esma komentáře u knih

Úžasné, jak podmanivě dokáže pracovat náš limbický systém...

14 19.09.2022

I když naše vzpomínky vznikají v minulém životě, dokážou se úspěšně etablovat do toho přítomného. Formují naše emoce, naše rozhodování a hlavně naše poznávání světa kolem i mimo nás. A právě v tom vidím přínos povídek Lenky Reinerové, má z čeho čerpat. Její život byl bohatě naplněn a chce se o něj s námi podělit. Náměty jsou vesměs z té náročnější části jejího života, které poznamenala druhá světová válka.

14 18.07.2021

Vlčí kůže jako symbol čistého soužití člověka s přírodou, tak přirozeného, jak to umožňuje jen málo obydlená nekonečná severská krajina na hranici světla a tmy, života a smrti. Za hranicí našeho světa je zde život utvářen právě těmito krásnými a drsnými místy, rozkvétá a mrzne stejně jako kulisy, ve kterých se odehrává.

Právě tento svět nám Kerstin Ekman poodhaluje, když nás nechává se s ním seznámit očima civilizované mladičké porodní asistentky, laponského sirotka nebo dítěte z bídy.

Smrt vlčice s nenarozenými mláďaty nám může z gauče našich současných domovů připadat nechutná, krutá a nemorální. Je však obrazem skutečného života v dobách a v místech, kde člověk s přírodou splývá v jeden celek.

14 28.03.2020

... všechno, co se stát může, se také děje. Všechno, co se mohlo stát v minulosti, se stalo (jen v jiném vesmíru...)
To byla slova autora, já mám zase tuto osobní zkušenost : o čem se nemluví, to se nestalo... a co si moc přeji, to se stane (někdy tomu trošku pomůžu...)

14 06.03.2020

Asi není mnoho těch, co neznají osobnost Henryho Schliemanna, alespoň ze základních škol, kde je zvěčněn v učebnicích dějepisu. Tato čtivá a zajímavá kniha nám otevřela dveře do vzdálené minulosti, (všichni známe Staré řecké báje a pověsti) a Schliemann tu fascinující minulost tak umanutě rozkrýval a skládal, až se do těch učebnic dostal ...

14 01.02.2020

Stefánssonův román je také pro mne spíše zjevením než prostým příběhem chlapce a islandských rybářů. Je neuvěřitelně působivý a proměnlivý počínaje prvním a konče posledním slovem, pro mne kniha roku, autor roku i objev roku.

14 13.09.2019

Doposud jsem znala pouze Egypťana, chyba.
Samotný příběh, téma mnohokrát se v knížkách opakující, je prostý, smutný : postavy osamělé, citově strádající.
Cizinec přichází a ... vešel a životy všech se mění, nabírají nový smysl, příběh graduje a trpce končí... to vše díky talentu autora popsáno dokonalými slovy, není zde jediného slova navíc nebo jediné věty méně...

14 22.04.2018

Tato knížka je o syrovosti života v Rusku v přímém přenosu. Čtenáře pohltí a bude ho děsit těžkými osudy vypravěčů. Autorka příběhy nekomentuje, ani se nezamýšlí nad příčinami. Ostatně příčiny a širší souvislosti nehledají ani vypravěči, to autorka nechává na čtenářích. Mne zaujal rozpor mezi jednotlivými osudy, které zjevně vyplývají z uspořádání společnosti a vnímáním této společnosti konkrétně těmito jednotlivci. Přes prožité bezpráví a utrpení stále svou vlast milují a považují Rusko za vzor pro jiné národy a společnosti. Zarážející je nostalgie po Sovětském svazu včetně Stalina, přestože to byl systém, který stál u kořenů jejich problémů. Je možné, že potřeba dát svému životu smysl je tak silná, že když ho nenašli u sebe, tak ho hledají ve svém národě. Pokud ale Rusové budou trvat na tom, že jejich systém je nejlepší na světě, k žádné změně nedojde a systém bude generovat obdobné tragédie donekonečna. Pro zemi s tak obrovským potenciálem, s tak velkými spisovateli, vědci, umělci, s tak nádhernou hudbou je to vyhlídka pro prostého člověka neradostná.

14 19.03.2017

Detektivku mi doporučila moje dcera, přečetla jsem. Přiznám se, že jsem netušila do poslední strany, kdo je pachatel. Kniha mi přišla zajímavě pojatá a napínavá, samozřejmě kromě té poslední kapitoly, kdy dochází k rozuzlení. Ráda bych autorce v této souvislosti položila jednu zásadní otázku, ale tou bych prozradila, co mi tam „nesedělo“, takže uberu na hodnocení a otestuji další díl, jestli se „polepší“

13 28.11.2024

Autor nechává čtenáře vklouznout do příběhu, který na první pohled slibuje vznášení se v oblacích. Ale následuje tvrdý pád a procitnutí a my si zpětně uvědomíme, že na začátku bylo vědomé rozhodnutí hrát tu hru. George se zamiloval a zadní dvířka jednoduše zavřel. A hrál až do konce.

Pro mně to byl příběh rodiny, ve které bylo hodně, opravdu hodně lásky a přes všechno, čemu museli čelit, jim ta léta s Eugénii, Hortense nebo Madelaine, (… nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě…), přes vše smutné a neodvratitelné, prožili spolu šťastný život… (nemluvě o tom, že velkou část protančili.).

13 24.08.2024

Kdybych nebyla na ostrově Skye osobně, asi bych si knížku v knihovně nevybrala. Neurazila. Má své čtenáře a nikterak nevybočuje ze vzorce „pravá láska a její překážky“.
Na ostrově se počet obyvatel zvýšil až v současné době a tehdy, když žila Sue, jich tam skutečně nebylo moc. Most byl zprovozněn v době, kdy hlavní hrdinové už nežili (1995), Sue tedy musela svůj strach z trajektů překonat, jinak by se z ostrova nedostala. Člověk ale dokáže osídlit každou skulinku zemského povrchu a všude, kde jsou lidé, jsou i příběhy...
Ostrov Skye je samozřejmě nádherně přírodní, nadbytek srážek z Atlantiku dává ostrovu zelenou základnu a přebytek větrné energie zformoval resp. vysochal neuvěřitelné skalní výtvory.
Takže pokud pojedete do Skotska…

13 07.05.2024

Romány Karstena Dusse prostřednictvím mindfulnes řeší problémy moderního
čtyřicátníka - nespokojená manželka, náročná práce, nedostatek času, problémy s umístěním dítěte do školky...
Autor v značně nadsazeném černo-humorném románu vsadil na protiklad a spojil dva zdánlivě protichůdně světy: kultivovaný, uhlazený, uklidňující a pozitivní svět mentálního kouče pana Jožky Braitnera s šílenou, brutální, do krajnosti vytaženou životní jízdou mladého právníka Björna Diemela. Neustále vtipně překvapuje novými absurdními, i když stále uvěřitelnými situacemi, a i když se Björnovi často vymykají z rukou, řešení se s mentálním koučem vždycky najde.
V pokračování románu posílá Karsten Dusse Björna Diemela pochopit příčiny jeho nutkavého nechtěného chování znovu k předraženému, nicméně úspěšnému mentálnímu koučovi Jožkovi Braitnerovi. S hlavním hrdinou tak můžeme projít základními kameny formování jeho osobnosti, které leží v dětství. Ale nebyl by to Björn, aby jeho život nebyl sledem téměř kamikadze, nebezpečných a nechtěných příhod. A také Karsten Dusse nás opět torpéduje černým humorem, nadsázkou a bláznivými nápady. Vtipně míří i na nová témata, která rezonují v moderní společnosti : vztah k životnímu prostředí, k menšinám ve společnosti a k sobě navzájem. Druhý díl tak navazuje na první a vyrovná se mu nápady, svižností i vtipem.
Audiokniha. Milo Kráľ je jako interpret génius.

13 14.04.2024

Knížku jsem taky přečetla dvakrát, přímo k tomu vybízela. A líbily se mi i všechny komentáře. Co čtenář, to doplnění toho, co Barnes jenom naznačoval. Nemuselo to přesně odpovídat, ale v tom bylo kouzlo knihy : v té nedotaženosti zažehnuta zvídavost, ve filozofické rovině konfrontace s vlastním pohledem a v té rovině nejprostší : i my o paměti víme své : že je ohebná, ošidná, ale i zraňující a hlavně: pravdě neutečeme, jenom si ji můžeme upravovat ve svůj prospěch.
Návod je v knížce.

13 25.01.2024

První strany mě hned zlákaly : obraz krajiny obhospodařované dvojici mužů : děda a jeho vnuk, jejich hezký vztah, který rezonoval se společnou prací i přírodou, později pozvolný výčet ztrát na životech v jejich rodině, náznak, že mžikem se vše změní. A děj nabobtnal a rozvinul do vzdálené minulosti příběh, v anotaci popsaný jako spletitý, ale především jde o příběh velmi smutný.
Nejedná se o žádné komorní pojetí, vše směruje k rozklíčování dramatických událostí, na kterých se podepsaly obě války, yperit, nacistické tábory a rozhodnutí, která se v konečném důsledku ukázala jako tragická.
Napsané je to svižně, žádné proluky. Kromě toho jsou pasáže o dřevu (jedna z postav je truhlář/řezbář) velmi zajímavé, měli bychom si přečíst i jeho další knihu Dřevo.

13 05.08.2023

Stefansson si mě získal už dávno, jeho Ráj a peklo je z jeho tvorby doposud moje top. Ani ve své nové knize se neodklání od popisu života obyvatel Islandu, vybral si řídce osídlený fjord na samotném okraji obydleného světa. Svět těžké práce a tvrdých podmínek, ale ke změnám dochází i tady. Stefansson se tímto časovým údobím proplétá až k současnosti a jako do spirály řadí jednotlivé rodinné historie.
Některé jsou spíše prosté, ale působivě vyjádřené … Niektoré životy sú také obyčajné, priveľa sa o nich nedá povedať. Presne jako koly v plote. A predsa nám podopierajú ploty…, u dalších postav jsou zřetelná zranění, s kterými si musí poradit a my se ocitáme v nám známém lidském kolotoči.
Knihu dopsal teprve nedávno a je psaná ve stylu, který je pro Stefanssona už typický : krása ve světě slov, poetické závěry, kterými dokáže vystihnout i uzavřít danou chvíli a předat nám nejenom svá vyznání ale vlastně zobecnění všech našich zkušeností.

Doporučuji se udělat „tahák“, čtenářka pajaroh má pravdu, lépe se budete ve jménech a statcích orientovat.

13 21.11.2022

Zajímavě namixovaný koktejl. Anomálii bychom mohli číst jako napínavou sci-fi, nabízí ale mnohem víc. Svou podstatou je vlastně velice vážná, protože nahlíží na bolestivé aktuální problémy dneška. Je čtivá i pro ty, kdo se moc nezamýšlí nad politikou (a politiky), náboženstvím (a jeho extrémy) nebo nad tím, kam směřujeme a zajímají je více lidské příběhy. Ocenění této knížky je namístě, autor je vtipný, znalý, nechybí zde moment překvapení a bizarních řešení.

13 30.08.2022

U Toni Morrison čtenář jasně vnímá dvojí život jejich postav. Vnější, zjevný, podobný jeden druhému s odchylkami, které vytváří sociální, společenské a kulturní prostředí. Ten druhý, vnitřní, plný prožitých svárů, ublížení a zášti, s malou nadějí na vyproštění se z těchto okovů. Příběh rozložený na jednotlivé dílky skládáme jak obrázek kubistického malíře pomalu do kompaktního celku, až tento celek napoví, že žádná postava není černobílá. Že život nelze složit z imaginárních dílků, ale pouze těch, které byly naší součástí. A jedním z nich bývá i láska.

13 26.12.2021

Přes knížečku můžete nasávat atmosféru tehdejšího světa, ve kterém se pohybovala Peggy Guggenheim. Finanční zázemí ji dovolilo věnovat se tomu, co ji přitahovalo : umělecká avantgarda, ve které se dobře cítila a umění, které začala sbírat. A sponzorovat mladé nadějné umělce. Knížka mapuje její pobyt pouze v Paříži a Londýně, končí úspěšnou záchranou své sbírky převozem do NY. Více se nedozvíte, klouže to po povrchu, pokud za relevantní informaci nepovažujete, kolik mužů zkřížilo její život.
Své jméno ale Peggy navždy spojila s uměleckou galerii v přenádherných prostorách paláce Venier dei Leoni, kterou založila po válce v Benátkách... Můžeme obdivovat obrazy, sochy, mobily (to jsou
pohyblivé sochy), nádhernou zahradu a nádherný výhled na Canal Grande. Pokud Vás nezastaví Mariniho socha koně s jezdcem (Anděl města).
Muzeum v NY vzniklo na popud jejího strýce Solomona, obdiv sklízí jak stavba samotná (působí velkolepě nejenom z pohledu od Central Parku, ale i samotným vnitřním neuzavřeným prostorem, prostě architektonický skvost), tak i bohaté sbírky. Díky dlouholetému řediteli muzea v NY panu Thomasovi Messerovi, nesmírně noblesnímu člověku s kořeny v naši republice, se podařilo srovnat napětí, které kdysi vzniklo mezi Peggy a strýcem (resp jeho partnerkou) a Peggy souhlasila s tím, aby její sbírka byla spravována společně pod Guggenheimovou nadací.

13 10.10.2021

Dlouho jsem nad knížkou přemýšlela, jak příběh uchopit. Byl úmorný a předlouhý, dominovalo v něm Kemalovo obsedantní chování. Nicméně autorova práce s jazykem svědčí o tom, že nobelovku nedostal zadarmo. S Kemalem si vyhrál. Pozvolné líčení jeho vztahu - těch 585 stran - je z tohoto pohledu obdivuhodných. To pitvání emocí, gradace závislosti, žárlivosti, ta dusící oddanost...
Jsou různé druhy lásky. Ta Kemalova láska k Füsun byla z těch zničujících. Aby láska vydržela, musí ve vztahu dýchat oba. A Füsun nedýchala.
Závěrem dík překladateli, dobrá práce.

13 03.09.2021

Svět postav knížky Afonsa Cruza : Drážďany únor 1945. Na každé dva obyvatele připadla jedna bomba. Teplota v centru města dosáhla tisíce pěti set stupňů Celsia. Ustát i sebemenší vjem z prožitého a člověk kulhá do konce svého života. Tak jako Izák Dresner, kterému voják před jeho očima zastřelil kamaráda. A hlava mrtvého kamaráda padla na Izákovu botu. A Izák začal kulhat. Do konce svého života. Tíha té hlavy v přeneseném slova smyslu tížila celý jeho život a nedalo se uniknout.

Působivá knížka, krásná slova laděná do myšlenkových konstrukcí, z kterých prýští jako studánka odvěká touha člověka po harmonii, empatii, po míru. Jako protiklad Drážďanům 1945, jako protiklad nenávisti a zla obecně.

… My tady vyrábíme životy. Netvoříme fikce, nýbrž skutečnost. Existenci tvoří svědectví. Bez toho není nic. To „ten druhý“ činí, že existujeme. Bez jeho vnímání není nic. Esse est percipi … být znamená být vnímám. Zmnožujeme člověka, vytváříme nové způsoby vidění věci… A to povznáší člověka k nesmrtelnosti : jeho myšlenky se stávají univerzálními a každého obohacují. Slova mohou vstoupit do uší neuvěřitelného, nesčetného množství lidí… Když se staneme mnohými, staneme se nakonec všemi, což je Všechno a což je Jedno...

To byly jenom citace na ukázku z této překvapivé knížky plné imaginace, intenzivní emocionální nálože až s mystickými prvky. Loutka, která nahrazovala Kokoschkovi Almu, je vzorcem pro myšlenku, že žijeme, pokud nás vnímá okolí. A tím sdílením se formuje síla těch, kteří spojeni pomyslným vláknem můžou ovlivnit běh dějin.

13 27.06.2021