se nevyvíjí, jak je u YA zvykem (tj. dívka celou knihu ukřivděně profňuká nad tím, jestli ji miluje/nemiluje, a který z těch min. dvou je ten pravý), což mě osobně netrápí, ale když si hrdinku pojmenujete Jana Jahodová, asi by se podle toho měla chovat, nebo přijdete o spoustu čtenářek/konzumentek Drakie. Největší podraz na čtenáře je ale fakt, že ještěři jsou vlastně upíři a Dračí město až na pár mytologických náznaků vůbec není o dracích (a jestli někde ve třetím díle budou, se mnoho z nich už asi nedozví). No a protože co Čech, to pisálek, není divu, že se spousta čtenářů chytá za hlavu, že se zrovna toto vydalo a ještě zrovna u Hostu.

Každopádně pozitivní je, že Host má ve vydávání české fantastiky pěkně našlápnuto (Čepel entropie, Poloviční král), takže jen tak dál!

4 13.11.2018

Kritici ani nakladatelé knihy sice umět psát nemusí, i tady se však najdou výjimky. Dlouho očekávaný první díl space opery M. Bronce je slibným začátkem, porce mohla být klidně dvojnásobná. Trio kapitánů si snadno získá čtenářovy sympatie a pan K. navíc i dost respektu, podobně jako císařovo bojové číslo. Ženské postavy i přes jistou nadělenou svéráznost zatím posloužily jen k prvoplánovému protahování a laškování, které tam snad ani nemuselo být natřikrát, a obešla bych se i bez nešikovné ulítlosti, nahromaděné především v poslední kapitole. Celkově je atmosféra jaksi češtější a domáčtější než třeba u Algoru a Mycelia, což určitě není na škodu.

4 30.01.2017

Hmyzí bůh pozvolna vystupuje z obálek, mozaika se skládá a nabývá čím dál větších rozměrů. Už jenom vzhledem k názvu knihy se dá uhodnout, co v Lusově ampuli ve skutečnosti bude, ale jinak je kniha nádherně spletitá a useknutá akorát, aby si čtenář trochu oddechl a neukousal si ruku, než se bude moct natáhnout po dalším dílu.

4 12.08.2014

Neuvěřitelně pestrý a hutný svět (s výborným překladem), kde autor po lopatách rozhazuje hromady nápadů, které by si mnozí v obavě z vyčerpání šetřili v záloze. Přece jen bych ale řekla, že jde poznat jedno z jeho raných děl – v závěru se mi rozhodně neseběhly všechny nitky příběhu a důležitost Perdida, na které došlo až po nějakých pěti šestinách knihy, na mě taky nevyskočila nijak přesvědčivě (možná to byl účel, nechat čtenáře napjatě čekat na… nic).

4 03.07.2014

Autorka má příjemný sloh, ale jinak kniha bohužel selhává téměř ve všem, o co se pokouší - a v první řadě jako romance. JP je absolutně bezduchá postava a v roli romantického objektu je vzrušující asi jako monotónní předčítání paragrafů. Učebnicovým příkladem toho, jak nepsat knihu, je posledních čtyřicet stránek dojemných monologů, při nichž se hrdince postupně vyzpovídají všichni záporáci (ať už přitom umírají nebo se ji pokouší zabít). Oceňuju ale autorčiny popisy a nápad s řešením ropuší kletby.

3 10.03.2024