Eslem
komentáře u knih
Velká výprava 2 - Od moře po ledovce
Michael A. Stackpole
Po všech těch průtazích o délce sedmi knih bych co do osudu hlavní záporačky čekala lepší vygradování... Každopádně čest Tritonu, že tuhle sérii dotáhl až do konce - nejedné lepší se u nás tak nedařilo.
Drakobijci 2
Michael Bronec
Krásná příležitost nahlédnout, jak Drakobijci vyrůstají z plenek. Vítězná povídka je nezapomenutelná (taky vyhrála s přehledem), ty za ní sice čtivé, ale z dnešního pohledu docela průměrné.
Maska válečníka
Michael A. Stackpole
Zvolená ich-forma mi ke knize vyloženě nesedla a ani děj, i když docela pestrý, mě nedokázal vtáhnout. Jakékoli pokusy o rýmy byly taky dost škodlivé, * za obrácení hrdinů.
Drakobijci 10
Michael Bronec
Skvělý ročník soutěže, od Jana Žlebka až po Výru; Je jen jedna spravedlnost u mě taky vyhrála, i když mi přišla "jen" vylepšenou variací na o rok starší Černou tmu.
Vědma z lesa
Blanka Jirušková
Oproti předchozímu dílu je kniha dějově chudší a působí, jako by autorka spěchala a neměla čas si s jazykem tolik vyhrát (nebo se záměrně krotila). Přesto velmi příjemné čtení a i barvy obálky doslova hladí po očích.
Drakobijci 8
Michael Bronec
Nejvíce mi utkvěly Nástroj Blanky Jiruškové a vítězná Pátá, pobavil nesoutěžní Sud osudu. Za přečtení jako vždycky stojí i komentáře autora sborníku.
Mlok 2012
* antologie
Oproti předchozímu roku mě nemile překvapila obálka, která působí lacině a nevkusně. U povídkových příspěvků dá se říct platilo, že čím horší, tím naštěstí kratší; potěšil mě až Kabinet kuriozit a favoritem zůstal až do konce.
Mlok 2011
* antologie
Tento ročník Ceny Karla Čapka mě zklamal (nehodnotím novelu - zatím jsem se k ní nedostala). Z mikropovídek se trošku děsivě povedla Penze, z kratších ani delších mě žádná nijak zvlášť nezaujala.
Nakažení
Petra Neomillnerová
"Nemám strach, strach má mě, celou." Příběhy Moire mě přitahují trošku proti mé vůli, netradičním pojetím hrdinky a hlavně jazykem. Na vulgarity si nepotrpím, ale většinou je spláchne hned dojem z následující věty a nakonec s celkem dokonale splynou. Nějak podobně se to zahraje i ve chvílích, kdy už začínám kroutit hlavou nad Moiřiným širokánským srdcem a ještě pár dalšími extra chlapy. 70 %
Stín v Zrcadle 1
Ian Irvine
Po této knize jsem sáhla zaujata obálkou. Darwinův citát v úvodu naznačuje, jakým směrem se, byť klikatě, bude (v originálu) tetralogie Pohled ze Zrcadla ubírat. V češtině vyšel první díl, ve dvou porcích. Oba hlavní hrdinové mi moc do noty nepadli a pozdější vývoj (včetně vygradování) přelouskaný v angličtině místy trpěl překombinovaností nebo mi prostě neseděl, přesto mě kniha opředla zvláštním kouzlem, které nezesláblo ani po letech.
Rudovlasá - Cesta čarodějky
Petra Neomillnerová
Prostředí povídek si mé sympatie nezískalo (jakožto odchovance epické fantasy vlastně ani nemohlo), u postav se dostavovaly zvolna, v závěsu tomu, jak umrouskaná čarodějka „stárla a mocněla“. Moire není žádná laciná akční hrdinka, ale ženská, které stojí za to nahlížet do hlavy, a nejen jejím prostřednictvím autorka ukazuje, že to s jazykem opravdu umí (lit.). Zábavnou změnou po všech těch nadsamcích je i Moiřin uťápnutý (hlavní) partner Desmond.
Eldest
Christopher Paolini
Paoliniho svět jistě pohltil spoustu jeho nadšení a práce a dá se v něm najít nemálo variací na to, co si mnozí přečtou nebo zkouknou rádi, ale pro mě je to zkrátka příliš Christopher/Eragonstředné. Nevadilo by v případě, že by si tato postava uměla získat sympatie, jenže se jí to moc nedaří.
Minotaurus
Michaela Burdová
Celá série se čte hladce a odsýpá; protože ale nejsem z kategorie, pro kterou je primárně určena, je to dáno spíš benevolencí v rámci oblíbeného žánru a nekomplikovaností textu než poctivou zásluhou autorky. Ta se snaží ukousnout si zbytečně velké sousto a místo aby se smířila s tím, že holt píše pro velmi mladé slečny, jimž servíruje oblíbená klišé docela uspokojivě, snaží se násilně a neuměle rozšířit čtenářskou základnu hromadami spadaných hlav, hektolitry krve a rádoby dospěláckými moudry. Lepší by asi bylo počkat a nechat svůj styl přirozeně zrát. Pár dobrých nápadů v tetralogii je, i když by si většinou zasloužily lepší zpracování. Ostatně celý její svět volá po větší propracovanosti, ideálně na úkor přeplácanosti. Nebo aby se ho alespoň držela. Bůh, andělé ani neandrtálci v něm přece nejsou definováni a nač se k nim tedy odvolávat. Je povzbudivé, že si Fragment vzal pod křídla mladou českou autorku, i když finální úpravy asi neměly přežít výrazy jako na prázdno a na oko, které do těch očí přímo kopou a to docela pravidelně.
Závěrem: do knihovničky proč ne, ale někam poblíž Eragona, daleko od Nekonečného příběhu.
