Etule komentáře u knih
Knihu jsem četla v bezprostředně po přečtení Náhradního kluka a musím říct, že tahle se mi líbila o chloupek víc. :) Je úžasně čtivá, má sympatické postavy, které ovšem mají svá vlastní tajemství a určité problémy. Jenže nic není tak jak se na začátku zdá.
Jsem moc ráda, že se Autumn nakonec rozhodla tak jak se rozhodla. Hlavně jsem, ale ráda, že se rozhodla udělat to, co je dobré pro ni a ne pro všechny okolo. Takže rozhodně palec nahoru.
Solidní 4,5 hvězdičky, na plný počet to pro mě nebylo, chyběl mi tam nějaký wau efekt. ;) Ale rozhodně stojí za přečtení, a nejspíš si ji i pořídím do knihovny, je to příběh, ke kterému bych se vrátila ráda.
Nádhera. Nečteno na jeden zátah, aby sonety neztratily svou krásu. :)
Moc hezká knížka se sympatickými postavami. Rozhodně se mi zamlouval náhradní Bradley a jeho sestra Bec. :) Trošku mě mrzí, že jsme se nakonec nedozvěděli, jestli se dala dohromady se svým vyvoleným, ale třeba nám autorka napíše Bečin vlastní příběh.
Líbilo se mi, jak se z povrchní a do sebe (a internetu) zahleděné holky, stává pohodářka.
I druhý díl si mě okamžitě získal. Opět se setkáváme s naší známou trojicí, ale do jejich života vstoupí i nové rozhodně zajímavé postavy. S tímhle dílem jsem si zároveň uvědomila proč mám Kellena tak ráda. On totiž není ten hrdina, kterému se obvykle (neříkám že to tak mají vždy) všechno daří a jde podle plánu. Dělá chyby. Učí se z nich, roste a vyvíjí se. A pořád se hledá. Myslím, že o tom, jak skvělý je Reichis se určitě není nutné zmiňovat. ;)
Líbilo se mi, že se tady objevil další Divotvůrce. Doufám, že se opět s nějakým setkáme v dalším díle. Takže za mě plný počet hvězd a ještě mnohem víc, protože autor je prostě sympaťák a je poznat, že si to psaní opravdu užívá. Díky mu za to.
To byla ale konina. :D
Nu a teď vážně. Celkem jsem se pobavila, nápad originální až absurdně vtipný. Jana byla sympatická hrdinka, Gifford nakonec docela taky a Eduard... Nu ten byl na přes držku. :D
Nicméně to nebyla kniha na jeden zátah, protože jsem si občas potřebovala od knihy odpočinout, aby mě nepřestala bavit. Ale moc pěkná oddechovka. ;)
Musím pana Svěráka obdivovat, že byl schopný napsat knihu z pohledu sedmiletého chlapce, tak že to opravdu vypadalo, jako by to vyprávělo malé dítě. Hrůza doby, ve které se kniha odehrává, na mě dopadla o to víc, jak to dítě vidí "jednoduše". I nějaká ta slzička ukápla.
Bez výzvy bych se ke knize nedostala a nakonec byla jediná, která mě dokázala z dané kategorie opravdu zaujmout natolik, abych ji dočetla.
Musím říct, že jsem si při čtení knihy připadala podobně jako Peter. Totálně ztracená. Jenže on na rozdíl ode mě se v tom poměrně rychle zorientoval. Tak nějak jsem se docela motala v řekách, klidně bych se bez téhle dějové linky obešla a nechala tam prostě jen vyšetřování. Nicméně druhý díl si přečtu.
Asi jsem knihu četla v nějakém špatném rozpoložení, protože mě nijak zvlášť neuchvátila. Četlo se to lehce, rychle, ale prostě jsem tomu tak nějak nedokázala uvěřit.
Knihu mě "přinutil" přečíst až blížící se Humbook, kde autor bude a na nějž se úplně šíleně těším. Mám podezření, že jsem se do něj asi zamilovala. :D
No, ale k samotné knize. Obávala jsem se jí, opravdu že ano. Ale mé obavy byly naprosto liché. Všechny důležité postavy mi byly sympatické, což se mi tedy dlouho nestalo. Z nějakého důvodu jsem se bála, že si neoblíbím Ferius (vůbec nechápu, kde se to vzalo), ale mýlila jsem se. :D Všechny "padouchy" jsem upřímně nesnášela a stejně jako Reichis bych jim moc ráda vyškrábala oči. Jsem ráda, že se kniha nakonec ukázala být stejná jako autor (nebo minimálně pro mě takový je): Vtipná, ujetá a naprosto okouzlující.
Přijde mi, že jsem něco zásadního v téhle sbírce povídek nepochopila. Nebo jsem možná jen očekávala něco úplně jiného (ani nevím proč jsem čekala něco ve stylu Nuselského punku).
Povídky byly zajímavě provázány, ale to bylo tak vše, co mě zaujalo. Škoda.
Cíleně čteno do výzvy, takže svůj úkol to splnilo.
Přiznávám, že třetí díl byl pro mě trochu slabší. Ani ne tak, že by to už nebyly povídky, ale jak tady někdo zmínil - bylo tam prostě nějak málo Geralta. Nicméně i tak to bylo mistrovsky napsané, bavila jsem se přímo královsky.
Jen konečné kapitoly mi dělaly menší problém. Nějak jsem se nemohla prolouskat "výcvikem" Ciri. Což mě ale samozřejmě neodradí od dalších dílů. :3
Díl od dílu je tahle série lepší a lepší. Garett byla naprosto dokonalá, líbilo se mi, že tady to bylo trošičku otočené, co se týkalo citů. Ona byla ta praktická, bez špetky romantiky. Ethan, no co dodat, ten si mě získal už když se na scéně objevil poprvé, takže tady to prostě jen dovršil. Moc se mi tady líbil West a to jak se celkově zachoval. Stejně tak Treanar.
Svíralo se mi pro ně srdce, plakala jsem, ale i jsem se nasmála. Prostě přesně to, co od milované autorky čekám a ještě trochu navíc. Už se moc těším na Westův příběh, podle Goodreads se mi rozhodně zamlouvá i jeho budoucí partnerka. Moc hezky ji popsal. :)
O něco slabší díl než jednička. Nemůžu se zbavit pocitu, že původně měl mít Zaklínač pouze tyto dvě povídkové knihy, vzhledem k informacím o některých postavách, které se ještě ani nevyskytly v příběhu. Moc se mi líbilo jeho setkání s Ciri, to jsem se tak nějak připitomněle usmívala. :) Poslední povídka mi tam ale jaksi neseděla, stejně jako mnohým jiným, jak tak koukám. Přišlo mi to jako dost křečovitý závěr.
Jsem zvědavá na další knihy.
To bylo tak sladce naivní. Možná až příliš, ale přesto jsem si čtení celkem užívala. A ruku na srdce, kdo jsme v sedmnácti nebyli takoví. :) Přesto bych tomu pár věcí vytknula, ale nejspíš by se to neobešlo bez spoilerů, takže si to nechám pro sebe. ;)
Nicméně přece jen - škoda, že autorka nenapsala epilog trošku jinak. Třeba o začátku nového semestru.
Překvapilo mě, že autorka v dalším příběhu série píše o hraběti, který se v předchozím díle v podstatě vyskytl jen jako zmiňovaná osoba, a ne třeba o bratrovi Cecilie. Nicméně se to ukázalo jako dobrý tah. Musím říct, že nesmírně obdivuji Audrey, protože právě téma slepoty mě zaujalo. A Robertovo chování od prvopočátku bylo opravdu výjimečné a moc si mě tím získal. Zatím nejlepší díl.
Jsem ráda, že se objevili i Michael s Cecilií. Plusové body za Audreyinu sestru Blythe.
Moc se mi líbilo to vojenské prostředí. Většinou jsou to samý gentlemani, čímž nechci říct, že by byli nějak zženštilí. Michael byl sympaťák každým coulem, ani Cecilia mi příliš nevadila, ale koho jsem nemohla vystát byl její bratr Oliver. Sice se na konci trošku zlepšil, ale i tak.
Pohodové odpočinkové čtení, které mám moc ráda. :)
Protože jsem hrála hru, měla jsem tak nějak o Geraltovi určitou představu. Převážně tu, že je to prostě sympaťák. :) Což se ukázalo i v knize.
Jelikož byl den nepřečtených knih a tahle už mi doma opravdu hodně dlouho leží, řekla jsem si, že to teda konečně prubnu. Kniha přečtená za den. Moc se mi líbily odkazy na pohádky, hlavně na mou oblíbenou Krásku a Zvíře. Že si Geralta oblíbím jsem tušila, stejně tak Marigolda, spíš jsem se bála, že mi třeba nesedne styl psaní. Nicméně se nestalo a já se královsky bavila.
Čteno potřetí v rozmezí několika let a prostě pořád stejná parádička! :)
Tak jsem zděšeně zjistila, že nemám přečetnou komplet Lisu! :-O Takže doháním restíčky. :) Musím přiznat, že zpočátku jsem si nějak nemohla oblíbit Zacha, ale jak jsem četla dál, tak jsem se do něj pomaloučku zamilovala stejně jako Holly. Stal se z nich naprosto úžasný pár. Moc se mi líbila i maličká Rose a její knoflíky. :D
Hvězdičku ale musím strhnout, moc mi tam na konci nesedlo to "nadpřirozeno". :(
Zatím nejlepší díl. Sarala byla skvělá, moc se mi líbilo, jak ho na začátku přelstila. :) Měla jsem problém si oblíbit Melbourna, ale v tomhle díle trošku stoupnul. Takže jsem přece jen zvědavá na jeho příběh.
Shaye jsem měla od začátku nejraději, takže jsem si jeho příběh užila. Čínští bojovníci byli docela příjemný bonus. ;)